 |
| zdroj |
Vedle toho k Braavosu náleží Braavoské pobřeží, pás pevniny mezi Braavosem a Pentosem. Kopcovitá blata přímo proti Údolí Arryn na druhé straně Úzkého moře, u nichž jsou k nalezení ložiska železa, cínu, olova a břidlice. A ještě o kousek dál Braavos ovládá i západní pobřeží Lorathského zálivu a braavoská flotila zcela dominuje mořím kolem severozápadního Essosu.
Chrání se ovšem i město samo. Ostrůvky, na nichž stojí, jsou neopevněné, což se nerovná nechráněné. Oficiální způsob, jak se do města dostat, je vplout do laguny pod masivní sochou Titána Braavosu, pevnosti, majáku a brány laguny. Jeho nohy spočívají každá na svém ostrůvku z černé žuly (levá na ostrově Sellagorův štít), z níž jsou i nohy a část torza. Původně to byl přírodní kamenný oblouk, ale tři generace sochařů a kameníků z něj vytesaly základ sochy. Kolem boků má bronzovou suknici se střílnami a vražednými dírami k vylévání horkého oleje, smůly a k vrhání kamenů. Bronzový je Titán i nad pasem, kde má v těle místnosti pro vojáky a hrudní plát má plný střílen. Jednou rukou svírá ostrovní skalnatý hřeben, druhou drží zdviženou ve vzduchu a v ní třímá zlomený meč. Na obou mu hnízdí ptáci. Hlava, 122 m nad mořem, má bronzovou polopřilbu a místo vlasů provazy obarvené na zeleno. Oči jsou potom dva ohromné majáky buďto pro navádění braavoských lodí domů, nebo nepřátelských lodí na okolní skály.
Je to zároveň i siréna. Titán „zařve“, když se blíží loď, což je signál pro opevněnou loděnici za ním. Ohlašuje východ a západ slunce a Braavosané tak podle řevu počítají hodiny. Vedle toho značí i půlnoc desátého dne oslav odhalení města. Není proto divu, že ho dobrodruh Lomas Dlouhokroký zahrnul mezi divy stvořené člověkem nebo že na něj od století krve po zkáze Valyrie nikdo nezaútočil. Jen Aerys II. Targaryen chtěl v jednom ze svých záchvatů „srazit Titána na kolena“.
Hned za Titánem stojí na dalším skalnatém ostrůvku ohromná loděnice Arzenál. Má opevněné kamenné cimbuří se škorpiony, trébuchety a vrhači ohně, kotví tam flotila Braavosu, kolem je množství nábřeží, doků a dřevěných kůlen, a je to hlavní centrum stavby lodí. Dokáží tam během jediného dne postavit válečnou loď, protože je staví podle stejného vzoru, takže můžou pracovat na několika částech najednou. Je to taková rychlost, že když jednou lord Alyn Velaryon potopil třicet braavoských galér a další zajal, během následných mírových jednání se Mořský lord Braavosu chlubil, že ztracené lodě už dávno nahradili.
Kdo se dostane přes tyto vstupní překážky, může vplout do velkého množství různých kanálů tvořících vodní cesty skrz město. Tedy jen jeden je dost velký a hluboký pro zaoceánské lodě, ale různými plavidly jako jsou vory, prámy, bárky a gondoly, se dá proplout všemi. Mezi ty známé patří Kanál hrdinů, jeden z větších vedoucí do centra Braavosu. Klene se přes něj několik mostů včetně kamenného mostu zdobeného půlstovkou druhů ryb, krabů, chobotnic, mostu zdobeného listnatými úponky, malovaného mostu s tisícovkou očí, a po obou jeho stranách stojí řady soch bývalých Mořských lordů v bronzových róbách s různými předměty v rukách.
Zelený kanál je také jeden z větších, vede skrz východní část města. U centra je i Černý kanál. A nejširší je Dlouhý kanál s několika mosty a především s kamenným obloukem, do něhož je vytesán První zákon Braavosu. Prakticky rozděluje město napůl a v centru má vlastní umělý vnitřní přístav a několik malých ostrůvků. Je ale docela mělký, nevhodný pro velké lodě. Vůbec větší lodě nemohou proplout velkou částí kanálů pro mosty jako Nabbův most nebo Krvavý most, nebo proto, že ve skromnějších částech města jsou domy dost namačkané na sebe a často postavené i přes kanál.
Největší kanály lemované sochami Mořských lordů, zákonodárců, námořníků, válečníků, zpěváků i kurtizán jsou také nejjistější způsob, jak geograficky rozdělit město a jak se jím pohybovat. Proto v knize nejsou pojmenované žádné důležité ulice a v seriálu byly zmíněny akorát ulice Hadrářů vedoucí k Hadrníkovu přístavu a ulice Měsíčních pěvkyň patrně vedoucí k Chrámu měsíčních pěvkyň.
Čárou dělící Braavos obecně na čtyři čtvrti je Dlouhý kanál a centrum města s Ostrovem bohů s mnoha chrámy a svatyněmi. Severovýchodní část města je nejbohatší, severozápadní pro nejnižší třídu, stále to však není žádný slum. Lokality jako třeba chudinský Bleší zadek v Králově přístavišti Braavos nemá.
Tato chudší čtvrť leží na západ od Dlouhého kanálu a její západní hranici tvoří Hadrníkův přístav. Je to čtvrť pracující třídy a cizích námořníků, prosperující a rušná, jen ne bohatá. Zahrnuje i Potopené město, nejstarší část města, kde se budovy propadly do laguny a jen jejich dómy a věže trčí nad vodou. Ostatně mnoho míst v Braavosu se propadá, akorát v Potopeném městě je to nejhorší, čehož využívají chudší obyvatelé. Nastěhovali se do vyšších pater zpola utopených budov, o něž jiní neměli zájem.
A kdo nehledá luxusní zboží a zážitky, měl by zamířit právě sem. U bran je třeba Flekatý sklep s úhořími zápasy. Nebo Brána, divadlo herce Izembara na zaplavených kamenných základech vyhořelého skladiště. Sice se tam naklání jeviště, jak se budova trochu sesunula, v zaplaveném sklepě je hnízdo vodních hadů, kostýmy tam vlhnou, ale bylo levné. Navíc tam stejně chodí obyčejní lidé a těm to nevadí. Tedy, Izembaro počítá i s honosnějšími hosty, první a třetí balkon jsou pro ctěné obchodníky a kapitány, druhý se soukromými boxy pro ty nejbohatší a jejich služebnictvo (nejhonosnější box je pojmenovaný po Mořském lordovi, jenž tam nikdy nebyl, a balkon je jen vzácně zaplněný), až čtvrtý balkon s nejlevnějšími místy obvykle využívají místní rváči. Právě zde v knize uváděli hru Krvavý pobočník na počest návštěvy ze Sedmi království. Akorát v seriálu měl Izembaro k dispozici jiné jeviště na seriálovém Sheelbově náměstí.
Další čtvrť leží na východ od Dlouhého kanálu a na sever od Zeleného kanálu. Nejokázalejší část města, kde se nachází Purpurový přístav, palác Mořského lorda, Železná banka Braavosu, Palác spravedlnosti a ta nejlepší zařízení. Na jih od Zeleného kanálu a východ od Dlouhého kanálu je další čtvrť, s vnitřním přístavem, kde sídlí několik mocných rodin, ale zbytek zvaný Naplavené město je spíš obyčejná rezidenční oblast. A poslední jihovýchodní čtvrť tvoří čtyři malé ostrůvky spojené mosty a rovněž není známo, že by se v ní nacházelo něco významného, spíš jen soukromé domy. V seriálu dále byla zmíněna i čtvrť Solné město, o které se zpívá v jedné baladě.
Ať už ale v kterékoli čtvrti, ulice jsou tam lemované domy z šedého kamene postavených tak blízko u sebe, že se o sebe opírají. Honosnější jsou jen kolem Purpurového přístavu nebo tam, kde stojí věže Držitelů klíčů Železné banky. Jinak jsou v Braavosu obvyklé úzké budovy vysoké čtyři až pět podlaží s taškovou střechou, protože tam nerostou křoviny ke spletení došků. A samozřejmě tam nerostou ani stromy s výjimkou dvorů a zahrad bohatých, i palivové dříví musí dovážet z pevniny, proto je velice drahé. Výjimkou jsou vnější ostrovy kolem laguny, kde je ale nelegální dřevo těžit.
Problém je kupodivu i s vodou. Voda v laguně plné solných bažin je poloslaná až slaná a voda z kanálů je pitná snad leda po důkladném převaření. Proto vede z pevniny skrz říční a mořské mělčiny akvadukt Sladkovodní řeka od jižního okraje města až k fontáně Měsíční jezírko na severním okraji. Je to mohutná stavba z šedého kamene a připomíná silnici na třípatrových obloucích. Zásobuje čerstvou vodou celý Braavos, přičemž bohatí mají zavedená potrubí od akvaduktu přímo do domů, ostatní si chodí pro vodu do množství veřejných kašen a jezírek.
Proto jsou pro Braavosany nejdůležitější doky, přístaviště, přívozy po celém městě a tři velké přístavy. Kontrolorský přístav hned za Arzenálem, kde se připlouvající lodě musí podrobit inspekci výběrčích cel. Hadrníkův přístav zvaný též vnější v západní části města, pro všechny lodě. Není z nejhonosnějších, na druhou stranu jde o rušné místo, všude pobíhají poslíčci, nosiči, herci, provazníci, opraváři plachet, žebráci a prostitutky, jsou tam putyky, pivovary, pekárny, rybí trhy, zboží se tam směňuje z celého světa. A Purpurový přístav v severní části města pod palácem Mořského lorda, určený jen pro braavoské lodě. Je bohatší, hezčí, čistší než Hadrníkův přístav, provozují u něj nejlepší pivnice, hostince a nevěstince, ulice před ním jsou dlážděné a kotví tam svou flotilu Železná banka.
 |
| zdroj |
Ovšem ať už člověk má dovoleno zakotvit v jakémkoli přístavu a pochází odkudkoli, může se spolehnout, že v Braavosu najde místo k uctění svého boha. Především na Ostrově bohů v centru města a kolem něj se nachází obrovské množství chrámů a svatyní. Braavos je totiž nábožensky maximálně tolerantní. Je uzákoněno, že všechna náboženství budou v Braavosu ctěna a žádné nebude povýšeno nad jiné bez ohledu na počet vyznavačů.
Lze provozovat například náboženství Měsíčních pěvkyň, jež přinesly zotročené kněžky Jogos Nhai. Když se během přepravy vzbouřili otroci, budoucí zakladatelé Braavosu, a vydali se na sever, věštily, že najdou útočiště v laguně za zdí z borovicemi obrostlých kopců a mořskými kameny, kde jim mlhy pomůžou skrýt se před zraky dračích lordů. Jejich věštba se ukázala pravdivou, a proto mají Měsíční pěvkyně dodnes nejvíc následovníků a největší chrám. Je ze sněhobílého mramoru, s obrovskou stříbrnou kupolí, jejíž okna z mléčného skla ukazují všechny fáze měsíce, a s párem vysokých mramorových panen u brány, podpírajících půlměsícový překlad nade dveřmi.
Hojně se uctívá i Otec vod, jehož chrám se přestavuje každý rok během oslav, kdy se vždy znovu žení. Roste počet vyznavačů R’hllora, čemuž odpovídá velký Chrám Pána světla na samostatném ostrově s širokým mostem, z rudého kamene s 6 m širokým železným košem na oheň na vrcholku velké čtvercové věže a menšími koši u dveří. V Septu za mořem každý den připravují pro námořníky ze Západozemí septoni a septy bohoslužby k uctívání Sedmi. Sloužil tam i septon Eustác, než byl zostuzen a našel uplatnění v uzavírání dočasných sňatků v nevěstinci Šťastný přístav.
Na samostatném skalnatém pahorku stojí Dům černé a bílé z tmavě šedého kamene, bez oken, s černou taškovou střechou, 3,7 metru vysokými dveřmi s levým křídlem z čarostromu a pravým z ebenu. I interiér má neobvyklý. V hlavní síni je černý bazének s otrávenou vodou, kolem sochy asi třiceti různých bohů, pod ním je síť tunelů, ale neprobíhají tam bohoslužby. Přebývají v něm kněží, akolyté a sluhové Mnohotvářného boha Mužů bez tváře, manifestace smrti zobrazené podle nich určitým způsobem ve všech náboženstvích, a návštěvníci tam chodí v tichosti zapalovat svíčky a modlit se ke svým vlastním bohům. Přičemž ti, kteří přijdou s přáním zemřít, mohou vypít vodu z bazénku a uložit se do jednoho z výklenků, ti, kdo si přejí najmout Muže bez tváře, se mohou setkat s kněžím.
V Domě černé a bílé je také svatyně Plačící ženy Lysu, před níž stojí socha plačící stříbrné slzy, navštěvovaná hlavně starými ženami. Možná i nějak souvisí se známým jedem slzy z Lysu. Svatyně Lva noci oblíbená bohatými. Bakkalona navštěvovaná vojáky. Zahaleného poutníka s jeho holí, oblíbence chudých. Temné a krvavé Černé kozy Qohoru. Koňského boha zvaného v seriálu Velký hřebec. Mořského krále a Měsíčnobledé panny určené pro námořníky. A také Cizince ze Sedmi.
Na Ostrově bohů se dají dále najít Geleneiské zahrady s pozlaceným stromem 30,5 m vysokým a lístky z tepaného stříbra, patrně pro bohyni Gelenei. Chrám Aquana Rudého býka, kde kněží každých 13 dní obětují bílé tele a nabízí misku krve žebrákům. Jinde po městě dřevěná síň pána Souzvuku z Naathu, s okny z vykládaného skla. Dům Velkého pastýře z Lhazaru. Třívěžatá věž Tria, tříhlavého boha, jehož první hlava hltá umírající a z třetí se vynořují znovuzrození. Kameny Tichého boha. Vzorotvořičovo bludiště, o němž kněží náboženství Vzorce tvrdí, že jen ti, kdo se ho naučí projít, najdou moudrost. Možná souvisí se zmizelou civilizací Tvůrců bludišť z Lorathu. Dva totožné chrámy spojené kamenným mostem přes Černý kanál, tedy chrám božských bratrů Semoshe a Sellosa snících uvnitř.
Dokonce i chrám s věšteckou věží Církve hvězdné moudrosti, kde akolyté zpívají hvězdné obloze. Je to hrozivý kult mnoha přístavů, jehož vůdce má titul velekněz, a měl ho založit Krevelový císař bájného Velkého císařství Úsvitu, když se zřekl bohů své země a začal uctívat černý kámen z oblohy, čímž měl přivést na svět Dlouhou noc. A pro poctu dávným bohům bez stoupenců je tu Svaté útočiště, jinak zvané Bludiště, velký cihlový chrám pokrytý lišejníkem.
Kdo nehledá doky ani duchovno, může se dále dostat do hostinců, pivnic, rybích trhů, divadel, krámků s jídlem a nesčetně obchodů se vším možným. Nejlepší zařízení jsou u Purpurového přístavu. Třeba Modrá lucerna a Dóm, divadla s důvtipnými, poetickými představeními, takže když se Izembaro nazval králem kejklířů, kejklíře a herce z těchto divadel to pěkně rozzuřilo. Ale i tady se snadno odehraje skandál, třeba když v Dómu během představení někdo vyměnil divadelní dýky za skutečné a stálo to život jednoho z herců.
Další známá zařízení jsou v okolí Hadrníkova přístavu. Hostince U zeleného úhoře, U černého bárkaře, U Morogga, přeplněný, špinavý, sotva pro deset lidí velký vinný sklep Mlhavý dům pod druhým obloukem Nabbova mostu, Psanecká hospoda, Pynto starého piráta Pynta, plný koček, protože podle Pynta přináší štěstí a zbavují ho hlodavců, zakouřený hostinec provoněný pečeným masem U Správkaře plachet, či Dům u sedmi lamp, kde se objevuje slavná kurtizána Slavík a je tam cítit kadidlo.
Také řada nevěstinců jako tichý Saténový palác vonící po parfému mladých dívek snících o kariéře kurtizán, Kočičinec či Šťastný přístav zdobený freskou fialové galeasy. Vede ho dobrosrdečná Meralyn, jež zaměstnává velmi různorodé prostitutky jako Assadoru z Ibbenu, jednookou Ynu, maegi, jež prý umí předpovídat budoucnost z kapky krve, blonďatou a drahou čtrnáctiletou Lannu, její matku Námořníkovu ženu, jejíž první manžel se ztratil na moři, když jí bylo čtrnáct, ona se stále modlí za jeho návrat, nikdo nezná její pravé jméno a jde jen s těmi klienty, kteří se s ní ožení. Je přitom štědrá, veselá, zná jazyk Západozemí a všechny bohy, i ty zapomenuté.
Přes ulici od Šťastného přístavu pak už dvacet let kotví divadlo Loď nebo Loď kejklířů. Herci odsud někdy oddávají při svatbách pro Námořníkovu ženu, když kněží nebo septon nemůžou, a prý stejně předvádějí lepší ceremonie než ti skuteční. Akorát zde nepříjemně často končí děvčata z jiných hereckých skupin, když se pokouší získat výhody podbízením svých těl vedoucím a pošramotí si tak pověst. Protože zdejší herečky se nepředvádí jen na jevišti, může si je koupit jakýkoli návštěvník.
A nelze zapomenout na nejslavnější braavoské instituce. Palác pravdy s měděnými dómy na velkém ostrově v centru města, kde se odehrávají volby. Palác spravedlnosti, pravděpodobně soud. Palác Mořského lorda na malém poloostrově nad Purpurovým přístavem s množstvím dómů a věží, na jeho vrcholku se točí zlatý blesk a je v něm i menažerie se zvířaty a ptáky z celého světa. Železná banka Braavosu v Purpurovém přístavu u Měsíčního jezírka, hlavní banka města a jedna z nejbohatších ve známém světě, proslavená mlčenlivostí a schopností vymoci své pohledávky jakýmkoli způsobem, včetně podpory dlužníkova rivala. Mocní Braavosané v ní mají podíly, účastní se na jejím chodu a Držitelé klíčů banky rádi a pyšně předvádí své obřadní klíče při formálních příležitostech.
Braavoskou architekturu také proslavil zajímavý Dům rudých rukou, hospic a zdravotnické centrum, kde lze najmout léčitele. Jak v knize udělal například Samwell Tarly pro mistra Aemona během jejich plavby do Starého města. Ovšem ani zdejší léčitel nemohl nic udělat s umíráním pro vysoký věk.
 |
| zdroj |
Asi tak není překvapivé, že knižní Braavosané jsou obecně milí (na rozdíl od seriálové verze) s unikátními zvyky a kulturou. Chovají velkou nenávist k otroctví. První zákon Braavosu říká, že žádný muž, žena nebo dítě ve městě se nesmí stát otrokem nebo nevolníkem. Braavos je tak jedno z velmi mála míst v Essosu bez účasti na otroctví. Pouze v seriálu měla Železná banka finanční zájmy na obchodu s otroky. V knize naopak město nerado obchoduje s kýmkoli s vazbami na otrokáře, naopak často používá svou vojenskou a ekonomickou moc k zamezování otrokářství.
Může si to dovolit. Braavos má největší flotilu na Úzkém moři a velké zdroje pro najmutí armád. K tomu má Železná banka pohledávky u mnoha vládců a institucí po světě, což může mít na případný konflikt také zásadní dopad, a Braavosu to dává možnost angažovat a prosazovat se i v cizích válkách. Zkrátka, v době války pěti králů byl Braavos víceméně nejmocnější ze Svobodných měst i přes svou nepříliš velkou populaci a rozlohu. Konkurovat mu mohl leda Volantis, kdyby už 300 let neupadal.
Braavos naopak prosperoval ještě před odhalením své existence zbytku světa, což nějakou dobu od jeho založení trvalo kvůli obavám z pomsty otrokářů a o bezpečnost. Otroci, kteří do něj uprchli, byli nejen vojáci. I řemeslníci, rybáři, farmáři, kuchaři, učitelé, podkoní, vychovatelé, byli cvičeni k zajišťování veškerých potřeb, a uměli toho využít k obživě. Rovněž objevili mořské šneky podobné těm z Tyroše. Z jejich výměšků vyrábí tmavě fialovou barvu, kterou Braavos použil na přebarvení plachet lodí, na nichž unikli jeho zakladatelé do laguny. A také na fialovo dodnes natírají trupy. Brzy po svém založení tak mohli pod neznámými plachtami obchodovat nejprve s Ibem, poté navazovat styky se Západozemím a ostatním okolím, a začít i razit vlastní železné čtvercové mince.
Město se tedy uchytilo na námořně obchodní kultuře a většina jeho počátečního bohatství pocházela ze dvou zdrojů. Z poloslaných vod laguny, kde se dají lovit ústřice, úhoři, krabi, raci, škeble, rejnoci, langusty, mořské hvězdice a mnoho druhů ryb, a z námořnictví. Braavoské lodě přivážejí domů bohatství z celého světa a ty cizí zase rády zakotví v jednom z největších světových přístavů.
Přesto, že Braavos není „dcerou“ Valyrie, vliv na něj v některých ohledech Valyrie stále měla stejný jako u ostatních svobodných měst – braavoština je lokální verze vznešené valyrijštiny. Kromě ní se tam mluví řečí obchodníků, směskou jazyků používanou v nejrůznějších přístavech světa. Jinak ale mají kulturu výrazně odlišnou od zbytku svobodných měst. Jeho zakladatelé přišli z mnoha zemí, byli mezi nimi Andalové, lidé z Letních ostrovů, Ghiskarci, Naathové, Rhoynové, Ibbeňané, Sarnorové, zadlužení nebo odsouzení Valyrijci, takže neexistuje jednotná „braavoská“ etnicita, kultura současného města nevychází z jednoho předchůdce. Je založena na střípcích celého světa, přesto zcela svá.
Bohatí tam například nevyhledávají výstřednosti, odívají se do uhlově šedých, fialových, tmavě modrých a černých barev. Extravagantní jsou naopak místní ozbrojení floutkové, někdy elegantní šermíři, častěji spíš výtržníci. Kvůli tomu, že město leží na ostrůvcích, jsou tam vzácný pohled koně, mnoho lidí vůbec jezdit neumí, raději pro každodenní cestování používají čluny. I kalendář mají odlišný od Západozemí i zbytku Essosu, když je rozdělený na dobu před a po odhalení města světu.
Velmi oblíbená je tu poezie, zpěv, braavoské drama. Zdejší autoři vedle frašek produkují i psané hry s příběhem, kde mohou otevřeně zesměšňovat autority včetně Mořského lorda, nebo kde je mohou používat v ponižujících rolích, bez obav ze stíhání a trestu. Také se v Braavosu pořádá spousta slavností. Kromě hromady různých náboženských svátků se každý rok slaví Odhalení či Prozrazení města, což jsou desetidenní opulentní slavnosti a karneval, jaký nemá ve světě obdoby. Desátý den o půlnoci pak dá Titán svým řevem znamení, aby si slavící sundali masky, jako Braavos před mnoha lety slavnostně odhalil svou identitu.
Nelze zapomenout na zdejší kurtizány. Svobodné, vzdělané prostitutky s vybranými způsoby, jež si mohou lidé najmout jako milenky i pouhou společnost, a ty braavoské jsou proslavené po celém světě. Každá z nich má vlastní člun a služebnictvo, vznikají o nich písně, dary je zasypávají zlatníci, řemeslníci, obchodníci i princové žadonící o jejich služby, a vlastně nemají důvod se za své povolání stydět. Naopak nejedna touží proslavit se tak, jako legendární klan kurtizán vystupujících pod jménem Černá perla. V Braavosu lze ale najít i Básnířku s jejími knihami, Měsíční stín v bílé a stříbrné, Mořskou královnu se čtyřmi mladými Mořskými pannami, které jí češou a oblékají, Zahalenou dámu, jejíž tvář mohli spatřit jen ti, jež přijala za milence, krásného Slavíka a další.
Docela důležitou součástí městského koloritu jsou i pouliční bojovníci přirovnatelní ke gangsterům, jímž byl v mládí třeba Illyrio Mopatis. Bojechtiví mladíci v barevném oblečení, často s naolejovanými vlasy, kteří rádi předvádí svůj um s mečem. Po nocích chodí většinou po dvou po městě s meči viditelně u boku, což se v Braavosu považuje za znamení, že je lze kdykoli vyzvat k souboji. Obvykle sice neobtěžují nikoho, kdo meč nemá, jenže souboje doslova vyhledávají. Stačí, aby někdo položil prst na jílec, zatímco se na bojovníka podívá, a už se chtějí rvát. Nebo zabíjejí ve jménu kurtizán, někteří berou jako výzvu, když protivník nazve nejkrásnější ženou jinou než Slavíka. Nebo ani důvod nepotřebují. Nikdo se proto nediví, když se ráno nějaký bojovník vynoří mrtvý.
Nejsou to nicméně šermíři s velkými rytířskými meči pro sekání a těžké výpady. Z Braavosu pochází rychlý, smrtelný vodní tanec, zvláštní styl nazvaný po zvyku předvádět své umění u Měsíčního jezírka. Říká se, že skutečný vodní tanečník dokáže vést duel, aniž by zčeřil povrch vody. Je tedy uhlazenější než šerm, bojovníci proti sobě stojí bokem, soustředí se na rychlost, rovnováhu, eleganci. Používají tenké, špičaté, lehké čepele. Nováčci se učí používat meč, jako by byl část jejich paže, a drilují všechny smysly, jako instruoval vodní tanečník Syrio Forel Aryu Stark. Když toto umění zvládnou, můžou se zařadit mezi pravověrné braavoské pouliční bojovníky. Jen ti úplně nejlepší si říkají vodní tanečníci a mohou se ucházet o pozici Prvního meče Braavosu, velitele osobní gardy Mořského lorda Braavosu. Nynější První meč je Qarro Voletin, v minulosti jím byl třeba Syrio Forel. Nebo alespoň Druhého či Třetího, když v knize se objevil i Třetí meč.
Na to pak dohlíží Městská hlídka Braavosu a všemu vládne tolikrát zmíněný Mořský lord Braavosu. Volí ho magistři a Držitelé klíčů Železné banky v komplikovaném procesu během voleb, jež se často zvrhnou v únavný boj či násilí. Což se nejspíš stane brzy znovu. Současný Mořský lord Ferrego Antaryon je velmi nemocný, předpokládá se, že po jeho smrti bude zvolen Tormo Fregar, ale stát se může cokoli. Není divu, tato pozice je doživotní a velmi lukrativní. Jen ne absolutní, slovo ve vedení města má mnoho urozených a magistrů a nepochybně i Železná banka.
 |
| zdroj |
Jak už bylo uvedeno, na rozdíl od ostatních Svobodných měst nebyl Braavos nikdy součástí Svobodných valyrijských držav, nepatří mezi ostatní Dcery Valyrie vzniklé rozpínáním držav. Založili ho uprchlí otroci poté, co během plavby z Valyrie do nové kolonie na Sothoryosu rozpoutali krvavou vzpouru, přemohli posádky lodí a otočili se na sever místo na jih, aby se dostali od Valyrie co nejdál. Mezi nimi byla skupina kněžek Jogos Nhai zvaná Měsíční pěvkyně, která předpověděla, kde najdou útočiště, a jejich věštba se vyplnila po zakotvení v současné Braavoské laguně. Proto se městu někdy říká Bastardí dcera Valyrie.
Zakladatelé riskovali své životy za svobodu, chtěli se vymanit z otroctví, takže přísahali, že nikdo v jejich novém městě nikdy nebude otrok, nevolník nebo doživotní vazal, jak zní První zákon Braavosu. Někteří z uprchlíků také ukryli své cennosti v opuštěném železném dole. Buďto šlo o majetek, který se jim podařilo cestou nashromáždit, nebo o majetek těch, kteří do laguny utekli později. Město totiž přijímalo i další utečence před otroctvím. A jak rostlo, komory v dole se plnily, bohatší Braavosané začali své jmění půjčovat, a tak byla založena Železná banka. Je k tomu možné, že se na začátcích města podíleli i Muži bez tváře, kteří rovněž vznikli mezi valyrijskými otroky, obzvláště, když je jejich řád starší než město a nyní tam mají svou základnu.
Není jen známo, kdy se tak stalo. Existence Braavosu byla století utajovaná, tedy prvních sto let každý Braavosan lhal při otázkách na domov, námořníci dokonce předkládali falešné mapy, a další dvě nebo tři století nebyla veřejná jeho lokace. Je ovšem nejmladší ze Svobodných měst, tedy bylo založeno až po Lorathu, jenž vznikl 1436 let před dobytím Západozemí Targaryeny, a zároveň bylo odhaleno ještě během existence Valyrie, již postihla zkáza zhruba sto let před dobytím Západozemí.
Přesné datum se tedy neví, zato se váže známý příběh k odmaskování města. Mořský lord Uthero Zalyne vyslal posly Železné banky do Valyrie, aby zabezpečil oficiální existenci Braavosu. To spočívalo ve finančním vyrovnání s potomky původních pánů uprchlých otroků, respektive v zaplacení ukradených lodí, zboží a úroků. Zásadně odmítl zaplatit za otroky. Což asi stačilo, Valyrie se za pomstou nehnala. A poté, na údajné 111. výročí založení města, vyslal své lodě do každého koutu světa, aby rozhlásily, že Braavos existuje, a vyzval lid všech národů k oslavě. Této události se říká Odhalení či Prozrazení Utherovo a dodnes se slaví. Jen přesné umístění města zůstalo ještě nějakou dobu skryté.
Po Odhalení už ale Braavos jednal bez obav svým jménem. Mořský lord například otevřeně poslal lodě do Zálivu hořkých bylin v Chvějivém moři, o nějž často bojovalo mnoho národů, a potopil tam poslední velkou válečnou flotilu nyní zaniklého království Sarnoru. A samozřejmě navázal obchodní vztahy i ve zbytku dosažitelných regionů kromě původního Ibu a Západozemí, a ještě víc rozšiřoval vliv Železné banky.
Když potom přišla zkáza Valyrie, měl Braavos obrovskou výhodu. Nebyl na ní na rozdíl od ostatních kolonií, budoucích Svobodných měst, ničím závislý, nebyl s ní nijak propojený, její konec mu nepřivodil ani chaos, naopak chaosu využil. Ostatní města spolu následující století krve válčila. Volantis se snažil získat nadvládu nad „Dcerami Valyrie“, dobyl Myr a Lys a dost je zbídačil. Až když se pokusil dobýt Tyroš, setkal se s odporem. Lys na to reagoval rebelií a Mořský lord uviděl šanci, jak sny o otrokářských državách navždy zadupat. Poslal na pomoc sto válečných lodí, do konfliktu se připojilo i tehdejší Bouřlivé království zpoza Úzkého moře a lord Aegon Targaryen na svém drakovi, a Volantis byl nucen se stáhnout.
Braavos, jenž nepřišel o žádný majetek a k němuž se nedostaly žádné boje, se rychle chopil uvolněných obchodních možností, stal se obchodním a bankovním centrem známého světa, Železná banka se mohla pyšnit největším uloženým bohatstvím a do současnosti obchoduje se světovými vládci. Z tajného města uprchlíků se stala mocnost schopná vynucovat své zájmy všemi druhy síly.
Během posledních dvou století třeba vedl Braavos šest válek proti Pentosu kvůli otrokářství a o Braavoské pobřeží. Čtyřikrát vyhrál, poslední skončila v roce 209 podle západozemského kalendáře poté, co Pentos údajně díky úplatkům nečekaně zvítězil. Princ Pentosu Nevio Narratys, zvolený do funkce po čtyřech princích obětovaných kvůli nepříznivému vývoji války během jediného roku, přesvědčil magistry Pentosu jednat o míru. A tehdy Braavos donutil Pentos zakázat otroctví, neúčastnit se obchodu s otroky, zmenšit vojenskou posádku, omezit množství lodí a nenajímat žoldáky.
K tomu se Braavos často angažoval i za Úzkým mořem. Během dobývání Západozemí Targaryeny třeba pomohl tucet braavoských lodí království Hor a údolí v bitvě proti Targaryenům. Bezpochyby za úplatu. Když třeba o něco později propukla rebelie na souostroví Tři sestry v Údolí, pronajalo město zase svou flotilu k přepravě armády Severu. Nebo po nástupu Jaehaeryse I. na Železný trůn poslal Mořský lord svého syna na svatbu královny regentky Alyssy Velaryon a pobočníka Rogara Baratheona a hned následující rok správce královské pokladny sjednal půjčku u několika bank včetně Železné banky. Jaehaerysova královna Alysanne také pozvala hereckou společnost z Braavosu ke královskému dvoru.
Za Jaehaeryse I. se však Braavos do královských problémů zapletl i trochu méně příjemně. Cestovatelka, dobrodružka lady Elissa Farman z Krásného ostrova pod jménem Alys Westhill dorazila do města, sjednala si setkání s Mořským lordem a prodala mu tři dračí vejce. Získaným zlatem pak zaplatila braavoským loďařům za stavbu nové lodi. Docela nešťastný obchod, jak se ukázalo.
Elissa byla velice blízkou přítelkyní královy sestry Rhaeny. Ta se provdala za Elissina bratra, prý jen proto, aby jí mohla být na blízku. Jenže když se lordem Krásného ostrova stal Elissin další bratr, nařídil Rhaeně ostrov opustit, Elisse zakázal ji doprovodit a nutil ji do vdavek. Elissa proto s Rhaenou utekla, nakonec až na Dračí kámen. Snila, že sežene loď a vypluje na Moře zapadajícího slunce. Akorát Rhaena po určité době, kdy jejich přátelství začalo ochládat, odmítla loď financovat, Elissa si vyžádala svolení k opuštění Dračího kamene a ukradla tam tři vejce.
Jaehaerys proto poslal svého pobočníka do Braavosu ztrátu vajec vyšetřit. Mořský lord je zapřel, pobavila ho vágní hrozba draky, sám naznačil, že by mohl poslat Muže bez tváře na pár vybraných lidí v Králově přístavišti, a nakonec souhlasil se snížením dluhu Železného trůnu u Železné banky, když ho Jaehaerys nechá na pokoji. Popíral i jakoukoli vědomost o financování Elissiny lodi, ale nakázal jí pro jistotu urychleně opustit Braavos. Příjemné to tedy nebylo, navíc Jaehaerys věděl, že Mořský lord lže, ale také by se mu nevyplatilo nepřátelství s Braavosem, takže spor uzavřel pod podmínkou, že se vejce nevylíhnou.
Během vlády jeho nástupce, Viseryse I. Targaryena, už bylo všechno zapomenuto. Lady Laenu Velaryon, dceru mocného lorda Corlyse Velaryona a Viserysovy sestřenice Rhaenys, dokonce zasnoubili se synem Mořského lorda. Ten ovšem zemřel ještě před svatbou a snoubenec se ukázal být hloupým rozmařilcem. Utratil otcovo jmění, potloukal se po sídle Velaryonů, protože už ani neměl vlastní domov. Laenin otec tak svatbu neustále posouval, už k ní nechtěl svolit, jenže nevěděl, jak se onoho muže s úctou zbavit. Zásnuby trvaly celou dekádu, než se s Corlysem dohodl králův bratr princ Daemon, vyprovokoval snoubence k souboji a zabil ho.
Braavos to neviděl zrovna jako akt nepřátelství, ostatně otce mrtvého už pohřbili dávno, a s Targaryeny stále udržovali styky i během následujícího tance draků, války o Železný trůn mezi Viserysovými dětmi Rhaenyrou a Aegonem. Nevybrali si stranu, nezapojoval se přímo do bojů, víceméně drželi s oběma.
Ser Tyland Lannister třeba poslal čtvrtinu královského zlata Železné bance, aby nepadla do rukou Rhaenyře, a banka se jí moc ráda ujala. Nebo půl roku po dobytí Králova přístaviště musela Rhaenyra z města zase utéct a braavoská loď jí klidně pomohla. Ke konci války také Braavos pronajal lady Jeyne Arryn lodě na přepravu její armády ve jméně Rhaenyry. A po válce se vyslanci Braavosu bez problémů zúčastnili korunovace Aegona III. Targaryena, tehdy jediného dostupného mužského potomka válčících stran, a jeho svatby s Jaehaerou Targaryen, posledním ženským potomkem válčících stran.
Po válce měl navíc Braavos dost velké problémy na vlastní straně Úzkého moře. Zatímco tanec draků dusil obchod na západozemském pobřeží, na essoském začala dělat problémy rozpadající se Triarchie, spojenectví měst Tyroše, Myru a Lysu. Jejich rozpad také doprovázela „občanská“ válka a ta komplikovala obchod v Essosu, vedle smrtící epidemie zimní horečky řádící po obou stranách moře.
 |
| zdroj |
Racalliova vláda se nelíbila ani Sedmi královstvím, také potřebovali, aby jim do říše po zničujících bojích tekl kapitál. Pobočník Aegona III. tak poslal královskou flotilu Racallia vyhnat a ustanovit na Kamenoschodech západozemského zástupce. Na Tarthu ale dostali zprávy o nečekaném vývoji. Tyroš se opět přidala k Racalliovi, protože se proti ní nečekaně spojily do té doby vzájemně nepřátelské Lys a Myr, a přesvědčila Mořského lorda Braavosu, aby jí s protivníky pomohl výměnou za rozdělení Kamenoschodů a obnovení obchodu.
Flotila Sedmi království tak měla čekat na nové rozkazy, akorát lord Alyn Velaryon vyrazil na vlastní pěst. Překvapil braavoské lodě, zatímco nejvyšší kapitán seděl na hostině s Racalliem, mnoho jich potopil, včetně pýchy flotily (to mu vysloužilo přezdívku Dubová pěst), několik zajal i s 89 rukojmími, zásobami, zbraněmi, penězi a slonem pro Mořského lorda, vrátil se do Králova přístaviště jako hrdina, byl pasován na rytíře a stal se správcem lodí.
Což pobouřilo nejen Sedm království. Plán byl dobýt alespoň Krvavokámen, jenže většina vojáků zůstala na Tarthu, Racallio zůstal u moci, Západozemci se nechopili žádného ostrova a Adam znepřátelil Braavos. Proto ho pobočník poslal do Moře zapadajícího slunce na další nebezpečnou misi a lorda Manfryda Mootona s delegací vyjednávat s Mořským lordem. Vrátili mu slona, Mořský lord jim s jasným výhružným podtónem předvedl ohromné možnosti Arzenálu, nicméně Adamovi odpustil jeho neoprávněné překročení rozkazů a ukončil alianci s Tyroší a Racalliem. Přirozeně za vysoké odškodné od Železného trůnu. Což byl jediný úspěch delegace plné selhání. Jinak se lord Follard zakoukal do kurtizány, ser Herman Rollingfort padl v duelu, ser Denys Harte údajně najal Muže bez tváře na svého rivala v Králově přístavišti. Jediný, kdo mohl vydělat, byl šašek Hříbeček, jemuž prý Mořský lord nabídl zůstat v Braavosu, ale ten odmítl.
Na druhou stranu, Braavos byl brzy považován za viníka politického nepokoje zase v Králově přístavišti. Po tanci draků a návratu králova bratra Viseryse ztraceného v tanci do vlasti se tam rozmohla moc lysénských Rogareů, rodu Viserysovy manželky. Nebyli jako cizinci moc oblíbení v Západozemí a ani v Essosu, kde si fakticky podmanili Lys a kde začala banka Rogareů strmě stoupat na důležitosti. Nakonec pouhý den po sobě náhle zemřeli oba patriarchové rodu, což rozpoutalo chaos v Lysu a celkem i u královského dvora. Veřejnost věřila, že to bylo rukou braavoských Mužů bez tváře najatých dost možná Železnou bankou.
Jestli to skutečně bylo se nicméně neví a Braavos zůstával obchodním partnerem i cílem Západozemců. Například poté, co Viserysova dcera Naerys téměř zemřela při porodu, poslali jejího chtivého bratra manžela Aegona, budoucího Aegona IV., na diplomatickou misi do Braavosu, aby se mohla zotavit bez jeho nevhodné pozornosti. Tam se setkal s dcerou syna Mořského lorda a princezny Letních ostrovů Bellegere Otherys přezdívanou Černá perla, z níž udělal jednu ze svých devíti formálních milenek. Jejich vztah trval dekádu a vyústil ve tři děti, Bellenoru, Narhu a Belariona. Tedy není úplně jasné, jestli byly Aegonovy, protože se často dlouhý čas neviděli a námořnice Bellegere si nelámala hlavu s věrností. Bellenora se pak stala kurtizánou vystupující pod jménem Černá perla Braavosu, její dcera ji pod stejným jménem následovala, stejně jako její dcera Bellonara a dnes i její dcera Bellegere.
Pouze Aerys II. Targaryen uvažoval o otevřeném konfliktu s Braavosem. Rozhořel se spor mezi ním a Železnou bankou kvůli nezaplaceným dluhům způsobeným už Jaehaerysem II. a Aerys ve své mánii rozhlásil, že srazí Titána na kolena. Naštěstí vše urovnal jeho tehdejší pobočník Tywin Lannister, když dluhy uhradil z vlastních prostředků.
Ostatně dluhy hrály důležitou roli i v sáze. Hned na začátku zjistil Eddard Stark, že po rebelii a své korunovaci nadělal Robert Bartaheon u Železné banky a dalších braavoských finančníků nové masivní dluhy. Když pak zemřel, do Králova přístaviště jeden takový zamířil, aby s Joffreym Baratheonem jednal o splácení, ale vlastně se kvůli politickým zvratům v říši nic nevyřešilo. Naopak, když zemřel i Joffrey, na trůn nastoupil jeho bratr Tommen a regentkou se stala jeho matka Cersei Lannister, pozastavila všechny platby, dokonce i Železné bance, dokud neskončí probíhající válka pěti králů. Na to Železná banka odmítla poskytovat nové půjčky a vyžadovala splacení celého dluhu.
V knize se toto pokusil vyřešit Kevan Lannister, když Cersei vystřídal v roli regenta. Vyslal do Braavosu sera Haryse Swyfta vyjednat s bankou nové podmínky. Výsledek je zatím neznámý. V seriálu banka požadovala úhradu pouze desetiny dluhu, jenže ani to si Železný trůn nemohl dovolit, tak tam Cersei vyslala Mace Tyrella. A nakonec dluhy zaplatila zlatem, které získala po smrti Tommena a vlastní korunovaci vypleněním Roviny. Dokonce tam sjednala další obchody, neboť si zástupce banky Tycho Nestoris stěžoval, že konec otrokářství v Essosu měl zásadní dopad i na ně. Což neodpovídá knize, v ní se obchodu s otroky Braavos zásadně neúčastní. Naopak neváhá ani útočit na otrokářské lodě. Mořský lord tam údajně zajal i loď, která unesla divoké zpoza Zdi, a osvobodil je.
Ovšem nebyl to jen Železný trůn, kdo měl během příběhu úzké vazby na Braavos. Ještě za vlády Targaryenů přišel do Údolí do služeb lorda Corbraye braavoský žoldák Baeliš. Jeho syn se stal rytířem a do znaku si zvolil hlavu Titána. Jeho syn zase získal kousek země na Prstech, oženil se s jakousi Alayne a měli spolu syna Petyra. Jenž se dostal přes posty výběrčího daní a správce královské pokladny až k Harrenovu.
Po Robertově rebelii zase poslední Targaryeni, Viserys a Daenerys, unikli se serem Willemem Darrym a čtyřmi loajalisty před Robertem do Braavosu, kde nějaký čas žili v domě s červenými dveřmi. Tam Willem podepsal tajnou manželskou smlouvu s Oberynem Martellem, podle které byla Oberynova nejstarší neteř, dědička Dorne Arianne, zasnoubena s Viserysem výměnou za podporu Dorne, až Viserys bude nárokovat Železný trůn. Jenže Willem po pár letech onemocněl, zemřel a jeho služebnictvo vyhnalo Targaryeny z domu. Ti poté cestovali po Svobodných městech a alespoň jednou se ještě vrátili i do Braavosu.
Braavos navštívil i ser Jorah Mormont se svou druhou ženou Lynesse Hightower a napůjčoval si tam velké částky od různých obchodníků. Když po pár letech utekl před hrozbou popravy do exilu, chtěl se do Braavosu vrátit, ale Lynesse preferovala jiné podnebí, takže zamířili do Lysu a Jorah si začal vydělávat jako žoldák v bojích proti Braavosu.
Do Braavosu často mířil jako pirát a později i námořník Davos Mořský, a to i s dětmi. Jeho syn Allard tam měl v knize děvče. Možná proto také napsal své ženě Marye dopis, aby do Braavosu odešla s jejich zbývajícími syny, když si v knize myslel, že ho v Bílém přístavu, kam dorazil během války pěti králů žádat podporu pro Stannise Baratheona, popraví. I Stannis s Braavosem jednal. V knize plánoval poslat i do Braavosu dopisy o svém nároku na trůn a pravdu o Cersei Lannister a jejích dětech. V seriálu vyrazil do Braavosu sám, aby získal od Železné banky půjčku na žoldáky. Nakonec bankéře přesvědčil a Davos ve městě rekrutoval svého známého piráta Salladhora Saana.
 |
| zdroj |
Alespoň v knize tedy stále ještě zůstává otázkou, jak všechny rozehrané obchody zasáhnou do dění v Sedmi královstvích a jestli si Braavos udrží svou nezávislou, neutrální a mocnou výhodu skutečně svobodného města.
Žádné komentáře:
Okomentovat