Jogos Nhai

Jogos Nhai se zvou lidé obývající pláně východně od pohoří Kosti mezi Yi Ti a Chvějivým mořem, které jsou pojmenované po nich – Planiny Jogos Nhai. Jsou to nomádi, mnozí by je srovnávali s Dothraky z opačné strany Kostí, ale ve skutečnosti jim nejsou zase tak moc podobní vzhledem ani kulturou.

zdroj

Jsou průměrně o hlavu kratší než Dothrakové, podsadití, křivonozí, mají velké hlavy, malé obličeje, snědou až lehce nažloutlou pokožku, muži i ženy mají špičatou lebku, první dva roky života si tam totiž svazují hlavy. Nenosí žádné vlasy. Ženy jsou úplně holohlavé a údajně všude vyholené, muži si nechávají jen úzký pruh vlasů uprostřed hlavy. 

Jako nomádi žijí v jurtách, stanech a v sedlech zebroňů – kříženců koňů a zeber, které vyšlechtili, a pijí jejich fermentované mléko. Právě jen odolným zebroňům totiž stačí řídký porost Planin, na plevelu dokážou přežít měsíce a zvládají dlouhé cesty bez jídla nebo vody. Což je také důležité, protože Jogos Nhai si nade vše cení svobody a nikdy dlouho nezůstávají na jednom místě. Planiny by je tak ani neuživily, jsou mnohem sušší než takové Dothracké moře, a tak Jogos Nhai žijí a nepřetržitě cestují v malých klanech, kde jsou obvykle všichni pokrevně spříznění. 

Každý klan vedou dva lidé. Náčelník zvaný jhat (existuje i pozice jhattara, jhata jhatů, který se občas vynoří, když se mu podaří dočasně spojit většinu Jogos Nhai proti společnému nepříteli). Ten vede klan do války a na nájezdy. A měsíční pěvkyně, kněžka, léčitelka, soudkyně vládnoucí ve všech ostatních záležitostech, patrně i obchodu a putování. Je přitom striktní pravidlo, že jhatem může být pouze muž a měsíční pěvkyní pouze žena. Ovšem Jogos Nhai nevnímají biologické pohlaví ve stejném smyslu jako sexuální identitu. Když tam totiž muž chce být měsíčním pěvcem, obléká se a žije jako žena, když chce být žena jhatem, obléká se a žije jako muž a všichni se k nim chovají podle toho, jak vystupují, a ne jako které pohlaví se narodili. Pro cizince je tak velmi těžké je rozlišovat, ale Jogos Nhai na tom nezáleží. 

Z toho vyplývá, že se řídí náboženstvím Měsíčních pěvkyň (pojmenovaném po kněžkách), a že se s ohledem na to, že pěvkyně jsou vůdkyně Jogos Nhai ve všech neválečných záležitostech, promítá do většiny aspektů jejich života. Zakazuje jim například válčit s jinými Jogos Nhai. Neznamená to nicméně neexistenci útoků mezi klany. Mladí muži vyráží krást kozy, zebroně a psy jiným klanům, dívky zase vyráží unášet si manžele, ale toto jsou pro ně rituály posvěcené bohy, při nichž nemá být prolita žádná krev. 

Jsou proto spíš nájezdníci než válečníci. Spoléhají na bleskové výpady, vyjedou do útoku, vyplení místo a zmizí, jakmile se ukáže armáda. Nesetkávají se s nepřáteli v otevřených bitvách, raději se vrátí do Planin a vedou partyzánskou válku – narušují zásobování, snaží se vyhladovět nepřátele a donutit je vrátit se domů nebo padnout, když už někdo Planiny napadne. I tak jsou Jogos Nhai prakticky neustále ve válce se svými sousedy.

Obvykle válčí s Yi Ti na jihu, už po tisíce let si vzájemně způsobují značné problémy. Měli dlouhé pře s  Patrimoniem Hyrkoonů v Kostech a mají dlouhé pře s městskými státy, které po něm měly zůstat. Na východní hranici vyráželi do království N’Ghai tak často a brutálně, až ho zlikvidovali a zůstalo jen město Nefer a jeho okolí. Nebojí se vyrazit proti Ibbeňanům, pokud se někteří pokusí usadit na pobřeží Planin, akorát to Ibbeňané obvykle nedělají, když pobřeží o kus dál na západní straně Kostí je výrazně bohatší. Říkají, že zabili posledního Jhogwina z rasy kamenných obrů v severních Kostech. Pouze ostrovní sousedé jsou před nimi v bezpečí, protože Jogos Nhai nemají žádný zájem o moře nebo plavbu.

A ačkoli jsou to spíš nájezdy než války, tažení tisíce Jogos Nhai je velice vzácné, stejně jako situace, kdy povstane jhattar, raději si počkají, až je jejich oponent oslabený, a vyrazí za ziskem, může to být, jak se ukázalo u N’Ghai, zničující. Je totiž nemožné s nimi uzavřít mír. Jednak o něj nestojí a jednak je to spousta malých, nijak nespojených klanů. A pokud by jim někdo za mír nabídl tribut, tak by ho jen vzali a stejně pokračovali v nájezdech. Není ani vyloučeno, že praktikují otrokářství nebo se alespoň účastní na obchodu s otroky, protože když válčili s Patrimoniem Hyrkoonů, kromě otravování řek a pálení měst jim unášeli obyvatele do otroctví. 

I tak se Jogos Nhai ne úplně výjimečně mohou ukázat západně od Kostí, v místech, která zná i Západozemí. Dají se občas spatřit na tržišti ve Vaes Dothrak nebo v Qarthu, někteří se ocitají v otroctví mimo svou domovinu, v bojových jamách v Zálivu otrokářů působili i bojovníci z Planin. A velice slavní jsou prostřednictvím Měsíčních pěvkyň v Braavosu. Svobodné město Braavos totiž založili otroci, kteří se během plavby vzbouřili proti valyrijským otrokářům a chopili se lodí. Mezi nimi byly i Měsíční pěvkyně Jogos Nhai, které lodě dovedly do Braavoské laguny, kde podle jejich vizí měli najít bezpečí – a našli tam mnohem víc. Svobodný domov, jenž se stal světovou mocností. Proto jsou tam velmi uznávané a uctívané dodnes a náboženství Měsíčních pěvkyň patří k těm nejrozšířenějším.