Historie Rudé pustiny

Na začátku bývala Rudá pustina úrodnější region. Není známo, zda ho někdo obýval. Přišli do něj až před mnoha staletími Qaathové, kteří se dostávali do potyček se svými severními sousedy Sarnory, a ti je vytlačovali na jih. Jenže to už začal region vysychat a stávala se z něj poušť. Mezi mistry existuje teorie, že nepravidelná období jara, léta, podzimu a zimy trvající celé roky postupně způsobila zadržování velkého množství mořské vody na pólech v ledu, hladina klesla a mnohá území se vysušila a zpustla. Nové kolonie a městské státy Qaathů tak přežívaly hlavně díky rozvoji zavlažovacích systémů.

Qarthéňané pak tvrdí, že Qarth je rodiště civilizace, ale z tohoto důvodu je na místě skepticismus. Je to poslední z přežívajících městských států založených Qaathy na útěku z Travin, tedy nemůže být nejstarší, když před ním existovali minimálně Sarnorové, kteří Qaathy vyhnali. Právě o Sarnorech se mnozí domnívají, že by mohli být jedněmi z prvních civilizací, ale oni sami tvrdí, že jsou nástupci ještě starší civilizace. Zkrátka ať už ta první byla jakákoli, i kdyby jí náhodou byli Qaathové v Travinách, kteří by skutečně mohli pocházet už z úsvitu věků, na jejich počátku nestál Qarth.

Odhadnout lze jen, že v dávné minulosti Qaathům mohli vládnout králové a královny, protože právě králové a královny kdysi vládli Qarthu. Nyní mu vládnou jejich potomci, šlechtická vrstva zvaná Čistokrevní. A občas se Qarth dostal pod vliv cizích mocností. Třeba Jar Han, osmý Mořsky zelený císař Yi Ti od Qarthu vybíral tribut. 

Nicméně Qaathové se snažili v roztahující se Rudé pustině přežít, zakládali kolonie dál a dál na jih až k Letnímu moři, a i tak nejspíš hrozil jejich naprostý kolaps, protože poušť se neustále zvětšovala a podmínky v ní se stále horšily. Až vše urychlila událost, která znamenala kolaps pro mnoho míst hlavně v centrálním Essosu, zkáza Valyrie a následné století krve plné bojů, jak v západním a centrálním Essosu zmizela moc a autorita udržující pořádek. Umožnila nejen boje mezi dosavadními koloniemi a regiony Valyrie, ale i masivní migraci Dothraků, kteří se už nebáli vyjet dál než na občasné nájezdy z úpatí Kostí. 

Někteří se totiž rozhodli prozkoumat i Rudou pustinu a zničili tam zbývající města kromě Qaarthu, kam nikdy nedosáhli. Některé zdroje mluví o tom, že kvůli masivním trojitým hradbám, ale spíš kvůli obrovské vzdálenosti, jakou by Dothrakové museli zdolat skrz vyprahlou poušť. Další vydrancovaná místa jako Vaes Orvik, Vaes Qosar, Vaes Shirosi a další město, které až o několik století později dostalo jméno Vaes Tolorro, jsou sice stejně jako Qarth v jižní Rudé pustině, ale Qarth stojí rozhodně nejdál, je potřeba k němu překonat největší úsek pouště a cesta tam a zpátky by pro národ závislý na koních znamenala zbytečné ztráty a nejistotu.

Na druhou stranu, i když to drtivou většinu regionu připravilo o veškeré zbytky života, Qarthu to pomohlo. Přišel o všechen pozemní obchod s výjimkou pobřežní cesty na východ do Yi Ti. A tak byl nucen soustředit se na moře. Čistokrevní rychle vybudovali krásnou zdobenou flotilu a ovládli Nefritovou bránu, úžinu mezi Qarthem a Velkým Moraqem, a ostrov Qal, kde postavili opevněné přístavy na západní a východní špičce. Valyrijské flotily byly pryč, Volantis se tehdy zabýval snahou dobýt západní Essos, což vyústilo v jeho ponižující porážku a neschopnost vést další velkou válku, a Ghiskarci, nejbližší sousedé Rudé pustiny, se vrhli na obnovu své samostatnosti a na převzetí obchodu s otroky v Zálivu otrokářů. Tak vlastně nezbyl nikdo, kdo by Qarthu bránil zcela převzít kontrolu nad přímou námořní trasou mezi západem a východem pro každého, kdo nechce riskovat přeplouvání celého Letního moře na opačný konec Velkého Moraqu a proplouvání mezi ním a nebezpečným divokým Sothoryosem. Tedy uvalili na lodě  a zámořský obchod vysoká cla a Qarth díky tomu ohromně zbohatl. 

Zároveň ale qarthénská kontrola trasy znamenala poměrně bezpečný obchod pro každého, kdo si proplutí mohl dovolit, jako třeba pro lorda Corlyse Velaryona. To byl první Západozemec, kdo Nefritovou branou proplul, vrátil se pak do Qarthu s nákladem zlata, koupil si tam dvacet dalších lodí a přivezl domů tolik vzácného zboží, že se jeho rod na čas stal nejbohatším v Západozemí. 

Nepřekvapivě se proto Rudá pustina objevila přes svou nehostinnost i v sáze. Poté, co khalasar khala Droga plenil Lhazar a Drogo utržil své osudové zranění, projížděl severní okraj Rudé pustiny. Tam nemocný Drogo zemřel a jeho khalasar se rozpadl, zatímco se Daenerys Targaryen na Drogově pohřební hranici vylíhli draci. 

zdroj

Daenerys potom následovala rudou kometu skrz pustinu se zbytky khalasaru (v seriálu zvolila tuto cestu, aby se vyhnula konkurenčním Dothrakům). O mnoho lidí přišla, v seriálu o svého koně, o Rakhara, kterého popravili cizí Dothrakové, v knize o svou blízkou služebnou Doreah, až nakonec v knize našla opuštěné trosky města, pojmenovala je Vaes Tolorro a odtamtud poslala své pokrevní jezdce najít další směr. Rakharo našel jen kosti draka, ale Jhogo se vrátil s expedicí z Qarthu, jež ji do města doprovodila. Zatímco v seriálu přešla Rudou pustinu přímo ke Qarthu.

V seriálu pak na Qarth zcela zapomněla, jakmile ho zase opustila a nechala qarthéňana Xara Xhoana Daxose, jenž ji u sebe ubytoval a následně se ji pokusil využít k převratu a získání moci, zemřít. V knize se však Qarth připojil k městu Yunkai, jakmile dobyla Záliv otrokářů a snažila se tam zakázat otroctví. Xaro (v knize stále žije, protože proti Daenerys v Qarthu nijak neútočil) dorazil do Meereenu, aby ji varoval o nadcházející válce Yunkai proti ní a prosil ji, aby oblast opustila, k čemuž jí věnoval třináct lodí, ale Daenerys odmítla. Krátce poté byl Qarth prvním městem z aliance, které vyhlásilo Daenerys válku. Zahájilo námořní blokádu v zálivu, odstřihlo obchod, vyhnalo třetinu rybářských lodí a zabralo další třetinu. Brzy na to se k flotile Qarthu připojily flotily z Tolose a Nového Ghisu a i některé meereenské válečné veslice a obchodní galéry. Jak situace dopadne a co si z ní Qarth odnese, je ale do dokončení knih nejisté.