Lys

zdroj

Lys je jedno z devíti Svobodných měst v Essosu, známé i jako Milovaný Lys a Navoněná sestra. Leží na souostroví v Letním moři u pobřeží Svárlivých zemí a patří mu některé regiony na pevnině. Přestože toto souostroví zdaleka není největší, je velmi úrodné, slunečné, bohaté na palmy a ovoce, obklopené modrozelenými vodami plnými ryb, nejspíš má jedno z nejzdravějších podnebí a už dračí lordi ho považovali za ráj. Čemuž se rychle přizpůsobilo.

Chrání ho vysoké hradby a najatí žoldáci, spory však Lys rozhodně nevyhledává. V ulicích a na nábřežích stojí chrámy a svatyně včetně Chrámu obchodu, v přístavech kotví ohromné množství lodí, ty domácí se poznají podle pruhovaných trupů, a především je proslavené polštářovými domy a zahradami rozkoše. Tedy nevěstinci.

Stejně jako ve všech ostatních Svobodných městech s výjimkou Braavosu a formálně Pentosu jsou tu lidé rozděleni na svobodné a otroky. Mezi všemi ale právě zde nejvíce přežívají rysy Staré Valyrie. Lyséňané jsou považováni za velmi pohledné, i neurozený lid má bledou pokožku, stříbrozlaté vlasy (rádi si je natáčí a voní) a fialové, šeříkové či světle modré oči. Ze zdejších rodů také pochází mnoho proslulých krásek a Targaryeni si někdy právě v Lysu hledali ženy a milenky. To z toho důvodu, že Lys založili lidé z Valyrijských držav od základů a nešlo o dobyté území s původním obyvatelstvem. I jazyk je tak přetvořená verze vznešené valyrijštiny, melodická, plynulá, harmonická, vhodná pro písně.

Do velkých konfliktů se tu lidé nedostávají ani kvůli víře. Velmi rušný přístav by těžko měl jedno oficiální náboženství, tudíž se tu svobodně uctívá mnoho božstev. Yndros soumraku, ve dne muž a v noci žena, jehož akolyté jsou údajně při milování schopni měnit pohlaví, šestiprsá kočičí bohyně Pantera, Bakkalon známý jako Bledé dítě, Saagael známý jako Dárce bolesti a R’hllor jsou jen někteří z nich. Lys je dále domovem bohyně lásky, jejíž nahé podobizny jsou na lysénských oválných mincích.

Právě kvůli zaměření města na potěšení a uspokojování nejrůznějších tužeb jsou tedy elitou spíše bohatí než urození a obchod se tu považuje za povolání čestnější než vojenství. Však také městu vládne konkláve magistrů volené z nejvlivnějších mu­žů. Ve městě existuje i post gonfaloniere, což je zvolený vrchní armádní velitel, ale Lys vlastní armádu nemá. Pokud už Lyséňané bojují, je to většinou daleko od domova, nejčastěji s Tyroší a Myrem kvůli Svárlivým zemím, a najímají na to svobodné společnosti. Mají ovšem námořnictvo, jedno z nejmocnějších na Letním a Úzkém moři, nejlepší hned po Braavosu, a zdejší námořníky si rádi najímají po celém světě. A lysénští piráti také mívají doupata na Kamenoschodech, řetězci ostrůvků mezi Essosem a Dorne.

K životům otroků už ale tak opatrně nepřistupují. Obchod s otroky tvoří velkou část zdejších příjmů a otroci v Lysu převyšují svobodné občany tři ku jednomu. Zaměřují se na sexuální otroky, neustále hledají pohledné mladé chlapce a dívky do polštářových domů a neváhají je tvrdě cvičit. Úmyslně také vybírají nejpohlednější páry, aby z jejich spojení získávali nejroztomilejší kurtizány. Kromě otroků produkují ještě červené a bílé víno, kvalitní tapisérie, sladké parfémy, dlouhé dýky, a zdejší alchymisté připravují slavné jedy jako škrtič a slzy z Lysu.

zdroj

Původně Lys založili jako kolonii Valyrijských držav bohatí obchodníci a šlechtici. Mělo jít především o obchodní výspu, ale díky klimatu se brzy stal odpočinkovým resortem pro dračí lordy. Proto, když přišla zkáza Valyrie, ji někteří přežili právě v Lysu, kde často pobývali. Zdejší lidé je ale zabili a rozpoutalo se století krve a chaosu, když se většina Essosu najednou ocitla bez kontroly.

Tehdy se Volantis rozhodl chopit příležitosti nahrazením „matky“ Valyrie. Rychle dobyl Lys i Myr a po dvě generace tak městu vládla šlechta zpoza Černých zdí Volantisu. Jenže když se Volantis pokusil dobýt i Tyroš, do války se připojil Pentos na straně Tyrošanů, Lys a Myr povstali, přidal se bouřlivý král Argilak Durrandon a Volantis padl. A když se objevil tehdy ještě lord Aegon Targaryen na svém obrovském draku Balerionovi a spálil volantskou flotilu, bylo rozhodnuto. Krvavé století skončilo, na čas, a Lys a Myr byly osvobozeny.

Dostali tak i možnost se mnohem více zaplést s nově vzniklou zámořskou říší Sedmi království. Následovalo krátké období spíše obchodních či náhodných styků. Třeba na zlatou svatbu lorda Rogara Baratheona a královny vdovy po Aenysovi I. Alyssy Velaryon dorazilo množství krásek z lysénských paláců rozkoše, nebo se naopak do Lysu dostala svéhlavá lady Coryanne Wylde, která údajně jedno takové místo nakonec vedla, a princezna Saera Targaryen, dcera Jaehaeryse I., která po velkých neshodách v rodině utekla a sloužila v lysénské zahradě rozkoše, než si otevřela vlastní slavný nevěstinec. Anebo Daemon Targaryen, bratr Jaehaerysova nástupce Viseryse I., si v Lysu našel milenku, tanečnici Mysarii.

Až potom nastalo rušnější období Triarchie a války dcer. Po jedné z mnoha dalších válek o Svárlivé země se Lys, Myr a Tyroš rozhodly spojit do Triarchie známé též jako Království tří dcer. Tu původně ostatní země a zejména Západozemí vítaly, protože vyhnala piráty z Kamenoschodů a učinila obchod na Úzkém moři bezpečným. Jenže pak se nechala pohltit chamtivostí. Lysénští kapitáni například z lodí unášeli ženy a pohledné děti jakéhokoli postavení do otroctví. Mezi oběťmi se ocitla třeba i lady Johanna Swann. Její strýc přitom odmítl zaplatit výkupné, takže skončila v Lysu a vypracovala se na mocnou a slavnou kurtizánu Černou labuť, jež Lysu prakticky vládla.

Kromě toho Triarchie zavedla vysoká cla, což zasáhlo mnoho Západozemců. Nejvíce Mořského hada Corlyse Velaryona. Ve stejné době navíc Viserys I. odmítl po smrti první manželky jmenovat mladšího bratra Daemona svým dědicem a upnul se k jediné dceři Rhaenyře, takže se uražený Daemon rozhodl získat vlastní království. Spojil se s Corlysem a upřeli svůj pohled ke Kamenoschodům. Kam také brzy vyrazili.

Corlys velel své ohromné flotile, Daemon žoldákům a draku Caraxovi, a přestože byli v početní nevýhodě, proti Triarchii s princem admirálem Craghasem Draharem v čele slavili řadu vítězství. Po dvou letech Daemon Craghase zabil a rok na to už ovládal všechny ostrovy Kamenoschodů kromě dvou. Corlys ho na to korunoval králem Kamenoschodů a Úzkého moře, a protože to znamenalo, že Daemon teď dá svému bratrovi na Železném trůně pokoj, Viserys I. ho finančně podporoval.

Pouze v seriálu Rod draka byl letopočet trochu posunut a ani po zabití Craghase Daemon nedokázal Triarchii vyhnat. To se tam podařilo až samotnému Corlysovi o mnoho let později těsně před smrtí Viseryse I. v době, kdy už podle knihy na Kamenoschodech vůbec nepůsobil. 

Triarchie se ovšem nehodlala vzdát. Hned další rok rozpoutala pod vedením Racallia Ryndoona a s podporou nových dornských protitargaryenských spojenců další útok. Daemon navíc rychle ztratil o své království zájem. Na půl roku odletěl do Králova přístaviště, po smrti své první ženy Rhey Royce se pokusil získat v Údolí Runokámen Royceů, a když se mu to nepodařilo, oženil se s Corlysovou dcerou Laenou. Během těchto nových dobrodružství měla jeho armáda potíže Kamenoschody udržet, až je nakonec opustil úplně. Po něm se ještě pět mužů snažilo získat titul krále Úzkého moře, ale Triarchie a Dornové s nimi vždy skoncovali.

V Západozemí k tomu tehdy zemřel Viserys I. a propukly horší události. Občanská válka tanec draků mezi Rhaenyrou a jejím polovičním bratrem Aegonem II., v níž měl Lys slovo také – ser Tyland Lannister totiž vyjednal za Aegonovu stranu s Nejvyšším koncilem Triarchie spojenectví. Akorát se jim příliš nevyplatilo, protože v brzké bitvě o Jícen u Černovodného zálivu čelila Triarchie těžkým ztrátám. Nejhůře dopadli námořníci z Myru a Tyroše, a proto jejich vdovy obvinily lysénského admirála Sharako Lohara, že schválně držel vlastní lodě zpátky. Tím se všechny pletky se zámořskou válkou zkomplikovaly.

Na druhou stranu se Triarchii podařilo zabít Rhaenyřina syna Jacaeryse Velaryona z prvního manželství, draky Vermaxe a Bouřkového mraka a Sharako zajal jejího malého syna Viseryse Targaryena z druhého manželství, jehož prodal lysénskému magistrovi Bambarru Bazannenovi. Viserys totiž byl během bitvy na lodi do Pentosu, kde měl po dobu války zůstat v bezpečí, a když ještě neosedlal žádného draka, nemohl se na rozdíl od jiných dostat pryč.

Ovšem ne, že by tento malý úspěch stačil na zalepení problémů a udržení Triarchie pohromadě. Sharaka brzy zabil jeho rival v boji o přízeň Černé labutě (i když veřejnost věří, že si Myr objednal jeho vraždu) a Království tří dcer se rozpadlo. Lys vyhlásil válku Myru. Tyroš poslala Racallia znovu obsadit Kamenoschody. Racallio se prohlásil králem Úzkého moře. Braavos, Lorath a Pentos v reakci založili vlastní alianci, přidali se do probíhající války „dcer“ a vřava se rozrostla do celého jihozápadního Essosu. Mnoho starých lysénských rodů a urozených magistrů zmizelo, ať už v bojích nebo rukou politických protivníků, a nakonec moře přišlo o všechny krále, Kamenoschody zůstaly územím nikoho a Svárlivé země se rozdělily mezi opět samostatné Lys, Myr a Tyroš.

Válka tří dcer a zámořský Tanec draků tak přinesl dočasný zisk jen některým lyséňanům. Zejména starému rod Rogareů, jehož patriarcha Lysandro vedl banku Rogareů a po smrti Bambarra odkoupil zajatého Viseryse. Toho oženil se svou dceru Larrou, přestože byla dospělá a Viserys ještě dítě, zatímco jeho bratr Drazenko přebýval na dvoře dornské princezny Aliandry Martell. Tu si později vzal a získal titul lord Kamenoschodů. Právě tam, ve Slunečním oštěpu, se po tanci draků setkal s Alynem Velaryonem, prozradil mu, kde se schovává ne tak docela ztracený Viserys, načež Alyn vyrazil do Lysu a vyjednal jeho propuštění. Viserys se pak vrátil domů ke svému staršímu bratrovi Aegonovi III., který po válce říši vládl, i s Larrou a jejími třemi bratry.

Rogarey tyto úzké vazby na Železný trůn a nejvyšší společenské kruhy v Dorne rychle učinily v podstatě princi Lysu. Banka Rogareů získala ještě větší moc než Železná banka Braavosu, Lysandro se tituloval Prvním doživotním magistrem a soustředil se na podporu obchodu se Sedmi královstvími. Tam se tomuto období začalo říkat Lysénské jaro a „sametová tyranie“ Lysandra Velkolepého. Ne každému se totiž líbil tak obrovský vliv Svobodných měst na říši. A ani Lys nebyl na druhou stranu nadšený z neutuchajících ambicí Rogareů.

zdroj

Nadšená nakonec nebyla ani Larra. Žila sice v Králově přístavišti ve všem myslitelném luxusu a porodila tři děti, ale odmítala se učit společnému jazyku, dávala přednost lysénské módě, obklopovala se lysénskými dámami a služebnictvem a jako své ochránce si dovezla cizí bojovníky včetně těch z bojových jam. Tím vším jen přispívala k odporu Západozemců, a když Lysandro a Drazenko zemřeli pouhý jeden den po sobě, začalo se mluvit o atentátu Mužů bez tváře a na obou stranách se situace vymkla z rukou.

V Lysu se rozpoutal boj o nadvládu mezi magistry a obchodními princi. O život přišli mocní Torreo Haen, Silvaro a Pereno Pandaerysové, Moreo Dagareon i Matteno Orthys. Město zachvátil chaos. Nastolit pořádek se pokusil Lysandrův nejstarší syn Lysaro, jenže neměl dostatečné schopnosti. Navíc se šířily obavy o možném krachu banky Rogareů a Lysandrovi nakonec nezbylo než před stupňujícím tlakem utéct se vším pobratelným bohatstvím a jednotkou Neposkvrněných. Čímž banku skutečně přivedl na mizinu. Banky, paláce, panství, doků, skladišť, nevěstinců a většiny galér Rogareů se pak chopili magistři, mnoho členů rodu prodali do otroctví a Lysara, jehož nakonec chytili ve Volon Therysu, ubičovali k smrti.

V Západozemí se tak Rogareové ocitli bez podpory a ač události nebyly natolik dramatické, veskrze jim už k zájmu o říši nezbývaly prostředky. Lařin bratr Lotho přišel o pravou ruku po krádeži z pobočky banky Rogareů v Králově přístavišti a uklidil se do Starého města, aby pomohl budovat Banku Starého města. Druhý bratr Roggerio vybudoval nový polštářový dům z velké kogy, vyplul na Úzké moře a politiku neřešil. Poslední z bratrů Moredo si půjčil zlato od Železné banky, najal žoldáky z Tyroše, zaútočil na Lys, získal přístup alespoň k části rodinného majetku, pohřbil svého bratra Lysara v rodinné kryptě a už zůstal v Lysu. A i Larra se nakonec, ač měla ještě velmi malé děti, vrátila domů.

Nicméně tím kontakty Lysu se Západozemím nekončily. Po smrti Aegona III. a jeho synů Daerona I. a Baelora I., kteří nezanechali potomky, se na trůn krátce dostal kdysi ztracený Viserys jako Viserys II. a po něm jeho napůl lysénský syn Aegon IV. I on po Lysu pokukoval, když ke sklonku své vlády přivedl ke dvoru svou milenku Serenei z Lysu, poslední dceru starého, ale zchudlého valyrijského rodu. Ta mu porodila bastarda Shieru Hvězdu moří, kterou Aegon na smrtelné posteli z čisté zášti vůči své legitimní rodině legitimizoval i s ostatními Velkými bastardy, jako byli Daemon Blackfyre, Hořkoocel či Krvevran (žádný z nich se ale nerozhodl nosit jméno Targaryen).

Prince Aeriona Targaryena, bratra mistra Aemona, zase dočasně vyhostili do Lysu poté, co rozpoutal nesmyslný spor s „rytířem“ Dunkem na turnaji na Jasanobrodské lučině. Protože ten vyústil v neslavný soud Sedmi, při němž nešťastným úderem přišel o život korunní princ Baelor. Aerion v Lysu zůstal několik let a není vyloučeno, že se tam stal otcem několika nelegitimních dětí.

Za vlády posledního targaryenského krále Aeryse II. zase navštívil Lys lord Tywin Lannister jako jeho vyslanec, a také princ Oberyn Martell, kterého tam rodina poslala poté, co v souboji, jenž neměl skončit ani vážným zraněním, zabil lorda Edgara Yronwooda. Respektive ho lehce zranil, načež lord Edgar zemřel a všichni podezřívali Oberyna z použití jedu. Jenže se ho nikdo neopovážil otevřeně obvinit, ani otevřeně přiznat, že jde o exil.

Po pádu Targareynů se pak v Lysu měl upít k smrti velmi protargaryenský rytíř Jon Connington po svém propuštění ze Zlaté společnosti kvůli krádeži z válečné truhlice. I když zvěsti o jeho smrti se nakonec ukázaly poněkud předčasné. Také Daenerys Targaryen s bratrem Viserysem strávila v Lysu nějaký čas v dobách, kdy je ještě ke svým dvorům zvali urození ze Svobodných měst.

Exilovým útočištěm se město stalo i pro sera Joraha Mormonta. Ten tam utekl se svou druhou ženou Lynesse Hightower před popravou. Vzali se bez rozmyslu na jihu po Jorahově vítězství v turnaji a Lynesse až po příjezdu na Medvědí ostrov zjistila, že život tam neodpovídá standardům dcery vládců Starého města. Jorahovi pak rychle ve snaze ji uspokojit došlo zlato, začal rozprodávat majetek a nakonec prodal do otroctví lapené pytláky, což mu vysloužilo trest smrti. Ani v Lysu se ale jeho situace nezlepšila, proto se přidal k žoldákům. Jenže zatímco bojoval, Lynesse si našla bohatého milence, obchodního prince Tregara Ormollena, Joraha zapudila a vládne Tregarově domácnosti jako vrchní konkubína.

Jako otrok v Lysu se možná narodil i Varys, mistr našeptavačů od vlády Aeryse II. až po Tommena I. Stejně jako otrokyně Doreah, kterou magistr Illyrio Mopatis koupil pro Daenerys Targaryen ke svatbě s khalem Drogem. Z opačné strany společnosti je zase Salladhor Saan ze staré lysénské pirátské rodiny Saanů, jehož flotilu najal Stannis Baratheon, aby mu pomohl vyhrát Železný trůn.

V knize pak Lys zasahuje i dál. Tam se totiž ocitl na pokraji další války s Myrem, kdy Myr má údajně podporu Tyroše a měl mít k dispozici i Zlatou společnost. Ta mu ovšem vypověděla smlouvu a povídá se, že tyrošský archon za zády Myru s Lysem vyjednává. Kromě toho v Lysu shání žoldáky ser Humfrey Hightower. Ten se totiž snaží u své sestry Lynesse najít pomoc proti Železným, kteří v knize zaútočili na Rovinu.

A aby toho nebylo málo, objevili se tam možná dokonce i divocí. Po brutální bitvě o Zeď totiž mnoho z nich uteklo do Tvrdodomova, kde se objevili piráti. Namluvili jim, že je odvezou do bezpečí, na lodích je pak vsadili do okovů a chtěli je prodat v Lysu. Jedna z lodí se sice dostala do Braavosu, kde Mořský lord zajatce osvobodil, ale není vyloučeno, že jedna mohla přes bouře dorazit do cíle. A další západozemské otroky do Lysu poslal i Victarion Greyjoy, který po přepadení Štítových ostrovů v Rovině prodal zajatce lysénským otrokářům.