Rod Smallwood

zdroj

Šlechtický rod Smallwoodů sídlí v Žaludohradu v jižních Říčních krajinách, ve znaku má šest hnědých žaludů na žlutém poli, jeho slova zní Z těchto začátků a zavázaný je Vanceům. Akorát nebylo řečeno, jestli z Atranty nebo z Poutníkova odpočinku. 

Podle záznamů o účastni lorda Smallwooda v rebelii proti králi Humfreymu I. Teagueovi by to ale mohli být Vanceové z Atranty. Tehdy, když Humfrey jako zbožný král Řek a kopců začal potlačovat vyznávání starých bohů, povstal proti němu lord Blackwood a následovaly ho další rody, včetně Vanceů, výslovně uvedených Vanceů z Atranty, a jejich poddaných Smallwoodů. Humfrey proti nim vyjel s Bojovníky víry a Roderick Blackwood požádal o pomoc svého zetě Bouřlivého krále Arlana III. Durrandona. Ten dorazil do centrálního Západozemí, připsal si mnoho vítězství a v poslední bitvě vybil rod Teagů. Ovšem říční lordi se ani tak nedočkali příznivého výsledku. Co se týče konkrétně Smallwoodů, lord Smallwood padl. A hlavně Arlan se po smrti Rodericka nedokázal s lordy dohodnout na novém vládci a nakonec připojil jejich země ke svému království.

Další slavný válečník byl Myles Smallwood. Byl to trochu neotesaný muž, který šel přímo k věci, obličej i tělo měl plné jizev z tuctu divokých bitev, a proslavil se odvahou, bojovým uměním i věrností na začátku vlády Targaryenů. 

Už za vlády druhého Targaryena, Aenyse I. Tehdy povstal proti Železnému trůnu rebel Harren Rudý, samozvaný dědic vyvražděného rodu Hoareů. Dobyl Harrenov, prohlásil se králem Řek a říše čekala, co udělá král Aenys, tou dobou dokonce v nedalekém Řekotočí. A Aenys neudělal nic. Utekl do Králova přístaviště, nařídil Tullyům vyrazit proti Harrenovu a Harren mezitím stihl utéct. Aenys ani tehdy nezasáhl, místo toho nařídil svému pobočníkovi vyrazit do Údolí kvůli další rebelii. Až na poslední chvíli změnil názor. Začal se obávat, aby Harren nezaútočil na Královo přístaviště. Takže nakonec poslal svého pobočníka s dalšími muži včetně Mylese Smallwooda Harrena dopadnout. Což se jim podařilo. 

Další bitvy pak čekaly hned po Aenysově smrti. Tehdy se králem namísto jeho nejstaršího syna Aegona stal jeho bratr Maegor, jenž měl už dlouho spory s církví. A ta proti němu povstala. Jak rytířští Válečníkovi synové, tak chudí Nuzní druhové. Hned zkraje jeho vlády, když postavil Bojovníky víry mimo zákon a s některými se už stačil krvavě a ohnivě vypořádat, proti němu vyrazilo pod velením Wata Drvoštěpa devět tisíc Nuzných druhů ze západu a jihu. 

Dostali se až k řece Klikatici, kterou chtěli překročit u Kamenného mostu, jenže tam je dostihlo šest armád věrných Maegorovi. Nuzní druhové nebyli moc cvičení, disciplinovaní, natož vybavení, většinou jen v kůži, hrubě tkaných košilích, s kusy rezavé oceli, se sekerami, naostřenými klacky a zemědělským náčiním. Neměli šanci. Jakmile část z nich přešla, Maegorovi loajalisté se na ně ze všech stran vrhli a zmasakrovali je. Brutalita této bitvy způsobila, že po dvacet líg tekla v řece krvavá voda a místo se přejmenovalo na Drsný most. Přímo Wat se přitom v souboji střetl s Mylesem, jenž tedy bojoval za Maegora. Oba přežili, než je od sebe bitva oddělila, ale zatímco Myles pokračoval jako svobodný muž, Wat se ocitl v řetězech.

Na druhou stranu, Myles nezůstal Maegorovi věrný dlouho. Ještě před smrtí Aenyse se jeho nejstarší děti, Aegon a jeho manželka Rhaena, ocitli v obležení Nuzných druhů, proto nemohli s Maegorovým uzurpováním trůnu nic udělat. Teprve když Nuzní druhové v reakci na Maegorovy činy vyrazili proti Královu přístavišti, začal Aegon sbírat podporu jako právoplatný dědic svého otce. Nechtělo se za něj postavit moc lordů. Chtěli nejdřív vidět vítězný potenciál. Zburcoval hlavně menší říční a západní lordy, včetně Mylese jako jednoho ze svých válečných velitelů. 

Jenže Aegon byl nezkušený sedmnáctiletý mladík. Když zjistil, že proti němu ze tří směrů míří nepřátelé, odmítl své muže rozdělit, ač měl větší armádu, než byla každá z oněch tří, a pochodoval na hlavní město. V Říčních krajinách, u jižního břehu jezera Boží oko, mu cestu zablokovala jedna a ostatní dvě armády už byly skoro na místě. Nařídil proto útok, aby prorazil dřív, než se stihnou ukázat všichni a obklíčí ho. Jenže se objevil Maegor na obrovském drakovi Balerionovi. Snesl se na Aegona a jeho draka a oba poslal k zemi do záhuby. Aegonova armáda se dala na útěk. Marně. Maegorovy armády je obklíčily a zmasakrovaly. Nezemřeli ale všichni a Maegorova matka Visenya Maegora přesvědčila, aby některé rebelantské lordy ušetřil. Mezi nimi i Mylese.

Když pak Maegor zemřel a na trůn nastoupil Aegonův poslední bratr Jaehaerys, zbylo po všech bojích a soudech pět prázdných míst v jeho královské gardě. Jaehaerysova matka a regentka navrhla, aby volné bílé pláště získali šampioni v turnaji, a Jaehaerys rozhodl, že účastníci budou bojovat na zemi místo na koních, protože při každodenních aktivitách je útok na krále z koňského hřbetu málo pravděpodobný. Turnaj pak trval sedm dní a obvyklé koňské klání naprosto zastínilly divoké pranice a duely, jak se o bílé pláště utkaly stovky rytířů – jedním z šampionů a nových gardistů se stal i Mylesův přísežný meč, ser Willam Vosa.

O pět let později zemřel Jaehaerysův pobočník a tehdy se dočkal přímo i Myles. Jaehaerys měl dostatek učených rádců, potřeboval nějakého válečníka a Willam a Tullyové mu Mylese doporučovali pro jeho loajalitu a dovednosti. Jenže do úřadu se nehodil, jak se brzy ukázalo. Jaehaerys neposlouchal ani některé dobře míněné rady už kvůli formě, jakou je sděloval. Když měl například Myles problém s činy problematické královy sestry Rhaeny, Jaehaerys mu nedal za pravdu jen kvůli tomu, jak to podal. Nebo když v Sametových kopcích nedaleko Pentosu Willam vyrazil po falešné stopě uprchlé Rhaeniny dcery a Baleriona, kam ho svedli místní zbojníci a zabili ho, Jaehaerys odmítl Mylesovu radu potrestat Pentos. A nakonec ho po třech letech služby propustil. Ostatně i Myles uznal, že se jako pobočník moc neosvědčil, a vrátil se k roli lorda Žaludohradu.

Po smrti Jaehaerysova nástupce Viseryse I. se zase rozpoutala další válka, občanská válka tanec draků mezi Rhaenyrou Targaryen, již si jako svou dědičku přál Viserys, a jejím polovičním bratrem Aegonem II., jehož korunovala rodina jeho matky. Joseth Smallwood se stejně jako drtivá většina Říčních krajin postavil za černé na straně Rhaenyry a účastnil se několika rozhodujících bitev. 

Jednou z nich byla bitva proti armádě Západních krajin za zelené Aegona u Žaludohradu. Zelení mířili skrz Říční krajiny k Harrenovu, Joseth se spojil s lordem Petyrem Piperem a zbytky jeho už dříve poražené armády, podnikli spolu výpad a pokusili se je zadržet. Petyr v boji zemřel, Joseth musel ustoupit do Žaludohradu a zelení se rozhodli místo obléhání hrad obejít a pokračovat dál. Nicméně i tak Joseth Zápaďany zdržel a oslabil natolik, aby dal říčním lordům šanci se přeskupit a zablokovat je účinněji. Sám také mohl sehnat nové odvedence, byť starce a chlapce, aby s nimi vytáhl do dalšího boje.

zdroj

Ser Addam Velaryon tou dobou sháněl po Říčních krajinách bojeschopné muže, aby se vypořádal se dvěma zrádci, kteří pomohli zeleným dobýt tržní městečko Tumbleton, a aby Rhaenyře dokázal, že on sám žádný zrádce není, byť je také neurozený dračí jezdec jako oni. Připojil se k němu i Joseth, poprvé s nimi vyjeli Tullyové, a všichni vyrazili se skoro 4000 muži (a několika válečnými velitelkami) k Tumbletonu, kde zelení tábořili.

Addamových mužů bylo méně, ale měli na své straně překvapení, když se jim podařilo zaútočit na město ze severu a západu, jejich lučištníci ho zaplavili šípy a Addam na svém drakovi vypaloval tábory u města i budovy ve městě. Zelení vyjeli na obranu a bitva trvala až soumraku. Nakonec vyhráli černí s pouhou ztrátou 100 mužů, dokonce padli tři ze čtyř přítomných draků a poslední se už navždy ocitl bez jezdce. Jen se nedokázali probojovat až do města, zelení zapečetili brány, oni neměli vybavení na obléhání, a tak ustoupili. Nicméně zajistili, že tato rovinská armáda zelených byla nucena po všech ztrátách vzdát veškeré boje a vrátit se na jih – takže stejně jako říční lordi s Josethovou pomocí nakonec kompletně zastavili zelené ze západu v Říčních krajinách, zastavili i zelené z Roviny u Tubmeltonu.

Akorát to nebylo nic platné žádné z válčících stran, válku nepřežil ani jeden z nespřátelených sourozenců a vlády se ujal malý Aegon III. Jenž po brzké smrti první královny Jaehaery potřeboval zvolit novou, na plese ke dni Panny. Účastnilo se ho mnoho dam z celé říše, včetně Jeyne Smallwood. Bohužel, Jeyne utrpěla „kletbu dne Panny“, jako všechny, které došly zranění nebo se kolem nich rozvinul skandál. Přímo Jeyne, Jeyne Merryweather a Jeyne Mooton se měly oblékat jako panoši, navštěvovat nevěstince v Hedvábné uličce a laskat se tam se ženami, jako by to byli chlapci. Tyto drby dost možná rozšiřoval pobočník Unwin Peake, stejně jako byl podezřelý z mnoha jiných „útoků“, protože se snažil protlačit svou dceru. Ale byť se tedy Jeyne nestala královnou, nedočkal se ani on, když si Aegon zvolil Daenaeru Velaryon.

Další válka ohrožující vládu Targaryenů, jíž se Smallwoodové účastnili, potom byla první Blackfyrova rebelie, v níž se legitimizovaný bastard Daemon Blackfyre pokusil uzmout trůn svému polovičnímu bratrovi Daeronovi II. Smallwoodové v ní podporovali Targaryeny a jejich vojáci se zapojili do bitvy na rudé trávě, rozhodující bitvy rebelie, kde Daemon padl.

Avšak pravděpodobně změnili strany a měli prsty hned v pokusu o druhou Blackfyrovu rebelii. Jako záminka k setkání podporovatelů Blackfyrů a k rozpoutání rebelie měl sloužit svatební turnaj v Bělostěnách, jehož se účastnili lord a lady Smallwood. Nejprve nebyl nijak památný. Jen po cestě se lordu Smallwoodovi snažil vlichotit potulný rytíř ser Kyle Kočka, když tvrdil, že se kdysi znali, aby získal dobré místo, a během turnaje si zase jejich synovec zlomil zápěstí. Jenže potom situace zhoustla. Začaly se odhalovat komploty mezi přítomnými šlechtici, věci nešly podle plánu, ukázala se pravá identita maskovaného Daemona II. Blackfyra a rebelie byla zadupaná ještě než mohla pořádně začít. Přičemž lord Smallwood od Daemona v Bělostěnách přijímal rozkazy, takže patrně musel být na jeho straně. Jen není známo, jestli ho po zastavení rebelie nějak potrestali.

A do další velké války, války pěti králů, se zase zapojil lord Theomar Smallwood, lord Žaludohradu, ženatý s lady Ravellou z rodu Swannů, jimž zemřel v sedmi letech jejich dědic, a tak jim zůstala jen dcera Carellen. Stejně jako jeho lenní pán lord Vance bojoval za Říční krajiny a Sever, tedy vlastně za svou holou existenci, a do bojů vyjel osobně. Žaludohrad zatím držela Ravella. 

Na začátku války poslala Carellen do Starého města ke své pratetě, septě v jednom z Matčiných domů, a spolupracovala s Bratrstvem bez praporců, které ve válkou ničených Říčních krajinách smrti Roberta Baratheona chránilo poddané. Podle lučištníka Anguye byla kdysi milenkou jednoho jejich člena, zpěváka Toma ze Sedmipotočí, a nyní je podporuje a předává jim informace. Také je krátce hostila, když Bratrstvo cestovalo ještě s Aryou Stark a mělo ji v úmyslu vrátit rodině. Tehdy trvala na tom, aby se Arya umyla a oblékla jako řádná dáma do šatů její dcery se vzorem žaludů a nakonec ji vyprovodila s tím, že je moc hezká a musí být statečná. 

Akorát není úplně jasný jejich osud. Nějací zástupci rodu Smallwoodů byli na rudé svatbě Edmura Tullyho, kde byl zavražděn Robb Stark a Sever padl. Protože Arya viděla u Dvojčat stan s jejich znakem. Theomar ji ovšem musel přežít, pokleknout před Železným trůnem a přísahat věrnost Baratheonům, respektive Lannisterům. Protože když následně Jaime Lannister vyrazil do Říčních krajin přimět poslední rebelantské lordy k věrnosti králi, byly Theomarovy zástavy vidět při obléhání Řekotočí, které se tehdy stále odmítalo vzdát.

Zato osud Thorena Smallwooda, šlachovitého, pánovitého, prudkého, se slabošskou bradou a řídkým plnovousem, je znám velmi dobře. Byl jakýsi Theomarův příbuzný a hlavně průzkumník noční hlídky. Přátelil se se serem Alliserem Thornem, naopak neměl rád Jona Sněha, Sama Tarlyho, čarostromy a nenáviděl divoké kromě Crastera. Toho považoval za důležitého spojence hlídky, i přes zjištění, že odevzdává své syny lesu. Dokonce to byl on, kdo to kdysi zjistil a nahlásil lordu veliteli Jeoru Mormontovi.

Po smrti sera Jaremyho Rykkera mu také připadlo velení průzkumníků. Snažil se získat rovnou místo Prvního průzkumníka a přesvědčit Jeora Mormonta, aby mu svěřil velení velké výpravy Noční hlídky za Zeď, kde měli zjistit plány divokých a osud pohřešovaných černých bratrů. Ovšem ten trval na tom, že Prvním průzkumníkem zůstane Benjen Stark, dokud se nepotvrdí, co se mu po zmizení za Zdí stalo. Thoren se tedy účastnil „pouze“ jako velitel předvoje a průzkumníků, nicméně měl nadále spoustu návrhů, jak by se mělo postupovat.

Poté, co se výprava utábořila na Pěsti prvních lidí, chtěl pokračovat do hor Mrazoklů a střetnout se s divokou armádou Manceho Nájezdníka, když zjistili, že ji Mance shromažďuje. Jeor místo toho poslal malé výzvědné skupiny, aby o ní zjistili víc, a Thoren vedl jednu z nich. Na Manceho armádu narazil u Mléčné vody v Mrazoklech, což nahlásil zpátky v táboře, a opět se snažil přesvědčit důstojníky, aby ji překvapili rychlým, koordinovaným útokem. 

Než se ale mohlo dojít jakéhokoli konkrétního plánu, zaútočili na výpravu nemrtví. Thoren tehdy řídil lučištníky s ohnivými šípy, potom vyrazil proti obrovskému mrtvému lednímu medvědovi. Téměř mu usekl hlavu, ale nakonec medvěd urval Thorenovu. 

Členové rodu Smallwoodů na začátku ságy:

  • lord Theomar Smallwood, lord Žaludohradu
    • lady Ravella Swann, manželka Theomara
    • lady Carellen Smallwood, dcera a dědička Theomara a Ravelly

S neznámými příbuzenskými vztahy:

  • Thoren Smallwood, průzkumník Noční hlídky

Žádné komentáře:

Okomentovat