Andalové

zdroj

Etnická skupina Andalů (Andals), světlovlasých lidí se světlou pletí a světle zbarvenýma očima, je v současnosti dominantní v populaci Západozemí a odvozují se od ní zvyky i převládající víra. Všechny ostatní totiž po své invazi v Sedmi královstvích vytlačili nebo vyhladili a už 6 000 let (podle některých zdrojů 4 000 nebo 2 000) říši ovládají, přestože se politické uskupení za tu dobu značně proměnilo.

Původně ale žili na jiném kontinentu, a to v Essosu. Tvrdí se, že pocházejí z poloostrova u Chvějivého moře nazývaného Sekera, podle některých ale od Stříbrného moře, což bývalo vnitrozemní moře daleko v severním Essosu. Odtamtud se rozšířili na rozsáhlejší severozápadní území sousedící s pobřežím Braavosu a Pentosu. Toto území, ohraničené Sametovými a Norvošskými kopci, pojmenovali Andalos (nebo se oni pojmenovali po území, což se přesně neví).

Jejich život tam ale nebyl poklidný. Museli se utkávat s kmeny, které tato území obývaly, jako se Zarostlými lidmi nebo s národem Rhoynů žijícího kolem řeky Rhoyne, od něhož se naučili umění zpracování železa (i když v posvátné knize Sedmicípá hvězda tvrdí, že je to naučil Kovář, jedna z tváří boha Sedmi). Také je měl navštívit bůh Sedmi, tedy zjevení bytosti, jejíž sedm aspektů začali uctívat, podnítit v nich náboženský zápal, korunovat prvního krále Hugora z Kopců, slíbit jim zemi zaslíbenou na západě a nakonec, v době před 6 000 lety, i když podle některých pramenů 4 000 lety a některých mistrů 2 000, je tak přiměl k docela agresivní migraci přes Úzké moře a rozšiřování víry v Sedm. 

I když kromě menších kmenů a národů se museli před svou migrací vypořádávat i s rozšiřováním Valyrie, která brzy dosáhla i do Andalosu a ne každý její obyvatele přijal. Naopak valyrijské město Myr například vzniklo na místě původního opevněného andalského městečka, Norvos prý původně také mohl patřit Andalům, než ho od nich Valyrie získala, a nebo Qarlon Veliký, který shromáždil mnoho Andalů ve snaze stát se králem všech, skončil jako vládce Andalů i vládce Lorathu v dračím ohni. Proto není vyloučeno, že Andalové měli veskrze praktické a světské důvody pro překročení moře a náboženský příběh jen měl dodat legitimitu jejich invazi - což by zároveň dokládalo, že se do Západozemí mohli dostat až později než před údajnými 6 000 lety, když tehdy Valyrie ještě neexistovala.

Andalové tak, ať už z jakéhokoli důvodu, vyrazili k Západozemí a jako první přistáli na Prstech v Údolí. Tam rychle díky železné výzbroji porazili první První lidi, poté zabili krále Obrova kopí, porazili menší krále Prvních lidí z Údolí a ovládli celé Údolí a pokračovali dál do ostatních koutů Západozemí. Vypalovali boží háje, sekali stromy srdce s tvářemi starých bohů, masakrovali děti lesa a ty První lidi, kteří se jim nevzdali nebo s nimi neuzavřeli spojenectví. Velký triumf například slavili na kopci Vysoké srdce, který byl pro děti lesa posvátný, a kde se Andalové zbavili celkem jednatřiceti čarostromů a spousty dětí, jejichž duše na něm mají dodnes strašit. Říká se dokonce, že při první invazi První lidé zlikvidovali polovinu dětí lesa bronzem a Andalové jejich práci dokončili při druhé železem.

zdroj

V následujících stoletích se pak postupně utkávali se všemi králi rozdrobeného Západozemí a podmanili si většinu kontinentu, ať už zbraněmi či sňatky. Neúspěšní byli pouze na Severu a Šíji, kde přetrvali První lidé a Andaly zastavili v bažinách u Kailinské držby, a dalších dvou území, kam sice pronikli, ale nezvítězili. Na Železných ostrovech to nakonec byli oni sami, kdo podlehl místnímu pirátskému způsobu života a převzal i Potopeného boha. A do pouštního a vzdáleného Dorne se andalská kultura dostávala jen stěží přes několik dobrodruhů, kteří se usadili v neúrodných píscích, a nakonec ji dost zásadně před 700 lety přetvořila rhoynská kultura po příjezdu Rhoynů, uprchlíků před Valyrií, pod jejichž taktovkou se Dorne sjednotilo.

Proto andalská kultura v Essosu prakticky zanikla a naopak Západozemí tam často označují jako Zemi Andalů. Například Dothrakové všem obyvatelům říše bez rozdílu říkají Andalové, přestože s nimi, třeba jako v případě Joraha Mormonta, nemají nic společného. A král Sedmi království se na prvním místě honosí titulem král Andalů (až poté Rhoynů a Prvních lidí), ačkoli z nich nemusí pocházet – třeba Targaryeni, kteří jako první říši sjednotili a stvořili tak titul krále Západozemí, jsou z linie Valyrijců.

Přestože tedy vnucování andalských zvyků v Západozemí probíhalo velmi odhodlaně a často i krvavě (vedle toho pro stabilizaci moci a zabránění náboženských nepokojů časní andalští králové tolerovali uctívání starých bohů), dnes už si bez nich nikdo neumí Západozemí představit. Zahrnují totiž rozšířenou víru v Sedm, používání železa místo bronzu, nové písmo, které nahradilo runy Prvních lidí, jazyk dnes známý jako společná řeč, malování a vyřezávání sedmicípých hvězd na těla a zbroj bojovníků, nebo celou rozsáhlou tradici kavalírství a rytířů, bojovníků pomazaných ve světle Sedmi. Z toho důvodu se například na Severu rytíři příliš nevyskytují.

V dnešních dnech už se navíc ani neberou příliš striktně a do Západozemí pronikly i mnohé další vlivy. Většina obyvatel říše nemá problém respektovat existenci vyznavačů starých a jiných bohů, snad s výjimkou radikálních Bojovníků víry, zbývající čarostromy už se také nekácí, a mnoho rodů naopak pyšně prohlašuje, že má v žilách i krev Prvních lidí. Což je často pravda, neboť po tisících letech míšení už se dávno promíchaly andalské fyzické rysy s dalšími skupinami a možná už ani v Údolí Arryn se nenajdou jejich čistokrevní potomci.