Harrenov

Nejvýraznější znak hradu Harrenov (Harrenhal), který se nachází uprostřed Říčních krajin, je jeho obrovitost. Je tak velký, že když z něj po válce pěti králů Jaime Lannister mimo jiné odvezl jednu služebnou, všechna další místa jí přišla malá. Bylo jí pak řečeno, že když vyrostla v Harrenově, každý hrad už pro ni bude malý.

Má například třikrát větší rozlohu než Zimohrad, stáje pro tisícovku koní a kapacitu přibližně milionu mužů. Pro srovnání – Královo přístaviště čítá v knize půl milionu obyvatel. Vůbec celý hrad byl postaven v gigantickém měřítku. Jeho zdi jsou vysoké jako horské štíty a dřevěné a železné škorpiony na jejich vrcholu se ze země zdají velké jako skuteční škorpioni. 

zdroj

Uvnitř zdí má pak slavných pět vysokých věží – Věž strachu, Věž nářků se sklady a trezory, Věž duchů, Vdovinu věž, pod níž je obrovská cela pro vězně, a Věž spáleného krále spojenou s Vdovinou věží kamenným mostem. Jsou přitom to jediné, co je vidět zpoza masivních hradeb, i když nejsou tak vysoké, jak bývaly. Nyní jsou ohnuté, popraskané a částečně roztavené, protože od doby, kdy na ně zaútočil drak Balerion při dobývání Západozemí Targaryeny, je nikdo neopravil - stejně jako už nikdo nezjistil jejich původní jména, která jim dal první obyvatel Harrenova. 

Pokud ale někdo projde hlavní branou s tak silnými zdmi, že se do ní vejde tucet vražedných děr pro obránce, východní branou u Věže duchů nebo mnohými jinými branami, uvidí mnohem víc než jen proslavené věže. Například Síň stovky srdcí, hlavní sál hradu, kde je ve skutečnosti asi jen pětačtyřicet krbů, zato však dvě galerie a kam se údajně vejde armáda. Právě tam se také odehrával první velký koncil, při němž se volil následník Jaheaeryse I. Dále lze nalézt kruhovou kamennou kuchyni s kopulí, která je velká jako Velký sál Zimohradu, kasárna, zbrojnici s kovárnou, která vypadá jako dlouhý tunel a má dvacet tavných pecí, Loveckou síň, sokolnickou kolnu, kde údajně straší duchové mrtvých sokolů, nebo lázně s kamennými vanami dost velkými pro společnou koupel šesti nebo sedmi osob po vzoru Svobodných měst. 

A patří k němu i dvacetiakrový boží háj obehnaný hradbami s malým potůčkem, duby, smrky a strážními borovicemi a samozřejmě se stromem srdce, který vypadá, že je plný nenávisti a má pokřivená ústa. Během bitvy u Božího oka při občanské válce Tanci draků k tomu utržil třináct sečných ran, jež prý každé jaro stále krvácí rudou mízu. Nebo také medvědí jáma vystlaná pískem a ohraničená šesti stupni lavic.

Postavit tento monument trvalo čtyřicet let, stálo životy tisíců zajatců a čarostromy staré tři tisíciletí. Toto všechno pro vybudování pevnosti, která by tehdejšímu rodu Hoareů ze Železných ostrovů upevnila kontrolu nad územím Říčních krajin, a pro sen Harrena Černého, posledního krále Ostrovů a Řek, mít největší hrad Západozemí a z ostatních nadělat trpaslíky.

Nicméně ne, že by mu radost vydržela dlouho. Harren se rád chlubil, že je hrad, arogantně nazvaný po něm samém, nedobytný, jenže nikdy nepočítal s něčím ještě větším než armáda. V den, kdy se po dokončení staveb konečně nastěhoval, se Aegon Targaryen a jeho sestry vylodili v místech, z nichž se později stalo Královo přístaviště, a započali dobývání kontinentu. Harren, přesvědčený, že jeho zdi odolají jakémukoli útoku, zůstal za hradbami a odmítl před nimi pokleknout. Jenže draci nepotřebovali hrad zdolat, Aegon jednoduše hradby přeletěl a hrad vypálil, včetně Harrena a jeho dětí. A od té doby už si ho nikdo další nedokázal udržet.

Aegon daroval napůl zničenou ruinu svému zbrojmistrovi seru Qoherysovi, jenže jeho rod brzy zanikl. Už během vlády Aegonova nástupce, kdy posledního Qhoreyse zabil muž zvoucí se Harrenem Rudým, dědicem Hoareů. Stejně jako následující majitelé, rody Harrowayů, Towersů, Strongů, Lothstonů a Whentů. Harroweyům věnoval Harrenov Maegor I., ale také jim ho brzy sebral, protože se nechal přesvědčit, že jedna z jeho manželek, lady Harroway, mu byla nevěrná a nechal ji se všemi příbuznými pobít. Towersové po nich získali Harrenov tak, že ho ser Towers vyhrál v krvavém souboji uspořádaném Maegorem, ale do dvaceti let vymřeli i oni, když poslední Towers byl slabý, nemocný mladík bez potomků a zcela bez prostředků. 

Nepomohlo pak ani, když v posledních letech života lorda Towerse na hrad přišla princezna Rhaena Targaryen. Ta sama byla velmi zasažena Maegorovou krutovládou, když zabil jejího manžela, krounního prince, a později ji donutil vzít si jeho samotného. Když proto po Maegorovi na trůn nastoupil její mladší bratr Jaehaerys I., usadil ji ve Vdovině věži, aby mohla nadále žít v klidu a pokud možno dál od politických bouří, a ona se starala o nemocného lorda i jeho poslední posádku. Zůstala tam totiž jako vdova až do smrti, nepokusila se hrad nijak zvelebit (v podstatě ani neměla možnost) a po jejím pohřbu věnoval Jaehaerys Harrenov Strongům. 

Jenže se jim tam také nedařilo. Dva z nich zemřeli při požáru Harrenova, z něhož jednak obviňovali kletbu a duchy a jednak královskou rodinu, protože se začalo říkat, že tři starší děti princezny Rhaenyry, která tehdy stála dědičkou trůnu, jsou nemanželskými syny právě sera Stronga. A jakmile se z dědičky stala samozvanou královnou, její poloviční bratr samozvaným králem a rozpoutali válku, i Strongové měli svůj osud sečtený. Harrenova se nejprve chopila Rhaenyřina strana, jenže nakonec ho opustili a v podstatě nechali nepřátelům. A ti nečekali, pobili všechny Strongy, které našli, a přidali dračí plamen do už tak spálené ruiny. Poslední ze Strongů pak došel svého konce spolu s koncem války, když byl popraven v Králově přístavišti.

Po válce Harrenov chvíli ovládala i Alys Řeka, milenka tehdy už mrtvého prince Aemonda Targaryena. Tvrdila, že je jeho vdovou a její syn je právoplatný Targaryen, protože se vzali, a tak i možný dědic trůnu. Dokonce prý někdo v Harrenově tehdy viděl draka. Ale jestli to byla pravda nebo ne se už nikdy nezjistí, protože zemi tou dobou zachvátila epidemie zimní horečky a Alys z historie zmizela spolu s ní. Po ní poválečný král Aegon III. věnoval hrad Lothstonům a ti si ho udrželi téměř půl století, jenže když lady Lothston propadla šílenství, byl nakonec král Maekar I. nucen jim tuto obludnou odpovědnost odebrat z beder. Místo nich jmenoval lordy lord Whentů, kteří původně na Harrenově sloužili, ale i oni prošli mnoha osobními tragédiemi a poslední lady Whent, která po vypuknutí války pěti králů musela z Harrenova utéct, je považována za mrtvou.

Vznikly tak děsivé příběhy o prokletém místě, jehož lordi a posádka vždy sejdou krutou smrtí, a duších Harrenova, jako bláznivá lady Lothston, hořící Harren a jeho synové nebo o služebnících, kteří si jdou lehnout a ráno jsou nalezeni upálení. Tedy o kletbě Harrenova, kterou měl začít už Harren míšením lidské krve do malty, ale mluvit se o ní začalo až po krutém osudu Harrowayů. 

Ve skutečnosti jde ale spíš o ekonomické důvody neúspěchů - tedy vedle případů, kdy nějaký rod upadl v nemilost a byl vyhlazen, jako byl případ Harrowayů. Harrenov je tak obrovský, že jeho pozemky nejsou schopny produkovat dostatek zásob na udržení plné posádky, navíc byly často jako trest pro zrádce osekávány, a lordi obvykle prostě zkrachují. Z toho důvodu a proto, že po poničení draky nikdo hrad kompletně neobnovil, nebyl nikdy plně obsazen, péče o něj je i tak nákladná a těžká a přestože povodí Trojzubce a okolí jezera Boží oko, kde leží, je nejúrodnější část Říčních krajin, nikdo není schopný zajistit dostatek pracovní síly a obrany a nepodlehnout v obřích, prázdných síních depresím. Je sice často odměnou pro válečné hrdiny, ale většina z nich si neuvědomuje, že titul lorda Harrenova nenese žádný hmotný zisk, jen potíže.

zdroj

O tom se přesvědčilo i mnoho současných postav. V době války pěti králů Železný trůn zabavil Harrenov Whentům i formálně, protože lady Whent neprojevila věrnost Joffreymu Baratheonovi (pokud vůbec byla tehdy ještě naživu) a hrad získal Janos Slynt za zradu Neda Starka. Nestihl se tam však nastěhovat dřív, než ho Tyrion Lannister poslal na Zeď a hrad se stal základnou Tywina Lannistera v probíhající válce (v knize na hradě dlouho nebydlel on sám, pouze jeho vazalové vedeni Amorym Lorchem a Gregorem Cleganem).

Tywinovi ale hrad rovněž dlouho nevydržel, protože se musel stáhnout, když Stannis Baratheon zaútočil na hlavní město, opuštěný hrad obsadil Robb Stark (v knize opět jeho vazalové za přispění Aryi Stark coby kuchtičky Lasičky) a nechal ho v držení Roose Boltona. Ve stejné době daroval hrad král Joffrey Petyru Baelišovi, který ale nikdy netoužil jen se k němu přiblížit a ke svým plánům pouze potřeboval formální lordství. Hrad tak stále fakticky náležel Boltonům, dokud ho neopustili a nenechali v rukách Lockeho (v knize Vargo Hoatha a brutálních Chrabrých kumpánů). Jelikož Boltoni ale změnili strany a Locke byl povolán pro další úkol, předpokládá se, že znovu patří Lannisterům (v knize Chrabří kumpáni dezertovali nebo padli a Jaime Lannister ho při svých cestách znovu zabral).

Podaří se jim ho konečně udržet? Vzhledem k jeho poloze a stále úrodným pozemkům je často cílem různých nájezdů a válek a dokonce v něm zahořela jedna z jisker vedoucích k Robertově rebelii – velký turnaj během falešného jara, na němž korunoval Rhaegar Targaryen královnou lásky a krásy místo své manželky Lyannu Stark, s níž později zmizel, jeho otec zabil jejího otce a bratra a rozpoutal Robertův zuřivý hněv. Že by byl vážně prokletý? I k Lannisterům se už štěstí obrací zády a v seriálu se nakonec dočkali svého zániku, mohli by tak dopadnout i v knize?