Svobodná města

Svobodná města (Free Cities) je hromadné označení pro devět nezávislých městských států v západním Essosu v oblasti mezi Úzkým mořem a řekou Rhoyne, resp. jejími přítoky. Patří mezi ně (ke každému vyšel samostatný článek, následující pojednání je jen shrnutím a každé město odkazuje na vlastní detailní popis):

• Braavos, zvaný Braavos stovky ostrovů, Tajné město a Bastardí dcera Valyrie, v Braavoské laguně na severozápadní špičce Essosu,
• Pentos, na pobřeží Úzkého moře,
• Myr, na pobřeží Úzkého moře,
• Tyroš, ostrov v Úzkém moři u Kamenoschodů,
• Lys, zvaný Milovaný Lys a Navoněná sestra, souostroví v Letním moři,
• Volantis, zvaný Starý Volantis, nejvýchodnější z pobřežních Svobodných měst na pobřeží Letního moře,
• Qohor, zvaný Město čarodějů, nejvýchodnější ze Svobodných měst u Qohorského lesa, brána východu,
• Norvos, zvaný Velký Norvos, v Norvošských kopcích,
• Lorath, souostroví v Chvějivém moři.

zdroj

Značně se tak od sebe liší. Geograficky, klimaticky. Braavos a Lorath jsou chladné, výrazně ovlivněné studeným oceánem na severu, v zimě zamrzají kanály mezi ostrůvky, na nichž Braavos stojí, na podzim se tam střídá hlavně mlha, déšť a mrznoucí déšť, je tam málo slunných dní. Pentos i Myr jsou na jih od Braavosu a je tam výrazně teplejší a příjemnější klima díky zálivům. Lys a Tyroš na opačné straně kontinentu mají teplé, příjemné přímořské klima. Ve Volantisu je kvůli pobřeží a velké deltě řeky horko a vlhko, těžký vzduch, který neustupuje ani v noci. Norvos a Qohor se vyznačují kontinentálním klimatem, parnými léty, ledovými zimami, krutými větry, kvůli tomu zamračeným a zašlým vzhledem. Částečně se liší i historií. Ale do určité míry jsou si velice podobná. 

Všechna totiž byla založena jako kolonie Valyrie, tedy jsou takzvané Dcery Valyrie, kromě Braavosu. Ten založili uprchlí otroci z Valyrie, proto Bastardí dcera. Některá města vznikla na zelené louce, jiná dobyli či přebudovali z jiných osad. Některá jako obchodní, jiná původně zabraly skupiny náboženských odpadlíků hledající místo, kde by se na rozdíl od Valyrie vyznávala jen jejich víra. Dnes se na obchod zaměřují všechna.

Označení Svobodná města tak má dvojí význam nijak nesouvisející se statusem obyvatel (otroci existují téměř ve všech). Jednak od zkázy Valyrie znamená svobodná od Valyrie, která stála ze jejich vznikem, a navíc Braavos, který byl svobodný od samého začátku. A jednak před zkázou znamená svobodná to, že si města koupila právo na omezenou samosprávu. Valyrie od nich vybírala poplatky, řešila jejich války a krize, určovala celkový směr držav, jichž zůstávala města součástí, ale o vnitřních záležitostech, formě vlády a kultuře si rozhodovala města sama. Díky tomu byla schopná přežít zkázu Valyrie a stát se doslova svobodnými, na rozdíl od zcela závislých menších kolonií. Ty buď zanikly kvůli přírodním katastrofám a Dothrakům, nebo se přiřadily k jiným městům dál na východě, na západě potom k Volantisu. 

Krajina a vodstvo

Krajina, kterou zabírají Svobodná města, je velice členitá. Neovládají celý západní Essos, ale každé z měst obvykle přímo ovládá nebo alespoň má vliv na značné území kolem sebe, často ne o moc menší než jsou jednotlivé regiony Západozemí. Lze tak zmínit vše od pahorkatin, vrchovin, lesů, přes roviny a zemědělský venkov po říční koryta a pobřeží. 

Na západním pobřeží Essosu u Úzkého moře je to nynější Braavoské pobřeží, kopcovitá blata přímo naproti Údolí Arryn, u nichž jsou ložiska železa, cínu, olova a břidlice. Ta nyní patří Braavosu a sahají od něj na jih na půl cesty k Pentosu. 

Navazuje na něj pahorkatina Sametové kopce, autorem na začátku zvaná i Kopce Andalosu, kde se kdysi rozkládalo království Andalů, Andalos. Vede kolem nich stará valyrijská cesta, je v nich kruh kamenů, podle některých poskládaný obry, a socha valyrijské sfingy. Druhou, jejího partnera, odnesli Dothrakové. Dnes nad některými jejich částmi uplatňuje svůj vliv Pentos a Norvos.

Za nimi vápencové Norvošské kopce z velké části patřící pod Norvos. Plné dubových, borovicových a bukových lesů, rychlých potoků a jeskyní obývaných vlky a medvědy, v minulosti prý obry a lidmi, kteří malovali na zdi. Také je v nich jeskynní systém považovaný dobrodruhem Lomasem Dlouhorkokým za jeden z přírodních divů světa a legendami za vstup do podsvětí. Z nich vybíhá na sever do Chvějivého moře zalesněný výběžek u Lorathských ostrovů, jenž kvůli nedostatku zdrojů využívá Lorath, a poloostrov Sekyra, naleziště zlata a jantaru. Údajně je to původní domov Andalů, Andalové ho ovládli minimálně za ambiciózního krále Qarlona Velikého, ale po Qarlonově pádu na něj postupně uplatňovaly nárok valyrijské kolonie, nyní rovněž Norvos.

Za tím vším je Qohorský les, ohromný, nikdy nezmapovaný prales, největší v Essosu, u něhož vznikl Qohor, jenž si nárokuje alespoň jeho okrajová území. Odděluje západní Essos od Dothrackého moře a dosahuje přes více než polovinu délky kontinentu. Trvá zhruba dva týdny přejet ho na koni, jeho stromy jsou obrovské s kmeny širokými jako městské brány a s listy, které ve slunečním světle vypadají jako zlatý baldachýn. Žijí tam losi a jeleni, ohromní kanci, tygři, vlci, stromové kočky, skvrnití medvědi, lemuři malí valyrijci. A samozřejmě se v něm těží dřevo, stříbro, cín a jantar.

Pod Sametovými kopci zpátky na západě je region rovin a mokřin Planiny, kde jsou úrodná pole a pláně zásobující Pentos. Ten nad nimi proto převzal kontrolu. Na ně navazuje další zemědělský region, Zlatá pole. Sahají zhruba do úrovně Myru. A pod ním, v jihozápadní špičce Essosu mezi Myrem, ostrovním Tyrošem a ostrovním Lysem se rozpínají Svárlivé země. To bývala za časů Valyrie otevřená bohatá krajina, jenže po zkáze, když mezi sebou během století krve Svobodná města válčila, se obrátila v naprostou pustinu a dodnes se o ně Myr, Tyroš a Lys přetahují. Za nimi na pobřeží Letního moře pak leží teplé Oranžové pobřeží pod správou Volantisu a někde mezi ním a Svárlivými zeměmi patří některé regiony Lysu.

A jedno malé území na východě nespojené se zbytkem ještě patří Lorathu. Těžařská a rybářská kolonie Morosh v deltě řeky Sarne poměrně daleko za Qohorským lesem. 

zdroj

Toto rozsáhlé území tak obklopují hned tři velká moře. Prvním je Chvějivé moře ze severu Essosu. Je to polární moře, o němž existuje hromada příběhů. O světlech na obloze, kde démonská matka ledových obrů věčně tančí nocí a láká muže do záhuby. O Lidožroutském zálivu, kde lodě navždy zamrzají v ledu. O bleděmodrých ledových mlhách. Utopených duších, které v noci stahují živé do hlubin. Bledých mořských pannách s černými ocasy a zlomyslnou povahou. Či ledových dracích z živoucího ledu a ledovým dechem. Ve skutečnosti jsou to však životem kypící vody. Žijí tam stovky druhů ryb, žraloci, narvalové, velryby, leviatani, krabi a humři, tuleni, mroži a lvouni. Ostatně jsou to nejbohatší loviště ve známém světě, čehož využívá jak Braavos tak Lorath. 

Braavos tam leží na hranici Chvějivého a Úzkého moře v Braavoské laguně s poloslanou až slanou vodou čítající stovky ostrůvků propojených mosty nad splavnými kanály, již mu poskytuje i přirozenou obranu. Vnější kruh totiž tvoří skalnaté pásmo pokryté strážními borovicemi a smrky.

Za ním leží Lorathský záliv s kamenitými, pustými Lorathskými ostrovy a s častými prudkými bouřemi. Jeho západní část ovládá Braavos, protože jeho flotila dominuje okolním mořím, Lorath východní, protože u jeho východního pobřeží souostroví leží. Za ním a za poloostrovem Sekyra je pak Záliv hořkých bylin s hlubokými modrými vodami plnými vraků lodí. O něj se přelo mnoho národů, Lorathané mu říkají Krvavý a Ibbeňané Bojový, a dnes tam oba vyráží.

Dalším je Úzké moře mezi Západozemím a Essosem. Je dost úzké pro čilý obchod, zároveň dostatečnou překážkou pro velkou vojenskou invazi. Na jeho pobřeží je Braavoská laguna, dál na jihu za Braavoským pobřežím maličký, skoro až kulatý Pentoský záliv s úzkým průlivem do moře, v němž se skrývá přístavní město Pentos. Ještě o něco dál velký záliv Myrthské moře, v němž stojí přístavní Myr. U jižního okraje Myrthského moře leží i Tyroš na kamenitém ostrůvku. To z něj dělá geograficky nejsevernější a nejvýchodnější ostrov Kamenoschodů mezi Essosem a Dorne, akorát se k nim neřadí politicky, a Svobodné město s nejmenším dominiem. Víc totiž reálně neovládá.

A poslední Letní moře s příjemnými, teplými modrými vodami plnými ryb, které se rozkládá od jižního Západozemí až po město Qarth na východě, a leží v něm úrodné, slunečné souostroví Lys bohaté na palmy a ovoce. 

Ze sladkovodních ploch, které mají alespoň částečně ve správě jednotlivá města, lze jmenovat jezero v Planinách Pentosu, z něhož vytéká řeka do Myrthského moře nedaleko Myru. Ostatní říčky a jezera jsou spíš v rozsáhlém území nikoho nebo v území, kde není jisté, jestli a které město tam uplatňuje svůj vliv. 

Až na obrovskou řeku Rhoyne. Tu tvoří soutok Horní Rhoyne z kopců u Braavosu a Malé Rhoyne ze Sametových kopců. Od soutoku pokračuje na jihovýchod, kde se do ní vlévá Noyne, Divoká dcera Rhoyne z Norvošských kopců. Pak na jih k Jezeru dýky, kde se přidává Qhoyne, Temná dcera Rhoyne z Qohorského lesa, do níž se ještě vlévá Temnovoda pramenící v Norvošských kopcích. Oblast celého povodí mezi východním břehem Temnovody a Qohorským lesem přitom ovládá Qohor a od západního břehu Temnovody až k Noyne a potažmo hornímu toku Rhoyne Norvos.

Dál na jih se přidává Lhorulu, Usměvavá dcera Rhoyne z Planin, potom Selhoru, Plachá dcera Rhoyne z jižního cípu Qohorského lesa. Poslední přítok těsně před ústím je Volanea a za ní u Volantisu už se rozprostírá ohromná delta ústící ve čtyřech hlavních proudech do Letního moře. Volantis si od pádu Rhoynů nárokuje celou deltu a řeku až k Selhoru, a s ní i menší říční valyrijské kolonie jako Selhorys, Valysar a Volon Therys. Rhoyne, Volanea a Letní moře mu navíc poskytují skvělou přírodní bariéru před Dothraky, kteří tyto řeky nepřekračují. 

Mezi některými městy také ještě lze projít po valyrijské cestě. Těm se říká i dračí cesty a jsou to široké, kamenné silnice, spojující ekonomická centra v západním Essosu pro snadnou přepravu zboží, takže obvykle co nejpřímější trasou. Postavili je Valyrijci prý pomocí dračího ohně, jímž tavili kámen, a jinde ve světě k nim lze přirovnat pouze kamenné cesty eunušských císařů Yi Ti.

Tyto cesty nejhustěji křižovaly Valyrijský poloostrov, kde se dnes moc cestovat nedá. Relativně schůdné zůstaly dvě. Cesta zlých duchů z Volantisu na východ do Meereenu, na níž lze odbočit z Volatnisu i na sever do ruin města Sar Mell, nebo kus za Volantisem na jih na zbytky poloostrova. Pojmenovali ji kvůli nynějšímu nebezpečí, člověk se tam stane snadno obětí přepadení a existují i pověsti o tom, jak na ní straší. Další cesta vede severním Essosem z Pentosu skrz Norvošské kopce do Norvosu a Qohoru. Za ním se dá pokračovat ještě o kousek dál k některým ruinám sarnorských měst a na sever k městu Saath.

Politika 

Před zkázou Valyrie si Svobodná města určovala sama, kdo a jak v nich bude vládnout, zatímco města zcela závislá na Valyrii mívala v čele archona, valyrijského úředníka. Po zkáze Valyrie se obvykle tento systém udržel, navzdory různě se měnícím rivalitám a spojenectví. Ostatně víceméně všude platí, že bohatství se rovná moc. Jen o politickém systému v Qohoru nebylo nic zmíněno, asi na něj má vliv tamější náboženství Černé kozy. 

V některých městech si vládce volí jisté skupiny vlivných občanů, tudíž fungují do určité míry na omezeně demokratických principech. Akorát se značně liší ona míra. Ve Volantisu a Tyroši jsou zvolení představitelé patrně se silným, dočasným mandátem. V Tyroši se volí z členů konkláve nejbohatších a nejurozenějších obyvatel samostatně vládnoucí archon (paradoxně) na vždy dané funkční období. 

zdroj

Ve Volantisu se o vládu rvou dvě politické strany – tygři a sloni, jež určují směřování města. Sloni jsou strana obchodníků prosazujících cestu obchodu a ekonomického vlivu, tygři aristokraté tíhnoucí k imperialismu a válečnému dobývání. Mezi nimi každoročně volí svobodní vlastníci půdy, muži i ženy, tři trairchy. Od století krve po zkáze Valyrie to byli vždy alespoň dva sloni. Kandidovat mohou muži i ženy ze Staré krve, potomků nepřerušených valyrijských rodů (ačkoli poslední ženu, Triannu, zvolili před třemi sty lety), a lze kandidovat vícekrát. Nebylo řečeno, zda existuje hranice počtu znovuzvolení, takovou Triannu zvolili čtyřikrát za sebou, Vogarra sedmkrát, Horonna dokonce čtyřicetkrát. Není proto divu, že každý rok přináší desetidenní volební šílenství plné ohromných kampaní a úplatků, a že zvolení triarchové se považují natolik, až se jejich nohy nesmí dotknout země a cestují výhradně na zádech slonů.

V Braavosu vládne Mořský lord Braavosu. Je to lukrativní, doživotní post, volí ho městští magistři, tedy správci důležitých institucí jako Držitelé klíčů Železné banky, úředníci a šlechtici, byť Svobodná města šlechtice tak, jak je znají v Západozemí, doslova nemají. Jde proto o docela komplikované, únavné volby s někdy až násilnými kampaněmi. Ovšem nemá ani zdánlivě absolutní moc. Slovo ve vedení města má i mnoho bohatých a nepochybně Železná banka.

V Pentosu, Lorathu a Norvosu rovněž probíhají volby, akorát zvolení představitelé tam drží jen ceremoniální funkce, vládou se zabývají vlivní občané s reálnou mocí. V Pentosu čtyřicet starých vlivných rodin volí prince Pentosu, který má na starost výkon práva, prakticky spíš hostiny, bály a zosobnění řádu navenek. Proto ho nosí v bohatě zdobených nosítkách obsluhovaných pohlednou stráží a každý rok obřadně zbavuje panenství dvě ženy – pannu moře a pannu polí, aby zajistil prosperitu. Doopravdy městu vládnou městští magistři, kteří také mohou prince odvolat. Krvavě. Pokud dojde k hladomoru nebo prohře ve válce, obřadně mu podříznou hrdlo, aby uklidnili bohy, a zvolí nového. 

V Lorathu zase vládnou tři princové volení na doživotí. Princ sklizně volen vlastníky půdy a patrně starající se o zemědělství, Princ rybář volen vlastníky lodí a zřejmě starající se o zámořské záležitosti a obchod, Princ ulic volen svobodnými občany, patrně v čele městských záležitostí. Avšak na rozdíl od minulosti, dnes reálně vládne také rada magistrů složená z urozených, kněžích a obchodníků a princové jsou jen formálními figurkami.

Norvos má radu magistrů v čele oficiálně. Tu ovšem volí a mohou odvolávat Vousatí kněží, kteří promlouvají božím hlasem, jsou skutečnou autoritou ve většině ohledů a určují poměrně rigidní společenský systém. Město je totiž v podstatě teokracií. 

V Myru a Lysu už otevřeně vládne konkláve magistrů. V Myru do něj mohou kandidovat potomci nejvlivnějších, nejurozenějších rodin, v Lysu se skládá z nejvlivnějších mužů. Jen vrchní armádní velitel se tam mezi ně neřadí, pro něj existuje samostatná pozice gonfaloniere, ačkoli Lys má jen námořnictvo, jinak si najímá žoldáky. 

Což se ostatně týká téměř všech, byť do boje vytáhnou jen ve výjimečných případech. Než se stala Svobodnými městy, vnější války za ně řešila Valyrie. Jako když v okolí Volantisu probíhaly boje proti Rhoynům, kolem Norvosu a Lorathu proti Andalům, v některých případech se má za to, že osadníci mohli dobýt starší osídlení, z něhož následně vzniklo Svobodné město. A vnitřní mezi městy neexistovaly. I po zkáze Valyrie a po skončení válečného století krve jsou jejich vnitřní konflikty spíše krátké, obvykle neznamenají trvalá nepřátelství. Všechna města spolu relativně vychází, spojuje je vzájemný obchod a svět je často vnímá jako jednotnou mocnost.

Volantis je nejstarší a nejlidnatější, býval i nejmocnější, zejména na souši. Proto se během století krve snažil dobýt a spojit ostatní, ale nakonec ho porazili a začal zaostávat. Nyní se za nejmocnější považuje Braavos s jeho ohromnou mocí nad mořem a se Železnou bankou, větší než banky všech ostatních měst dohromady (s výjimkou krátkého období asi před 170 lety, kdy byla mocnější banka Rogareů v Lysu). Ten však po století krve přímo zaútočil pouze na jednoho souseda, Pentos. V minulých dvou stoletích svedli šest válek. Čtyřikrát vyhrál Braavos a v poslední válce donutil Pentos omezit armádu, námořnictvo a formálně se vzdát otroctví. Od té doby jsou i Pentosané mnohem smířlivější. 

Lorath je chudé, izolované místo se slabou armádou, tedy i ten raději obchoduje, hlavně s Norvosem a Braavosem, a jeho kolonie Morosh pomáhá udržovat naživu poslední sarnorské město Saath. Akorát zhruba před 170 lety se připojil k Braavosu a Pentosu při jejich válce proti Triarchii Myru, Lysu a Tyroše, jenže ta probíhala na Kamenoschodech, nikoli přímo na essoském území, a kvůli omezeným možnostem se neúčastnil dlouho.

Jen Myr, Lys a Tyroš často vedou menší války ve Svárlivých zemích. Obvykle se dvě města porůznu spojují proti třetímu a zase spojenectví ruší. Na několik let založili Triarchii, která měla tyto potyčky ukončit, jenže si proti sobě poštvala ostatní a rozpadla se do následné války Tří dcer zejména o Kamenoschody. Výjimečně se mezi ně zapojí i Volantis. Norvos a Qohor se při problémech zase často spojují, ačkoli Norvošané vnímají Černou kozu uctívanou v Qohoru jako démona, ale jejich poloha ve vnitrozemí poměrně daleko od ostatních brání od století krve větším konfliktům. 

zdroj

S ohledem na takovou moc a možná spojenectví na ně ani neútočí žádná vnější síla. Ohrozit je mohou až na Volantis a Braavos leda Dothrakové, s nimiž žádné Svobodné město nebojuje, naopak jim platí, aby je nechávali na pokoji, a jednou se Bandě devíti, která chtěla získat království pro každého jejího člena, povedlo provést puč v Tyroši. A pro udržování pořádku uvnitř města má každé svou městskou hlídku, někde si navíc bohatí kupují i Neposkvrněné jako domácí stráže.

A kromě období válek o Kamenoschody, když se vynořila Triarchie, se vlastně od zkázy Valyrie a století krve obvykle neangažují ani v cizích válkách, pokud se nerozhodnou vyhovět přímé žádosti. Jako byla kdysi účast Braavosu v bojích na počátku vlády Targaryenů v Západozemí, účast Triarchie v tanci draků mezi Rhaenyrou Targaryen a jejím polovičním bratrem Aegonem II. nebo nyní účast Volantisu v tažení Ghiskarců za zachování otroctví proti Daenerys Targaryen.

Ekonomika

Všechna Svobodná města jsou obecně více velkoměstská a obchodně orientovaná než Západozemí, ale jakým způsobem, se odvíjí od jejich původu a pozice. Spojuje je otroctví, kromě Braavosu a formálně Pentosu. Bohatý přísun obchodníků ze všech koutů světa (Západozemci tam také běžně odcházeli do exilu nebo při útěku z prohrané války). Všechna se považují za mnohem vyspělejší a civilizovanější než celé Západozemí. Každé město by mělo mít minimálně jednu banku a vydávat vlastní mince. Myrské jsou oválné s přídí lodi na líci, lysénské oválné s nahou bohyní lásky, volantské honory mají na líci korunu a na rubu lebku, Železná banka Braavosu razí železné čtvercové mince. Přesto se mezi nimi dají nalézt i značné rozdíly. 

Pentos, Myr a Lys založili jako obchodní kolonie, což se jich drží po celou dobu. Pentos slouží jako námořní brána na východ. Proslavil se kořením, farmářskými produkty, hlavně sýrem, z Planin, drahými kameny, dračími kostmi. Neobchoduje se tam s otroky od poslední porážky ve válce s Braavosem. I tak jsou tam k vidění lidé s obojky, protože Pentos vnucené zákony o zákazu otroctví obchází. Jeho otrokářské lodě plují pod myrskými nebo lysénskými vlajkami a na území města má „svobodně zavázané sluhy“. Ti jsou podle práva svobodní, smí beztrestně odmítnout službu, jenže jsou označeni stejně jako otroci, podléhají stejně přísné disciplíně a otrokáři jim dávají nižší mzdu, než jsou náklady na život, takže jim musí zajišťovat jídlo, oblečení a ubytování, a tím roste dluh k odpracování.

zdroj

Myr se považuje za jedno z nejpokročilejších Svobodných měst. Je velmi bohaté, proslavilo se uměním, vědou, řemeslem. Mnoho myrských řemeslníků se rodí jako otroci, i přesto si dokážou vybudovat slávu. Nebo svobodu. Vyváží hlavně koberce, krajku, textilie, lůžkoviny, tapisérie, které mají hodnotu své váhy ve zlatě a koření a jsou ještě dražší než stejně kvalitní z Qohoru. Nejlepší sklo, skleněná tabule z Myru stojí svou váhu v koření. Zrcadla, čočky a dalekohledy zvané myrské oči, jimž prý není po světě rovno. Obrazy, drobnomalby. Světle zelený nektar a ohnivé víno. Velmi slavní jsou myrští kušníci s myrskými kušemi, myrské dlouhé tenké dýky. Každý slyšel i o myrských pirátech. A samozřejmě je to otrocké město, na každého svobodného tam připadají tři označkovaní otroci s obojkem. 

Velkou část příjmů Lysu od začátku tvoří obchod s otroky, kteří převyšují svobodné tři ku jednomu, a to hlavě se sexuálními otroky. Díky velmi příjemnému podnebí ho už totiž dračí lordi označili za ráj a využívali jako lázně. Kromě otroků produkují ještě červené a bílé víno, kvalitní tapisérie, sladké parfémy, dlouhé dýky, zdejší alchymisté připravují slavné jedy jako škrtič a slzy z Lysu. K tomu má Lys jedno z nejmocnějších námořnictev na Letním a Úzkém moři a lodě s pruhovanými trupy a jejich námořníky si najímají po celém světě. Slavní jsou proto i lysénští piráti. 

Volantis a Tyroš zase původně byla hraniční opevnění, než se i z nich stala obchodní města, a vojenský aspekt sloučený s obchodem se v nich docela výrazně projevuje. Tyroš má velkou flotilu, je to světové centrum žoldáků, ale obchod považuje za čestnější povolání. Činorodí jsou zejména zdejší otrokáři. Jsou velmi agresivní, nezdráhají se vyplout třeba za Zeď, a otroci tu převažují tři ku jednomu nad svobodnými. Není to však hlavní obchodní artikl. Tím jsou kupodivu barvy. Poté, co Tyroš vznikla jako západní vojenská výspa Valyrie, objevili tam endemické mořské šneky, z nichž se Tyrošané naučili vyrábět celosvětově proslulá barviva, nahrnuli se tam řemeslníci a obchodníci a z ostrova se stalo město.

Dá se tu najít i slavná tyrošská hrušková brandy, pečené zákusky medové prsty, působí tu řemeslníci proslavení výrobou pozlacených helem v podobě ptáků a zvířat posázených drahými kameny a filigránské zbroje. Sídlí tam mnoho domů rozkoše. A tamější vynálezci dali světu i promyšlené mučící stroje. Jeden třeba uškrtil Brandona Starka na příkaz Aeryse II. Targaryena. 

Ve Volantisu pak záleží na tom, o kterou část města se jedná. Koryto Rhoyne ho rozděluje na východní a západní. Ve východní se za Černými zdmi, původními hraničními zdmi Valyrie střeženými vojenskou posádkou, skrývá historické centrum. Sídlí tam Stará krev, potomci čistokrevných valyrijských aristokratických rodů, kteří mají na město mnohem větší vliv než obyvatelé západní části. Kvůli omezení kandidátů na triarchy na Starou krev a kvůli tomu, že zdaleka ne všichni svobodní v západní části města vlastní půdu, aby je mohli volit. A nikdo cizí bez pozvání tam nesmí vkročit.

Do západní naopak může kdokoli a najde se tam cokoli. Z města pochází červené volatnské víno, desková hra cyvasse, vybrané pokrmy ze sladké řepy, studená polévka připomínající fialový med, a vše, co se do města doveze, jelikož je to velmi rušný a obrovský obchodní uzel. Především se však obchoduje s otroky. Volantis je jedním z předních otrokářských center, zavedl přísná pravidla, vedle značkování například i trest smrti, pokud se otrok bez příkazu dotkne urozeného Volanťana, navázal pevné vazby s městy v Zálivu otrokářů, a je tam pět otroků různého zaměření na jednoho svobodného. 

Qohor, Norvos a Lorath pak vznikly jako teokracie. A to se v nich rovněž stále promítá. Qohor je známý hlavně uctíváním Černé kozy spojené s krvavou magií a i jako hranice mezi západem a východem působil vždy poměrně exoticky. Využil toho, stal se bezpečnou zastávkou pro obchodní karavany, zbohatl stálým přísunem lákavého zboží ze západu i zvláštností východu. 

Vedle toho těží v Qohorském lese, po Qhoyne posílá dřevo, stříbro, cín a další cenné suroviny, a po Temnovodě borové šišky, zlato a jantar ze Sekyry. Žijí tam i schopní lovci, lesníci, řemeslníci. Qohorské tapisérie jsou srovnatelné se slavnými myrskými, zdejší řezbáři prodávají nádherné dřevořezby, kováře považují za nedosažitelné. Zdejší zbroj je rozhodně nadřazená západozemské, umí schopni napustit syté barvy hluboko do kovu a jen zde stále ví, jak překovat valyrijskou ocel. I v tom se ovšem promítá temná pověst, protože k tomu údajně potřebují krvavou magii. A působí tu i otroci, ačkoli Qohor nepatří mezi otrokářská centra.

Norvos, podobně jako ve Volantisu ovlivňuje, o kterou část města se jedná. Skládá se z horního a dolního města. V horním žije norvoská šlechta pod přísnými náboženskými pravidly Vousatých kněží, dolní město svazuje náboženství o něco méně. Aby se v něm udržel obchod a podobně jako Qohor působil coby zastávka mezi východem a západem, popustili tam trochu uzdu. Fungují tam obchody, říční mola, nevěstince, pivnice. Dají se tam sehnat zimní koláče s piniovými oříšky, zázvorem a sušenými třešněmi, fermentované kozí mléko nasha, a norvoské výrobky a materiál. Hlavně minerály z Norvošských kopců, produkty z tamějších farem, textilní výrobky, tapisérie, kvalitní sekery. A samozřejmě otroci. Ty Norvos hojně kupuje i produkuje, mimo jiné i coby posvátnou stráž, a povídá se, že tam v tajných sklepeních páří otrokyně s vlky.

Lorath je naopak nejchudší, nejizolovanější a nejméně významné ze Svobodných měst, což má na svědomí jeho minulost plná střetů, i náboženských. Stojí tam tajemné posvátné labyrinty, kam se mnozí bojí vstoupit, ostrovy zničili Valyrijci při zadupávání Andalů a jejich Sedmi, poté je ovládla sekta Boashe, s níž se čím dál sekulárnější obyvatelé krvavě vypořádali, a nikdy se tam nepodařilo přinést pořádný kapitál. Ačkoli má velkou flotilu rybářských veslic, nemá žádnou námořní sílu, není významný vojensky, mnoho Lorathanů ostrovy vůbec neopouští. Hlavním obchodním artiklem tam jsou nasolené tresky, mroží kly, tulení kůže, velrybí olej a další plody moře. Z Moroshe dováží dřevo a nerosty. A tamější obchodníci s látkami se specializují na drahý samet, který mění za ocel. I na Lorathu patrně žijí otroci, ovšem ani v tomto ohledu není město významnou silou.

zdroj

Zato na Braavosu, městu tvrdě dřících uprchlíků, je znát bohatství a moc i přes nevelkou rozlohu a populaci. Prosperoval od samého začátku. Zakladatelé byli vedle vojáků i řemeslníci, rybáři, farmáři, kuchaři, učitelé, podkoní, vychovatelé, byli cvičeni k zajišťování veškerých potřeb, a uměli toho využít k obživě. Rovněž objevili mořské šneky podobné těm z Tyroše. Z jejich výměšků vyrábí tmavě fialovou barvu, kterou Braavos použil na přebarvení plachet lodí, na nichž unikli jeho zakladatelé do laguny. A také na fialovo dodnes natírají trupy. Brzy po svém založení tak mohli pod neznámými plachtami obchodovat nejprve s Ibem, poté navazovat styky se Západozemím a ostatním okolím. 

Město se proto uchytilo na námořně obchodní kultuře a většina jeho počátečního bohatství pocházela (kromě nákladu, jenž vezly lodě s uprchlými otroky) ze dvou zdrojů. Z poloslaných vod laguny, kde se dají lovit ústřice, úhoři, krabi, raci, škeble, rejnoci, langusty, mořské hvězdice a mnoho druhů ryb, a z námořnictví. Braavoské lodě přivážejí bohatství z celého světa a ty cizí zase rády zakotví v jednom z největších světových přístavů. Ty jsou ve městě vlastně hned tři, stejně jako lze proplouvat městem velkým množstvím vodních kanálů, mezi doky, přístavišti a přívozy. Kolem všech je samozřejmě spousta hostinců, pivnic, rybích trhů, divadel, krámků, nevěstinců a institucí. Nejslavnější je Železná banka Braavosu, nejmocnější banka známého světa obchodující s obyčejnými lidmi, obchodními magnáty i monarchy. 

Město je navíc velice bezpečné. Jednak je jediné plně svobodné. První zákon Braavosu říká, že žádný muž, žena nebo dítě ve městě se nesmí stát otrokem nebo nevolníkem. V knize ani neobchoduje s kýmkoli s vazbami na otrokáře, naopak často používá svou vojenskou a ekonomickou moc k zamezování otrokářství. Jednak má největší flotilu na Úzkém moři, nepřekonatelnou námořní sílu a velké zdroje pro najmutí armád. Jednak má Železná banka pohledávky u mnoha vládců a institucí po světě, což Braavosu dává silné karty pro zahraniční politiku. A jednak má skvělou ochranu. Jediný způsob, jak do města vplout s více než bárkou, je pod masivní sochou Titána Braavosu, která slouží jako maják, brána a možnost útoku na proplouvající lodě. A hned za ním stojí loděnice Arzenál, kde můžou během jediného dne postavit celou válečnou loď. 

Umístění města na druhou stranu způsobuje určité nesnáze. Musí se tam dovážet dřevo z pevniny, protože tam nerostou stromy s výjimkou zahrad bohatých, a stromy na vnějších ostrovech, přirozený větrolam, je nelegální těžit. A i voda se musí přivádět z pevniny, protože v laguně je plno solných bažin, je poloslaná až slaná, voda z kanálů není pitná, a tak Braavosané vystavěli z pevniny přes město akvadukt. 

Kultura

Z větší části se všechna Svobodná města vyznačují ruchem, chaosem, prostředím obchodních center, kde se setkávají lidé z celého světa. Všude se mluví nízkou valyrijštinou s místním nářečím, více či méně výrazným, který z ní dělá téměř samostatné jazyky. Kromě ní se tam mluví i řečí obchodníků, směskou jazyků, zvuků a gest používanou v přístavech. Stejně jako v ekonomice a vojenských možnostech se ale i zde promítá, jestli byla města založena či převzata jako obchodní střediska, jako Braavos, Pentos, Myr, Lys, později Tyroš a Volantis, nebo do nich Valyrie zaťala drápky nejprve prostřednictvím náboženství jako v Qohoru, Norvosu a Lorathu. 

Nejvýrazněji se to promítá v uznávaných náboženstvích. V Pentosu, Myru, Lysu, Tyroši i Volantisu lze uctívat v podstatě jakékoli náboženství, neexistuje jedno formální. Ve všech poměrně stoupá obliba R’hllora, ve Volantisu stojí jeho obrovský Rudý chrám s vlastní otrockou armádou Ohnivou rukou, i tak nikdo není perzekuován pro modlení k ostatním. Ve všech existují chrámy a svatyně různých božstev. V Tyroši je třeba prominentní i Triosův chrám, chrámy Vzorotvořiče, Fontána Opilého boha. V Lysu mají vedle Bakkalona a Saagaela hlavně božstva postavená kolem tělesného potěšení, vyznává se tam třeba Yndros soumraku, ve dne muž a v noci žena, jehož akolyté jsou údajně při milování schopni měnit pohlaví, šestiprsá kočičí bohyně Pantera, a je to domov bohyně lásky. 

A v Braavosu je náboženská rovnost přímo uzákoněna, žádné náboženství nesmí být povýšeno nad jiné bez ohledu na počet vyznavačů a všechna mají být ctěna. Na Ostrově bohů v centru a kolem něj se proto nachází obrovské množství chrámů a svatyní všech bohů, na které si kdo může vzpomenout, dokonce i už zapomenutých, někteří bohové mají jen své malé modly, které jsou součástí jiných chrámů, a respektuje a slaví se tu úplně každý. Ačkoli svět zná hlavně důležitou úlohu Měsíčních pěvkyň v založení Braavosu a Mnohotvářeného boha a jeho Muže bez tváře v Domě černé a bílé, asasíny k najmutí. 

Naopak Qohor vybudovali vyznavači Černé kozy, která denně vyžaduje krvavé oběti, v posvátných dnech i lidské, a jíž lidé v krizi neváhají obětovat ani vlastní děti. Ta dodnes zůstává primárním náboženstvím. Také se tam oblibě těší R’hllor, často mezi fanatičtějšími vyznavači. A věří se, že se tam provozují různá temná umění jako krvavá magie, věštění a nekromancie. 

V Norvosu zase přísně drží chod města v rukách Vousatí kněží (jméno jejich boha smí být odhaleno jen zasvěceným) a jejich tři zvony, Noom, Narrah a Nyel, které obyvatelům říkají kdy vstávat, spát, pracovat, odpočívat, připravit se k boji, modlit se (často) a kdy mají povoleno oddávat se nízkým pudům (výrazně méně často). I otroci zde často souvisí právě s náboženstvím, protože Vousatí kněží rekrutují děti a tvrdě je cvičí jako zotročené vojáky posvátné stráže. 

Západozemští mistři ještě Norvosany překvapivě spojují s Andaly a jejich vírou v Sedm, ačkoli ta se v Norvosu nevyskytuje. Všimli si totiž, že je pro ně posvátný znak sekery, který pokládají za symbol moci a síly. Velmistr Perestan to považuje za důkaz, že Norvos jako první obydleli Andalové a Vousatí kněží tento symbol převzali z jeho trosek. Řezby seker se dvěma čepelemi byly prý vedle sedmicípých hvězd nejpoužívanějšími symboly Sedmi Andalů. Podle mistra Evlyna však Andalové nepoužívali znak sekery, ale kladiva jako znak Kováře, a Perestan to nerozeznal, protože nebyli zrovna umělci.

Jen v Lorathu vliv kněží vyznávajících Slepého boha, kteří ho ovládli a položili základy moderního města, vymizel. Čím víc obyvatel na Lorath přišlo, tím méně jich mělo zájem o církev, nakonec následovníky Slepého boha Boashe svrhli a jejich kult během jediného století zanikl. Nyní je tam tak pravděpodobně možné vyznávat jakékoli náboženství. 

Lidé, kteří v těchto městech žijí, už jsou si ale velmi podobní. V Pentosu jsou stále hojně k nalezení potomci Andalů. Lyséňany považují za velmi pohledné, i neurození mají valyrijskou bledou pokožku, stříbrozlaté vlasy, které si rádi natáčí a voní, a fialové, šeříkové či světle modré oči, protože tam za zábavou vyráželi dračí lordi. Stará krev, tedy potomci dračích lordů a Valyrie, žije za Černými zdmi Volantisu. Mají o sobě velice vysoké mínění, věří, že by díky svému postavení neměli vůbec cestovat pěšky, ale ve vozících hathay tažených trpasličími slony nebo v palankýnu, protože když cestují pěšky, v očích ostatních poklesnou. Ale jinak už se všude najde ta samá směska, která kdysi založila i nejrozmanitější ze Svobodných měst, Braavos - Andalové, lidé z Letních ostrovů, Ghiskarci, Naathové, potomci Rohynů, Ibbeňané, potomci Sarnorů, potomci Valyrijců, a s výjimkou východního Volantisu neexistuje jednotná etnicita pro žádné město.

zdroj

Určitá specifika jsou spíše v drobnostech. Třeba v oblečení a účesech – v Pentosu si muži barví a olejují vousy, rádi jsou extravagantní. V Myru se oblékají do pestrých barev, vlasy a vousy si barví na modro, zeleno, kaštanovo, růžovo, fialovo, šarlatovo a rumělkovo a nosí výstřední klobouky. V Norvosu Vousatí kněží zakazují ostatním nosit plnovous a ženám a otrokům nakazují holit si celá těla včetně vlasů, na druhou stranu muži tam mívají dlouhé, extravagantní, barvené kníry a urozené dámy někdy paruky. 

Ve Volantisu je populární tetování. Svobodní obyvatelé se tetují, aby ukázali statečnost, zdatnost a bohatství. Vedle toho tetují otroky, aby je označili a zabránili jejich krádežím a útěkům. Barevné čtverce od krku po vlasy znamenají šašky, kolo na tváři vozku, mouchy na tváři zametače sloního a koňského hnoje, plameny na tváři členy Ohnivé ruky, tedy církevní stráž R'hllora, plameny na tvářích, bradě a čele kněží R'hllora, koňská hlava na tváři podkoní, zelené tygří pruhy přes tváře vojáky městské hlídky, slza pod pravým okem sexuální otroky, lodní figury na tváři otroky od lodí, a dále s neobjasněnými významy lze najít otroky s maskou z modrého peří, bleskem od čelisti k obočí, mincí na tváři, leopardími fleky, lebkou nebo džbánem. 

V Braavosu zase trochu naopak. Tam bohatí nevyhledávají výstřednosti, odívají se do uhlově šedých, fialových, tmavě modrých a černých barev. Extravagantní, s barevným oblečením a naolejovanými vlasy, jsou jen místní ozbrojení floutkové, někdy elegantní šermíři, častěji spíš výtržníci přirovnatelní ke gangsterům.

Všude se pak lidé rádi baví v krčmách, pivnicích, vinných sklepech, při sledování představení, na slavnostech, v herních doupatech a nevěstincích, byť v některých městech tuto zábavu může tlumit vyznání. V Pentosu jsou štědří k těm, kteří jim něco předvedou. Mají rádi umění, písně, akrobaty, působí tam celé umělecké klany. V Myru jsou nespoutaní, okázalí, podle mnohých chamtiví. V Lysu se hodně točí kolem potěšení, je tam spousta polštářových domů a zahrad rozkoše. V Lorathu je prý hodně poetů. Dokonce i v Norvosu pořádají výroční slavnosti, při nichž na Schodech hříšníků spojujících horní a dolní město tančí medvědi. 

V Braavosu jsou zase obyvatelé, na rozdíl od seriálové verze, obecně milí, rozmanití lidé. Často neumí jezdit na zvířatech, pro každodenní cestování používají čluny. Působí tam ozbrojení pouliční šermíři, kteří rádi předvádí svůj um s mečem – vodní tanec, nazvaný po zvyku bojovat u fontány Měsíční jezírko. Ti jsou k vidění i v Myru, pochází však z Braavosu. Říká se, že skuteční vodní tanečníci, tedy ti nejlepší, dokážou vést duel, aniž by zčeřili povrch vody. Používají k tomu tenké, špičaté, lehké čepele, a ti nejschopnější se mohou ucházet o pozici Prvního meče Braavosu, velitele osobní gardy Mořského lorda Braavosu. 

Velmi oblíbená je tu poezie, zpěv, braavoské drama, divadelní hry si tu smí otevřeně dělat legraci z čelních představitelů města. Kromě hromady různých náboženských svátků se každý rok slaví Odhalení či Prozrazení města, což jsou desetidenní opulentní slavnosti a karneval, jaký nemá ve světě obdoby. Funguje tu spousta institucí. Vedle běžných prostitutek tu působí i nejslavnější kurtizány, svobodné, vzdělané dámy s vybranými způsoby, jež si mohou lidé najmout jako milenky i pouhou společnost a jež někdy zakládají kuritzánské dynastie, jako slavná dynastie Černých perel Braavosu. A každá novinka se samozřejmě mezi všemi městy díky jejich obchodnímu spojení docela rychle šíří.