Bohové Ghisu

Ghiskarci v Zálivu otrokářů a jeho okolí se i přes pád Starého impéria Ghisu stále snaží navázat na jeho odkaz, a tak uctívají i bohy Starého Ghisu. Západozemcům o nich ale bohužel není mnoho známo. Neví se tak například jejich jména, moc, ani, zda tato božstva dovolovala otrokářství, zásadní součást ghiskarské ekonomky a kultury, ale lze odhadnout, že nejspíš ano. Protože je uctívají zejména urozené otrokářské rodiny. 

Dále se ukázalo, že v ghiskarském náboženství je posvátné číslo 33, proto má stupňovitá Velká pyramida Meereenu, postavená podle dávné Velké pyramidy Ghisu, 33 stupňů, a je obvyklé pohřbívat v kryptách pod vlastními panstvími. Také, že součástí náboženských praktik jsou údajně zápasy v bojových jamách. Zápasy prý mají být ve své povaze náboženské, krvavé oběti bohům, ukázkou odvahy, umu a síly ve jménu bohů. To prý bohy nejvíce těší. V seriálu dokonce před zahájením kněžky udělovaly požehnání. Je ovšem otázkou, nakolik je to pravda, a nakolik takovým tvrzením ti, kdo na bojových jamách profitují, pouze omlouvají řezničinu a hazard. 

Na opačném konci života zase stojí svatby, lze přitom předpokládat, že náboženství zásadně ovlivňuje podobu i těch ghiskarských. Při nich je zvykem, že ženské příbuzenstvo ženicha prohlédne zcela nahou nevěstu, aby se ujistilo o její plodnosti, zatímco tři kněžky slouží jako svědkyně a modlí se. Poté všechny přítomné jedí koláč připravovaný zvláště pro obřad, který nesmí konzumovat muži. Ke svatebním zvykům také patří rituální mytí nohou nevěstou ženichovi na znamení, že bude jeho služebnicí, v některých zvláštních případech to může být naopak, jak si třeba vymohla Daenerys Targaryen při knižní svatbě s Hizdahrem zo Loraq. Nevěsta je při tom tradičně oděná do tokaru z bílého hedvábí pošitého perličkami symbolizujícími plodnost a tmavě červeného závoje. 

A poslední, nejdůležitější známá informace o ghiskarském náboženství je, že má nejspíš zcela ženské duchovenstvo. Neví se mnoho o jejich hierarchii, ale nikdo alespoň nezmínil žádného kněžího. Při všech příležitostech vždy vystupovaly kněžky zvané Milosti. Mezi nimi je několik různě zaměřených řádů odlišujících se barvou své róby, a všechny žijí v Chrámu milostí, který by měl stát jeden v každém ghiskarském městě.

zdroj

Meereenský je ohromný se zlatými kopulemi a v knize tam například proběhla svatba Daenerys a Hizdahra (v seriálu není jisté, zda ke svatbě stihlo dojít), jako se tam běžně odehrávají svatby šlechticů. Astaporský Chrám milostí býval také honosnou stavbou, ovšem dopadl špatně. Když na Astapor po osvobození tamějších otroků a odchodu Daenerys z města zaútočilo město Yunkai ve snaze nastolit znovu otrokářství, mnoho raněných hledalo pomoc u bohů a Milostí v Chrámu. Z toho mimo jiné vyplývá, že kromě ubytování Milostí slouží Chrámy i pro modlení a léčbu. Ovšem nepřátelské legie se dostaly do města, uzavřely bránu Chrámu a podpálily ho, zatímco tamější Zelenou milost nabodli na kůl a nechali ji takto zemřít. 

Zelená milost je přitom nejvyšší kněžka v každém Chrámu milostí. Oslovuje se Tvoje Shovívavosti a je velice váženou postavou ghiskarské kultury. Také patrně může mít, nebo tvrdit, že má, vize od bohů, což je vlastně důvod, proč astaporská Zelená milost skončila tak brutálně. Měla mít vizi, jak je mrtvý řezník Cleon, jenž se krátce po odchodu Daenerys z města prohlásil králem, vysvobodil z yunkaiského obležení. Načež astaporci nacpali jeho mrtvolu do brnění, přivázali ji ke koni a poslali do nepodařeného útoku, tudíž ji prý zabili za její nevyplněné proroctví. Zato meereenská Zelená milost, Galazza Galare z urozeného rodu Galare, se v knize stala jednou z poradkyní Daenerys během její vlády v Meereenu a často se ji snaží tlačit k uznávání starých ghiskarských zvyků.

Dále v Chrámu milostí fungují Modré milosti. Léčitelky starající se o nemocné a raněné, buď přímo v Chrámu, nebo po městě či na bitevních polích. Jedna z meereenských se jmenuje Ezzara. Úplně jiný úkol mají Červené milosti, chrámové prostitutky, jež každou noc chodí do zahrad rozkoše po městě, kde mají čekat, dokud si je nevybere nějaký muž. A i pokud si je nevybere žádný, do Chrámu  se smí vrátit až ráno. Je možné, že jsou jediné Milosti, jimž je dovoleno nežít v celibátu. 

Bílé milosti jsou zase urozená děvčata, příliš mladá, než aby byla přiřazena k nějaké povinnosti, v podstatě novicky, a při formálních příležitostech doprovází Zelenou milost. Což dělají i Růžové milosti, jejichž formální úkol není znám, ale mohly by být jejími osobními služebnými. A nakonec v Chrámu žijí i Zlaté a Fialové milosti.

zdroj