Andalos

Andalos je oblast rozkládající se v severozápadním Essosu zhruba mezi městy Braavos, Pentos a Norvos. Je to bývalý domov Andalů, ale dnes, kvůli jejich migraci na západ, tam zůstalo jen málo z jejich původní kultury a ekonomický i politický vliv nad Andalosem si rozdělila okolní města. 

zdroj

Krajina

Většinu odhadovaného území starého Andalosu tvoří pahorkatina Sametové kopce, autorem na začátku zvané i Kopce Andalosu. Pramení v nich Malá Rhoyne, vede kolem nich stará valyrijská cesta a dnes jsou víceméně známé spíš pro své přírodní a historické bohatství. Je v nich třeba kruh kamenů, podle některých poskládaný obry, a socha valyrijské sfingy. Druhou, jejího partnera, odnesli Dothrakové. 

Nejsou už ani moc osídlené a toho využívají různí banditi a psanci. Což se stalo osudným například seru Williamu Vose. Za vlády Jaehaeryse I. Targaryena zmizela jeho neteř Aerea na draku Balerionovi a objevily se zprávy, že je viděli v Sametových kopcích. William tam odjel pátrat a chopil se ho průvodce, jenž tvrdil, že ho zavede k dračímu doupěti. Ve skutečnosti to ale byl lupič, který své bandě povídačkami o drakovi zajišťoval soukromí od zvědavců, zavedl Williama a jeho muže do pasti a zabil ho. 

Na druhé straně Sametových kopců, tedy severním sousedem Andalosu, je území patřící Braavosu. Tudíž Andalos sousedí i s nynějším rovinatým Braavoským pobřežím u Úzkého moře na své západní straně. Protože ale město vzniklo až dávno po odchodu Andalů, nejspíš v minulosti Andalos dosahoval až na pobřeží samotné. Z východu ho zase ohraničují Norvošské kopce, vápencová vrchovina kolem města Norvos. 

Až na jihu se Andalos rozprostírá do velké roviny a mokřin, do Planin. Je to úrodná oblast velkých polí a plání a zatímco v minulosti patřily Andalům, po jejich odchodu a po vzniku města Pentos se jich moc rádi chopili pentoští magistři. Ostatně Planiny z větší části město živí. 

Skrz toto území se pak dá velmi pohodlně cestovat po valyrijské cestě. Těch je dosud po Essosu několik, jsou zvané dračí cesty a jsou to široké, kamenné silnice postavené v době největšího rozmachu Valyrie pomocí tavení kamene dračím ohněm. Jsou rovné, obvykle spojují různá ekonomická centra a ta vinoucí se skrz Andalos vede z Pentosu přes Planiny, podél Sametových kopců do Norvosu a pak Qohoru, odkud pokračuje až k pobřeží Chvějivého moře na severu. 

Města

V současné době je v Andalosu, především v Planinách, k nalezení hromada farem a chalup rolníků. Z původních osídlení Andalů se nedochovalo nic známého. V Sametových kopcích na břehu Malé Rhoyne akorát stojí rozvaliny města Ghoyan Drohe, což bylo rhoynské město, jedno z několika opevnění zbudovaných Rhoyny v Andalosu. Prý bývalo krásné, zelené, rozkvetlé, plné kanálů a kašen, ale během války mezi Rhoyny a Valyrijci (až po odchodu Andalů) bylo zničeno a od té doby se ho nikdo nepokusil obnovit. A to přesto, že přes něj vede zmíněná valyrijská cesta i říční cesta po Malé Rhoyne. 

Vodstvo

V minulosti patrně Andalos zasahoval až k Úzkému moři zhruba v oblasti, které na jeho opačné straně odpovídá Údolí Arryn. Dnes ovšem toto území spravuje Braavos, a tak k Andalosu nepatří. Není známa ani žádná řeka, která by na této straně do moře ústila. Zato ale v Andalostu pramení Horní Rhoyne a Malá Rhoyne.

Horní Rhoyne stéká ze Sametových kopců na jih, kde se kousek od Ghoyan Drohe vlévá do Malé Rhoyne a spolu tvoří masivní Rhoyne, páteřní řeku západního Essosu, která teče přes skoro celou délku kontinentu až do Letního moře. Horní Rhoyne je plná vraků a potopených kmenů, zatímco Malá Rhoyne je celkem pomalá a menší než přítoky Trojzubce. 

Vedle nich je v Sametových kopcích i hluboké jezero neznámého jména, ale jestli jde narazit i na nějaké další důležité vodní útvary, není zrovna téma, o jakém by psali autoři v Západozemí, z jejichž informací lze vycházet.

Demografie a hospodářství

Nejstaršími známými obyvateli Andalosu jsou Zarostlí lidé. Národ, který už dlouho neexistuje. Tedy pokud není pravda, že se zbavili lidí žijících v oblasti před nimi. Měli to být tmaví, velmi chlupatí, mohutní divoši nevelkého vzrůstu, zběsilí válečníci. Někteří odborníci si myslí, že jsou příbuzní nebo předky Ibbeňanů, ale jednoznačně potvrdit se to nepodařilo. Hlavně proto, že už vymřeli - osudné se jim staly brutální střety s jejich sousedy, jejich dobyvačná povaha a z velká části i Andalové, další známí obyvatelé Andalosu.

Tito vysocí, světlovlasí lidé měli přijít z poloostrova Sekyra za Norvošskými kopci, nebo podle některých od Stříbrného moře, už vyschlého vnitrozemského moře ještě dál na východě. Došli až do oblasti Andalosu a Zarostlé lidi vytlačili nebo vyvraždili. V Andalosu, který buď pojmenovali po sobě nebo jehož jméno přijali za své, pak vytvořili svůj domov. 

Také se tam zrodilo jejich náboženství, víra v Sedm. Prý se tam v Sametových kopcích zjevil Bůh Sedmi a Andalové jsou tak vyvolený, požehnaný národ. A ať požehnaní nebo ne, vybudovali tam své docela mocné království. Jen se neví, zda byla jejich kultura v podstatě totožná jako jejich život později v Západozemí. Třeba jestli už v Andalosu používali své písmo a řeč, vedli kroniky (patrně ale měli své posvátné knihy) a jestli jejich umění a architektura byli obdobné. Andalské způsoby v Západozemí totiž nepochybně ovlivnila kultura Prvních lidí, kteří v něm žili před jejich příchodem.

Vedle nich ale na některých místech v Andalosu žili i jejich sousedé Rhoynové. Štíhlí, tmaví lidé s olivovou kůží, černými vlasy a tmavýma očima, kteří svůj život a svou kulturu odvozovali od řeky Rhoyne, u níž zakládali své městské státy ovládané princi nebo princeznami. Byli to výborní řemeslníci, uměli si poradit se dřevem, kovem i kamenem, a vyznali se v umění. Podle norvošského historika Doro Golathise měli Rhoynové v Andalosu základny, jako třeba Ghoyan Drohe, s Andaly obchodovali a také je měli naučit práci se železem, protože byli prvotřídní kováři. Ačkoli andalská posvátná kniha Sedmicípá hvězda tvrdí, že je to naučil Kovář, jedna z tváří boha Sedmi, a roli Rhoynů úplně opomíjí. Možná proto, že Rhoynové uctívali několik vodních bohů jako Matku Rhoyne/Matku řeku, Starce řeky či Krabího krále, a údajně ovládali vodní magii. Přičemž vyznavači Sedm magií opovrhují. 

Poté ale Andalové z drtivé většiny emigrovali na západ do Západozemí a do uvolněného prostoru přišly národy migrující z jiných regionů, zejména z Valyrie, roztahující se tehdy všude kolem. Ta po nějaké době rozmetala i rhoynská města a území Andalosu si mezi sebe rozdělily její kolonie, z nichž se po zkáze Valyrie stala svobodná města. Etnické složení Andalosu se tak úplně proměnilo. Většinu Andalosu ovládl Pentos a zdá se, že hrstka Andalů, která ve svém starém domově zůstala, se smísila hlavně s Pentosany. Protože ještě dnes jsou Pentosané Andalům docela podobní. Vody Horní Rhoyne zase spravuje Norvos a jeho lid, pobřeží si zabral Braavos. 

Ačkoli ale drtivá většina Andalů odešla a okolí si Andalos rozdělilo spíše formálně, než že by ho znovu osídlili, tedy už není žádnou politickou entitou, natož královstvím s vlastním obyvatelstvem, neleží úplně ladem. 

V Planinách na farmách a usedlostech trvale žijí rolníci a nádeníci, kteří jsou k nim vázáni prakticky nevolnictvím, a produkují velkou část potravy pro Pentos nebo třeba kyselé andalské víno. Mnoho šlechticů a magistrů z města si tam také pořídilo nemovitosti. I Illyrio Mopatis tam vlastní sady, farmy a doly, ale jen výjimečně je navštěvuje. Akorát jsou Planiny velmi snadnou kořistí Dothraků, proto jim Pentos platí vysoké tributy, aby jim tamější vesnice a majetky nevyplenili.