Rudá pustina (Red Waste) zvaná také někdy rudé země je region v jižním Essosu, kde se rozkládá mezi Dothrackým mořem, pohořím Kosti, Letním mořem a Lhazarem, respektive Zálivem otrokářů. Při pouhém pohledu se to nezdá, ale je obrovská, trvá dva týdny ji přejet, jenže to málokdo zkouší, protože je zkrátka nepřátelskou zemí.
 |
| zdroj |
Je to prázdná a nemilosrdná poušť. Kamenitá, tedy mnohem nelítostnější a nebezpečnější než písečná poušť, protože jsou tam nízké kamenité kopce, pusté, větrem bičované pláně vyprahlé půdy, kamenů, písku a červené hlíny, a suchá říční koryta. Je to zkrátka zatracená pustina, žádné vlnící se písečné duny, odtud její jméno. Život je tam proto vzácný. Téměř tam neprší, voda tam stojí jen v mělkých loužích, je hořká a zahnívající, a není tam téměř žádný zdroj potravy. Ze zvířat přežívají jen drobní členovci a hmyz, roste tam ďáblotráva, trsy tuhé hnědé trávy, která potřebuje jen minimum vody, pár dalších druhů rostlin s ostrými, tuhými trny, a vzácně sukovité, zakrslé stromy.
Kromě toho v Rudé pustině leží už jen prastaré ruiny. Minimálně některé z nich jsou pozůstatky kolonií Qaathů, které zničili Dothrakové. Ty poukazují na to, že to býval příjemnější a obývaný region, ale i qaathské kolonie vznikaly už v době, kdy se měnil v poušť, tudíž to bývaly spíše oázy přežívající jen díky rozsáhlým zavlažovacím systémům. A také je tam kostra obrovského draka.
Jediným opravdu výrazným krajinným prvkem v Rudé pustině je pohoří Kosti, jehož úpatí tvoří její východní hranici. Je to obrovité pohoří v centrálním Essosu, nejvyšší ve známém světě, přírodní bariéra mezi západním Essosem a Dálným východem. Táhne se po celé délce kontinentu, tedy 2414 km od Chvějivého po Letní/Nefritové moře (zhruba u jejich jižního úpatí je jejich hranice), na šířku dosahuje 483 km, je pojmenované po ostatcích těch, kteří ho nedokázali přejít. Je nehostinné, ale i tak jsou v něm řeky, kaňony, jeskyně a podzemní moře, u nichž žijí některé neznámé kmeny divochů. V části u Rudé pustiny konkrétně jde o jižní polovinu pohoří zvanou Suché Kosti, obrušované písečnými bouřemi z Rudé pustiny, které je vytvarovaly do zvláštních tvarů.
Skrz toto pohoří vede několik cest, některé i do Rudé pustiny. Třeba Hedvábná cesta zhruba na hranici mezi Dothrackým mořem a Rudou pustinou. Vede od Zálivu otrokářů, pravděpodobně od Meereenu, severně od řeky Skahazadhan a do města Veas Jini, kde se spojuje s Kamenitou cestou ze severu a překračuje Kosti. Ovšem stejným směrem z Meereenu vede ještě jedna cesta, pouze z druhé, jižní strany Skahazadhanu, kde překračuje Lhazar a míří do města Adakhakileki, než se také dostane do Vaes Jini, a nebylo přesně označeno, která z nich je ta Hedvábná. A Písečná cesta vede skrz krátký jihovýchodní cíp Rudé pustiny z Qarthu přes průsmyk v Suchých kostech, odkud pokračuje do Yi Ti.
Kromě toho je v mapách vyznačeno i několik cest spojujících přímo místa v Rudé pustině. Z cesty po jižní straně Skahazadhanu, tedy možná Hedvábné, se oddělují dvě cesty na jih skrz Lhazar. Jedna vede z lhazarského města Hesh na jih a z ní se dá dostat do ruin Vaes Orvik a do ruin Vaes Shiroshi, druhá z lhazarského města Kosrak do ruin Vaes Tolorro. Poté jsou cestami spojeny vzájemně všechny jednotlivé qaathské ruiny a s nimi i dosud fungující města Qarth a Qarkash. Ty však nikdo nepoužívá. A nejjižněji je to pobřežní cesta z města Qarkash do Qarthu a kolem Kostí podél pobřeží do Yi Ti.
Vodstvo
V Rudé pustině nejsou známé žádné řeky. Na severovýchodní hranici pouze leží velké vnitrozemské slané moře Jedovaté moře pojmenované podle Dothraků, kteří mu tak říkají proto, že z něj koně nemůžou pít. Z jeho východních břehů se už zvedá úpatí Kostí, na jeho severní špičce leží město Adakhakileki a částečně se tak dá stále považovat za součást nynější Rudé pustiny.
Důležitější je vodní plocha na opačné straně. Letní moře, teplý, hluboký, modrý oceán sahající od jižního Západozemí až k městu Qarth. Omývá tak celé pobřeží Rudé pustiny a na jeho břehu stojí město Qarth, jeho přístavní kolonie Port Yhos a Qarkash a ruiny Vaes Orvik. A hlavně v něm je slavná Nefritová brána
Proti Qarthu totiž v Letním moři leží velký ostrov Velký Moraq a úzký průliv mezi Qarthem a ostrovem se zve Nefritová brána, která spojuje Letní moře a Nefritové moře za nimi. V ní leží ještě ostrov Qal, který si přivlastnil Qarth a z každé strany tam postavil opevněná přístavní města. Je tak hlavním obchodním uzlem mezi východem a západem.
Města
V první řadě je Rudá pustina poseta ruinami. Kolik přesně jich tam je a z jakých dob, se dá jen těžko zjistit. Ty známé jsou všechny qaathského původu, leží v jižní části Rudé pustiny a ruiny z nich udělali pravděpodobně Dothrakové.
.jpg) |
| zdroj |
Vaes Tolorro, Město kostí v dothračtině, jeho původní jméno není známo, je nejsevernější z rozpadlých měst, ale pojmenovala ho až Daenerys Targaryen, když se tam usadila po smrti khala Droga a rozpadu jeho khalasaru ve své snaze dovést své zbývající lidi do bezpečí. Má velké bílé hradby, nyní popraskané, jsou tam věže a rozbité brány, tvoří ho labyrint úzkých, křivých uliček porostlých ďáblotrávou, s budovami blízko u sebe, holými drolícími se průčelími, bez oken, některé domy už spadly, další vypadají ohořele.
Jsou tam pozůstatky zpustošeného paláce před větrem bičovaným náměstím, na rozcestí šesti uliček tam stojí mramorový podstavec bez sochy, což naznačuje, že město vyplenili Dothrakové a sochu podle svého zvyku odvezli do Vaes Dothrak. A i další pozůstatky po původních obyvatelích – lebky nepohřbených, staré bronzové mince, sklo, kamenné džbány s uchy ve tvaru hadů.
V opuštěných, uzavřených zahradách nicméně dodnes rostou vinná réva, fíkovníky, broskvoně a další ovocné stromy, je tam dostatek trávy pro malé stádo koní, studny tam mají čistou studenou vodu. Díky tomu se tam Daenerys se svou skupinou mohla v knize na čas usadit při putování Rudou pustinou. Právě odtamtud vyrazili její pokrevní jezdci prozkoumat okolí a Jhoqo objevil Qarth, odkud se s ním vrátili Pyat Pree, Xaro Xhoan Daxos a Quaithe, kteří je odvedli do města. V seriálu Daenerys narazila rovnou na Qarth a Vaes Tolorro se neukázalo.
Vaes Shirosi, v dothračtině Město škorpionů, je menší než Vaes Tolorro, nezdá se úplně nepřívětivé, a také se tam ukrývají pozůstatky po původních obyvatelích. Jako třeba železný náramek ozdobený nebroušeným ohnivým opálem. Vaes Qosar, v dothračtině Město pavouků, byl původně zván Qolahn. A nejvýchodnější malý Vaes Orvik leží na pobřeží, Dothrakové mu začali říkat Město biče podle toho, kolik otroků odtud odvedli.
I přes tuto naprostou nehostinnost Rudé pustiny na jejích okrajích ale dosud existují používaná osídlení. Jedno z nich je Adakhakileki zhruba na hranici Rudé pustiny a Dothrackého moře na severní špičce Jedovatého moře u Kamenité cesty na úpatí Kostí. Jen není úplně jisté, jestli je pořád obývané, o jeho obyvatelích se ví jen velice málo, a jeho jméno také pochází z Dothračtiny. Poněkud zlověstně znamená Kanibalové.
Dalším, jediným centrem Rudé pustiny, je Qarth, prastaré přístavní město přezdívané Matka měst, v podstatě městský stát nebo, podle Qartéňanů „největší město, které kdy bylo nebo bude“, v oáze za Rudou pustinou na pobřeží Letního moře u Nefritové brány nedaleko Kostí. Před Dothraky, kdysi před Valyrijci a ostatními nepřáteli ho chrání nejen celá Rudá pustina, ale i poušť kolem něj přezdívaná Zahrada kostí podle toho, že když cestovateli zamítne přístup, je to pro něj prý rozsudek smrti, a neuvěřitelně silné trojité kamenné zdi vysoké 9, 12 a 15 metrů zdobené výjevy zvířat, války a erotiky.
Kromě toho město chrání městská stráž a silné námořnictvo, v jistém smyslu i společenstvo asasínů známé jako Lítostiví muži, kteří těsně předtím, než svou oběť zabijí, zašeptají „Je mi to líto“. A k exotické pověsti přispívají i čarodějové, kteří mají ve městě své nejvyšší představitele Neumírající v ústředí – Domě Neumírajících, jinak známém jako Palác prachu (v seriálu kulatá věž bez vchodu, v knize dlouhá, zakroucená a nízká zřícenina bez věží a oken v háji stromů s černou kůrou a modrými listy, z nichž se vyrábí psychedelické víno stín večera).
Ostatní budovy ve městě jsou obvykle v odstínech růžové, fialové a okrové, mají nejrůznější ozdoby z různých materiálů a drahých kamenů, ulice jsou tam lemované bronzovými sochami, jsou tam fontány vytesané do tvarů fantastických zvířat. V jedné z pasáží stojí sochy místních hrdinů v nadživotní velikosti na sloupech z bílého a zeleného mramoru, jinde stojí budova, jejíž stropní mřížoví tvoří domov tisícovce vesele zbarvených ptáků, terasovité zdi nad stánky na tržišti jsou vždy pokryté květinami. Oblíbeným místem je tam i Ghaenská zahrada nebo Pamětní chrám, kde musí učinit tradiční oběť každý, kdo si přeje mluvit s Čistokrevnými.
To je vládnoucí třída, společenstvo potomků původních králů Qarthu zasedající v Sále tisíce trůnů, kteří se musí vypořádávat se třemi nejmocnějšími městskými skupinami – Prastarým cechem kořenářů, Turmalínovým bratrstvem a Třinácti. V seriálu však městu rovnou vládla rada šlechticů a obchodníků Třináct, která byla založena na shodě, ale bylo možné, aby jeden člen prosadil vlastní rozhodnutí dovoláním se staré krvavé přísahy „sumai“, a ne všichni z nich byli členy zřejmě nepolitické skupiny Čistokrevných.
A zcela zásadní místo Qarthu je nepochybně přístav, jeden z největších na světě. Je krytý a plný barev. Má přístavní mola rozdělená pro lodě různých skupin obchodníků a na konci mola vyhrazená pro zaoceánské lodě, přičemž i samotné lodě obchodníků s kořením z Qarthu mohou být velké jako paláce. A samozřejmě jako správný přístav nabízí i vinárny, nevěstince, herní doupata, skladiště a chrámy různých bohů, neboť se v něm scházejí lidé všech vyznání i pozic. Tam se snadno dá sehnat lecjaké nelegální zboží a mezi to legální, nekradené, v Qarthu často patří šafrán, silně kořeněné likéry, hedvábí, koření a sloni.
 |
| zdroj |
Kromě území samotného města má však Qarth vliv i na své okolí, v podstatě na celé pobřeží Rudé pustiny. Nejen prostřednictvím vlastního přístavu, ale také prostřednictvím kolonií Port Yhos a Qarkash západně od Qarthu, a opevněných přístavních měst na ostrově Qal v Nefritové bráně.
Lidé
Mezi jediné známé trvalé obyvatele Rudé pustiny, ať už v současnosti nebo v době, než se z ní pustina stala, se dají počítat pouze Qaathové. Starý národ z jihovýchodních Travin v centrálním Essosu, nyní jihovýchodní hranice Dothrackého moře, který z tohoto svého původního domova emigroval dál na jih do oblasti nynější Rudé pustiny, než zcela vymřel kromě posledních potomků Qaathů, obyvatel města Qarth. Není o nich známo moc, jen jim Dothrakové také říkají Mléční lidé, protože byli a jsou bledí, obvykle vysocí a prý mají v žilách mléko. Navíc se Qarth po kolapsů Qaathů ocitl z pevniny v izolaci, zaměřil se na moře, a je tak těžké říct, do jaké míry tamější kultura odpovídá starým Qaathům a do jaké přejala prvky z dalších.
Sami se rozhodně mají za Qaathy. Tvrdí, že jsou nejstarší civilizací, Qarth je podle nich matkou civilizace a měst, ale to je v takovém podání nemožné. Neví se totiž, kdy se v Travinách objevili, ale Qarth postavili až po vyhnání z Travin, tudíž existovaly města a národy před nimi.
Nicméně pokud lze usoudit na Qaathy podle dnešních Qarthéňanů, byli a jsou hrdí, rafinovaní, velmi zdvořilí navenek. Velký důraz kladou na způsoby, společenskost, mezi něž například patří považovat plačtivost ve vypjatých situacích za znak civilizovanosti. A na status. Je pro ně zásadní, jak působí. Ve všech oblastech, včetně jimi specificky vnímané sexuality a erotiky, která je tam otevřenou součástí života. Podle toho se také odívají. Ve lnu, aksamitu a tygřích kožešinách, ženy nosí róby s odhaleným prsem, muži operlené hedvábné suknice, děti často pobíhají nahé, jen pomalované a ve zlatých sandálech. V seriálu k tomu muži nosí i vesty pokryté extravagantním zlatým vyšíváním a klenoty, ženy si barví vlasy, zdobí se zlatými doplňky ve tvaru hmyzu. A bohatí Qarthéňané si někdy zasazují klenoty i do nosu.
Podobně stylově a bohatě přistupují i k dopravě. Můžou se po městě nechat nosit, ale když už jezdí, tak na velbloudech v sedlech vykládaných rubíny a granáty s pokrývkami obarvenými do stovky různých barev. A válečníci tam mají šupinovou měděnou zbroj a přilby s rypáky, měděnými kly a s dlouhými černými hedvábnými chocholkami.
Specifické mají i zvyky. Například po svatbě si muž i žena ponechávají každý svůj majetek, ale ve svatební den může ženich požádat o jakoukoli věc z majetku nevěsty a naopak a tato žádost nesmí být odepřena. Je to prý důkaz vzájemné oddanosti.
Jen v otrokářství se bez problémů shodnou s velkou částí Essosu. V Qarthu ho považují za vitální součást kultury, jeden ze zásadních atributů civilizace. Podle qarthénské filozofie, kdyby se všichni muži museli vrtat v hlíně pro jídlo, nikdo z nich by nezvedl pohled ke hvězdám, kdyby se každý musel rozlámat pro postavení chatrče, nikdo by nevztyčil chrámy k uctění bohů, a pro to, aby někteří lidé mohli být slavní a velcí, jiní musí být zotročeni.
Žádné komentáře:
Okomentovat