Princ Daemon Targaryen se narodil jako druhý syn prince Baelona a jeho sestry a manželky princezny Alyssy v roce 81 po dobytí Západozemí Targaryeny. Sotva mu bylo čtrnáct dnů, vzala ho Alyssa, stejně jako před ním jeho o čtyři roky staršího bratra Viseryse, proletět se na drakovi. Na rozdíl od Viseryse se na něm také tato matčina divokost jednoznačně projevila, byť Alyssa zemřela, když byly Daemonovi tři, nedlouho po porodu jeho mladšího bratra Aegona, jenž se nedožil ani prvního dne jména. V seriálu Rod Draka byly letopočty posunuté, protože podle Viseryse měla Alyssa raději Daemona pro jeho vzpurnost a schopnosti s mečem, což tříleté dítě umírající matce příliš nepředvede.
Darebný princ
Daemon byl jako mladík svobodomyslný dobrodruh, rychle se proslavil jako schopný válečník, nakonec nejzkušenější válečník své doby. Předváděl se v kláních, na lovech, byl skvělý šermíř. Mistr Yandel ho popsal jako neodolatelného, troufalého a nebezpečného, ale vrtošivého, prý se rychle urážel. Podle arcimistra Gyldayna byl ambiciózní, zbrklý a náladový, stejně tak okouzlující jako vznětlivý, konflikty rád řešil silou. O jeho životě sepsal spis Darebný princ aneb též Králův bratr. V něm ho popisuje jako lítého, arogantního, agresivního, hádavého, neodhadnutelného, ale statečného a loajálního rodině. Byť ne věrného ženám. Zkrátka pro některé byl hrdina, pro jiné ničema.
K tomu v šestnácti získal rytířské ostruhy. Jeho dědeček Jaehaerys I. mu věnoval i meč Temnou sestru, kterou před ním nosili do boje Maegor I. a jeho matka Visenya. Také začal létat na silném, rychlém, červeném drakovi Caraxovi Krvavém hadu po smrti jeho původního jezdce, Daemonova strýce Aemona. Tehdy navíc Aemonova pozice korunního prince a pobočníka přešla na mladšího Baelona, tudíž Viserys i Daemon stoupli na prominenci. V seriálu přidal i osobní znak, červeného tříhlavého draka Targaryenů se zlatými šupinami a ohraničením ze zlatého ohně, a měl valyrijskou přilbu s dračími křídly. Nicméně jeho život nešel tak, jak by si představoval.
V roce 97, patrně krátce po pasování na rytíře a v (alespoň knižním) roce narození jeho neteře Rhaenyry, sjednala jeho babička královna Alysanne Daemonův sňatek s dědičkou Runokamene Rheou Royce (v seriálu ho sjednal až Viserys I. za své vlády). Přičemž Daemon neměl rád Údolí, nesnášel Rheu, zval ji Bronzovou děvkou, utíkal od ní k jiným radostem a podváděl ji s prostitutkami, zejména s Mysarií. Bledou, mazanou tanečnicí z Lysu, s níž navázal dlouholetý vztah.
Pak, když mu bylo dvacet, zemřel i jeho otec. Účastnil se honu (v seriálu tento hon uspořádal Jaehaerys hned k oslavě jmenování dědicem a pobočníkem, takže není jistý rok), kde si začal stěžovat na bodání v boku. Po návratu do Rudé bašty byl upoután na lůžko a po pěti dnech zemřel na zánět slepého střeva (některé překlady uvádí protržení žaludku). A na rozdíl od úmrtí Aemona, kdy Jaehaerys I. jmenoval novým dědicem Baelona namísto Aemonovy dcery Rhaenys, nyní nejmenoval nikoho. Situace nevypadala moc stabilně.
Daemon a Viserys už neměli nejen rodiče, ale ani žádné strýce a tety. Za Daemonova života z třinácti Jaehaerysových potomků zbývalo jen pár. Daemonovi rodiče, Maegelle, Vaegon, Saera, Daella, Viserra, Gael. Baelonovy smrti se dožili jen Vaegon a Saera, v Citadele a v exilu. Dokonce i Alysanne zemřela ještě před ním. A tak zbývala jen Jaehaerysova vnoučata s nejsilnějšími právy, Viserys s dcerou, Daemon, a Rhaenys s dcerou a synem. Vedle příbuzných, kteří nenesli jméno Targaryen, jako třeba Viserysova manželka a jejich sestřenice Aemma Arryn, jejich nárok příliš neobstával. Proto Jaehaerys, údajně na radu Vaegona, svolal do Harrenova v roce 101 Velký koncil, kde měli jeho následníka zvolit lordi.
Daemon pochopitelně podporoval bratra. Jednak ho měl rád, jednak by z něj, alespoň prozatím, jeho výhra činila následníka trůnu, protože Viserys neměl syny. Rhaenys sice už Jaehaerys pominul, zato její manžel Corlys Velaryon měl shromažďovat flotilu pro podporu jejich syna Laenora (v seriálu byla finalistkou sama). Proto Daemon shromáždil malou armádu žoldáků a zbrojnošů. Ačkoli k žádnému násilnému střetu nakonec nedošlo, Viserys vyhrál na hlasy, o dva roky později usedl na trůn a Daemona skutečně bylo nutné považovat za jeho dědice. Jenže z toho se rychle vyklubal velký problém.
(Ne)dědic trůnu
 |
| zdroj |
Viserys dlouho otálel, doufal ještě v syna. Zato Daemon měl jasno. Už Jaehaerys dal přednost jejich otci před Rhaenys, v seriálu i Velký koncil Viserysovi před Rhaenys, mělo by to tak dopadnout i v jeho případě. Proto zůstal u své dvojakosti.
Jednak se bavil po městě, na turnajích, kde ho třeba na turnaji k nástupu Viseryse na trůn v pranici a v klání porazil ser Criston Cole (v seriálu to bylo na dědicově turnaji pro nenarozeného prince). Jednak se snažil bratrovi zavděčit. Sloužil jako správce pokladny, pak půl roku jako mistr práva. Jenže vládnutí ho nudilo. Navíc jeho účast v malé radě vygradovala v nepřátelství s Ottou, jehož vnímal jako nečestnou pijavici kompenzující si vlastní pozici druhého syna. Ten Viseryse dokonce prosil, aby Daemona z malé rady vyloučil. Neúspěšně. Stejně jako Daemon neúspěšně prosil bratra, aby zrušil jeho manželství s Rheou. Jen v seriálu, kde Daemon sloužil v malé radě dokonce devět let (seriálové letopočty jsou posunuté), byl z obou pozic odvolán na naléhání Otty a se souhlasem zbytku rady.
Potom našel lepší místo. Mezi lety 104 a 105 působil jako lord velitel Městské hlídky Králova přístaviště. A od základů ji reformoval. Z původně špatně vybavených pouličních lotrů vybudoval formální instituci, jakou je dodnes. Každému muži vydal zlatý plášť, po nichž získali svou přezdívku zlaté pláště, dýku, krátký meč, železný obušek, zavedl uniformy. A dva tisíce mužů pod jeho velením mu nepřestalo být oddaných ani po jeho odchodu z úřadu. Vytvořil si vlastně svou armádu. Také výrazně poklesla zločinnost, na čemž měla podíl Daemonova obliba v krutých trestech, ač byl sám dobře známý buřič.
Nicméně ještě ten rok, to bylo Daemonovi 24, zkazil i to. Jeho švagrová a sestřenice Aemma Arryn zemřela při porodu prince Baelona a Baelon po ní. Daemon v nevěstinci, přesvědčen o utužení své pozice dědice, opile vtipkoval o dědicích na jeden den a rozzuřil Viseryse. V seriálu se hájil svým způsobem truchlení, vyčetl bratrovi, že ho od sebe pořád odhání a nikdy ho neudělá pobočníkem. Ale Viserys zůstal neoblomný, poslal Daemona za manželkou, ten jen místo toho s Mysarií a Městskou hlídkou jako osobní armádou zmizel na Dračí kámen, a konečně jmenoval dědičkou Rhaenyru. V knize nejprve jmenoval Rhaenyru, zuřivý Daemon odstoupil jako lord velitel Městské hlídky a odletěl s Mysarií na Dračí kámen.
Vydržel tam asi půl roku. Mysaria s ním otěhotněla a Daemon jí chtěl věnovat dračí vejce pro jejich dítě, jak je tradicí u legitimních Targaryenů. Viseryse tím rozzuřil znovu. Požadoval, aby Daemon vejce vrátil, opustil hrad a odešel za Rheou. Načež Daemon poslal Mysarii do Lysu, její loď vplula do bouře, Mysaria potratila a Daemona to proti bratrovi zatvrdilo. V seriálu ukradl rovnou vejce míněné pro mrtvého Baelona a jen tvrdil, že je Mysaria těhotná. Viserys proto poslal Ottu, aby se s ním vypořádal, a situaci urovnala až mladá Rhaenyra (podle knižního letopočtu nezasahovala, tehdy jí bylo jen asi devět).
Nakonec se stejně Daemon zaměřil na jiné věci. Když Viserys uznal potřebu nové královny, odmítl dceru Corlyse Velaryona a vybral si Ottovu dceru Alicent, uražený námořní lord Corlys kontaktoval uraženého Daemona. Přesvědčil ho, aby spolu vyrazili proti Triarchii, spojeným městům Myru, Tyroši a Lysu. Ta obsadila Kamenoschody a znemožňovala obchod na Úzkém moři. Nejprve totiž odtamtud vyhnala piráty, načež začala uvalovat příliš vysoká cla, někdy i přepadat proplouvající lodě, včetně Corlysových, unášet zajatce do otroctví. Podle Corlyse tak Daemon mohl prokázat svou hodnotu, stejně toužil po vlastním království. Sebrali tak flotilu, Caraxe, jenž se rychle stal nejzkušenější válečnou zbraní ze všech žijících draků, a žoldáky a vyrazili do boje.
Král Kamenoschodů a Úzkého moře
Daemon díky Caraxovi, i když měl méně vojáků, uštědřil Triarchii řadu porážek. Do dvou let zabil jejího prince admirála Craghase Drahara a díky štědré podpoře od bratra (jemuž vyhovovalo držet Daemon daleko ode dvora) další rok ovládal už všechny kromě dvou Kamenoschodů. Zároveň si začal říkat král Kamenoschodů a Úzkého moře, od Corlyse přijal korunu a jako své sídlo určil ostrov Krvavokámen. Jeho království tak bylo nezávislé, přidružené k Železnému trůnu, nicméně nikdy doopravdy nefungovalo. Zabíralo prakticky jakékoli území, jaké jeho žoldácká armáda zrovna okupovala, Daemon si spíš hrál na válku, opakovaně Kamenoschody opouštěl, nesnažil se tam nic vybudovat.
Už o rok později navíc Triarchie vyslala protiútok ve spojení s tehdy stále nezávislým Dorne. Boje pokračovaly další rok, než Daemon podlehl dalším rozmarům. Odletěl do Králova přístaviště na turnaj k pátému výročí sňatku Viseryse a Alicent Hightower. Tam se usmířil s Viserysem, vzdal se své pochybné koruny, Viserys mu nabídl místo v malé radě a Daemon zůstal půl roku. O Kamenoschody začal ztrácet zájem.
 |
| zdroj |
Zato s o sedmnáct let mladší Rhaenyrou trávil spoustu času. Velebil její krásu, jako celá říše, okouzloval ji příběhy ze svých cest, bral ji sokolničit, dělal si legraci z Alicent a jejích podporovatelů, které Rhaenyra také neměla ráda. Podporoval její nevraživost vůči jejím polovičním sourozencům. Dával jí knihy, perly, hedvábí. Dokonce nefritovou tiáru vlastněnou kdysi božskou císařovnou Lengu. Často s ní létal nad Černovodným zálivem.
U dvora přitom mohl zůstat i déle, získat stabilnější pozici. Jenže se znovu velmi vážně pohádal s Viserysem. Podle velmistra Runcitera měli zkrátka spor. Také Alicent chtěla Daemona pryč. Podle septona královského septa Eustáce ser Arryk Cargyll z Královské gardy nachytal Daemona, když připravil Rhaenyru o panenství. Daemon snad Rhaenyru půl roku pečlivě sváděl, ačkoli podle některých se Rhaenyra do svého strýce doopravdy zamilovala. Další verzi přednáší královský šašek Hříbeček, podle něj Daemon Rhaenyře uděloval praktické lekce, jak svádět muže, aby svedla svého šampiona, sera Cristona Colea, tou dobou už v Královské gardě. Údajně totiž asistoval. Jenže když Rhaenyra za Cristonem přišla, tak ji odmítl. Podle Eustáce se naopak Criston zamiloval a Rhaenyra odmítla jeho.
Nový pobočník Lyonel Strong králi radil Daemona za takovou zradu popravit. Eustác připomínal vážný hřích zabití příbuzného. Tudíž Viserys poslal Daemona do exilu. Daemon se proto vrátil na Kamenoschody a obnovil boje za své neutěšené království.
V seriálové verzi byly věci trochu komplikovanější a rychlejší. Daemon měl ve válce těžkosti, tři roky prohrával, Viserys ho nesponzoroval a vlastně Kamenoschody nikdy úplně nedobyl, to se až těsně před občanskou válkou tanec draků povedlo Corlysovi (v knize záznamy o účasti Corlyse končí v době, kdy Daemon odevzdal svou korunu). Po království se tak mnozí divili, proč Viserys raději nepošle královskou armádu. I mezi jeho muži to vypadalo špatně. Corlysův bratr Vaemond (v knize synovec a není známo, zda se bojů účastnil) dokonce Daemona vinil z neúspěchů.
Nakonec však Daemon obdržel zprávu, že mu Viserys posílá 2000 vojáků, vyložil si ji, jako vykupování z jeho vlastních problémů, a rozhodl se vše ukončit. Dovesloval s bílou vlajkou k jeskyním, kde se ukrývali nepřátelé pod velením Craghase. Vylákal je ven, na to se k němu připojil Laenor Velaryon na drakovi Kouřomoři (v knize se bojů patrně neúčastnil, nebyl proslavený žádnými válečnými úspěchy), jakmile se nepřátelé už nemohli vrátit do jeskyní, objevila se i Daemonova armáda, zatímco Daemon zabil přímo Craghase.
Na to se vrátil do Králova přístaviště. Tvrdil, že mu muži začali říkat král Úzkého moře, nabídl Viserysovi svou korunu a Craghasovo kladivo a Viserys ho přijal zpět u dvora. Kde vydržel jedinou moc. Večer se totiž vyplížil z Rudé bašty s Rhaenyrou do města, vzal ji do nevěstince, sváděl ji a nechal ji skoro nahou bez dozoru.
O tom Otto (v seriálu stále ještě pobočník) informoval krále. Byla to šance, jak se Daemona zbavit. Daemon k tomu nepřiznal, že s Rhaenyrou styk neměl. Když zruinovaná princezna nemůže být královou dědičkou, chtěl, ať ji za něj provdá. Tak by se konečně dostal k trůnu. Viserys ovšem jen zase zuřil. Nepřipadala v úvahu ani Daemonova cesta k trůnu ani jeho polygamie. Rhaenyřin skandál zamlčel a přikázal Daemonovi odejít na Runokámen.
Daemon tak pochopil, že Rhea Royce je jednou ze zásadních překážek v jeho ambicích. Ukázal se potají v Údolí, střetl se s Rheou, a když spadla z koně, rozbil jí hlavu kamenem. V knižní verzi zase měla Rhea nehodu při lovu v době, kdy Daemon válčil. Žila pak ještě devět dní, zlepšovala se, poslední den dokonce vstala, než ji její zranění dostihla. To Daemon zjistil na Kamenoschodech, něco přes tři roky po návratu ke svým válkám, tedy v roce 115. Opustil tak Krvavokámen, chtěl si alespoň nárokovat Rheřin Runokámen. Marně. Rod Royceů ho odmítl, stejně jako lady Jeyne Arryn, vládkyně Údolí. Ta Daemonovi dokonce nakázala, aby Údolí opustil a už se neukazoval.
Vdovství mu navíc nakonec nepomohlo k cestě za Rhaenyrou a trůnem. Rhaenyra se totiž už rok před Rheinou smrtí provdala za Laenora Velaryona, v seriálu sice až po, jenže Daemon se nezván objevil až na oslavě jejich svatby. Gerold Royce ho tam obvinil z vraždy Rhey, podle Daemona mu však nemohl nic dokázat. Naopak se během slavnosti neúspěšně pokoušel přesvědčit Rhaenyru, aby od svatby ustoupila, a zmizel někdy před obřadem.
Druhé a třetí manželství
Když tedy Daemon nemohl dosáhnout svých snů ani jako vdovec, vyrazil za svým starým spojencem Corlysem na Náplavomarku. Sblížil se tam s dcerou Corlyse a své sestřenice Rhaenys, Laenou. Zpěváci tvrdí, že se do dvaadvacetileté (v seriálu mladší) Laeny zamiloval na první pohled. Byla stejně energická, od mala nekonvenční, létala na Vhagar, největší dračici tehdejší doby. Další, že o ni měl zájem kvůli moci Velaryonů, jaká by ho pozvedla a zároveň mu dala záruky proti nepřátelům ze Svobodných měst z jeho válek.
Tak jako tak, i zde existoval problém. Laena už byla deset let zasnoubená se synem Mořského lorda Braavosu. Jenž před lety zemřel, snoubenec prošustroval rodinné jmění, živili ho na Náplavomarce a Corlys nevěděl, jak vhodně zásnuby ukončit. Nechal tak Daemona, aby mladíka vyprovokoval k duelu, v němž ho zabil, a Laenu za Daemona provdal.
 |
| zdroj |
Stihli to všechno v témže roce, tedy Daemon zrovna po Rhee příliš dlouho netruchlil, a hlavně bez Viserysova souhlasu. Odletěli proto s Laenou na dracích do Essosu. Podle Hříbečka do Valyrie, ve skutečnosti navštěvovali Svobodná města, až se usadili v Pentosu, kde Laena otěhotněla a v roce 116 porodila dvojčata Baelu a Rhaenu. Ani tam Daemon moc dlouho nevydržel. Už po roce a půl se vrátili na Náplavomarku, Daemon poprosil Viseryse o možnost představit dcery u dvora a získal svolení. Malá rada ho chtěla odmítnout, podle Viseryse se Daemon změnil, když je teď otec. Však měl skutečně na první pohled vše, co si mohl přát. Existují i tak domněnky, že se už někdy během jejich manželství mohla znovu objevit i Mysaria a že Laenu Daemon minimálně s ní podváděl.
Vedle toho, když byla Rhaenyra vdaná za Laenina bratra, čímž se stala Daemonovou neteří a švagrovou, se s Laenou velmi sblížila. Však Rhaenyřina rodina (jelikož vůbec nevycházela s královnou Alicent) žila na Dračím kameni a Daemonova na vedlejší Náplavomarce. Obě ženy, někdy možná i s Daemonem, spolu často létaly na dracích, obě byly matky, Rhaenyra trojnásobná, Laena dvojnásobná, dobře si rozuměly. Rhaenyra dokonce věnovala dvě dračí vejce snesená její dračicí Syrax a Baele se z jednoho vylíhlo dráče Měsíční tanečnice. I Rhaeně se jedno vylíhlo, jenže do pár hodin zemřelo, tak dostala vejce z jiné snůšky a roky se modlila, aby se jí poštěstilo (dočkala se až na konci tance draků). A s Viserysovým požehnáním zasnoubili s Baelou a Rhaenou Rhaenyřiny starší syny Jacaeryse a Luceryse.
Potom Laena šestého dne roku 120, roku rudého jara podle spousty úmrtí a nehod, porodila Daemonovi znetvořeného syna. Do hodiny zemřel. Byl to přitom tak těžký porod, že Laenu zachvátila neporazitelná horečka. Mistři na Náplavomarce netušili, co s ní udělat. Daemon honem odletěl na Dračí kámen pro Rhaenyřina zkušeného mistra Gerardyse, ale vrátil se pozdě. Našel svou ženu zhroucenou na věžních schodech, odkud se prý snažila dojít k Vhagar, aby se naposledy proletěla. Odnesl ji tedy do postele, kde s Rhaenyrou držel nad jejím tělem noční bdění.
Další obětí roku 120 byl krátce na to i Laenor. Ve Městě koření na Náplavomarce ho zabil jeho společník ser Qarl Correy uprostřed rušného trhnu. Podle Hříbečka tuto smrt naplánoval Daemon, zaplatil Qarlovi, aby ho Laenora zbavil a pak zmizel (nebo ho zabil), protože by měl cestu k Rhaenyře a trůnu, kdyby se i ona stala vdovou. A k tomu je spojován ještě s jedním tragickým úmrtím toho roku. Při nečekaném požáru Harrenova zemřeli Lyonel Strong a jeho dědic ser Harwin, jehož mnozí měli za Rhaenyřina milence a pravého otce jejích tří dětí. Opět mohl Daemon podle některých založit požár proto, aby odstranil všechny překážky mezi ním a Rhaenyrou.
V seriálu byly i tyto události pozměněné. Vedle toho, že Harrenov tam podpálil Lyonelův mladší syn, Daemon po svém odchodu s Laenou do exilu a následně po narození dcer žil v Pentosu osm let. Byli se svými draky oblíbenou atrakcí, hostil je princ Reggio Haratis, který jim nabídl trvalé bydlení a pozemky výměnou za jejich podporu proti Triarchii a možná spojení rodin. Daemona taková nabídka zdánlivě lákala. Prý se chtěl nadobro zbavit politikaření Sedmi království, učil alespoň Baelu vznešené valyrijštině, Baela už měla malé dráče, Rhaena vejce, a to i v Pentosu. Jen Leana, těhotná se třetím dítětem, si přála porodit doma a pro všechny děti vzdělání odpovídající jejich rodinnému postavení.
Nakonec stejně jako v seriálovém případě Aemmy (knižním případě Daemonovy prababičky Alyssy Velaryon) nezvládla porod. Jediný způsob, jak z ní dítě dostat ven, byl ho vyříznout, Laena byla v každém případě ztracená. Daemon nedokázal reagovat, Laena chtěla konec. Odešla na pláž a přiměla Vhagar, aby ji spálila. Její ostatky pak vzali zpět na Náplavomarku, kde proběhl pohřeb za účasti královského dvora. Daemon byl tehdy poměrně odtažitý, odmítl Viserysův návrh vrátit se do Králova přístaviště. Tvrdil, že jeho domov je teď Pentos. Ale není jisté, jestli to myslel vážně a jen následující okolnosti ho přiměly změnit názor, nebo zda neměl žádné konkrétní plány.
 |
| zdroj |
Po pohřbu mu Rhaenyra potvrdila mrtvého Harwina jako otce jejích dětí. Daemon na to začal vinit z jeho smrti Hightowery. Shodli se na nutnosti spolupracovat proti vlivu Hightowerů, kteří určitě mají v úmyslu zpochybňovat Rhaenyřina práva, a milovali se spolu na pláži. Následující den proto Rhaenyra navrhla svatbu dle valyrijských zvyků polygamie, ovšem podle Daemona bylo třeba Laenora odstranit, aby vzbudila strach a respekt jako budoucí vládkyně. Na rozdíl od knihy jen nechali Laenora naživu. Zabili služebníka ve Vysokém přílivu Velaryonů, Qarl a Laenor předstírali bitku, jakmile svědci utekli pro pomoc, hodili mrtvého do ohně, aby ho šlo vydávat za Laenora, a odpluli ze Západozemí. Načež se Daemon a Rhaenyra narychlo vzali na Dračím kameni při valyrijském obřadu.
V knize jejich svatba proběhla stále v roce 120, ale o něco později po pohřbu Laeny a Laenora, s jistotou lze říct jen to, že méně než šest měsíců, protože tolik je obvyklá doba smutku. Což právě způsobilo velký skandál, stejně jako, že ani tuto svatbu neposvětil Viserys. Alespoň už se neopakovala nutnost exilu, Daemon žil se svou novou velkou rodinou na Dračím kameni a brzy se mu ještě rozrostla. Hned ke konci roku 120 se Rhaenyře narodil jeho první syn Aegon a o dva roky později Viserys (v seriálu byli oba výrazně mladší).
Daemon od té doby obhajoval práva Rhaenyry a jejích dětí. V roce 126 třeba vážně onemocněl Corlys a Rhaenyra na něj naléhala, aby jmenoval Luceryse dědicem Náplavomarky. Jeho synovec ser Vaemond protestoval, „všichni věděli“, že Rhaenyřini nejstarší tři synové jsou Harwinovi bastardi. Načež Rhaenyra nechala Daemona, aby Vaemonda zajal, sťal, a poté ho předhodila dračici Syrax.
I v seriálu tak Daemon činil. Baela žila u svých prarodičů, zatímco s otcem jen Rhaena, a poslala krátce před tancem draků Daemonovi vzkaz, že Corlys byl raněn na Kamenoschodech, Vaemond hodlá zpochybnit legitimitu Luceryse a chce být dědicem Náplavomarky. Všichni se tedy rozjeli do Králova přístaviště, přičemž Daemona s rodinou čekalo chladné uvítání. Viserys už tou dobou na rozdíl od knihy nebyl schopný sám vládnout, byl upoután na lůžko a na jeho místě rozhodovali pobočník Otto a královna Alicent. Daemon se obával, že nebudou jednat zrovna v souladu s Viserysovou vůlí a v jejich prospěch.
Nicméně Viserys sebral dost sil, aby se při slyšení ukázal osobně, a postavil se na Rhaenyřinu stranu, stejně jako Rhaenys potvrdila přání jejího manžela, aby dědicem zůstal Lucerys. Vaemonda to rozčílilo, obvinil Rhaenyru z cizoložství, Luceryse označil za bastarda, načež ho Daemon sťal. Poté teprve se dojednaly zásnuby Jacaeryse a Luceryse s Baelou a Rhaenou a proběhla poslední večeře zakončená potyčkou mezi Rhaenyřinými a Alicentinými princi, po níž se Daemon s rodinou vrátili na Dračí kámen.
Princ choť a Ochránce říše
V třetím dni třetího měsíce roku 129, když bylo Daemonovi 48, zemřel nemocný Viserys. Až do své smrti chtěl, aby po něm na trůn nastoupila Daemonova žena Rhaenyra, což Alicent, její nejstarší syn Aegon a jejich příznivci zvaní zelení nehodlali dopustit. Otto odmítal, aby se z Daemona stal král choť. Podle tehdejšího lorda velitele Královské gardy Cristona Colea by Rhaenyra s Daemonem z Rudé bašty udělali bordel. Spousta lidí chtěla na trůně muže. A tak udrželi královu smrt v tajnosti, dokud nekorunovali Aegona II.
Daemon s Rhaenyrou tou dobou očekávali třetí dítě. Když dorazily zprávy o této zradě strany zelených, Rhaenyra začala o měsíc dřív rodit. Po třech dnech porodila mrtvou, podle přítomného Hříbečka znetvořenou princeznu s dírou v hrudi a s pahýlem šupinatého ocasu. Pojmenovali ji Visenya, Rhaenyra prohlásila, že zelení jí zabili dceru a ukradli jí korunu a za to se budou zodpovídat, a děvče zpopelnili.
 |
| zdroj |
Ihned také museli Rhaenyřini příznivci, černí, jednat. Daemon navrhoval, aby si naklonili velké rody, které ještě neprohlásili podporu Aegonovi, protože na jejich straně zatím stály především malé rody ze zálivu. Také jim dělalo starosti, že Aegon II. má k dispozici královské symboly ještě z dob Aegona Dobyvatele, zatímco Rhaenyra slabě opevněný ostrov. V seriálu k tomu v hlavním městě vyměnili zlaté pláště věrné Daemonovi, ačkoli Daemon se je pokoušel kontaktovat, a někteří navrhovali i vraždu Daemona a Rhaenyry. Proto Rhaenys byla za rychlý dračí útok, ale Daemon preferoval nejprve válčit slovy – získat co nejvíc přísah věrnosti a přesvědčit důležité lordy.
V seriálu souhlasil, že musí jednat rychle, když mají víc draků než zelení (jen alespoň čtyři z nich nebyli dospělí a jejich jezdci byli děti), dokonce i divoké draky bez jezdce, a byli by tak schopni zaútočit na hlavní město.
A nakonec další den urychleně proběhla Rhaenyřina korunovace. Daemon položil na její hlavu korunu Jaehaeryse I. po jejím otci (tu z hlavního města propašoval gardista Steffon Darklyn), prohlásil ji královnou a sebe Ochráncem říše. V seriálu tuto korunu přinesl Erryk Cargyll (v knize žil s Rhaenyrou jako její přísežný štít), a korunovace, kde Daemon přenechal Rhaenyře všechny tituly, proběhla už během pohřbu Visenye.
O všem se rychle dozvěděli i v Králově přístavišti, takže se na Dračím kameni objevili vyslanci. Velmistr Orwyle, Arryk Cargyll a Gwayne Hightower, nový zástupce velitele Městské hlídky, v seriálu přímo jeho otec Otto. Daemon manželku bránil i tehdy, jemu ani Rhaenyře se nelíbily podmínky, aby uznala Aegona králem, nechala si Dračí kámen a odevzdala jejich syny ke dvoru jako panoše a páže. Fakticky rukojmí. Za pokus o manipulaci v seriálu vnímali i to, jak Otto Rhaenyře přinesl stránku z knihy, kterou si v mládí čítávala s Alicent, a snažil se jí připomenout jejich dávné seriálové přátelství.
V seriálu jim tak odmítla okamžitě odpovědět a Daemon jí vytýkal touhu vyhnout se válce. Podle jeho názoru už válku vyhlásili zelení. Podle Rhaenyry ale v sázce bylo mnohem víc než jen trůn, a to kvůli proroctví Aegona Dobyvatele o nutnosti sjednotit říši proti zlu ze severu. Daemon o žádném proroctví předávaném mezi králi a jejich dědici nevěděl, tedy pochopil, že ho Viserys jak svého dědice nevnímal a nikdy mu doopravdy nevěřil (v knize žádné proroctví nefiguruje). V knize donutila naopak Orwyla přiznat, že Viserys za dědičku prohlásil ji, odebrala mu mistrovský řetěz, předala ho Gerardysovi a poslala vyslance zpátky. Prý bude mít trůn nebo Aegonovu hlavu.
Válka tak byla nevyhnutelná. Strana černých skutečně měla víc draků než Aegon, ale většinu síly na Dračím kameni místo na kontinentu. Jacaerys vyrazil zajistit podporu Údolí a Severu, Lucerys Baratheonů, Corlys uzavřel Černovodný záliv. K tomu byli Tullyové, poslední velcí lordi, prakticky neutrální, protože nemocný lord Grover a jeho vnuk Elmo se neshodli na své podpoře. Daemon tak chtěl učinit shromaždiště pro černé v Říčních krajinách z Harrenova, když to nemůže být Řekotočí. A protože lordem Harrenova po smrti Lyonela a Harwina byl Larys Strong, mistr našeptavačů Aegona II., potřebovali ho tedy dobýt, Rhaenyra dovolila Daemonovi velet útoku. Což značí počátek válečného tance draků.
Daemon vyletěl na Caraxovi na vrcholek Věže spáleného krále, kde před více než stoletím při dobývání zemřel v plamenech Harren Černý, a ser Simon Strong, kastelán, Larysův prastrýc a v Larysově nepřítomnosti velitel hradu, se proto rozhodl vzdát. Se svými vnuky pak patřil mezi tucet Daemonových rukojmích a majetek Strongů Daemon zabral pro černé. Také tam okamžitě sehnal podporu. V seriálu akorát majetek Strongů včas zajistil Larys, armádu shromažďoval dlouho, jednal tam i se seriálovou postavou sera Willema Blackwooda a s Oscarem Tullym, který byl v seriálu dědicem Řekotočí, v knize ale mladším pravnukem lorda Řekotočí a tam navíc Tullyové zhruba do poloviny války zůstali neutrální a nejednali se žádnou stranou, a často ho přepadávaly vidiny a podivné sny, které mu přinášely čarostromové základy Harrenova.
Právě na Harrenově (v seriálu na Dračím kameni ještě před útokem) zjistil, že na rozdíl od Jacaeryse neměl Lucerys se sháněním podpory štěstí. Baratheoni ho odmítli, nad Bouřlivým koncem se porval s Aegonovým mladším bratrem Aemondem, jenž si po Laenině smrti přivlastnil Vhagar, a Vhagar Luceryse i jeho mladého draka zabila. Slíbil proto Rhaenyře pomstu. Bezohlednou. Syna za syna. Skrze Mysarii (není jisté, kdy se vrátila do Západozemí a jestli pokračoval jejich poměr, v seriálu ji našli na lodi právě touto dobou) a její široké kontakty v podsvětí Králova přístaviště najal bývalého seržanta Městské hlídky Krve a hradního lovce krys Sýra (v některých překladech zvaní i Krvař a Syreček), aby se vloupali do Rudé bašty a zavraždili Aegonova syna – jak udělali s šestiletým Jaehaerysem. Respektive v seriálu jim uložil zabít prince Aemonda, jenže toho najatí vrazi nenašli a zvolili jiného syna za syna.
Ještě před tímto odvetným atentátem (v seriálu až po něm, protože v seriálu Daemon vyrazil na Harrenov až po konfliktu s Rhaenyrou, která o chystaném atentátu nevěděla a neschvalovala ho) ale zelené šokovala ztráta Harrenova a její následky. Dobytí mocné pevnosti povzbudilo černé v Říčních krajinách, kde se brzy odehrála první opravdová krvavá bitva u hořícího mlýna. Blackwoodové poslali nájezdníky na území Brackenů podporujících Aegona, ti útok opětovali, jenže Blackwoodové jen chtěli odvést jejich pozornost. Daemon na Caraxovi zatím vedl armádu Darryů, Freyů, Piperů a Rootů ke Kamennému plotu Brackenů, rychle vpadli do hradu, zajali Humfreyho Brackena s jeho zbývajícími dětmi, manželkou a milenkou, a když se jeho vojáci z nájezdu vrátili, nezbylo jim, než se vzdát. Tím skončila veškerá podpora zelených v Říčních krajinách.
Jen v seriálu i po této bitvě zatím Daemon zůstával v Harrenově, armádu teprve shromažďoval a s bitvou vlastně neměl nic společného. Odehrála se kvůli věčným sporům Blackwoodů a Brackenů a až po ní a po jednání s Willemem Blackwoodem nechal Daemon právě jeho řídit v zemích Brackenů, a to se nelíbilo ani ostatním říčním lordům. Na jeho stranu se až po dlouhém jednání a zvažování přidal nový lord Řekotočí Oscar Tully po smrti Grovera Tullyho a přesvědčil i ostatní říční lordy, když Daemona v podstatě dotlačil k Willemově popravě.
Mezitím Daemon prožíval pouze seriálové zmatené období, v němž si nebyl jistý sám sebou, svými úmysly, svým postojem k Rhaenyře, tím, zda stále touží po královské koruně a není schopný se smířit s tím, že nyní náleží právě jeho ženě, jež podněcovaly divoké vize Rhaenyry, Viseryse, jeho matky, jež údajně způsobovaly čarostromy a podněcovala i Alys Řeka, bastard Strongů a lesní čarodějka. Ačkoli čarostromy by měly být schopny ukázat minulost, přítomnost a možnou budoucnost zelenověštcům, lidem a dětem lesa se zvláštním nadáním pocházejícím z dětí lesa, jímž Daemon nebyl. Teprve po děsivé vizi o bílých chodcích se rozhodl, že jeho touhy a tato bratrovražedná válka jsou jen součástí mnohem většího osudu, a když na Harrenov dorazila i Rhaenyra kvůli jeho znepokojivému nedostatku komunikace, svěřil se jí se svým viděním a přislíbil říční armádu, kterou díky Oscarovi začal konečně shromažďovat, jí.
Na druhou stranu Daemonova minulost znamenala pro černé i velkou ztrátu. Nepřátele, jaké si nadělal ve Svobodných městech a na Kamenoschodech, využil Otto, když jako Aegonův pobočník jednal s Triarchií o pomoci. Sice šla jednání tak pomalu, až ho Aegon vyměnil za Cristona Colea, i tak Triarchie nakonec další rok, po dalších tuhých bojích, svolila (v seriálu s ní nejednal Otto, ale až po bitvě u Havranova hřadu, kde byl vážně raněn Aegon II., Tyland Lannister na příkaz regenta Aemonda). Vyslala flotilu, prorazila Corlysovu blokádu a v následném boji padl Jacaerys i se svým drakem. Navíc tehdy Daemon přišel o nejmladšího syna. Oba, Aegona i Viseryse, Rhaenyra poslala do bezpečí Pentosu k Daemonovým přátelům, ale flotila Triarchie jejich loď po cestě přepadla. Aegon dokázal doletět zpět na Dračí kámen, Viseryse nepřátelé zajali a dlouho byl považován za mrtvého. Jeho rodiče ho už nikdy neviděli.
Alespoň Daemonovy dcery byly relativně v bezpečí. Rhaenu poslali do Údolí pod ochranu Jeyne Arryn, kde strávila celou válku. Baela odmítala opustit Dračí kámen, kde zůstala i se svým mladým drakem, v průběhu války na něm létala mezi Náplavomarkou a Dračím kamenem, a tam, byť později nějakou dobu i jako zajatec, rovněž strávila celou válku (v seriálu vyrážela na výzvědné cesty na kontinent). Ani je už Daemon nikdy neviděl.
Brzy se shledal akorát s Rhaenyrou. Když se dozvěděl, že Criston Cole a princ Aemond vytáhli z Králova přístaviště proti němu a Harrenovu, opustil ho. Očekával, že Aemond ve své agresivní bláhovosti, kterou byl proslulý, bude toužit po jeho porážce a zapoví pro ni i zabezpečení hlavního města. Říční armáda vyrazila proti zelené západní armádě Lannisterů a on vyslyšel Rhaenyřin příkaz pomoci jí získat hlavní město, nyní bez ochrany. K městskému přístavu tak dorazila Corlysova flotila, Daemon, jenž bezpečně obletěl vojáky zelených tak, aby si ho nevšimli, a Rhaenyra. Na Caraxovi a Syrax přiletěli nad město, kroužili nad Aegonovým kopcem a pohled na draky uvrhl obyvatele do naprosté paniky.
 |
| zdroj |
Aegon II. a jeho zbývající děti stihli utéct, nikoli jeho sestra a královna Helaena a Alicent. Chtěla poslat jezdce pro Aemonda a havrany pro věrné přátele, ovšem její snahu rychle zadupali. Nikdy nenahradili všechny Daemonovi věrné zlaté pláště, mnoho jich zradilo. Vrazili do komnat velmistra Orwyla, zbili ho a svázali, sedm velitelů městských bran jmenovaných pro jejich věrnost Aegonovi buď zajali nebo zabili jakmile spatřili Caraxe, Gwaynea Hightowera zajali, když se snažil spustit poplach, přivedli ho před velitele, a když ho Gwayne odsoudil jako přeběhlíka, který obrátil plášť, odvětil, že to Daemon jim dal pláště a jsou zlaté, ať je převléknou jakkoli. Potom Gwaynea zabil a otevřel brány.
Osm hodin ještě třináct rytířů a stovka vojáků držela Říční bránu proti útoku zvenčí i zevnitř, než město za méně než den padlo a Alicent nařídila vzdát se. Rhaenyra pak nechala za zradu popravit Ottu, mistra práva Jaspera Wylda, lordy Rosbyho a Stokewortha jako falešné přátele, zadržela Alicent a Helaenu, nařídila mučit Tylanda Lannistera pro informace, kde schoval královský poklad, marně, a vsadila velmistra Orwyla do černé cely. Také získala novou, byť neformální mistryni našeptavačů, Mysarii, kterou Daemon přivedl ke dvoru a patrně ji stále měl i jako svou milenku. A ona i Daemon zásadně odmítali Corlysův návrh uzavřít mír, posléze i pochybnou Alicentinu nabídku na rozdělení říše mezi soupeřící strany. Tou dobou byli oba bojechtiví a mstiví.
Čtrnácté seknutí
Situace Rhaenyry a Daemona nebyla zrovna stabilní. Město nejprve Rhaenyřinu vládu vítalo, Aegona tak moc v oblibě neměli, ale čím víc poprav se odehrávalo a čím víc daní uvalovala k financování války, protože se jí nepodařilo dostat k ukrytým královským penězům, tím víc jí začali nenávidět. Vedle nalezení Aegona také bylo třeba vypořádat se s Aemondem, který na Vhagar stále řádil v Říčních krajinách.
Poslala proto Daemona s neurozenou, nemanželskou sedmnáctiletou dračí jezdkyní Kopřivou na Caraxovi a Zloději ovcí prohledávat země kolem Trojzubce, které Aemond vypaloval. Daemon si k tomu zřídil základnu v Panenském jezírku Mootonů, odkud každý den vylétali, a kde se od Kopřivy nehnul. Což vyvolalo mnoho pověstí o tom, co mezi nimi mělo být.
Podle Hříbečka se do ní zamiloval a udělal z ní svou milenku. Ačkoli jeho svědectví jsou často zpochybňovaná a vymyšlená, arcimistr Gyldayn tuto verzi považuje za nejpravděpodobnější. Odkazuje i na Letopisy Panenského jezírka od tehdejšího mistra Norrena, podle nichž Daemon a Kopřiva spali v sousedících ložnicích, společně večeřeli a snídali, Daemon učil Kopřivu základnímu vybranému chování, dával jí dary jako slonovinový hřebínek, zrcadlo, sametový a saténový plášť, kožené jezdecké boty. Měl ji buďto zbožňovat jako svou dceru, nebo v tom bylo víc. Údajně ji i učil, jak se řádně mýt, podle komorných často sdíleli vanu.
Rhaenyře to neušlo. Nenávidělo ji čím dál víc lidí. Zradili ji další dva neurození dračí jezdci, když pro ni vyrazili proti zeleným do Tumbletonu a tam změnili strany. K tomu Mysaria krmila její rostoucí nedůvěru vůči všem netargaryenským dračím jezdcům. Tvrdila, že Kopřiva s Daemonem sdílí lože, že brzy otěhotní. Rhaenyra zuřila. Obvinila Kopřivu z použití kouzel k vytvoření pouta se Zlodějem ovcí a ke svedení Daemona, nechtěla se na Daemona spoléhat, dokud byl v jejím „nevolnictví“. Proto poslala do Panenského jezírka havrana a nařídila lordu Manfrydu Mootonovi, aby jí doručil hlavu Kopřivy. Daemonovi ať jen vyřídí příkaz vrátit se k ní.
Podle mistra Norrena se Manfryd a jeho rádci zděsili. Daemon spal vedle Kopřivy, nešlo ji zrovna zabít bez jeho vědomí, byli to hosté pod jeho střechou, zabít takové je hřích, Kopřiva byla mladá dívka, jakou zabíjet zrovna nechtěl, a nehodlal ani čelit rozzuřenému Daemonovi. Platilo by celé Panenské jezírko. Zároveň se báli neuposlechnout královnu. Tak Norren přišel s nápadem předstírat, že dopis nikdy nedorazil.
Norren pak informoval Daemona, že Rhaenyra prohlásila Kopřivu za zrádkyni. Ten smutně odvětil, jak jsou to slova královny a práce děvky, protože pochopil roli Mysarie, poděkoval mistrovi za varování a s Kopřivou v Panenském jezírku zůstal do rána. Za úsvitu jí pak pomohl do sedla Zloděje ovcí a nechal ji odletět nad Krabí záliv. Podle Norrena se ani slůvkem nerozloučili, jen když Zloděj ovcí odlétal, Caraxes zařval tak, až vyrazil všechna okna v Jonquilině věži hradu. Ještě ten den Daemon rozhlásil, že se vrací do Harrenova – jako výzvu Aemondovi, aby se mu místo věčného hledání otevřeně postavil, a odletěl.
V Harrenově, kde po Daemonově odchodu Aemond vzteky vyvraždil Daemonem zajatý rod Strongů a téměř všechny obyvatele, protože jejich vzdání se považoval za zradu, se usídlila spodina. Přílet Caraxe je vyděsil, utekli, a tak tam Daemon čekal o samotě. Každý večer při západu slunce sekl do čarostromu v božím háji (tyto záseky údajně každé jaro „krvácí“ červenou mízu dodnes). A čtrnáctý den, dvaadvacátý den pátého měsíce roku 130, Aemond konečně přiletěl na Vhagar i se svou těhotnou milenkou Alys Řekou. Krátce spolu promluvili, Aemond vášnivě políbil Alys na rozloučenou, a nasedli na draky. Aemond se pečlivě připoutal řetězy k sedlu, Daemon ty své nechal volně viset.
 |
| zdroj |
Daemon poznal konec. Údajně tehdy přeskočil ze svého sedla na Vhagar a vrazil Temnou sestru Aemondovi do hlavy skrz prázdný důlek po oku, o které přišel v dětství. V tu chvíli oba draci prudce dopadli do jezera Boží oko. Vyslali vzhůru sloup vody tak vysoký jako Věž spáleného krále Harrenova, a nikdo to nemohl přežít. Jediný Caraxes se ještě vydrápal na břeh, než roztrhaný a pomlácený pošel kousek od hradu.
Tak zemřel divoký, ambiciózní lotr a princ Daemon v devětačtyřiceti letech, aniž by dosáhl své touhy usednout na Železný trůn. Podařilo se to však oběma jeho synům. Tato jeho a Aemondova smrt také měla nepochybně zásadní dopad na další vývoj války, neblahý pro obě strany.
Jen zpěváci věří, že ten den nenastala Daemonova smrt. Mrtvoly Vhagar a Aemonda, jeho stále v brnění, připoutaná k sedlu a s Temnou sestrou v lebce, se našly po čtyřech letech, Daemonovo tělo nikdy. Proto existují romantické příběhy, jak přežil a odešel najít Kopřivu. Nicméně historici pevně věří, že ho zkrátka odnesly proudy a spořádaly ryby, když kvůli svému husarskému kousku na dračích hřbetech nebyl přivázaný jako Aemond.
Žádné komentáře:
Okomentovat