Rod Rosby

zdroj

Rosbyové jsou urozený rod z Korunních zemí. Patří jim hrad Růženín a vesnice u něj severovýchodně od Králova přístaviště, kam se dá snadno dojet po Růženínské cestě. Ve znaku mají tři červené obrácené krokve na hermelínovém poli a nejvíc se proslavili v době vlády Targaryenů a později Baratheonů.

Rosbyové byli jedním z prvních rodů, které se bez boje vzdaly Targaryenům během jejich dobývání Západozemí. Konkrétně Rhaenys Targaryen a její dračici Meraxes. Jejich země se tak staly součástí nově vytyčených Korunních zemí kolem plánovaného hlavního města říše a oni se stali přímými vazaly Železného trůnu a krále. 

Pravděpodobně už tehdy a s jistotou na začátku vlády Aegona Targaryena byl lordem Jon Rosby. Jako Aegonův vazal se k němu připojil ve snaze dobýt Dorne a tak i do první dornské války, o čemž si zprvu myslel, že se mu vyplatí. Aegon s minimálním úsilím obsadil hlavní sídla dornské šlechty i přímo Sluneční oštěp Martellů. Všechna místa totiž byla prakticky opuštěná, nezůstal v nich nikdo bojeschopný. Prohlásil se tak vítězem války, Dorne prohlásil za součást Sedmi království a Jona jmenoval kastelánem Slunečního oštěpu a strážcem Písků, tedy tím, kdo měl Dorne vládnou Aegonovým jménem, s podporou posádky lorda Harlena Tyrella v dornském Peklolese. I ostatní dornské pevnosti dostaly nové kastelány z řad Aegonových věrných a Aegon se se svou armádou obrátil k domovu. 

Akorát že Dornové na tento okamžik čekali. Jakmile Aegon se svými draky zmizel, vrátili se z úkrytů a ukázali vlastní názor na „dobytí Dorne“. Dosazené kastelány mučili, vpadli i do Slunečního oštěpu, zajali a svázali Jona. Jenž se alespoň dočkal rychlého a méně bolestivého konce, když ho stará princezna Meria Martell shodila z vrcholku vysoké věže Oštěp. Harlen se ho potom pokusil pomstít, nicméně jakmile opustil Pekloles, i s celou posádkou navždy zmizel v poušti. 

Poté se Rosbyové nechvalně vyznamenali v další targaryenské generaci. Po smrti Aegonova nástupce Aenyse se Aenysův mladší bratr Maegor rozhodl, že na Železný trůn místo Aenysova syna usedne sám. Měl přitom za sebou řadu nepříjemných a čím dál násilnějších roztržek s církví, takže když ho jeho matka Visenya provolala králem a vyzvala ty, kdo s tím nesouhlasí, aby se odvážili protestovat, ser Damon Morrigen, vrchní velitel Válečníkových synů, žádal soud Sedmi, aby bohové rozhodli, zda je skutečně hoden královského titulu. 

Na místě byl tehdy i ser Rayford Rosby. Nejprve se moc k reakci neměl, stejně jako nemálo přítomných. Zejména, když Maegor hledal šest šampionů, aby při rozsouzení stanuli po jeho boku. Když se ale přihlásil obyčejný voják Dick Bean, cítil se zahanben a přidal se taky. Ke své smůle, protože jediným, kdo soud přežil, byl Maegor. 

Lord Rosby ale zůstal Maegorovi a jeho vládě věrný. Dokonce i v době, kdy bylo po několika letech tyranie zjevné, že už dlouho nepotrvá, a kdy Maegora lordi a rytíři opouštěli každým dnem. Byl tak jedním z poslední, kdo ho viděli živého, než se našlo jeho vykrvácené tělo na Železném trůně. Když se tak stalo, lord Rosby vypil pohár odvaru z bolehlavu, aby se k němu ve smrti připojil. Byl tak umanutý ve své loajalitě, že ani tehdy Maegora Krutého neopustil. Až jeho syn a dědic pochopil, že se musí mrtvého tyrana zříct, a vyprosil si od nového krále Jaehaeryse I. odpuštění. Akorát pak o jedenáct let později zemřel během epidemie třesavky. 

A Rosbyové pak nemohli samozřejmě chybět ani v jednom z nejzásadnějších konfliktů v moderní historii Západozemí, v občanské válce tanci draků. Tehdy Růženínu vládl lord, jenž se podle částečně kanonického průvodce A Song of Ice and Fire Roleplaying Campaign Guide: A Game of Thrones Edition měl jmenovat Mathar Rosby. Ten během vlády Viseryse I. Targaryena přísahal prosazovat nástupnická práva Viserysovy jediné dcery Rhaenyry, jako nemálo jiných, a jako nemálo jiných měl na začátku v úmyslu svou přísahu dodržet. Jakmile Viserys zemřel a Mathar stále trval na tom, že by po něm měla na trůn nastoupit Rhaenyra a ne její poloviční mladší bratr Aegon, ocitl se tak stejně jako mnoho dalších prominentních obyvatel Králova přístaviště se stejným názorem v kobkách Rudé bašty. 

Nicméně potom Viserysova královna Alicent a „zelení“ podporovatelé Aegona korunovali, jeho pobočníkem se stal ser Criston Cole, lord velitel královské gardy, jenž proti Rhaenyře a její straně černých vždy chtěl postupovat co nejtvrději, a dal Matharovi na vybranou. Buď bude přísahat věrnost Aegonovi II. nebo ho popraví. Takže Mathar, bez špetky touhy zemřít, změnil strany. 

Zhruba v polovině války však Královo přístaviště padlo. Aegon II. a jeho děti utekli a na město se snesla Rhaenyra se svými draky. Tehdy už mu změnit strany nebo se vymlouvat na nátlak nepomohlo, jeho přátelství nevěřila a popravě neunikl. Což otevřelo otázku, co s Matharovým rodem a majetkem.

Rhaenyřin manžel Daemon navrhoval, aby Matharovu nejstarší, dvanáctiletou dceru, provdali za Hugha Kladiva, jednoho z neurozených dračích jezdců na straně černých, a věnovali mu s ní i Růženín.  Její tehdejší pobočník Corlys Velaryon byl v opozici. Podle něj měl Matharův titul a země zdědit Matharův malý syn. Rhaenyra se sice válkou snažila prosadit svou přednost před svým mladším bratrem, ovšem pokud by mladšího syna vydědila ve prospěch starší dcery i u jiného, „běžného“ šlechtického rodu, mohla by vytvořit nebezpečný precedent, nároky lordů se staršími sestrami by se staly nejistými a takoví by ji mohli přestat podporovat. Proto nakonec dala na Corlysovu radu. 

Z lady Rosby si tím stejně přítele neudělala. Když jen o půl roku později musela sama z města utéct, protože její vláda a nutnost shánět čím dál přísnějšími opatřeními prostředky na válčení rozpoutaly vzpoury, odmítla ji lady Rosby v Růženíně ukrýt. Na druhou stranu to neznamenalo ani přátelství Rosbyů se zelenými. Město nakonec znovu získal Aegon II. Malý lord Rosby byl mezi okolními šlechtici, jež museli vzdát své hrady zeleným a zaplatit vysoké výkupné, a tak se rozhodně nehrnul Aegonovi na pomoc se zvláštním zápalem. Rosbyové museli poskytnout prostředky pro poslední pokus zelených zvítězit proti černým v bitvě, v poslední bitvě války, ovšem své vojáky klidně nechali před bitvou utéct.

Jaký postoj vůči Targaryenům pak zaujali v dalším krvavém konfliktu, při první Blackfyrově rebelii, jež rozpoutala sérii pokusů rodu Blackfyrů dostat se na Železný trůn, není zatím z dostupných zdrojů známo. Připojili se ovšem k pobočníku Bryndenu Řekovi přezdívanému Krvevran, když vyrazil do Bělostěn, aby potlačil snahu o rozpoutání druhé. A stejně tak zatím není známo, na které straně stáli při osudové Robertově rebelii. 

S určitostí se ví až, že někdy před rebelií se lady Bethany Rosby stala šestou manželkou lorda Waldera Freye, rodila mu do své smrti každý rok jednoho potomka, ale jen pět jich přežilo do dospělosti. Ser Perwyn, ser Benfrey, mistr Willamen, Olyvar a lady Roslin. A že rebelii přečkali bez ztrát na majetku, jak dokládá poslední známý člen rodu, lord Gyles Rosby. 

Gyles byl starý, nemocný muž už na začátku příběhu, ale velice, velice bohatý. Podle Cersei Lannister mají i jeho koně lepší výstroj než většina rytířů. Byl proto jedním z fraškovitých nabídek, jaké princ Doran Martell předestřel své knižní dědičce Arianne, když se snažil působit, jako že pro ni shání manžela, ale zároveň vybíral jen takové, jaké Arianne musela odmítnout. Existovala totiž tajná dohoda, že si Arianne vezme Viseryse Targaryena a přivede na jeho stranu Dorne, až se vydá dobýt zpátky Sedm království. 

Jak Gyles toto odmítnutí přijal nebylo popsáno, ale rozhodně si nikdy zvlášť nestěžoval. Ženatý byl ostatně během svého života alespoň dvakrát a stejně neměl žádné děti (podle částečně kanonického průvodce by jeho dcerou mohla být Bethany, což neodpovídá informacím z knih). Zdá se přitom, že ve svém věku už s nimi ani nepočítal a raději se motal kolem královského dvora v Králově přístavišti, kde dokonce získal vlastní komnaty přímo v Rudé baště. 

To pro něj ostatně dávalo smysl. Spolu se svou vzdálenou sestřenicí lady Tandou Stokeworth, zároveň tetou jeho druhé ženy, úzce spolupracovali při dodávkách potravin do města během války pěti králů. Po nějakou dobu na nich Královo přístaviště životně záviselo, protože jejich zemí se válka nedotkla a jen po Růženínské cestě tehdy mohli převážet jídlo. A hlavně celou dobu pevně podporoval Lannistery. 

zdroj

Účastnil se třeba loučení s princeznou Myrcellou před jejím odplutím do Dorne a přežil následný útok rozzuřeného davu. V knize se ale pak Cersei začala bát i o život nejmladšího prince Tommena a naplánovala s Gylesem, že ho pošle v převleku za páže do Růženína, kde mu Gyles poskytne ochranu před nepokoji i před blížícím se Stannisem Baratheonem. O plánu se však dozvěděl Tyrion Lannister. Ten potom poslal své muže, aby přepadli skupinu na Růženínské cestě, Tommena zajali a drželi v Růženíně pod jejich vlastní ochranou, zatímco Gylese vrátili do hlavního města. Pouze v seriálu byl Tommen celou dobu v hlavním městě a Gyles tam vystupoval pouze na pozadí jako výrazně mladší muž. 

Gyles tak zůstal v Králově přístaviště i během bitvy o Černovodu, kterou strávil v Maegorově pevnosti s královnou a šlechtičnami, a poté i během neslavné svatby Tyriona a Sansy Stark. Která znamenala určitou potupu i pro něj – přišel o své prostorné komnaty v kuchyňské věži Rudé bašty, když se do nich nastěhovali novomanželé. 

Nicméně dostal šanci se pomstít. Stal se jedním ze svědků proti Tyrionovi při jeho soudu po vraždě Joffreyho Baratheona. Tvrdil, že viděl, jak Tyrion naplnil Joffreyho svatební pohár, a tedy že je zodpovědný za jeho otravu. A i potom se snažil být co nejvíc ku pomoci Cersei. 

Když byl například zavražděn její otec Tywin, objednal jeho sochu u Lví brány města. A nechal se využít pro její politické machinace. Cersei totiž zjistila, že Tywin před smrtí vybral jako nového správce pokladny Gartha Tyrella, jen ho nestačil formálně jmenovat. Nechtěla přitom, aby se do malé rady dostal další Tyrell, a tak zalhala, že už jmenovala Gylese. Jenž na její hru přistoupil a chopil se úlohy správce pokladny pod novým názvem, lord pokladník – Cersei totiž také přejmenovala všechny pozice. Akorát už bylo tehdy jeho onemocnění dýchacích cest značně pokročilé, s novou úlohou na něj připadl úkol vypořádat se s masivním dluhem koruny a rozčílenými vyslanci  Železné banky Braavosu, a Gyles se pod ohromným stresem zhroutil, skončil upoután na lůžko a vykašlával krev. 

Nakonec své nemoci podlehl. Což přineslo další komplikace. Cersei tou dobou už z každého neúspěchu obviňovala Tyrelly, takže je vinila i z údajné vraždy Gylese. Dokonce obviňovala velmistra Pycelleho, že místo léčby Gylese zabíjel. A hlavně se objevil problém s dědici Růženína. Gyles neměl žádné potomky ani sourozence (alespoň podle plně kanonických knih), podle malé rady existuje celkem šest uchazečů o dědictví a v dosud vydaných knihách se stále nevyřešilo, co s Gylesovým majetkem, zeměmi a lidmi bude. 

Kartami navíc docela míchá Gylesův svěřenec, jenž už nějakou dobu žije v Růženíně a jehož jméno zatím nebylo prozrazeno. Ví se o něm pouze to, že se nebojí prosazovat vlastní zájmy, třeba odmítl poskytnout přístřeší Stokeworthům na jejich cestách, a existují ne zrovna liché domněnky, jak se pokusí získat Růženín všemi možnými prostředky. 

Není přitom vyloučeno, že oním svěřencem je Olyvar Frey. Nejprve panoš a upřímný přítel Robba Starka od chvíle, kdy se s ním na začátku války pěti králů Freyové spojili, jehož těsně před rudou svatbou, masakrem Starků, Freyové kamsi odvolali. 

Je to totiž syn Bethany, původně Rosby (podle částečně kanonického průvodce, ale nikoli ságy, Gylesův vnuk), a jediný z jejích potomků, koho mohli během příběhu poslat k příbuzným jako svěřence. Jeho starší bratři Benfrey a Perwyn už jsou rytíři, tedy by sotva zůstávali v cizí výchově, Benfrey k tomu stihl založit vlastní domácnost a zemřít na rudé svatbě, Willamen je mistrem v Údolí a Roslin provdali za Edmura Tullyho. Není ani zvláštní, že by Frey žil u příbuzných své matky, totéž podstoupil Merrett Frey u Crakehallů, děti Geremyho Freye u Waynwoodů a další. A navíc je na Růženíně mistrem Melwys, bastard Waldera Freye. K tomu Olyvar dosáhl dospělosti a nepotřeboval už ke svému jednání ničí souhlas zhruba v době, kdy svěřenec začal v Růženíně rozhodovat. 

Proti této možnosti hovoří jen Cerseina domněnka, že by neměl Růženín zdědit, protože není z krve Rosbyů. Ačkoli ani tady není jasné, jestli vůbec není jejich příbuzný, nebo jen poukazovala na fakt, že není z Gylesovy linie. 

Členové rodu Rosbyů na začátku ságy:

• lord Gyles Rosby, lord Růženína, později lord pokladník