Princezna Rhaenys Targaryen se narodila sedmého dne sedmého měsíce roku 74 po dobytí Západozemí Targaryeny korunnímu princi Aemonovi Targaryenovi a jeho manželce a tetě Jocelyn Baratheon jako jejich první a jediné dítě, pojmenované po královně Rhaenys, Aemonově prababičce. Mnozí ji tak považovali za dědičku trůnu po jejím otci a její babička, tehdejší královna Alysanne, ji nazvala „naší budoucí královnou“, když jí novorozence představili. Nicméně se královnou nikdy nestala, a proto později získala přezdívku Královna, která nikdy nebyla.
Rázná princezna
Měla však všechny předpoklady k tomu, aby se královnou jednou stala. Byla krásná, měla fialové oči, černé vlasy po matce (v seriálu Rod draka a v první verzi jejího popisu, než ho autor ustálil v knize Oheň a krev, měla vlasy stříbrné), byla štíhlá, později i v pětapadesáti stále atraktivní, přičemž bílé prameny ve vlasech jí jen přidávaly na zajímavosti. Byla chytrá, schopná, rázná, pyšná, prudká, neohrožená, nezkrotná a byla bojovnice. Ač patrně nikdy nebojovala na zemi se zbraní v ruce, nosila ocelovou a měděnou zbroj, která se leskla na slunci, a hlavně si ve třinácti letech osedlala dravou dračici Meleys přezdívanou Rudá královna, na níž před ní létala její teta Alyssa, než tři roky předtím zemřela. Podle seriálu Rod draka se musela vplížit do Dračího doupěte, aby si draka nárokovala, což z knihy nevyplývá, a tato volba měla rozzuřit prince Daemona, Alyssyna mladšího syna, jenž se pokoušel Meleys přivlastnit před ní, ale neuspěl. Podle knižního letopočtu mu ale tou dobou bylo teprve šest let, což je na osedlání dospělého draka příliš brzy.
 |
| zdroj |
O rok později, když jí bylo 16 a Corlysovi už 37, se tak odehrála svatba a snoubenci navzdory svému věkovému rozdílu v sobě patrně našli ohromné zalíbení. Rhaenys si vymohla, aby na svatbu přiletěla na Meleys. Když jí Corlys řekl, že to pro ni se vrátil ze samotného konce světa, odvětila mu, že se tam můžou spolu znovu podívat, ale ona poletí, a tak tam bude první. Jejich svatba také sloužila jako důvod usmíření krále a královny, když je jejich dcera a Rhaenysina teta, septa Maegelle, přesvědčila, aby se na svatbě ukázali jako pevná rodina.
Jenže v roce 92 zemřel její otec Aemon při útoku Myřanů na ostrov Tarth. Jaehaerys tak musel jmenovat nového dědice trůnu, přičemž i podle andalských zvyků (dcery lorda před bratry lorda) by jím měla být Rhaenys jako Aemonovo jediné dítě. Jenže Jaehaerys jím ustanovil Aemonova mladšího bratra Baelona a Rhaenys, tehdy už těhotnou, a tak i jejího nenarozeného potomka, pominul. Rhaenys, mladá ale zuřivá, jako první protestovala. Protestoval i Corlys, jenž odstoupil z pozice lorda admirála a z malé rady a oba odcestovali na jeho hrad Náplavomarku. Rozčílilo to královnu Alysanne a zažehlo to období druhého nesváru královského páru. Rhaenysinu matku Jocelyn, strýce Boremunda Baratheona. Král však zůstal neoblomný.
Neoblomný zůstal, i když na Náplavomarce Rhaenys porodila děvče Laenu a o dva roky později syna Laenora. Velaryoni i Baratheoni proto trvali na tom, že Laenor by měl mít silnější nárok na trůn coby potomek původního korunního prince, než Baelon coby jeho mladší bratr, jenže marně. A to i tehdy, když v roce 101 zemřel i Baelon. Jaehaerys tehdy namísto přímého jmenování dědice svolal Velký koncil v Harrenově, aby o nástupnictví rozhodli lordi říše. Jeho potomstvo totiž bylo v dost neutěšeném stavu a linii nástupnictví značně zamotali.
Královna, která nikdy nebyla
Rhaenys mohla před jejich smrtí poznat jen některé své strýce a tety. Alyssu, která zemřela, když Rhaenys bylo deset, a nechala po sobě s Baelonem syny Viseryse (o tři roky mladší než Rhaenys) a Daemona (o sedm let mladší než Rhaenys). Baelona. Maegelle a Vaegona, ti krátce po Rhaenysiném narození odešli k církvi a do Citadely. Daellu, která zemřela, když bylo Rhaenys osm, Saeru, která o tři roky později utekla do exilu, Viserru, jež zemřela dva roky na to. Valeriona, jenž se nedožil ani roku. A Gael, o šest let mladší než Rhaenys, která ale zemřela ještě před Baelonem. Horkými kandidáty tak byli Rhaenys s rodinou a Viserys, ovšem objevilo se celkem čtrnáct lidí se svým nárokem na trůn.
Rhaenysin strýc Boremund Baratheon se vyslovil na její podporu a na podporu Laenora, jenž dokonce předvedl svou targaryenskou krev, když těsně před koncilem osedlal draka Kouřomoře. Lord Ellard Stark rovněž podpořil Rhaenys, stejně jako další rody jako Dustinové a Manderlyové. Corlys na prosazení jejích práv shromažďoval loďstvo. Nicméně její nároky a skrz ní i nároky Laeny byly konečně zamítnuty kvůli pohlaví, s přihlédnutím ke starému Jaehaerysovu rozhodnutí. Načež jí královský šašek Hříbeček dal přezdívku Královna, která nikdy nebyla, a ta se uchytila mezi poddanými.
Corlys svým bohatstvím a vlivem tedy přesvědčil přítomné lordy, aby volili alespoň pro Laenora, a když už ne Rhaenys, alespoň syna protlačil jako hlavního kandidáta vedle Rhaenysina bratrance Viseryse. Získal podporu Boremunda, Ellarda, Manderlyho, Dustina, Blackwooda, Bar Emmona, Celtigara a dalších, hlavně jeho vlastních vazalů. Jenže je stejně přehlasovali. Počty byly tajné, nicméně podle dohadů vyhrál Viserys dvacet ku jedné.
 |
| zdroj |
Rhaenys tak zůstala se svou rodinou na Náplavomarce. Sledovala, jak Viserys usedl na trůn, jak vedl říši a jak mu v roce 105 (v seriálu Rod draka byl letopočet posunutý) zemřela královna Aemma Arryn, jejich další sestřenice. Tehdy velmistr Runciter Viserysovi navrhl, aby se oženil s dvanáctiletou Laenou, v seriálu s tímto nápadem přišli přímo Rhaenys a Corlys. Viserys si jim navzdory zvolil Alicent Hightower, dceru svého pobočníka. Rhaenysina rodina tak čelila další urážce a odmítli se zúčastnit svatby. Jen Laenu odmítnutí nijak neznepokojovalo, mnohem víc než chlapci ji zajímalo létání na ohromné dračici Vhagar.
Corlys se pak ve své uražené ješitnosti spojil s Rhaenysiným dalším bratrancem Daemonem a vyrazili spolu na Kamenoschody sužované Triarchií, královstvím spojených měst Tyroše, Lysu a Myru, aby je dobyli, zajistili si znovu bezpečný průplav a obchod na Úzkém moři. Je přitom pravděpodobné, že za dobu jeho nepřítomnosti za něj vládla Náplavomarce Rhaenys, rozhodně za něj vládla v seriálu, kde Corlys na Kamenoschodech dokonce válčil mnohem delší dobu (na rozdíl od knihy s kolísavými úspěchy, kdežto v knize Kamenoschody dle dostupných záznamů zcela opustil po pouhých třech letech bojů).
Až v roce 113 se karta obrátila, Rhaenys se měla dočkat zadostiučinění. Viserys začal plánovat zásnuby pro svou zvolenou dědičku Rhaenyru (s Alicent měl i syny, ale jmenoval ji korunní princeznou ještě před jejich narozením) a rozhodl se pro Laenora, načež se následující rok vzali, tudíž se v budoucnu měl Laenor stát králem chotěm (v seriálu Rod draka byl letopočet i věk postav opět posunutý). Ačkoli ani to nebylo zcela bez problémů. Laenor nebyl na rozdíl od seriálu zrovna nejschopnějším lorďátkem, i rytířské ostruhy získal narychlo jen proto, aby si korunní princezna vzala alespoň rytíře, a navíc byla nepříliš dobře střeženým tajemstvím jeho homosexualita.
O rok později se pak Rhaenys narodilo první vnouče, Jacaerys, další rok Lucerys, o dva roky později Joffrey. Jen tyto děti nebyly podobné žádnému ze svých rodičů, a ač tuto skutečnost formálně nikdy nikdo nepřiznal, nebyli doopravdy synové Laenora. Navzdory tomu tedy Lucerys měl jednou zdědit Náplavomarku, zatímco Jacaerys byl po své matce dědicem trůnu. (V seriálu opět letopočet jejich narození výrazně posunutý, stejně jako věk a letopočet ve všech ostatních případech).
I pro Laenu Rhaenys a Corlys plánovali budoucnost. Hned po odmítnutí Viserysem ji zasnoubili se synem mořského lorda Braavosu, světové námořní mocnosti. Akorát se nikdy nevzali, protože když Mořský lord zemřel, jeho syn rozházel otcovo jmění, v Braavosu ztratil všechen vliv a odstěhoval se na Náplavomarku. To Laeniny rodiče vůbec nepotěšilo. Téměř deset let se vymlouvali a odsouvali svatbu, když nemohli přijít na způsob, jak zásnuby elegantně ukončit. Což za ně nakonec vyřešil Daemon, který hocha vyprovokoval k souboji, zabil ho a do čtrnácti dnů si Laenu vzal sám. Někteří tvrdí, že se do ní zamiloval, jiní, že ji a její rodinu chtěl využít pro své ambice.
Všichni si akorát byli vědomi, že takové činy rozhodně nepotěší krále, a tak Laena a Daemon odletěli na svých dracích do Svobodných měst. Tam Laena následující rok porodila dvojčata Rhaenu a Baelu. O půl roku později se s nimi vrátila na Náplavomarku a později je zasnoubila s jejich bratranci Jacaerysem a Lucerysem. Na rozdíl od seriálu, kde zůstala v Pentosu až do své smrti, Rhaenys své vnučky nepoznala ještě několik dalších let a jejich zásnuby nakonec po jejich návratu sjednávala s Rhaenyrou přímo ona.
Tento pokojný stav bohužel netrval dlouho. V roce 120 Laena rodila znovu, ovšem její znetvořený syn zemřel a ona byla tak oslabená, horečnatá a zničená, že jí nikdo nedokázal pomoci. Po třídenním stonání zemřela, údajně při pokusit dojít k Vhagar, aby se ještě jednou prolétla. V seriálu spáchala sebevraždu stále v Pentosu, když se objevily nezvládnutelné komplikace a ani léčitelé ji nemohli zachránit. Rhaenys tím přišla o první dítě.
O ani ne půl roku později přišla i o Laenora. Toho zabil jeho oblíbenec Qarl Correy na trhu ve Městě koření na Náplavomarce (v seriálu byly tyto události posunuty těsně po Laenině pohřbu a Laenor nebyl zavražděn, ale vydával se za mrtvého, aby mohl utéct pod novou identitou).
Bojovnice až do konce
Od té doby Rhaenys překonávala žal, pomáhala pečovat o své vnučky, plnila své povinnosti. K tomu je otázka, jak spokojené bylo alespoň její manželství, protože Corlys, stejně jako velká spousta lordů, patrně byl své ženě nevěrný. Spoustu času trávil v loděnicích na Náplavomarce, kde se sedmnáctileté dceři loďaře narodil už v roce 114 syn Addam, o rok později syn Alyn, přičemž začali být prohlašováni za bastardy Laenora. A nakonec vzniklo podezření, i vzhledem k Laenorově sexuální orientaci a otcovství jeho synů s Rhaenyrou, jak skutečným otcem je právě Corlys. Pouze v seriálu se zdá, že o jejich otcovství od počátku věděla.
A k tomu v roce 129 zemřel Viserys I. a strhla se pro Rhaenys i celou její rodinu poslední šílená katastrofa. Rhaenys, alespoň v seriálu, varovala Rhaenyru už před mnoha lety, že ačkoli lordi Západozemí přísahali prosazovat její práva jako dědičky trůnu, z vlastní zkušenosti ví, jak mohou být přísahy zapřeny a jak bude představa ženy na trůně pro mnohé z nich i nadále až příliš problematická. V čemž měla pravdu. Ihned po Viserysově smrti rodina a podporovatelé jejího mladšího polovičního bratra Aegona korunovali právě jeho Aegonem II. navzdory Viserysovým přáním a mezi ním a Rhaenyrou se rozpoutala krutá občanská válka zvaná tanec draků.
Rhaenys tehdy byla součástí černé rady královny Rhaenyry. Její vnuci, či spíše „vnuci“ měli zdědit trůn, byli zasnoubeni s jejími vnučkami a zkrátka její rodina měla až příliš želízek v Rhaenyřině ohni. Podle záznamů hned na začátku požadovala rychlou akci s využitím draků, ale Rhaenyřin tehdejší manžel Daemon oponoval. Podle něj bylo nutné nejprve se pokusit získat podporu slovy, protože druhá strana má také draky a boj mezi nimi by měl být až nejzazší možností (v seriálu naopak).
I tak se hned na začátku i se svou dračicí války osobně účastnila. Nejprve pomáhala uzavřít Jícen, průliv mezi Náplavomarkou a Dračím kamenem, aby Rhaenyřini černí odstřihli Královo přístaviště ovládané zelenými Aegona II. od námořního obchodu. Flotila jejího manžela tam hlídkovala na vodě, čímž bránila lodím dostat se do Černovodného zálivu k městu, a Rhaenys měla létat na Meleys nad loděmi, aby bránila případným útokům zelených na dracích.
K tomu s manželem převzala velení válečné rady, když na Dračí kámen dorazily zprávy o smrti Luceryse nad Bouřlivým koncem při střetu s princem Aemondem za zelené. Rhaenyru totiž příliš ničil žal, než aby rozhodovala. Také jen Rhaenys a Corlys dokázali zabránit jeho malému bratrovi Joffreymu, aby nasedl na draka a vydal se ho pomstít. Ostatně se Joffrey stal novým Corlysovým dědicem, byť v seriálu Rhaenys zvažovala, zda by neměli dědičkou jmenovat jejich vnučku Rhaenu. A také se tam účastnila pouze některých jednání, Corlys se poprvé rady účastnil až těsně před její smrtí a radu nevedli.
A nakonec se vrhla přímo do boje. Zelení vyrazili proti Rhaenyřiným podporovatelům v okolí Králova přístaviště. V seriálu se rozhodla zabránit jim v postupu preventivním útokem, v knize na Dračí kámen přiletěl havran od lorda Stauntona věrného Rhaenyře s prosbou o pomoc. Byl v obležení ve svém Havranově hřadu, kolem něj zelení pod velením Cristona Colea, lorda velitele Královské gardy a nového pobočníka Aegona II., pálili pole, vraždili poddané a dobytek. Rhaenyra k Havranovu hřadu nevyrazila, nicméně devět dnů od vyslání prosby o pomoc (v seriálu jakmile byla připravena k útoku a zjistila, jak daleko se Criston dostal) se tam objevila Rhaenys na Meleys. Criston měl po ruce lučištníky a škorpiony, ti Meleys žádná vážná zranění nezpůsobili, spíš ji rozdráždili, takže se pustila do Cristonových vojáků dračím plamenem. Criston i tehdy hřímal, aby mířili na Rhaenys a neutíkali, marně. Rhaenys nejspíš neměla důvod se obávat. Jenže pak sklapla připravená past.
 |
| zdroj |
Aemon i Vhagar zůstali v podstatě nezraněni. Aegon utrpěl vážné popáleniny a zlomeniny nohou, Sluncežár téměř přišel o křídlo. Meleys zemřela při dopadu a u jejího těla našli tělo patrně patřící Rhaenys. Bylo tak spálené, že nešlo jednoznačně rozeznat. Tak zemřela Rhaenys, Královna, která nikdy nebyla, v pětapadesáti letech.
Ztráta Rhaenys a Meleys, jejíž hlavu zelení vítězoslavně odvezli do Králova přístaviště, přitom byla pro černé kritickou ranou. Corlys zuřil. Vinil ze všeho Rhaenyru. Podle něj, pokud by ona nebo její synové, jimž zakázala Rhaenys doprovázet, vyletěli s vlastními draky, mohla být jeho žena naživu. Nelze ale pominout ani fakt, že nedlouho poté žádal, aby Rhaenyra legitimizovala bastardy Addama a Alyna, návrh, jehož by se podle některých za života Rhaenys neodvážil.
Žádné komentáře:
Okomentovat