 |
| zdroj |
Jako většina Svobodných měst je Tyroš otrokářský. Zdejší otrokáři jsou známí velkou agresí a nezdráhají se vyplout třeba i za Zeď, zotročovat divoké. Otroci tam pak převažují tři ku jednomu nad svobodnými občany. Nejsou nicméně tím, na čem město původně zbohatlo. Tím hlavním byl objev endemického druhu mořských šneků, z nichž se Tyrošané naučili vyrábět celosvětově proslulá barviva.
Kromě nich jsou slavné tyrošská hrušková brandy, pečené zákusky medové prsty, tamější řemeslníci a jejich pozlacené helmy v podobě ptáků a zvířat posázené drahými kovy a filigránská zbroj. Sídlí tam minimálně jedna banka, mnoho domů rozkoše. A z méně příjemné stránky dali tamější vynálezci světu i promyšlené mučící stroje. Jeden třeba uškrtil Brandona Starka na příkaz Aeryse II. Targaryena.
Znám je Tyroš i pro svou kulturu. Jeho obyvatelé jsou nepřehlédnutelní v oblečení s pestrými barvami, vlasy a vousy obarvenými na modro, zeleno, kaštanovo, růžovo, fialovo, šarlatovo a rumělkovo, nosí výstřední klobouky a jsou považováni za nespoutané, okázalé a chamtivé. Mluví vlastním nářečím vznešené valyrijštiny, a pokud mluví západozemskou společnou řečí, mívají zřetelný přízvuk, na který má každý vlastní názor. Takovému Tyrionovi Lannisterovi připadal směšný, dvořanům Jaehaeryse I. zase rozkošný.
A jako v každém přístavním Svobodném městě, i tady se uctívá mnoho bohů bez oficiálního náboženství. Dají se zde najít nejrůznější chrámy a svatyně, jako Triosův chrám, rudé chrámy R‘hllora, chrámy Vzorce nebo Fontána Opilého boha, kde kdysi vystupovali trpaslíci Grešle a Oppo, než Oppa známého také pod jménem Haléř našli rozřezaného na tři kusy u sochy tříhlavého boha Tria u Triosova chrámu. Protože se ztratila jeho hlava, není vyloučeno, že ho nějaký Tyrošan pokládal za Tyriona Lannistera a snažil se tak získat odměnu vypsanou Cersei Lannister po vraždě Joffreyho Baratheona, z níž Tyriona obvinila.
 |
| zdroj |
Původně bylo město založeno jako vojenská výspa Valyrie na pustém kamenném ostrově, aby mohly državy kontrolovat námořní trasy přes Kamenoschody. Noví obyvatelé ale brzy v okolních vodách objevili unikátní druh mořských šneků, jejichž výměšky se dají použít pro výrobu barviva. Začali proto experimentovat s chemií, ve Valyrii se rychle staly neskutečně populární barevné oděvy a během jediné generace se do města nahrnuly tisíce obchodníků. Barvíři tam rychle vyvinuli postupy pro výrobu široké škály barev a z Tyroše se stalo prosperující obchodní město.
Ani zkáza Valyrie ho tak nemohla příliš ohrozit. Tyroš se rychle stal na své „matce“ nezávislým, zaplatil si za samosprávu, a když Valyrie zanikla, tamější obyvatelé se k minulosti otočili zády – zabili draky a jejich jezdce, kteří tehdy na ostrově zbývali. A rozhodně se nehodlali dívat na to, jak se do uvolněného místa po Valyrii začalo během následujícího století krve cpát město Volantis. Ten dobyl sousední Myr a Lys, ale u Tyroše se jeho ambice zastavily. Město se nedalo, přivolalo na pomoc Pentos a do války se přidali i západozemský král z Bouřlivého království Argilak Durrandon a lord z Dračího kamene Aegon Targaryen se svým drakem Balerionem. Následná porážka Volantisu potom inspirovala Lys a Myr k rebelii a pokus o vytvoření nového impéria ztroskotal.
Když se proto lordi z Dračího kamene stali králi Sedmi království, zemřel Aegonův starší syn Aenys I. a trůn jeho nejstaršímu uloupil Aenysův bratr Maegor, Tyroš rozhodně nestál proti nim, naopak se s nimi docela zaplétal. Maegor se tehdy snažil ujistit, že rodina jeho mrtvého bratra proti němu a jeho vládě nepodnikne žádné kroky, ale královna vdova Alyssa Velaryon utekla z Dračího kamene, kde ji držel i s nejmladšími dětmi, a říkalo se, že se schovala v Tyroši.
A když si po Maegorově smrti a korunovaci vlastního syna Jaehaeryse vzala lorda Rogara Baratheona, zúčastnil se této svatby tyrošský archon. Ne úplně nezištně, snažil se smluvit sňatek Jaehaeryse se svou dcerou, jenže Alyssa nesouhlasila. Západozemci by asi cizí královnu neakceptovali, zvláště teprve ve třetí generaci nové královské dynastie. Nicméně o rok později se ocitl v exilu ser Orryn Baratheon, byl přijat do služeb archona, a za další rok se s jeho dcerou oženil sám. Jen s ní dlouho nevydržel a existují pochyby, kdo byl pravým otcem jejich dcery. A samozřejmě se město stalo častým cílem mnoha dalších urozených Západozemců.
V jeho sousedství ovšem situace nebyla moc růžová. Rozpoutala se válka mezi bývalými spojenci Tyrošem a Pentosem, což značně omezilo obchod na Úzkém moři, a rozrostla se do tak složitého konfliktu, že po třech letech obě strany požádaly Jaehaeryse I., aby mezi ně vstoupil jako mediátor. Archon a princ Pentosu proto dorazili do Králova přístaviště a nakonec uzavřeli Ujednání o věčném míru. I když část Pentosanů s tím nebyla úplně spokojená a ona věčnost nevydržela ani do konce století.
V roce 96 západozemského kalendáře rozděleného na období před dobytím a po dobytí Targaryeny ukončili Tyroš, Lys a Myr své rozbroje a vyhnali Volantis ze Svárlivých zemí na jihozápadním cípu Essosu v bitvě o pohraničí. Poté se rozhodli vytvořit věčné spojenectví a založit novou mocnost, Triarchii známou v Západozemí i jako Království tří dcer. Jen neměli žádného krále, v jejím čele stál Nejvyšší koncil Triarchie, skupina třiatřiceti magistrů. Bohužel často víc soustředěných na posunutí svého domovského města do popředí místo na dobro celého spolku, takže tato věčnost zase trvala jen 35 let.
Jejich prvním velkým počinem, který měl být ještě ku prospěchu všem, byla invaze myrského prince admirála Craghase Drahara na Kamenoschody, odkud vyhnal piráty. Plavba po Úzkém moři tak opět byla bezpečná a to vítalo i Sedm království. Jen dokud se Craghas a jeho admirálové nestali příliš chamtivými a neuvalili na proplouvající lodě vysoká cla, zatímco Lyséňané z Trirachie začali odchytávat lodě a zotročovat dívky a pohledné chlapce, například včetně Johanny Swann, neteře lorda Kamenopřilby. Takže Západozemci svůj názor rychle změnili a začali Triarchii zvát Královstvím tří kurev.
Mezi oběma břehy Úzkého moře tak začínalo růst napětí, až po deseti letech princi Daemonovi Targaryenovi, bratrovi krále Viseryse I., došla trpělivost. Král ho odmítal jmenovat svým dědicem, místo toho trval na nástupnictví své jediné dcery Rhaenyry. Žádnou spokojenost nenašel ani v manželství s lady Rheou Royce. Lordi ho neměli rádi, byli ochotni odsouhlasit cokoli, co udrží slavného hrubiána ode dvora. Vyrazil proto spolu s lordem Corlysem Velaryonem a jeho flotilou právě na Kamenoschody, aby si urval něco pro sebe. Přestože měli mnohem méně vojáků než Triarchie (zato draka Caraxe), slavili proti ní řadu vítězství (v seriálu Rod draka byly jejich boje výrazně tužší), o dva roky později Daemon zabil Craghase, o rok později už ovládal všechny kromě dvou ostrovů a Corlys zcela dominoval se svou obří flotilou na moři. Corlys potom Daemona korunoval králem Kamenoschodů a Úzkého moře.
Triarchie se ale nechtěla vzdát, a tak další rok poslala tyrošského kapitán-generála Racallia Ryndoona do protiútoku. Byl to zvláštní muž. Opilec se znalostí tuctu nářečí Valyrie a schopností vládnout mečem v každé ruce, jenž se koupal v levandulové a růžové vodě, někdy se oblékal jako žena, předstíral, že je prostitutka, někdy nařizoval svému tuctu žen, aby ho bily, měl záchvaty štědrosti, před bitvou pomocí kostí hádal, kterému bohu má učinit obětinu, a miloval koťátka, ale ne kočky, těhotné ženy, ale ne děti. Možná kdysi býval také otrokem, protože nenáviděl otrokářství, jež jinak v Tyroši vzkvétá.
K tomu Tyroš získal pro Triarchii nové spojence, Dorny, jimž se nelíbila přítomnost Targaryena tak blízko jejich pobřeží. A slavili s nimi poněkud nečekané vítězství. Za další rok se totiž Daemon vrátil ke dvoru v Králově přístavišti, aby urovnal své spory s bratrem, příliš pozornosti Kamenoschodům už nevěnoval, a zmizel do Údolí Arryn, kde zemřela jeho manželka, aby neúspěšně vznesl nárok na její hrad. Poté se oženil s Corlysovou dcerou bez králova posvěcení, kvůli čemuž musel utéct do Pentosu, a na Kamenoschody se už nikdy nevrátil (opět na rozdíl od seriálu, kde tam alespoň Corlys těžce válčil ještě mnoho let, zatímco v knize o jeho další přítomnosti nejsou žádné zmínky). Po něm se ještě pět mužů pokusilo získat korunu krále Úzkého moře, ale nikdy nevydrželi dlouho.
V Západozemí se navíc rozhořela občanská válka tanec draků, když zemřel Viserys I. a rozpoutaly se boje o jeho trůn mezi jeho dcerou Rhaenyrou a synem z druhého manželství Aegonem. Daemon tehdy po smrti své druhé ženy pojal Rhaenyru za třetí manželku, a protože ji podporoval i Corlys, zajistili pro ni blokádu Jícnu a Černovodného zálivu. Tedy odstřižení hlavního města, kde zůstával Aegon II., od obchodu. Ser Otto Hightower, Aegonův pobočník a děd, proto kontaktoval Triarchii. Určitě nezapomněla, jak ji Daemon vyhnal z Kamenoschodů, a žádal je, aby vyrazili proti němu a Corlysovi a blokádu prolomili.
Jednání nějakou dobu trvala, takže proběhlo několik krvavých bitev na kontinentu, ale nakonec se v Tyroši setkal Nejvyšší koncil Triarchie, žádosti vyhověl a vyslal lysénského admirála Sharako Lohara s flotilou devadesáti myrských, lysénských a tyrošských válečných lodí pod zástavou Tří dcer. V seriálu namísto Otty kontaktoval až o něco později na příkaz Aemonda Targaryena Triarchii Tyland Lannister a vyjednal s nimi totéž, když přislíbil Triarchii Kamenoschody (kde patrně v seriálu Západozemí stále mělo nějaký vliv) a získal si i přízeň Sharako, zde admirálky (s osobností částečně převzatou od Racallia Ryndoona). A k tomu se jim podařil nečekaný úlovek. Vypluli ve stejné době, kdy Rhaenyra poslala své nejmladší syny, Aegona a Viyseryse, do bezpečí Pentosu, narazili na jejich loď, napadli ji, a zatímco Aegonovi se podařilo odletět na jeho mladém drakovi, Viseryse zajali.
Když tyto zprávy velmi rychle dosáhly Dračího kamene, další syn Rhaenyry, Jacaerys Velaryon, a čtyři dračí jezdci vyrazili nad moře do bitvy o Jícen. V ní Jacaerys padl i se svým drakem, což nebyly jediné Rhaenyřiny ztráty, tudíž vítězně prakticky vyšla flotila Tří dcer, která se pustila dál Jícnem do Černovodného zálivu. Lodě se vyhnuly Dračímu kameni, Sharako se nejspíš obával příliš silné posádky, nicméně námořníci vyplenili hrad Vysoký příliv a Město koření na Náplavomarce Velaryonů.
Akorát sami nezůstali bez fatálních ztrát. Sharako „ukradl“ jednomu tyrošskému kapitánovi zajatého prince Viseryse, jenže ani drahocenný zajatec nemohl jeho situaci pomoct. Do Essosu se vrátilo jen osmadvacet Sharakových lodí, přičemž vdovy padlých z Myru a Tyroše ho obvinily, že lysénské lodě, jichž zůstalo nejvíc, schválně držel pozadu. A tím se tanec přenesl i přes moře, kde se přelil do války dcer a s pomocí nové aliance Pentosu, Braavosu a Lorathu i do rychlého konce Triarchie. Alespoň tak to popisuje velmistr Greydon ve svém Království Tří dcer.
 |
| zdroj |
Brzy po návratu domů Sharako zemřel. Oficiálně ho zabil rival při potyčce o přízeň slavné kurtizány Černé labutě Johanny Swann (oné původně unesené dívky), ale také si jeho vraždu prý mohl zaplatit Myr. Lys si samozřejmě nenechal takový útok líbit, následovala série vražd na oplátku a rozpoutala se vnitřní válka plná převratů a zrad.
Tyroš včas pochopil konec spojenectví a pokusil se toho využít – archon znovu poslal Racalia Ryndoona dobýt Kamenoschody v tu chvíli okupované jedním samozvaným králem Úzkého moře. A Racallio zradil Triarchii i Tyroš, zabil tamějšího krále a po jeho vzoru si přisvojil jeho titul.
Zatímco vnitrozemní Západozemí si tak konečně mohlo oddechnout, protože vůdci obou znesvářených stran padli a na trůn usedl malý Aegon III., nový zámořský konflikt se rozhořel po celém essoském západním pobřeží i na moři. Opět kvůli němu trpěl zámořský obchod, jenže Sedm království zničených vlastní válkou si nemohlo dovolit přidat se k Braavosu, Lorathu a Pentosu a zasáhnout. Pouze někteří Západozemci, pro něž už v době míru a scelování hlubokých ran nezbylo místo, zformovali žoldácké společnosti Vlčí smečka tvořenou Seveřany a Lamači bouří v čele se serem Oscarem Tullym a do bojů se zapojili.
Nejprve docela trpěl Lys několika porážkami, zatímco Tyroš se nehodlal vzdát snu o Kamenoschodech. Zahájil tažení proti Racalliovi, jenže ten už fakticky ovládal pouze Krvavokámen a několik menších ostrůvků. Zbytek okupoval Pentos s Braavosem hlídajícím okolní vody. Jen Lorath se musel z války stáhnout kvůli neschopnosti financovat armádu.
Ale na to uzavřel Lys mír s Myrem a společně zaútočili na Tyroš, což přinutilo archona obrátit se na samozvaného krále Racallia, a dokonce i na Braavos, aby proti Lysu a Myru zasáhli společně, výměnou za rozdělení Kamenoschodů a ukončení vzájemných bojů. Plán to byl dobrý, mohl velmi reálně slavit úspěch. Pokud by se neozvalo i Západozemí připravené konečně žádat obnovení zoufale potřebného obchodu přes Úzké moře.
Nový pobočník Aegona III., lord Unwin Peake, nebyl ztrátami přístavů na svém východním pobřeží v poválečné době, kdy bylo třeba budovat, vůbec nadšený. Řešení viděl v porážce Racallia a formálním zástupci Sedmi království na Krvavokameni. Svěřil proto královskou flotilu svému nezkušenému strýci seru Gedmundovi a poslal osm válečných veslic a dvacet kog a galér připojit se k flotile Velaryonů čítající devadesát válečných veslic a více než sto kog. K nim se přidal ještě lord Bryndemere Tarth a společně měli zcela smést nepřátele.
Jenže právě na Tarthu zjistili, že se Racallio spojil s mořským lordem Braavosu a archonem Tyroše, a protože Braavos má ohromnou námořní sílu, Gedmund se rozhodl vyčkat dalších pokynů ze dvora. Zatímco Alyn Velaryon vzal své lodě a povedlo se mu přepadnout Krvavokámen, když braavoský nejvyšší kapitán a jeho muži seděli na hostině s Racalliem a tyrošskými posly. Alyn tak se ztrátou pouhých tří lodí spálil nebo potopil polovinu nepřátelských, vrátil se s velkou slávou do Králova přístaviště, vysloužil si pasování na rytíře, později i titul mistra lodí a přezdívku Dubová pěst.
Na druhou stranu, jediný rozdíl mezi stavem před a po útoku byl počet braavoských lodí. Gedmund zůstal na Tarthu, Racallio u moci, Západozemci nezískali žádný ostrov a Braavos začal Alyna považovat za nepřítele. Lord Unwin se proto rozhodl Alyna zbavit a poslal ho na Moře zapadajícího slunce, aby ukončil řádění Daltona Greyjoye, a lorda Manfryda Mootona jednat s mořským lordem Braavosu. Výsledkem byla dohoda o ukončení spojenectví Braavosu s Tyrošem a Racalliem a předání Kamenoschodů Železnému trůnu, samozřejmě po zaplacení vysokého odškodného pro Braavos.
Nenaplnila se pochopitelně zcela. Velkou část souostroví stále okupoval Pentos, Braavos nebyl schopný fakticky Železnému trůnu žádnou vládu předat. Menší část také ještě spadala Racalliovi a největší Racalliovu šílenství. Kvůli němu a kvůli ztrátě Braavosu rychle zanevřel i na Tyroš a situace byla ještě nestabilnější než předtím. Což byla pro Sedm království řádná výzva. Zejména, když Alyn potřeboval kolem Kamenoschodů proplout, aby se dostal do Moře zapadajícího slunce.
Objevil se proto na Krvavokameni pod vlajkou hlásající úmysl vyjednávat a tam ho čekalo bláznivé zajetí. Jeden den na něj Racallio naléhal, aby se s ním spojil proti Tyroši, další den zvažoval jeho popravu. Jednou dokonce zápasili v bahně před stovkami pirátů, jindy Racallio věnoval Alynovi hlavu piráta obviněného z toho, že je špeh jeho rodného Tyroše, nyní podle Racallia už zase nepřítele. Nakonec Alyna obvinil z téhož. Alyn tak musel zabít tři tyrošské vězně, aby dokázal svou nevinu, načež se Racallio rozhodl odměnit ho tak, že poslal dvě své ženy do jeho ložnice, aby jim dal silné syny. Není známo, jestli Alyn tento dar přijal.
Až po čtrnácti dnech Racallio dovolil Alynovi proplout Kamenoschody výměnou za tři veslice, formálně podepsané spojenectví a slib polibku od Alynovy ženy lady Baely, pokud se Racallio někdy ukáže na Náplavomarce (Baela k tomu byla původně krátce zvažována jako možná nevěsta pro Racallia, když po tanci draků říše uvažovala, jak naložit s potomky jeho čelních představitelů).
Navzdory očekávání pak Alyn svůj úkol zajistit mír u Železných ostrovů přežil, a když se vracel zpátky, došlo k další změně ve válečných spojenectvích. Od princezny Aliandry Martell zjistil, že se Dorne spojilo s Lysem a Tyroší a vypluli proti Racalliovi. Což už bylo víc, než mohl pirátský král zvládnout. Utekl na Baziliščí ostrovy, Dorne dočasně převzalo kontrolu nad Kamenoschody, Svárlivé země si rozdělila bývalá Triarchie, přičemž Tyroš si utrhl největší kus, Aliandra a tyrošský archon počítali zisky, zatímco Myr úpěl největšími ztrátami a Lys upadl do interních sporů, jak se mezi sebou začali dohadovat a po pádu mocného rodu Rogareů spřízněného s Targaryeny vraždit tamější magistři.
Racalliovo jméno se pak ještě objevilo mezi podezřelými z najmutí Mužů bez tváře, kteří měli údajně stát za smrtí hlav rodu Rogareů a tak i jejich rozpadem, a Moredo Rogare si v Tyroši najal žoldáky na útok na svůj rodný Lys, aby získal zpátky alespoň něco z rodinného majetku, což se mu částečně povedlo.
Nicméně se pak Tyroš přece jen začal soustředit především na vnitřní politiku a nikdy nekončící potyčky o Svárlivé země. K zahraničním vztahům se Sedmi královstvími se stavěl poněkud zdrženlivěji a vypadalo to, že bude k tamějším králům přistupovat opatrně. Například král Aegon IV. vyjednal zásnuby svého nejstaršího uznaného bastarda Daemona Blackfyra s Rohanne z Tyroše, dcerou tamějšího archona, a jeho nástupce Daeron II. zaplatil věno slíbené archonovi a ujistil se, že si Daemon Rohanne skutečně vzal. Spolu pak měli sedm synů a alespoň dvě dcery. A ani tento svazek neznamenal, že by se archon rozhodl zaplést do Blackfyrových rebelií, jež Daemon započal.
Do první Daemonovy rebelie se Tyroš nepřipojil. Ani do druhé, třetí a čtvrté, ačkoli Blackfyrové v té době žili v exilu právě v Tyroši. Naopak se město znovu zahledělo do Targaryenů, když si Kiera z Tyroše vzala nejstaršího králova vnuka, Valarra Targaryena. Byť ne moc šťastně. Kiera neměla s Valarrem žádné děti, Valarr brzy zemřel, Kiera se provdala za jeho bratrance Daerona, který byl nějakou dobu rovněž adeptem na korunu, než zemřel na syfilis. Měla s ním dceru Vaellu, ale i když nastala krize a nebylo jisté, kdo by měl nastoupit po mnoha nešťastných úmrtích na trůn, nebyla Vaella považována za vhodnou kandidátku.
Teprve pátá Blackfyrova rebelie zvaná válka devítigrošových králů zasáhla i Tyroš plnou silou. Skupina žoldáků, pirátů a obchodníků zvaná Banda devíti složila přísahu, že si její členové vzájemně pomůžou při získání vlastních království. Dobyli pak Svárlivé země, vyplenili Tyroš, kde se místo archona chopil vlády jeden z nich, bohatý kupec Alequo Adarys, a pokračovali na Kamenoschody. V úmyslu měli pomoci dalšímu, Maelysovi Blackfyrovi, dobýt Železný trůn.
Jenže to bylo docela dlouho po všech předchozích neúspěšných rebeliích a v Sedmi královstvích se našlo jen málo těch, kdo by byli ochotni se za Blackfyry postavit. Na Kamenoschodech se tedy střetla Banda devíti s Targaryeny a jejich mohutnou podporou. Ser Barristan Selmy tam Maelyse zabil (v seriálu k tomu jeho prvním zabitým byl údajně tyrošský voják), po méně než půl roce je z Kamenoschodů úplně vyhnali a déle si Banda neudržela ani Svárlivé země. Jen Tyroš čelil Alequově krutovládě ještě sedm let, než ho otrávila jeho královna a do úřadu se vrátil archon.
Podobná situace neutrality či nevydařených plánů přitom zůstává v Tyroši i nyní. Spoustu času tam strávili třeba Viserys a Daenerys Targaryenové, když je zpočátku hostili místní bohatí a urození, které se Viserys snažil získat na svou podporu. Proto Daenerys mluví vznešenou valyrijštinou s tyrošským přízvukem. Ale jak se Sedm království stabilizovalo po korunovaci Roberta Baratheona, ztratili o poslední Targaryeny zájem. Nebo se tam prostředky na rozmary své druhé manželky snažil získat i Jorah Mormont, když ještě jako lord prodal pytláky tyrošským otrokářům, což by ho stálo hlavu, kdyby před trestem neutekl z Medvědího ostrova do Essosu.
Princ Doran Martell zase plánoval poslat své nejstarší knižní dítě, princeznu Arianne, do Tyroše jako šenka archonovi. Měla se tak seznámit s Viserysem, s nímž ji po pádu Targaryenů potají zasnoubili v rámci záměru Martellů dosáhnout návratu dračí dynastie na trůn. Jenže tehdy ztroskotalo jeho manželství s Mellario z Norvosu. Tam nebylo zvykem posílat urozené děti na výchovu pryč z domova, jejich syna Quentyna už i přes její protesty svěřil Yronwoodům a ona vyhrožovala, že se zabije, pokud odveze i Arianne. Arianne tedy zůstala doma, ve Vodních zahradách Dorne strávila naopak několik let dcera archona a celý plán ztroskotal, když Viserys ve Vaes Dothrak vyprovokoval svou smrt.
Nyní se v Tyroši ve dvouletém exilu akorát ocitl Dorn Garin od Zelenokrvavice. V knize se totiž účastnil pokusu Arianne korunovat princeznu Myrcellu Baratheon, aby rozžehnala spor se Železným trůnem, na němž sedí Tommen Baratheon, a také posílila dědičná práva dívek, neboť měla za to, že jsou v ohrožení její vlastní. Tento pokus Doran na poslední chvíli zastavil, protože by křížil jeho vlastní záměry, s nimiž se Arianne až příliš dlouho nesvěřoval, takže je Arianne nesprávně pochopila.
Moc nejspíš Tyroši nepomůže ani skutečnost, že Robert I. Baratheon během své vlády nadělal značné dluhy u několika tyrošských obchodních kartelů, protože Železný trůn není zrovna schopen ani ochoten své dluhy platit a ještě víc je prohloubila válka pěti králů rozpoutaná původně mezi Lannistery a Starky. Pro Lannistery přitom zpočátku bojovali i tyroští žoldáci, kteří nakonec přešli na stranu Starků. Bohužel pro ně docela špatná volba, takže se nakonec změnili v dezertéry a museli se živit, jak dokázali. Jeden z nich, Pello z Tyroše, se například dal k Bratrstvu bez praporců. Zatímco jiný tyrošský žoldák, Daario Naharis, jenž dlouhá léta sloužil mezi Bouřovranami, v seriálu Druhými syny, se připletl do cesty Daenerys Targaryen. Stal se jejím kapitánem na tažení za osvobozováním otroků v Zálivu otrokářů a jejím milencem.
A v zatím posledních knihách se i ukázalo se, že jsou tyroští vojáci potřeba doma. Tyroš se totiž ocitl na hranici války s Lysem, a jak už bývá zvykem, situace se rychle přiostřila. Nyní stojí proti Tyroši a Lysu ještě Myr, protože se roznesly zvěsti, že Lysu archon nabídl výhodné podmínky pro odložení sporů a útok na Myr. Asi však není pochyb, jak ukazuje historie, že se karty ještě mnohokrát promíchají.
Žádné komentáře:
Okomentovat