Historie Baziliščích ostrovů

Nalezené trosky a modly na Ostrově slz, Ostrově žab a Ostrově sekery naznačují, že je kdysi obývala jakási civilizace nejspíš z doby úsvitu věků, dnes už úplně zapomenutá. Není tak jasné, zda by měla být příbuzná některým známým civilizacím. Jediným slabým pojítkem se známou historií je Žabí kámen na Ostrově žab, záhadná socha stejných vlastností jako Trůn z mořského kamene. Ale protože ani u toho se neví, kde se vzal, a že ho vytesali První lidé na Železných ostrovech je jen jedna z mnoha (ne široce uznávaných) teorií, není to dost. Mistr Yandel se domnívá, že by spíš mohli být s těmito zmizelými lidmi spojení nynější obyvatelé Ostrova žab, možná jako jejich vzdálení potomci.

zdroj

Nejstarší písemně dochovaná historie tak začíná, až když se na ostrovy dostalo Staré impérium Ghisu. Což je pochopitelné, byli to schopní námořníci. Obchodovali už dávno údajně až ve Starém městě, jednou omylem dopluli až k Letním ostrovům a na ty Baziliščí to měli ještě blíž. Na Ostrově slz pak vybudovali město Gorgai. Jenže také v té době vedli válku s Valyrií a Valyrijci se města zmocnili během třetí ghiskarské války. Přejmenovali ho na Gogossos a používali ho jako zvrácenou trestaneckou kolonii pro nejhorší zločince. Například tam používali nové mučicí metody a krvavou magii, včetně údajného nucení žen k sexu se zvířaty a plození pololidských potomků.

Ghiskarci ovšem nebyli jediní, s kým Valyrie válčila. Vedla tažení i proti Rhoynům od řeky Rhoyne. I ty ráda zotročovala, takže jedna z rhoynských vládkyň, princezna Nymeria, shromáždila svůj lid po drtivé porážce ostatních princů a na deseti tisících lodích s nimi odplula. Po dlouhé roky hledali nové místo k usazení, a když zakotvili na Baziliščích ostrovech kvůli zásobám, napadli je korzáři z Ostrova sekery, Drápu a Vyjící hory. Spálili osm tuctů lodí, stovky Rhoynů odvedli do otroctví a zbývajícím nabídli, aby se usadili na Ostrově žab pod podmínkou, že jim darují všechny lodě a ročně každému králi (nejspíš tím mysleli sami sebe, není neobvyklé, aby se mnozí piráti nazývali králi pochybných, zpravidla malých držav), třicet panen a třicet pohledných hochů. To Nymeria odmítla, před otroctvím přece prchala, a znovu odplula.

Pak padla samotná Valyrie a po její zkáze nastalo divoké století krve, které zasáhlo především Essos, ale i jiná místa ve světě. Gogossos nejprve využil situace a z trestanecké kolonie se pokusil pozvednout v bohatší město. Chvíli se mu skutečně dařilo. I když díky údajným čarodějným praktikám a hlavně otroctví, když se tamější tržiště s otroky začala rovnat těm v Zálivu otrokářů. Dokonce vzrostl natolik, že ho někteří zvali desátým Svobodným městem.

Ve druhé polovině století krve, 77 let po zkáze, se ale z ohrad, kde drželi otroky k prodeji, rozšířila epidemie rudé smrti, při níž nakažení krváceli z každého otvoru, kůže se jim trhala jako mokrý papír a nakonec za bolestného řevu umírali. Neexistovala před ní ochrana, bleskově zachvátila celé souostroví a podlehlo jí 90 % populace. Ostrovům se pak lidé asi sto let vyhýbali, než se vrátili první korzáři.

Nakonec qarthský pirát Xandarro Xhore vztyčil své zástavy na Ostrově sekery a postavil tam černou pevnost nad svým kotvištěm, zatímco Bratrstvo kostí obsadilo Ostrov much. A odtamtud nebylo daleko, aby se všechny ostrovy staly hnízdy, „královstvími“ pirátů, kteří dodnes útočí na obchodníky snažící se vyhnout strašidelným troskám Valyrijského poloostrova. Svobodná města jako Volantis na ně čas od času pošlou flotilu, jen s dost kolísavým úspěchem. Zejména proto, že i když se podaří některý ostrov „vyčistit“, psanci se nakonec vždycky vrátí. A nebo hůř.

Jeden takový výpad byl obzvláště trapnou prohrou. Saathose Saana ze slavné lysénské rodiny Saanů poslali vyhladit piráty. Jenže místo toho se dal na pirátství sám a natolik se proslavil, že sjednotil ostrovy a vládl jim třicet let jako král Baziliščích ostrovů.

Na druhou stranu se na ostrovy také mnoho lidí dostalo nedobrovolně. Harwyn Hoare, pozdější západozemský král Ostrovů a Řek, tam strávil dva roky jako zajatec pirátského krále. Západozemská lady Coryanne Wylde tam zase měla strávit nějaký čas jako hračka korzárské královny – nebo to o sobě alespoň tvrdí ten, kdo napsal erotickou knihu Varování mladým dívkám. Měla to být právě Coryanne, ale existují o tom pochyby. Tamější korzáři také zajali urozené dámy z Volantisu, které pluly do Králova přístaviště na bál, kde si měl král Aegon III. Targaryen vybrat manželku.

Určité zvěsti i podložené informace o Baziliščích ostrovech se tak i dnes snadno dostávají i do Západozemí a s ostrovy, dobrovolně nebo ne, se snadno setkává mnoho lidí. Například námořníci v Prkenném městě v Dorne tvrdí, že se tam objevil nový král korzárů, který vyplenil Město vysokých stromů na Letních ostrovech. Missandei zase prozradila, že ji a její bratry unesli z Naathu nájezdníci právě z Baziliščích ostrovů, načež je prodali v Astaporu. A na druhou stranu, v knize se objevil i otrok z ostrovů, nyní osvobozený Tumco Lho, který se v Meereenu přidal mezi panoše Barristana Selmyho.

A úplně naopak to s ostrovy v knize plánoval Victarion Greyjoy. Toho vyslal jeho bratr Euron do Meereenu přivézt mu Daenerys Targaryen. Victarion, zkušený námořník, před dlouhou cestou rozdělil svou obří Želenou flotilu a nejrychlejší lodě poslal korzáří cestou podél severního pobřeží Sothorysu, aby prý vyhledali zásoby ve městech na Baziliščích ostrovech a zaplatili za ně železnou cenou (tedy aby města plenili). Ale z této cesty se jich vrátilo jen ubohých devět.