Volantis

zdroj

Volantis je nejvýchodnější ze Svobodných měst v Essosu, tedy z těch pobřežních. Leží v deltě řeky Rhoyne na pobřeží Letního moře, nejblíže k Zálivu otrokářů, asi 550 vzdušných líg od Meereenu. Proto je ve městě horké a vlhké klima, kromě pobřeží, kde vane příjemný větřík, jsou ulice plné potu a zápachu, kterého se nedá kvůli těžkému vzduchu zbavit, a horko tam neustupuje ani v noci. Je na tom ale dobře co do území, protože kromě mořského pobřeží na jihu se na jeho severní hranici do Rhoyne vlévá řeka Volanea, takže má i přirozenou ochranu před Dothraky, a jeho území se mohlo natolik zvětšovat, až postupně zabralo celé Oranžové pobřeží a řeku až k jejímu přítoku Selhoru. 

Vládnou mu tři triarchové, kteří cestují výhradně na zádech slonů, protože jejich nohy se nesmí dotknout země, a prosazují politiku své strany. K tomu má každý z nich jeden rok, protože tak je krátké jejich funkční období, a svobodní vlastníci půdy, muži i ženy, volí každoročně z kandidátů Staré krve, tedy potomků nepřerušených valyrijských rodových linií, triarchu nového nebo znovuzvolí stávajícího. Kandidovat na tuto vrcholnou pozici opět mohou muži i ženy, ačkoli poslední žena, Trianna, byla zvolená sice čtyřikrát za sebou, jenže před třemi sty lety, a každý kandidát vždy patří do jedné ze dvou stran – ke slonům nebo tygrům pojmenovaným podle jejich zaměření. Sloni jsou strana obchodníků a lichvářů obhajující cestu obchodu a kupování vlivu, tygři naopak staří aristokraté a válečníci tíhnoucí k imperialismu a bojům a obě se každý rok v desetidenním volebním šílenství (chaotickém pro oči cizince, ale víceméně mírovém) snaží pomocí kampaní a úplatků vyhrát přízeň obyvatel.

Dá se tak říct, že je město z politického pohledu rozdělené právě podle těchto dvou stran. Zároveň existují i další pohledy, jak dělit volantskou společnost, a jeden z nejvýznamnějších je geografický. Koryto Rhoyne město rozřezává na dvě poloviny, východní a západní, a obecně platí, že ve východní se seskupují důležitější osoby a jde v podstatě o historické centrum, a tak i sídlo Staré krve. A proto má na chod města i mnohem větší vliv než západ, kde je jen velmi málo voličů a autorit. Svobodným člověkem ve Volantisu je totiž jen jeden ze šesti a ještě ne všichni svobodní vlastní země, což jim teprve dává do rukou moc, tudíž se na vládě podílí malá část obyvatel, z nichž většinu tvoří právě Stará krev.

Což není překvapivé. Volantis je jedním z předních obchodních center s otroky, navázal pevné vztahy s městy v Zálivu otrokářů, a když je tam pět otroků na jednoho svobodného, nabízí otroky široké škály zaměření, které lze poznat podle tetování, jež je mezi Volanťany velmi oblíbené. Otrokáři tetují své otroky, aby zabránili jejich krádežím, útěkům a též ukázali jejich zařazení. Barevné čtverce od krku po vlasy znamenají šašky, kolo na tváři vozku, mouchy na tváři zamteače sloního a koňského hnoje, plameny na tváři členy Ohnivé ruky, tedy otrockou církevní stráž R'hllora, plameny na tvářích, bradě a čele kněží R'hllora, koňská hlava na tváři podkoní, tygří pruhy přes tváře otrocké vojáky, slza pod pravým okem sexuální otroky, lodní figury na tváři otroky od lodí, a dále s neobjasněnými významy lze najít otroky s maskou z modrého peří, bleskem od čelisti k obočí, mincí na tváři, leopardími fleky, lebkou nebo džbánem. 

Svobodní obyvatelé se pak údajně tetují, aby ukázali svou statečnost a zdatnost v bitvách a bohatství, ale tím veškerá podobnost s otroky končí a pravidla pro ně jsou ve městě velmi přísná. Když se třeba otrok dotkne urozeného Volanťana, znamená to pro něj smrt (samozřejmě kromě případů, kdy je k tomu určen – sexuální otroci, lazebníci, …). Celkově Volanťané věří, že lidé určitého postavení by se neměli snižovat k většině každodenních úkonů, ani by neměli cestovat pěšky, ale v palankýnu nebo ve vozících tažených trpasličími slony zvaných hathay. Cestovat pěšky by naopak mohlo dotyčného v očích Volanťanů a důležitých kapitánů shodit.

zdroj

I když to se snadno může podařit už jen tím, že dotyčný zkrátka nepatří mezi volantskou šlechtu, která na všechny nahlíží spatra, přestože jsou tam cizinci běžně k vidění. Volantis je totiž rušný obchodní uzel, kde je kromě otroků možno zakoupit a prodávat za měnu zvanou honory, mince velikosti groše s korunou na líci a lebkou na rubu, prakticky cokoli. Mezi nejoblíbenější zboží patří červené volantské víno, desková hra cyvasse oblíbená i v Západozemí, především v jižních částech říše, a pokrmy ze sladké řepy, kterou Volanťané milují, hojně pěstují a dokáží z ní udělat nejvybranější jídla, včetně proslavené studené polévky připomínající svou hutností fialový med.

Ale mnoho obchodníků ze západního kontinentu k nim nepluje, protože jsou velmi vzdáleným místem a ti, kdo se tam přece odváží a doplní své zásoby vínem, hedvábím a kořením z okolí Nefritového a Letního moře, se snaží vždy co nejdříve zabrat u vesel a zamířit domů. Ostatně Volanťané mají Západozemce za nekultivované, zamračené, smrduté barbary, málokdo si mezi nimi troufne hledat přízeň a ještě méně jich uspěje. Známý je třeba jen princ Doran Martell, jenž zde poprvé potkal svou manželku Mellario z Norvosu, nebo lord Steffon Baratheon, jehož tam poslal jeho bratranec král Aerys II., aby našel nevěstu valyrijské krve pro prince Rhaegara. Což se mu ale nepodařilo a jediný, koho domů po katastrofálně zakončené plavbě dovezl, byl volantský šašek Strakoš, který nyní dělá společnost Steffonově vnučce Shireen.

Problém je navíc pro návštěvníky i to, že jim není dovoleno podívat se do celého města. Nejstarší část města na východním břehu Rhoyne, nazývanou Starý Volantis, chrání černé zdi z taveného černého kamene, 60 metrů vysoké a široké pro šest čtyřspřeží jedoucích vedle sebe – čehož se každoročně využívá při oslavách založení města. Vztyčili je ještě Valyrijci v dobách, kdy bylo město pouhou výspou na hranici jejich říše, aby ochránili nejdůležitější instituce, a protože ovládali velmi vyspělé umění stavby, zdi vydržely dodnes. Nepodívá se za ně ale nikdo, ať už otrok nebo svobodný člověk, pokud ho nepozvou obyvatelé východního Starého Volantisu, jimiž mohou být výhradně potomci Staré krve.

Pro ostatní zůstávají k navštívení jen jiná místa, o nic méně proslulá. Obrovským a velmi hlubokým přístavem kolují pověsti, že by do něj mohly být shozeny všechny ostrovy Braavosu a stejně by zmizely pod hladinou. Nedaleko něj se pak nachází Rybářské náměstí, živé náměstí přecpané dopravou a obchodníky s rybami, a jemu dominuje Obchodní dům, nejlepší hostinec ve Volantisu. Jde o čtyřpatrovou obrovskou budovu, jejíž společenská místnost je větší než síně poloviny západozemských hradů, a tvoří ji zatemněný labyrint výklenků a jeskyní podél dlážděného nádvoří zdobeného kvetoucím vínem. A především je celkem bezpečný, protože jeho udržované pokoje mají solidní zámky.

Podobná velkolepost se týká i chrámu R'hllora, Pána světla, jenž lze charakterizovat jako monstrozita plná sloupů, schodů, pilířů, mostů, bání a věží plynule navazujících jedna na druhou, jako kdyby byly vytesané z jednoho obřího kamene. Na jeho zdech také splývají stovky odstínů rudé, žluté, zlaté a oranžové, takže vytváří dojem mraků při západu slunce, a jeho štíhlé zatočené věže stoupají k nebi jako zmrzlé plameny. Dřív na jeho místě stálo prázdné Velké náměstí, ale v současnosti, pokud se v něm objeví někdo ze Západozemí, povšimne si, že i Velké Baelorovo septum v Králově přístavišti by se do chrámu vešlo třikrát. Ovšem otázkou zůstává, zda by se do něj někdo ze Západozemí mohl dostat, protože leží na východní straně, kde je většina města obehnána černou zdí. Navíc je ve Volantisu možné vyznávat jakékoli božstvo a R'hllor není v Sedmi královstvích zrovna oblíbený. Volanťané ale svou populární víru berou velmi vážně a podle toho též chrám chrání – stráží ho soukromá otrocká armáda známá jako Ohnivá ruka.

Mezi těmito pamětihodnostmi na obou březích řeky lze cestovat po Dlouhém mostě, velkém oblouku se silnicí podpíranou masivními pilíři postavenými Valryijci v dobách jejich největší slávy. Bránu mostu tvoří oblouk z černého kamene vytesaný do podoby sfing, mantichor, draků a jiných zvláštních stvoření a cesta je dost široká pro dva vozy vedle sebe. A i samotný most je vyhledávaným živým místem, protože na jedné straně cesty stojí spousta obytných budov a obchodů, v nichž lze koupit téměř vše. Jen uprostřed se návštěvníci nejspíš necítí zrovna nejlépe, protože tam vystavují usekané ruce zlodějů a hlavy horších kriminálníků.

A to vše na závěr chrání Městská hlídka města Volantisu známá i jako tygří pláště. Ti slouží vládnoucím triarchům jako otročtí vojáci, mají na tvářích vytetované zelené tygří pruhy, na něž jsou velmi pyšní, nosí helmy tvarované jako tygří masky a ocelové drápy vyčnívající z rukavic. Většina z nich také uctívá R'hllora, ale není to podmínka pro členství a zbytek patrně vyznává spoustu odlišných bohů, stejně jako obyvatelé. Stará krev údajně často uctívá staré bohy Valyrie.

zdroj

Je tedy zjevné, že si Volantis zakládá na svém původu a na tom, že je nejstarší ze všech devíti velkých Svobodných měst. Je to první kolonie Valyrijských svobodných držav, jejich první dcera, která byla založena na ochranu západních hranic. První století k tomu nešlo o víc než posádku střežící černé zdi, ale bohatí Valyrijci začali tuto vojenskou výspu používat k obchodu na Rhoyne, rychle kolem ní vyrostlo mnoho domů, triarcha Vhalaso nechal postavit most, který spojoval osídlení na obou březích řeky, a město začalo velmi prosperovat díky zprostředkování obchodu mezi Valyrií a Rhoyny. 

Jenže jak se Valyrie i pomocí Volantisu zakusovala dál do rhoynských území, rozpoutaly se rhoynské války, které trvaly asi dvě století až do druhé války o koření. Tehdy Volantis a tři dračí lordi znovu zničili rhoynské město Sarhoy, načež princ Garin z Chroyane vytáhl v čele největší armády, jakou do té doby Essos viděl, a porazil Valyrii u Selhorysu, Valysaru a Volon Therysu, tedy na dohled od Volantisu. Volanťané tak požádali Valyrii o pomoc, ta vyslala 300 draků a to byl konec rhoynských knížectví i Garina.

Akorát poté konec dostihl i Valyrii při její slavné zkáze. Po ní se velká část Essosu ocitla v anarchii a mocenském vakuu a nastalo Století krve. Volantis se tehdy považoval za dědice Valyrie a vládce světa a snažil se to dokázat i fakticky. Jen mu to úplně nevyšlo. Vyslal flotilu ke zničenému Valyrijskému poloostrovu, kterou už nikdy nikdo neviděl. Triarchové hostili Tommena II. Lannistera za slib poloviny všeho, co na svých plánovaných cestách získá, ale ani to jim nepomohlo. Tommen zmizel a ani lodě triarchy Maqela Tagarose ho už nedokázaly najít. 

A i samotné město se rozdělilo v názoru, jak dosáhnout vlády nad kontinentem. Stará krev preferovala válku, obchodníci chtěli využívat obchodních styků a finančního vlivu. Tyto dvě frakce se tak začaly zvát právě tygry a slony, přičemž tygři vyhlásili válku ostatním původním valyrijským koloniím a téměř sto let udržovali převahu, zejména díky úspěšnému ovládnutí měst Lys a Myr. Poté se snažili přesvědčit Aegona Targaryena z rodiny, která před Zkázou unikla na Dračí kámen u Západozemí, aby se k nim přidal a dobyl původní země Valyrie, ale Aegon už plánoval sjednocování Západozemí, prolévání krve na východě riskovat nechtěl, a tak se sami pokusili obsadit Tyroš. 

Jenže Tyrošané se spojili s Pentosem, Lys a Myr povstaly v rebelii, mořský lord Braavosu poslal Lysu na pomoc lodě a Argilak Durrandon, Bouřlivý král ze Západozemí, se připojil do bojů proti Volantisu ve Svárlivých zemích, kde porazil volantskou armádu snažící se získat zpátky Myr. K tomu se nakonec objevil i Aegon na svém draku Balerionovi, podpálil volantskou flotilu těsně před útokem na Lys, Qohor a Norvos na severu zastavili volantský postup a srazili ho až k ruinám města Chroyane pomocí ohnivých lodí naplněných explozivním materiálem, a z hor na východě vyrazili Dothrakové a rozsévali zmar. 

V prohrávajícím Volantisu proto vzrostla síla strany slonů, která po velkých vojenských ztrátách převzala kontrolu a od té doby ji už nepustila. Poslední tři století byli minimálně dva ze tří triarchů vždy sloni a dávali si dobrý pozor, aby se ručičky vah nepřevážily. Když se například triarcha Horonno pokusil po čtyřiceti úspěšných volbách prohlásit doživotním triarchou, přivázali ho mezi dva slony, kteří ho roztrhli. Tudíž bylo veškeré válečné úsilí překaženo, bývalé valyrijské kolonie se staly Svobodnými městy, Volantis se musel začít věnovat vlastní obraně a nadále se vliv pokoušel získat už výhradně obchodováním.

Obyvatelé totiž mají dost válčení a smrti, přívrženci slonů po jejich prvním volebním vítězství dokonce ve vzteku uráželi hlavy soch tygrů a nyní preferují politiku neutrality a bohatnutí na obchodu s otroky. Pouze nedaleká hranice Svárlivých zemí někdy město zatáhne do válečného nebo obchodního konfliktu s Lysem, Myrem a Tyroší, občas v něm dočasné nebo trvalé útočiště najdou neurození i vlivní lidé z různých koutů světa (princezna Saera Targaryen utekla ze Západozemí a nakonec ve Volantisu vedla úspěšný dům rozkoše, Oberyn Martell měl nemanželskou dceru s příslušnicí Staré krve), ale skutečnou touhu po získání dalšího území už Volantis neprojevuje.

Nějaký čas tam strávili i Daenerys Targaryen a její bratr Viserys, ale Volanťané si otrhané a chudé děti moc neoblíbili a Viserysovi, jenž prohlašoval, že je právoplatný král Sedmi království, se smáli a označovali ho za žebráckého krále. Moc vůči nim nepookřáli ani poté, co Daenerys dobyla města v Zálivu otrokářů, Volantis rozhodně nesouhlasí s její snahou ukončit otrokářství, raději se spojil s jejími nepřáteli a vyslal proti ní flotilu. Nebo poté, co svou ženu zanechal svému osudu s bohatším mužem a opustil Lys, skončil ve Volantisu i ser Jorah Mormont a musel se uživit s ničím víc, než mečem a balíkem oblečení na zádech, což nebylo vůbec snadné. Zvlášť když má nejen pověst medvěda jako Západozemec, ale když jako medvěd i trochu vypadá. Ale dalo mu to příležitost naučit se místní zvyky a jazyky, včetně dothračtiny.

A naopak, někdy se obyvatel Volantisu zamíchá do událostí v Západozemí. Například když krále Severu a Trojzubce Robba Starka zaujala v seriálu Talisa Maegyr, urozená žena z rodu Maegyrů z Volantisu, která odešla do Západozemí, aby mohla pracovat jako ošetřovatelka. Maegyrové jsou však vymyšleni výhradně pro seriál, přestože v knihách vystupuje triarcha Malaquo Maegyr ze strany tygrů, a přestože Talisin znak jsou dva tygři. Volantské rody totiž znaky nemají, takže není jisté, zda spolu měli a mohli být příbuzní, a především je Talisin příběh, byť skončil velmi drasticky, zakomponovaný do děje značně anachronisticky a bez ohledu na ostatní reálie.