Pentos

zdroj

Svobodné město Pentos je velké přístavní město na essoském pobřeží Úzkého moře v Pentoském zálivu. Částečně tak slouží jako brána na východ pro všechny, kdo k němu připlují. V jeho masivních zdech je totiž Sluneční brána, kudy mohou cestovatelé pokračovat přímou cestou do oblasti řeky Rhoyne.

Je ovšem docela zranitelné, a proto má vysoké, masivní hradby a mnoho opevněných cihlových věží. A hradby tam často mají i rozsáhlá panství místních nejbohatších obyvatel. Nesoustředí se totiž vůbec na armádu, proslavené je především obchodem, a to především s kořením a svými farmářskými produkty pěstovanými v úrodných Planinách, jako je bledějantarové víno. Ty se prodávají nejen na zdejších tržištích, ale vyváží se do celého světa. Někteří obchodníci k tomu obchodují i s drahými kameny, dračími kostmi nebo i podezřelejšími věcmi a mezi úplně nejslavnější produkt Pentosu patří sýr, po čem mnozí v Západozemí hanlivě označují neurozené obchodníky jako prodavače sýrů. 

Méně šťastným obyvatelům se však nevyhýbá chudoba. Někteří proto míří do řad kněžích ve zdejším velkém rudém chrámu R'hllora, ale je možné se tam modlit k mnoha bohům, protože Pentos je otevřen všem náboženstvím. Jiní se stávají umělci, zpěváky, akrobaty a často zakládají celé umělecké rody.

Všichni tito lidé jsou pak většinou potomky Andalů, Valyrijců, otroků a jiných prastarých národů. Mluví tam proto formou nízké valyrijštiny, mají rádi umění a písně, jsou štědří k těm, kdo je tím potěší, a rádi se uchylují k extravaganci. Někteří tamější muži si třeba barví a olejují vousy. Týká se to hlavně nejbohatších, kteří jsou v Pentosu také nejmocnější, protože se tam bohatství rovná moci, čemuž odpovídá i vláda. 

Oficiálně je hlavním představitelem princ Pentosu, ale skutečnou moc třímá rada nejbohatších magistrů. Postavení prince je víceméně obřadní a je volen radou ze čtyřiceti starých rodin. Na povel má formálně výkon práva, prakticky spíš hostiny a bály a zosobňuje řád navenek. Proto se také pohybuje zásadně v bohatých nosítkách obsluhovaných pohlednou stráží a každý nový rok obřadně zbavuje panenství dvě ženy – pannu moře a pannu polí, aby zajistil prosperitu. Pokud však dojde k hladomoru nebo prohře ve válce, magistři ho bez váhání obětují - podříznou mu hrdlo, aby uklidnili bohy, a zvolí nového. Když byl třeba zvolen novým princem Otrhaný princ, pouhý třiadvacetiletý mladík, nelze se divit, že nabídku odmítl, utekl z města do Svárlivých zemí a založil žoldáckou společnost Větrem hnané.

zdroj

Nejde přitom o jediné Svobodné město, kde fakticky vládnou magistři, a s ostatními městy spojuje Pentos i další zásadní okolnost, problém s otroctvím. V minulosti tam kvetlo jako po většině známého Essosu. Nyní je formálně zakázané, přesto jsou tam stále k vidění lidé s otrockými obojky. Po několika válkách totiž Braavos donutil Pentos otroctví zakázat a velice osekat své vojenské možnosti. Proto Pentos udržuje přátelské styky s ostatními Svobodnými městy a je velice štědrý k Dothrakům, jež zahrnuje drahými dary. V knize tam měl například khal Drogo vlastní panství, i když ho nevyužíval. Ale magistři nejsou žádní hlupáci. 

Pentos obchází tyto zákony tak, že jeho otrokářské lodě plují pod myrskými nebo lysénskými vlajkami a tvrdí, že je plné "svobodně zavázaných sluhů". Přestože jsou tedy označeni stejně jako otroci a podléhají stejně přísné disciplíně, podle práva jde o svobodné muže a ženy, kteří by měli mít možnost beztrestně odmítnout službu. Jenže je do faktického otroctví dostává klička, kterou pentosané ochotně využívají - často jim dávají mzdu nižší, než jsou náklady na jídlo, oblečení a ostatní potřeby, které jim tak musí poskytovat jejich "zaměstnavatel", a jim u něj vzniká čím dál vyšší dluh k "odpracování". 

Původně tam ale otroctví vzkvétalo, protože město založili obchodníci, námořníci a zemědělci jako obchodní výspu otrokářské Valyrie na území tehdejšího Andalosu. Mnozí, zejména neurození, si k tomu místní Andaly brali a udržovali s nimi styky, protože Pentos nekladl takový důraz na čistotu valyrijské krve. Postupem času tak díky obchodu a spojování s místními město získalo kontrolu nad většinou Andalosu od Sametových kopců a Malé Rhoyne až po Úzké moře. Někteří s odkazem na knihu Před draky od Gessia Haratise tvrdí, že ve skutečnosti město existovalo ještě před rozmachem Valyrie a pouze jí přísahalo věrnost a koupilo si právo samosprávy, nicméně bylo považováno za mocnou "dceru" Valyrie.

Až po zkáze Valyrie a v následujícím chaotickém století krve se město úplně osvobodilo od jakékoli nadvlády. Tehdy se ovšem jiné město, Volantis, rozhodlo Valyrii nahradit a obsadilo Lys a Myr. Pokusilo se o totéž i s Tyroší, a tehdy se do války přidal Pentos. Zasáhl i královský rod Durrandonů z Bouřlivého království a zatím ještě lord Aegon Targaryen na svém draku Balerionovi. Volantis pak porazili, ukončili jeho snahu o ovládnutí kontinentu a situace podél pobřeží se uklidnila natolik, aby tamější města získala status svobodných měst. Ale slavná a důležitá historie Pentosu dotýkající se i Západozemí tím nekončila.

Do exilu v Pentosu například král Aenys I. Targaryen vyhnal svého bratra, prince Maegora, za to, že se rozhodl pro polygamní manželství a rozzuřil tím církev. Dosáhl ale jen toho, že si tam našel další milenku, Tyannu, možná bastardí dceru tamějšího magistra, kterou si vzal jako třetí manželku, když se po Aenysově smrti vrátil a uchvátil korunu. Nebo naopak, když se situace s novým krutým vládcem Západozemí vyřešila a na trůn usedl Jaehaerys I., provdala se jeho ovdovělá matka za lorda Baratheona, přičemž na jejich ohromnou svatbu dorazilo dvaadvacet pentoských magistrů. Jen neurozený Pentosan Rego Draz nebyl do jejich středu přizván, ale i tak se ke dvoru dostal, prokázal svou hodnotu a následující rok se stal správcem královské pokladny.

Nedlouho poté zase Pentos rozpoutal válku s Tyroší, která měla vážný dopad na obchod na Úzkém moři. Dopad měla i na pátrání po draku Balerionovi, s kterým v té době zmizela Jaehaerysova neteř, protože pátrací skupinu u Pentosu přepadli bandité, jichž se kvůli válce mnoho vyrojilo. Jaehaerys ale odmítl Pentos za tuto událost potrestat a město ho naopak o něco později požádalo, aby jako mediátor pomohl válku ukončit. Spolu s princem Pentosu a archonem Tyroše tedy sepsal Ujednání o věčném míru - ačkoli některým magistrům v Pentosu se to nelíbilo, a tak prince obětovali.

Poté byl Pentos cílem mnoha obchodních cest Západozemců i cílem těch, kteří se ocitli ve vyhnanství, jako třeba prince Daemona Targaryena, důležitého hráče občanské války známé jako tanec draků. Ten se totiž krátce po smrti své první manželky oženil s lady Laenou Velaryon, a to bez svolení nebo alespoň vědomí svého královského bratra. Proto s ní a jejich draky Caraxem a Vhagar utekl do Pentosu, kde dokonce založili rodinu. Byli tam navíc velice oblíbení, hostilo je mnoho magistrů, protože v nich všichni viděli cenné spojence proti Triarchii, tehdejší obávané alianci Lysu, Myru a Tyroše. Nakonec se ovšem Pentos, aby ukončili hrozbu Triarchie a poté problémy způsobené jejím rozpadem a vzájemnými boji, musel spojit s Braavosem a Lorathem.

Ještě předtím totiž Daemon zamířil zpátky domů do Západozemí a dřív, než bylo nutné proti Triarchii zasáhnout, padl v tanci draků. Nicméně i tak se do něj Pentos měl zapojit. Když se totiž rozhořela válka, byla už Laena po smrti a Daemon se oženil s princeznou Rhaenyrou, vůdkyní jednou z nesvářených stran. Její syn, princ Jacaerys, se tehdy rozhodl využít přátelství mnoha Pentosanů s Daemonem a ukrýt tam své nejmladší sourozence Aegona a Viseryse, dokud se válka nepřežene. Bohužel, jejich loď do cíle nikdy nedorazila. Byla přepadena v námořní bitvě, Viserys se stal zajatcem a Aegon jen díky krkolomnému útěku na svém mladém drakovi dorazil do bezpečí a po brutálním konci války mohl usednout na trůně sám. Jeho korunovace se přitom rovněž účastnili vyslanci Pentosu. 

Jiní "vyslanci" Pentosu, totiž tamější námořní žoldáci, zatím spolu s Racalliem Ryndoonem, odpadlíkem z bojů rozpadlé Triarchie, okupovali Kamenoschody mezi Dorne a Essosem. Stali se přitom takovým problémem i pro Sedm království, že trůn proti nim vyslal vlastní vojáky. To ale napoprvé moc nepomohlo. A Racallio si ze Sedmi království mnoho nedělal, raději se v jednom ze svých známých záchvatů, kdy ob den měnil spojence a své cíle, spojil s mořským lordem Braavosu a archonem Tyroše a snažili se z Kamenoschodů Pentos zcela vypudit. Dlouho ale jejich přátelství neudržel, archon si Pentosany nakonec najal sám a Racallio byl nucen zmizet. 

Vůbec proti Braavosu stál Pentos hned několikrát. Během posledních dvou století vedli šest zásadních válek, většinou kvůli otroctví, pozemkům a námořním hranicím. Pentos čtyřikrát prohrál. Jen během poslední války byli zvoleni a obětováni hned čtyři princové, než se boje pro Pentos konečně začaly vyvíjet dobrým směrem. Ale pak se začalo říkat, že si město vítězství zajistilo úplatky, tedy že je velice vachrlaté, a pátý princ, Nevio Narratys, v obavě o svůj život přesvědčil magistry, aby vyjednali mír. 

A aby byl mír opravdu zpečetěn a k dalším válkám nemuselo docházet, Braavos donutil Pentos zapovědět otroctví a obchod s otroky a značně omezit armádu. Pentosané se museli zavázat, že nebudou mít víc než dvacet válečných lodí, nebudou si najímat námořníky ani žoldácké společnosti a nenechají si vlastní vojsko kromě městské hlídky. 

Dále se městu, nebo spíš jeho určitým obyvatelům, podařilo mít zásadní dopad i na nedávné události v Sedmi královstvích a možná i na budoucnost. V mládí zdejší rváč Illyrio Mopatis začal pracovat s jistým eunuchem Varysem, když Varys kradl od bohatých Pentosanů a Illyrio jim zboží za poplatek vracel. Postupně si tak začali získávat prostředky, vliv a i síť informátorů, a alespoň Illyrio požíval takového respektu, že mu bratranec prince Pentosu nabídl svou dceru za manželku. Zároveň se o Varysových talentech při práci s informacemi doslechl západozemský král Aerys II. a nabídl mu post mistra našeptávačů. 

zdroj

Varys se tak dostal na královský dvůr, udržoval své úzké kontakty s Pentosem a po pádu Targaryenů sloužil i novému králi Robertu Baratheonovi, pro nějž jako špeha posledních Targaryenů v exilu najal sera Joraha Mormonta, jehož Illyro seznámil s Viserysem a Daenerys Targaryeny, když je hostil po šest měsíců ve svém panství. Zároveň jim podsunul nemálo dalších služebníků a dokonce vyjednal sňatek Daenerys s khalem Drogem, od čehož si její bratr sliboval dothrackou armádu k dobytí Železného trůnu, a daroval jí tři dračí vejce. Oba dva tak měli dlouho možnost tahat za nitky z obou stran Úzkého moře, a zatímco v seriálu role Ilyria Mopatise skončila ve chvíli, kdy krátkodobě poskytl útočiště Tyrionu Lannisterovi na útěku po smrti Joffreyho Baratheona a Tywina Lannistera, v knize si stále nechává otevřených mnoho vrátek. 

Na druhou stranu, zmíněný Otrhaný princ má rovněž pohled upřený na svůj rodný Pentos a  zatím v poslední knize nabídl Daenerys, že spolu se svými žoldáky přestoupí na její stranu v jejím krvavém boji proti otroctví v Zálivu otrokářů, pokud mu Pentos daruje.