 |
| zdroj |
Jejich znakem je sokol vzlétající k bílému měsíci na nebesky modrém poli (v seriálu obyčejném modrém) a jeho motto „Tak vysoko jako čestně“. Protože obvykle uzavírali sňatky s dalšími andalskými šlechtici, mají dodnes nejčistší andalskou krev, tedy často i světlé vlasy a oči a velmi světlou pokožku, na níž jsou velmi pyšní, a tak i trochu povýšení.
Za svou existenci se jim též poštěstilo držet spoustu důležitých titulů. Staří králové z rodu Arrynů svůj původ dohledávali přímo v essoském Andalosu (ne až u rodu vzniklého sňatkem Andalů a Prvních lidí, jako mnoho jiných) a někteří z nich rovnou tvrdili, že jsou potomky legendárního Hugora z Kopců, údajného prvního krále Andalů, korunovaného podle pověstí Bohem Sedmi. Dál si přivlastnili titul krále Hor a Údolí, lorda Orlího hnízda, po dobytí Západozemí Targaryeny získali titul strážce Východu, lord protektor Údolí, pobočník krále a drželi několik pozic v malé radě. A rovněž se mezi nimi našla pro dračí dynastii královna.
Arrynové a invaze Andalů
Protože původ Arrynů sahá až do dob příchodu Andalů na kontinent a údajně k Hugorovi z Kopců, počátky jejich působení v Západozemí se musí hledat už v prvních potyčkách s Prvními lidmi po začátku invaze. Podle legend měl první andalský Okřídlený rytíř přiletět do Údolí na zádech obřího sokola, zabít krále Kopí a zabrat jeho pevnost, ale podle mistrů došlo k trochu realističtějšímu střetu.
První lidé začali po mnoha izolovaných bojích organizovat svou obranu proti dobyvatelům zpoza moře pod králem Robarem II. Roycem. V této alianci porazili několik menších andalských králů, kteří se po vylodění usazovali na Prstech a pronikali dál do Údolí. Andalové se proto také sjednotili, pod zástavou sera Artyse Arryna zvaného Sokolí rytíř, pravděpodobně předobrazu bájného Okřídleného rytíře a nejlepšího válečníka své doby.
Artys se narodil jako Andal, ale už v Údolí pod Obrovým kopím. Na štítu měl znak s měsícem a sokolem, sokolí křídla zdobila jeho přilbici a byl velice mazaný, schopný vůdce a oblíbený mezi spolubojovníky. A to všechno mu dalo možnost osudového vítězství. Když totiž Robar usadil svou armádu u Obrova kopí, provedl Artys okolo pěti set rytířů kozími cestičkami přes horu, aby Robarovu armádu přepadli zezadu. K tomu jiného rytíře navlékl do svého brnění, Robar si myslel, že Artys útočí zepředu, a Artys rozptýlené vojáky snadno zlikvidoval v bitvě známé dnes jako bitva sedmi hvězd. Možná zabil i samotného Robara, ale to nikdo neví jistě, k tomu se hlásilo více válečníků.
Kdo z Robarových lidí odmítl nadvládu Andalů, utekl do Měsíčních hor, tak se objevily horské klany. Zbývající První lidé poklekli a přísahali věrnost Artysovi, novému králi Hor a Údolí, zakladateli nového šlechtického rodu z Měsíční brány. Což je také okamžik, od něhož je oblast známá jako Údolí Arryn.
 |
| zdroj |
Velmi brzy po nastolení nových pořádků pak ještě provedl zásadní změnu už čtvrtý král Hor a Údolí, Artysův vnuk Roland I. Arryn. Ten hodlal svůj rod vyzdvihnout ještě výš. Doslovně. Jako chlapec byl svěřencem jiného andalského krále u řeky Trojzubec, hodně cestoval hlavně po centrálním Západozemí, po pasování na rytíře navštívil i Vysokou věž a Casterlyovu skálu a po návratu do Údolí, když mu připadla sokolí koruna jeho předchůdce, se mu Měsíční brána Arrynů začala v porovnání se starými, honosnými hrady Prvních lidí zdát ošklivá. Nejdřív proto rozhodl o stržení hradu a přestavbě, nicméně se údajně staly dvě události, které ho přiměly k úplné změně plánů.
Jeho budoucí manželka Teora Hunter mu měla připomenout slavné vítězství jeho dědečka nad Robarem Roycem, jehož dosáhl útokem z výhodné vyšší pozice. A v zimě se Měsíční brána ocitla v ohrožení, když se horské klany vrhli do Údolí při hledání jídla. Roland tedy přišel se zámkem přímo na Obrově kopí a začal připravovat plány na stavbu Orlího hnízda. Na níž vůbec nešetřil, například místo mramoru z Údolí dovážel lepší mramor z Tarthu. Akorát stavbu nemohl dokončit. Při nečekaném útoku Barevných psů ho jeden z útočníku stáhl z koně a rozbil mu hlavu kamenným kyjem dřív, než stihl Roland vytasit meč.
Další králové ve stavbě pokračovali, dokud nebyl korunován Roland II. Arryn, prapravnuk Rolanda I. Byl to zpupný bojechtivec, místo stavění miloval válčení a děvkaření. K tomu se dlouhá stavba prodražovala a Roland chtěl raději použít peníze k tažení do centrálního Západozemí, takže na téměř čtyři roky zastavil veškeré práce. Poměrně zbytečně, nutno dodat. Zaznamenal jen pár malých vítězství nad nedůležitými místními králi, a když stanul proti Tristiferovi IV. Muddovi, poslednímu velkému králi Prvních lidí, přišel o armádu. Jeho spojenci ho na to zradili a dotáhli zpátky k Tristriferovi v řetězech, aby byl sťat v sídle Muddů, jehož zříceniny dnes zvou lidé Starokameny. A jen málo lidí truchlilo.
Po něm nastoupil jeho mladší bratr Robin a práce na Orlím hnízdě se znovu rozjely, až se z něj konečně stala prakticky nedobytná pevnost známá dnes. A pod dohledem Osrika V. Arryna proběhlo další vylepšení opevnění Údolí. Rekonstrukce Krvavé brány, změna z obyčejné na slavnou nezdolnou překážku v horském průsmyku, o níž se rozbije každá armáda.
Porážka Prvních lidí, jejich podrobení novým králům a zabezpečení vládnoucího rodu však ještě neznamenaly klidný život nebo snad spokojenost Arrynů s jejich panstvím. Neváhali ani Údolí rozšiřovat. Hugh Arryn, přezdívaný Tlustý, dobyl po krátké potyčce ostrov Oblázek, jeho vnuk Hugo, přezdívaný Nadějný, po poněkud delší ostrov Cecky a Alester Arryn se oženil s Arwen Upcliff a připojil Čarodějný ostrov.
Akorát ne vždy bylo rozšiřování a obhajování hranic Údolí tak snadné. Arrynové se několikrát dostali do války s králi Zimy, Starky ze Severu, kvůli ostrovům Tři sestry, pověstným piráty a zloději. Kroniky obou království mají samozřejmě na tuto událost poněkud odlišné pohledy, ale ty v Údolí hovoří o „znásilnění Tří sester“, tedy vpádu Seveřanů na souostroví a období děsivých zvěrstev. Tehdy přeživší lordi z Tří sester požádali Matthose II. Arryna o pomoc výměnou za uznání Arrynů za jejich pány.
Matthosova manželka význam celé války přes vodu zpochybňovala. Podle ní šlo o příliš velké riziko kvůli pouhým pirátským doupatům. Matthos ale chtěl raději za souseda piráta než vlka a vyplul do Sestrova se stovkou válečných lodí – aby se nikdy nevrátil.
Ve válce pokračoval Matthosův syn, jeho synové a jejich synové a někdy se dostávala i na severské pobřeží. Král Jon Stark třeba vystavěl pevnost Vlčí doupě k ochraně ústí řeky Bílý nůž. Král Osgood Arryn, přezdívaný Starý sokol, ho obléhal a jeho syn Oswyn přezdívaný Spár vypálil. Brutální boje trvající s přestávkami podle některých záznamů až dva tisíce let pak skončily, až když Starkové snahu dobýt ostrovy vzdali.
Stejně krvavé bitvy vedle toho vedli Arrynové třeba s otrokáři z Volantisu, pleniteli ze Železných ostrovů a piráty z Kamenoschodů a Baziliščích ostrovů, v nichž mnoho z králů a rytířů Arrynů padlo.
Například manžel, bratři a děti lady Alyssy Arryn, údajně zavražděni přímo před jejíma očima, aniž by pro ně uronila jedinou slzu. Kvůli tomu ji bohové po smrti měli odsoudit k věčnému pláči, který neustane, dokud její slzy nezaplní celé Údolí, kde jsou její milovaní pohřbeni. Tak prý vznikl „nekonečný“ vodopád Alyssiny slzy tryskající z takové výšky, že se všechna voda přemění na mrholení, než se dostane na zem, a vítr ji odnese. Také po ní v zahradě Orlího hnízda bývala socha z bílého mramoru. Bohužel byla poničena v knižní verzi souboje Bronna se serem Vardisem Egenem při soudu Tyriona Lannistera, když Bronn v zápalu bitvy sochu shodil, ta se rozbila a kus mramoru uvěznil Vardise, díky čemuž Bronn vyhrál. Akorát není úplně známo, kdy Alyssa žila. Někteří věří, že před 6 tisíci lety, kniha Pravá historie tvrdí, že před 4, mistr Denestan ve svých Otázkách zase navrhuje 2.
Podobná legendární postava se stala i z krále Oswella I. Arryna, jehož někteří zasazují do příběhu o Krysím kuchaři. To měl být kuchař Noční hlídky z hradu Noční pevnost, jemuž měl Oswell (podle jiných pověstí zase Tywell ze Skály) učinit příkoří. Kuchař se pak pomstil tím, že zabil králova syna, zapekl ho do koláče a nevědomému králi ho naservíroval. Bohové ho ve své zlobě na to, že porušil zákony pohostinnosti a pod svou střechou zabil hosta, pak měli proměnit v obří bílou krysu, která po celé budoucí věky nemůže požírat nic jiného, než vlastní potomky.
Arrynové při sjednocování Západozemí
Válečnické zkušenosti a boje o hranice a území tedy nevyvolávají údiv, že původně se Arrynové odmítli podrobit Targaryenům, když Aegon Targaryen rozeslal vládcům v Západozemí dopisy s výzvou k pokleknutí. Naopak královna vdova Sharra Arryn známá jako Květina z hor, regentka vládnoucí jménem svého malého syna Ronnela, zaslala Aegonovi svůj portrét a nabídla mu sňatek pod podmínkou, že z Ronnela udělá svého dědice. Přestože byla o deset let starší než Aegon. Byla prý jednou z nejkrásnějších žen v zemi a mnoho mužů by neváhalo.
Aegon nicméně odmítl, už měl dvě manželky, za svého dědice patrně nechtěl dítě mimo dračí dynastii, a tak došlo k námořní bitvě. Flotily obou stran (Údolí na pomoc přivolalo město Braavos) se setkaly ve vodách u Města racků. Arrynové tehdy drtivě vyhráli. Načež přišel dračí hněv, když Visenya Targaryen, jedna ze sester a manželek Aegona, nechala svou dračici Vhagar spálit lodě Arrynů. Jenže město stejně nedobyla a Údolí se nepodařilo dostat silou.
Oslabení flotily Arrynů pak využili lidé ze Tří sester k rebelii a ani se nedalo počítat s kapitulací Targaryenů. Sharra se proto rozhodla shromáždit armádu ve spolehlivé Krvavé bráně proti pozemnímu útoku a plánovala i posilu opevnění strážních hrádků mezi ní a Orlím hnízdem. Akorát Aegon, znaje pověst Krvavé brány, poslal Visenyu na Vhagar přímo do Orlího hnízda. A když se tam Sharra vrátila, našla svého syna sedět na nádvoří Visenii na klíně a prosit o svolení, jestli se může proletět s tou milou paní na drakovi. Shaře tak nezbylo, než před Visenyou pokleknout, odevzdat sokolí korunu i malou korunu jejího syna, nechat Ronnela ať se proletí, dokonce dvakrát, a stát se regentkou už ne krále, ale lorda Orlího hnízda, lenního pána Údolí a strážce Východu.
 |
| zdroj |
Arrynové v éře Targaryenů
Lord Ronnel získal díky svébytnému „dobytí“ Údolí přezdívku Král, který letěl, ačkoli už žádný král nebyl, a později i manželku. Královna Rhaenys, druhá Aegonova sestra a manželka, ve své politice důsledného sjednocování Západozemí dohodla Ronnelovu svatbu s dcerou lorda, bývalého krále, Torrhena Starka a Arrynové měli být přátelé nových vládců nové říše.
Bohužel, po smrti Aegona I. a nástupu jeho staršího syna Aenyse na trůn propuklo mnoho rebelií, ať už politických nebo náboženských, a to i v Údolí. Ronnelův mladší bratr Jonos Ronnela uvěznil, prohlásil se suverénním králem Hor a Údolí a hodlal se od čerstvé říše vedené nyní mnohem slabším králem než Aegon I. odtrhnout.
Aenys I. na to poručil svému pobočníkovi samozvance vyřídit. Jenže se v Říčních krajinách objevil rebel Harren Rudý, tudíž Aenys svůj rozkaz stáhl v obavě, že Harren zaútočí na Královo přístaviště. Proto se situaci pokusilo vyřešit Údolí samo, konkrétně lord Allard Royce. Obklíčil Jonose v Orlím hnízdě a možná měl v úmyslu ho vydráždit nebo vyhladovět. Akorát Jonos reagoval dotažením svého bratra k měsíčním dveřím nad ohromnou propastí… a král se letěl znovu.
Nakonec až princ Maegor, Aenysův mladší bratr, doletěl do Orlího hnízda na draku Balerionovi. Josonovi přívrženci věděli, že před drakem nemůžou obstát, vrhli se na Jonose a rovněž ho vyhodili měsíčními dveřmi. Doufali, že zabití rebela a kapitulace Maegora přiměje k udělení milost. Přiměla, jen v jeho podání byla milost oběšení místo upálení zaživa, a to včetně urozených, jimž by jinak náležela pocta stětí hlavy.
Lordství připadlo Hubertu Arrynovi, ten se oženil s lady Royce, aby utužil vztahy s Allardovým rodem, a měl s ní šest synů. Nejspíš jeden z nich byl Darnold Arryn, vládce po nástupu Aenysova syna Jaehaeryse I. na Železný trůn. Akorát ho o pět let později čekal stejný osud, jako nejednoho Arryna. Nemoudře pronásledoval nájezdníky z horských klanů a ti ho i s jeho bratrem serem Rymondem zabili.
Vlády se tak musel chopit Darnoldův desetiletý syn Rodrik. Ten nikdy nevyrostl do obrazu udatného válečníka, zůstal malý, už po třicítce plešatěl, ovšem byl rozumný, vzdělaný, dobrosrdečný, spravedlivý, oblíbený mezi poddanými a hlavně dobrý přítel Jaehaeryse I. a jeho královny Alysanne. Rodrikova sestra se proto třeba dostala jako společnice Alysanne na Dračí kámen, Rodrik byl zase jmenován lordem justiciárem a mistrem práva. A také měl šťastné manželství a čtyři děti, dokud jeho manželka nezemřela.
Není známo, zda Rodrik hledal novou ženu. Měl ostatně dva syny, dědicové mu nechyběli. Ale když bylo princezně Daelle Targaryen 16, rozhodl Jaehaerys o jejích vdavkách a dal jí čas do konce roku k volbě ženicha. A mezi jejími nápadníky byli třeba Boremund Baratheon, Tymond Lannister nebo právě Rodrik, jehož si nakonec vybrala jako nejlaskavějšího z nich. Po svatbě Rodrik rezignoval na své pozice v malé radě a odjel s Daellou do Orlího hnízda. Což nedopadlo úplně nejlépe. Rodrikova mladší Amanda často ve prospěch Daelly psala dopisy její královské matce, ale Daella vůbec nevycházela s Elys, Rodrikovou nejstarší. Když otěhotněla, Elys přezíravě Daellu i před královnou pomlouvala, že se chová, jako by měla být první těhotnou ženou na světě. A nakonec bohužel zemřela po porodu dcery Aemmy.
Aemma se sama ocitla na královském dvoře, když ji v pouhých čerstvých dvanácti letech provdali za prince Viseryse Targaryena, syna jednoho z Daelliných bratrů a následníka Jaehaeryse I. zvoleného na prvním velkém koncilu. Aemma s ním několikrát otěhotněla, ale těhotenství končila buď potratem nebo brzkou smrtí novorozence, až čtyři roky po svatbě porodila zdravou dceru Rhaenyru, kterou ona i Viserys velice milovali. A po dalších osmi letech syna Baelona, jenže během komplikovaného porodu zemřela a její syn o pouhý den později.
Viserys se tak už jako král upnul na Rhaenyru coby svou dědičku, čímž hodlal v nástupnictví zabránit svému zhýralému, prudkému bratru Daemonovi. Ovšem navzdory tomu, že ji mnoho lordů v říši přísahalo věrnost, po Viserysově druhé svatbě s lady Alicent Hightower se karta obrátila. Rhaenyře přibyli čtyři poloviční sourozenci, tři z nich chlapci, a když Viserys I. zemřel, rozpoutala se válka o Železný trůn přezdívaná tanec draků. Alicent a lord velitel Královské gardy Criston Cole korunovali Viserysova nejstaršího syna Aegona, zatímco Rhaenyra byla korunována královnou vlastní frakce.
Nástupnické trable Arrynů a Targaryenů
O několik let dřív obdobná nástupnická krize svírala i rod Arrynů. Nájezdníci z klanu Kamenných vran zabili lorda Arryna a jeho syny. V Orlím hnízdě zůstávalo pouze jeho poslední dítě, tříletá Jeyne, a tak se stala lady Údolí a jejím jménem vládl coby regent a lord protektor Údolí lord Yorbert Royce.
Yorbert Jeyne vychoval ve schopnou vládkyni a žádanou partii. Podle Hříbečkova svědectví také měla velký sexuální apetit, ovšem vyprávění dvorního šaška Hříbečka nikdy nelze brát velmi vážně, byl znám svou velkou fantazií. Podle knihy Vláda krále Viseryse od septona Eustace se zase šuškalo, že Jeyne preferuje spíše ženy. Ač podle něj to nebyla pravda. Tak jako tak, žádného muže nikdy za manžela nepojala, začalo se jí přezdívat Panna Údolí a mnohým byla trnem v oku. Nejhorší krizi způsobil její bratranec, ser Arnold Arryn. Tvrdil, že ženy jsou příliš měkké na vládu, a dvakrát proti Jeyne povstal. A také za to byl uvězněn v nebeské cele Orlího hnízda a vyděděn i s celou svou rodovou linií.
Další krizí, stále ještě před válkou, hrozil v Údolí i princ Daemon. Jeho první manželkou byla Rhea Royce a Daemon po jejím skonu vyžadoval po Jeyne, aby mu přidělila hrad Runokámen jejího rodu. Akorát nepočítal, že Jeyne není ustrašeným děvčetem. Rázně odmítla a nařídila Daemonovi opustit Údolí.
Když potom mezi Rhaenyrou a jejím polovičním bratrem Aegonem propukly první boje a říše si musela vybrat stranu, využila Rhaenyra příbuzenství Jeyne a její matky Aemmy a poslala svého syna Jacaeryse Velaryona shánět spojence i do Údolí. Podle Hříbečka Jeyne Jacaerysovi spojenectví nabídla za podmínky, že ji pouze svým jazykem přivede k orgasmu. Další z mnoha Hříbečkových oblíbených šťavnatých, nepodložených historek, v Pravdivém pojednání velmistra Munkuna o tom není žádná zmínka. Naopak píše, že navzdory její dlouholeté nelibosti vůči Daemonovi, tehdy už Rhaenyřinu manželovi, prohlásila, že ženy by měly držet při sobě, a tak bude držet při Rhaenyře. Požadovala prý akorát dračí jezdce k ochraně Údolí před draky nepřátel, s čímž Jacaerys souhlasil a Jeyne poslala armádu do Králova přístaviště. Dokonce se během války starala i o lady Rhaenu Targaryen, Daemonovu dceru z jeho druhého manželství s Laenou Velaryon.
Co se týče bojů, byla v nich o něco úspěšnější Rhaenyřina strana a Rhaenyra dokonce dobyla hlavní město, i když těsně předtím stihl její rival i se svými dědici utéct. Jenže po půlroční vládě a neustálém válčení, kdy jí docházela trpělivost, mentální stabilita i prostředky, propukly brutální revolty a ona musela utéct. Těžko hledala, kam se podít, a ani tehdy Jeyne na rozdíl od jiných nezměnila strany. Byla ochotná přispět dalšími vojáky, pokud pro ně Rhaenyra pošle lodě – na což neměla, a by ji i v Údolí ukryla, pokud by se tam dostala. Jenže Rhaenyra se chtěla vrátit na Dračí kámen, kde ji nakonec díky nečekané lsti zabil Aegon II. Který skonal nedlouho po ní jedem a na trůn nastoupil poslední dědic válčících sourozenců, malý, zasmušilý Aegon.
Problém Aegona III. byla jeho nezletilosti, a tak mu musel být jmenován regent. A aby se usmířily obě frakce, bylo zvoleno regentů rovnou sedm z obou stran, mezi nimi i Jeyne Arryn. Ta věrně sloužila u dvora, dokud se nemusela vrátit domů, vypořádat se z nájezdníky z hor. Zemřela o něco později v Marisině domě Matky ve Městě racků na prochladnutí (pravděpodobně zápal plic) v náručí své nejdražší přítelkyně Jessamyn Redfort a jako svého nástupce, když zůstala bezdětná, jmenovala vzdáleného bratrance a Rytíře Krvavé brány, sera Joffreyho Arryna.
Joffrey na postu Rytíře brány sloužil už deset let a byl prověřeným, oblíbeným mužem. Jenže se stejně vyskytl problém. Ser Arnold Arryn v nebeské cele byl pokrevně bližším příbuzným Jeyne. A fakt, že ho Jeyne vydědila, nebo že se mu říkalo Šílený dědic kvůli bláznovství vzklíčeném ve vězení, neznamenal mnoho, jakmile začal jeho nároky protlačovat jeho vychytralý, ambiciózní syn Eldric. Získal si mnoho lordů, kteří najednou cítili potřebu důsledně dodržovat dědické zákony, dle nich neodvolatelné „rozmarem umírající ženy.“ A k tomu se objevil Isembard Arryn, hlava obchodnického rodu Arrynů z Města racků, sice daleko od nejvyšší šlechty, zato s nemalým bohatstvím.
Tou dobou byl jedním z regentů Aegona III. také mladý rytíř z Údolí, ser Corwyn Corbray. Postavil se pevně za závěť lady Jeyne a právoplatným lordem prohlásil Joffreyho. Na to uvěznili Isembarda a jeho syny, popravili Eldrica, ale Arnoldovi se podařilo utéct do Runokamene. Corwyn se tam tedy vypravil, a když se chystal proti nyní už rebelovi vytáhnout meč, zastřelil ho kušník. Zabít králova regenta bylo samozřejmě považováno za akt zrady a do Údolí se tak krátce po tanci draků vrátila válka.
Corbrayové, Hunterové, Crayneové a Redfortové se postavili za Joffreyho. Králův pobočník přikázal jejich protivníkům odložit zbraně. Ti neodpověděli, král tedy poslal do Měsíčních hor vojáky a lodě do zálivu. A po dlouhých problémech nejen při pochodu zimou sužovanými horami nakonec až královská armáda přinutila podporovatele Isembarda a Arnolda slíbit poslušnost Joffreymu.
Další rebelie, v níž Arrynové sehráli roli, přišla o několik dekád později. První Blackfyrova rebelie, kdy se na trůn pokusil dostat legitimizovaný bastard Daemon Blackfyre. Tehdy se rozhodli podpořit krále Daerona II. Neobešlo se to však bez následků. Lordem Orlího hnízda byl Donnel Arryn a ten se v čele svých vazalů vydal pod zástavami targaryenského draka do bitvy na Rudém poli. Vedl předvoj, ten Blackfyrové úplně rozdrtili a nebýt včasného příchodu zbytku sil Údolí, padl by sám. Což ani nebyla jediná zkouška jeho vlády. Zanedlouho zachvátila kontinent epidemie velké jarní nemoci, jakéhosi moru, a Donnel musel brutálně přiskřípnout ekonomiku, uzavřít Údolí Arryn, Vysokou cestu i mořské trasy, aby se nemoc nerozšířila.
Odměny za tuto věrnost a péči o říši se nicméně mělo Arrynům dostat, když se lady Alys Arryn provdala za Daeronova třetího syna, prince Rhaegela. Zvlášť, když se Rhaegel stal následníkem svých starších bratrů. Jenomže byl také pomatený, koruny se nikdy nedočkal a lépe nedopadly ani Alysiny tři děti. Po Rhaegelově smrti byl jmenován princem Dračího kamene a dědicem trůnu její nejstarší syn Aelor, jehož oženili s jeho dvojčetem Aelorou. Která nechtěně při dosud blíže nepopsaném incidentu způsobila jeho smrt, šílela žalem, a zabila se poté, co ji na plese napadli tři muži známí jako Krysa, Sokol a Vepř. A nejmladší Daenoru zase čekal sňatek s jejím bratrancem, brutálním, šíleným Aerionem, z něhož vzešel pouze syn Maegor. I Aerion zemřel předčasně, stejně jako velká část jeho rodiny, a Maegorův nárok na trůn byl při následném velkém koncilu zamítnut.
K tomu rovněž rod Arrynů začal pociťovat nepříjemný nedostatek schopných dědiců, a poté, co vládu po lordu Jasperu Arrynovi převzal jeho nejstarší, modrooký, blonďatý, opatrný, moudrý, vlídný a důvěřivý Jon, došlo k několika událostem, které rod téměř připravily o nástupce.
Jon jmenoval svého jediného bratra Ronnela správcem Měsíční brány (během vlády jejich otce tuto pozici zastával sám), nechal ho oženit s lady Belmore a povít s ní syna Elberta. Jenomže zhruba v době narození Elberta Ronnel zemřel na nemoc zažívacích orgánů. Jonova jediná sestra Alys se provdala za sera Elyse Wanwooda a měli devět dětí, jenže i toto manželství skončilo hrůzně. Alys zemřela po porodu posledního dítěte. Její jediný syn Jasper zemřel ve třech letech, když ho kůň kopl do hlavy. Její nejstarší dcera se provdala za sera Denyse Arryna, nového strážce Měsíční brány, načež zemřela bezdětná krátce po Denysovi. Další dvě dcery zemřely v dětství na neštovice, třetí se stala septou. Další dceru svedl žoldák, a když jejich dítě zemřelo, připojila se k tichým sestrám. Další se provdala za lorda Cecků, ale byla neplodná. Další unesli Spálení lidé. A nejmladší se provdala do rodu Hardyngů a zemřela při porodu jediného dítěte.
Ani lord Jon Arryn neměl víc štěstí. Jeho první manželkou byla lady Jeyne Royce, s níž byl zasnouben od raného věku a vzal si ji krátce po otcově smrti. Zemřela při porodu mrtvé holčičky. Druhá manželka, vzdálená příbuzná Rowena Arryn, zemřela bezdětná po nachlazení. Tak se Jonovým dědicem stal jeho synovec Elbert.
Jon se proto rozhodl svůj domov zaplnit dětmi ještě jiným způsobem. Během války devítigrošových králů, poslední Blackfyrovy rebelie, se spřátelil s lordy Rickardem Starkem a Steffonem Baratheonem a nakonec přijal jejich syny, Eddarda Starka a Roberta Baratheona, jako své svěřence (zatímco odmítl přijmout vnuka Waldera Freye) a bral je jako vlastní děti. Což ho nakonec dostalo jak na výsluní, tak do hrobu.
Arrynové v čele Robertovy rebelie
Příběh o Robertově posedlosti Lyannou Stark, zasnoubenou podobně jako její bratr Brandon s jižanským rodem, a jeho zuřivé pomstě po jejím zmizení s Rhaegarem Targaryenem, je po celé říši velmi dobře známý. I to, jak Brandon vyrazil do Králova přístaviště se skupinou přátel, mezi nimiž byl i ser Elbert. Jak vjeli do Rudé bašty, Brandon požadoval návrat Lyanny a Rhaegarovu hlavu, Aerys II. je všechny uvěznil, povolal jejich otce (není známo, kdo přijel za Elberta) a kromě Ethana Glovera všechny popravil. Čímž mimo jiné jako dědic Arrynů zbyl zmíněný ser Denys Arryn. Faktický začátek rebelie se ale nepočítá od zmizení Lyanny ani od poprav, ale od chvíle, kdy král po Jonu Arrynovi žádal hlavy Neda a Roberta a Jon odmítl.
Shromáždil své muže v oprávněné obavě z králova hněvu. Neda nechal potají se vrátit na Sever, aby svolal vazaly, a s Robertem vyrazil do Města racků. Ne všichni se totiž hrnuli do povstání proti trůnu. Například lord Marq Grafton z Města racků se svému lennímu pánovi spolu s dalšími royalisty jako byl Lyn Corbray postavil. Ovšem Jon a Robert je porazili, přiměli Lyna ke změně stran, Robert mohl z přístavu odplout a povolat Bouřlivé krajiny. Čímž započala zatím poslední velká změna dějin. Jon Arryn se spolu s Nedem a Robertem stal jedním z hlavních vůdců rebelie, Jon a Ned na sever od řeky Trojzubce a Robert na jihu.
Právě Robertova armáda byla jediná, která také utržila porážku při střetu s předvojem Roviny a raněný Robert musel utéct do Říčních krajin, kde se ukryl v městečku Kamenné septum. Tam ho vystopoval tehdejší pobočník krále, Jon Connington, a město napadl. Sice neúspěšně, Robertovi přišli včas na pomoc ostatní rebelové, nicméně se mu podařilo zabít sera Denyse Arryna, Miláčka Údolí, posledního dědice stárnoucího Jona.
 |
| zdroj |
Jonovi se naštěstí naskytla příležitost k záchraně rodu. Aby získali lorda Hostera Tullyho pro rebely, souhlasil Ned, že si namísto svého popraveného bratra vezme Hosterovu dceru Catelyn a Jon souhlasil se sňatkem s její sestrou Lysou, ačkoli už byl ve věku jejího dědečka. Lysa totiž po nešťastné nemanželské eskapádě s mladým Petyrem Baelišem prokázala svou plodnost, přičemž Jon potřeboval především syny. Tudíž se v Řekotočí odehrála dvojitá svatba.
Po ní vyrazili Ned i Jon znovu do války. Jon se účastnil i rozhodující bitvy na Trojzubci, kde Robert zabil prince Rhaegara a po níž rebelové začali mluvit o Robertově korunovaci. A když bylo vypleněno Královo přístaviště, Aerys zabit a poslední dva nezletilí Targaryeni zmizeli za Úzkým mořem, také byl korunován a Jon se stal jeho věrným pobočníkem. Zatímco nechal lorda Nestora Royce starat se o Údolí jako Nejvyšší správce.
Arrynové za vlády Baratheonů
Jonova nová pozice nebyla zrovna jednoduchá. Nejprve musel vyjednat mír s Dorne, rozzuřeném smrtí prince Lewyna Martella v bitvě na Trojzubci a vraždou princezny Elii a jejích dětí v Králově přístavišti. Její bratr Oberyn Martell už dokonce sháněl povstalce k další rebelii. Rok po Robertově korunovaci proto Jon odjel do Dorne vrátit Lewynovy kosti a podařilo se mu dohodnout s vládnoucím princem Doranem. Akorát vrazi Elii a princátek zůstali volní, nikdo netušil, že Doran ve skutečnosti začal plánovat pomstu, a ani Jon nedokázal zalepit tuto velkou trhlinu mezi Nedem a Robertem. Zatímco Neda zděsily vraždy dětí, Robert ve své nenávisti vůči Targaryenům považoval takový skutek za nutný, oběti neviděl jako děti a odmítl trestat vrahy i jejich velitele Tywina Lannistera.
Vlastně úplně naopak, aby posílil Robertovu pozici, vyjednal Jon jeho svatbu s Tywinou dcerou Cersei a trval na tom, aby její bratr Jaime zůstal v Královské gardě i přes zabití Aeryse II. Zatímco Ned požadoval, aby Jaimeho poslali na Zeď. Pouze Robertovi rozmluvil pronásledování posledních přeživších Targaryenů, Viseryse a Daenerys, za Úzkým mořem. Robert na ně chtěl najmout vrahy, ale Jon nevěřil v jejich hrozbu.
A potom už to byl Jon, na koho padla většina odpovědnosti za chod říše. Robert nesnášel své královské povinnost, rád je Jonovi přenechával a ten jich zručně využíval. Nemohl sice krále zastavit před nezřízeným utrácením a vážným zadlužováním trůnu. Ovšem najal velitele městské hlídky Janose Slynta, přivedl ke dvoru sera Mandona Moora, z něhož Robert učinil člena Královské gardy, nechal se svou manželkou přesvědčit ke jmenování Petyra Baeliše správcem pokladny, když už se osvědčil jako výběrčí poplatků ve Městě racků.
Problém zůstával jen v jeho manželství s Lysou. Jon byl starý, zatímco jeho žena sotva odrostlá dívka zamilovaná od dětství do jiného. Byl to tak život bez lásky, náklonnost mezi nimi byla spíš formální. Jon patrně nebyl na Lysu zlý, ale byl odtažitý a Lysa se zase nestarala o jeho zájmy. Například bylo známo, že Jon preferuje funkční, nezdobenou zbroj, a ona mu objednala zdobený meč s křídly na záštitě, hruškou ve tvaru sokolí hlavy, se stříbrným zdobením připomínajícím hvězdnou oblohu. Asi lze předpokládat, že sokola od Roberta měl Jon raději.
Dlouhou zůstávali také bezdětní, Lysa protrpěla potraty třech děvčat a dvou chlapců. Až nedlouho před událostmi v sáze se jí konečně narodil malý Robert (v seriálu přejmenován na Robina), rozmazlovaný jedináček trpící nemocemi, na němž se Lysa stala zcela závislou.
Což bylo docela nešťastné, Jon byl, jako každý jiný Arryn, i na svůj věk považován za schopného a statného. Až do osudné noci po výpůjčce knihy velmistra Malleona Rodokmeny a historie významných dynastií Sedmi království. Tehdy náhle onemocněl. Nikdo nevěděl, co se stalo. Jeho mistr Colemon ho léčil na předpokládané zažívací potíže pročišťováním střev, dokud ho neodvolal velmistr Pycelle, aby se Jonova zdraví chopil sám… a dokud Jon nezemřel. Poté Lysa urychleně sbalila svého syna, nyní lenního pána Údolí, mistra Colemona, Jonova správce, kapitána stráží, rytíře a dvořany a utekla do Orlího hnízda.
 |
| zdroj |
Byla totiž naprosto zděšená královým návrhem, aby si jejího syna vzal do výchovy Tywin Lannister, aby z něj nevychovala slabocha, a napsala své sestře Catelyn dopis, kde ze smrti Jona Arryna obvinila královnu Cersei. Což nakonec postrčilo Neda Starka k přijetí pozice nového pobočníka, protože doufal v Králově přístavišti zjistit, co se jeho starému pěstounovi vlastně stalo.
Přes všechny překážky v jeho vyšetřování, přes Nedovu smrt a přes všechny komplikace se nakonec ukázalo, že Robertův bratr Stannis Baratheon od jistého zdroje dostal informaci o incestním vztahu Cersei a Jaimeho Lannisterů. Svěřil se s tím Jonu Arrynovi a společně rozpoutali vlastní vyšetřování. Navštívili kováře pod záminkou objednání nové zbroje, ve skutečnosti, aby si prohlédli jeho učedníka – Robertova bastarda. Nevěstinec, aby našli dalšího. A rychle se dovtípili nebezpečné skutečnosti. Děti královny Cersei nejsou Robertovy, ale Jaimeho. Proto také nejspíš Jon plánoval poslat vlastního syna do bezpečí ke Stannisovi na Dračí kámen a proto si vyžádal knihu s popisem mimo jiné všech dětí vzešlých ze spojení rodů Baratheonů a Lannisterů, jež vždy měly rysy, jaké současným královským potomkům podezřele chybí.
Jenže tohoto pátrání a Jonových příprav na odhalení skandálu si u dvora začali všímat různí lidé. Varys mu údajně radil zaměstnat ochutnavače, což Jon odmítl, a to mu bylo osudným. Zemřel na otravu. Sice ji asi nebylo možné odvrátit, jakmile jed pozřel, ovšem rozhodně neprospělo, že jeho léčbě úmyslně zabraňoval Pycelle. Také si všiml, co Jon zkoumá, věřil, že ho proto Cersei chce mrtvého, a jako tajný podporovatel Lannisterů podle toho jednal.
Posledním Arrynem tak zůstal malý Robert přezdívaný Sladký Robin. Zatímco v průběhu seriálu stihl dospět, v knize je to ještě malé dítě, hubené a křehké, se světle hnědými vlasy, flekatou kůží, ukňouraný, pláče, když mu seberou panenky, miluje loutkohry, příběhy o zvířatech a Okřídleném rytíři a nedokáže téměř nic, co jiní chlapci jeho věku. Je mentálně i fyzicky nedovyvinutý a velice křehký. Částečně kvůli rozmazlování a přehnané péči, však ho matka kojila až do své smrti, ale i kvůli jeho nemoci. Mívá časté záchvaty, které mistr Colemon léčí pijavicemi, snovým vínem a makovým mlékem, a trpí třesavkou, proti níž mu zase podává mléko se slakospánkem nebo přímo sladkospánek. Což sice pomáhá, na druhou stranu je sladkospánek nebezpečný, opakované požívání zvyšuje úroveň toxicity v těle.
Nepomohlo ani, že jeho regentkou se stala Lysa. Vůbec se ho nesnažila učit vládnout nebo mu vštípit jakákoli pravidla života v Západozemí. Odmítla, aby byl svěřencem její rodiny na Zimohradu, odmítla jakýkoli křivý pohled. Také sveřepě trvala na tom, že je Pravým strážcem Východu, i když mu po Jonově smrti král ponechal jen titul lord protektor Údolí. Vojenský titul strážce Východu dočasně předal Jaimemu. A jelikož nikdo v Údolí nechtěl, aby nad nimi měl moc Lannister, přidali své hlasy k Lysinu.
Titul získal Robert zpátky teprve od Tywina Lannistera o něco později. Lysa totiž zakázala Údolí účast ve válce pěti králů probíhající v sáze, a když souhlasila se sňatkem s „přítelem koruny“ Petyrem Baelišem, získala vše zpět. Lysa pak lorda protektora Údolí učinila z Petyra a přijala do své domácnosti i Sansu Stark přestrojenou za Petyrova bastarda (v seriálu neteř) Alayne, kam ji Petyr propašoval z hlavního města po pádu Starků. Jenže nedlouho poté propadla hysterickému žárlivému záchvatu, když Petyr Sansu políbil. Obviňovala ho z nevěry, před Sansou přiznala, že ji přesvědčil, aby Jona Arryna otrávila slzami z Lysu a obvinit Lannistery, tedy že spustila události vedoucí k válce pěti králů. Načež ji Petyr prostrčil měsíčními dveřmi a z její vraždy obvinil zpěváka Marilliona (v seriálu ji označili za sebevraždu).
Poté se stal opatrovníkem a regentem malého Roberta, k velké nelibosti mnoha šlechticů z Údolí, kteří podepsali deklaraci (od ní si říkají lordi deklaranti), že by měl Petyr Údolí opustit a Yohn Royce by se měl chopit Robertovy výchovy. Když se ale setkali s Petyrem, přesvědčil je, aby mu dali rok na prokázání jeho schopností, k tomu část z nich získal úplatky, skupováním jejich dluhů, věnováním Měsíční brány Nestoru Royceovi a dalšími úsluhami. Sanse k tomu odhalil, že mu vlastně Robertova výchova nedělá žádnou starost. Navzdory plánovanému založení Bratrstva Okřídlených rytířů coby Robertovy osobní stráže počítá s Robertovou smrtí vlivem nemoci a nebezpečných léků. Údolí pak podle jeho plánů zdědí Harrold Hardyng, jediný syn Jonovy mrtvé sestry Alys, jehož svatbou se Sansou spojí Údolí a Sever pod svým vlivem. Tím by teoreticky rod Arrynů mohl úplně zaniknout.
 |
| Robert Arryn zdroj |
Členové rodu Arrynů na začátku ságy:
- lord Jon Arryn, lord Orlího hnízda, lenní pán Údolí, strážce Východu, lord protektor Údolí, pobočník krále
- lady Lysa Tully, manželka Jona, později lady regentka
- Robert Arryn, v seriálu Robin, přezdívaný Sladký Robin, jediný syn a dědic Jona a Lysy, později lord Orlího hnízda, lenní pán Údolí, strážce Východu, lord protektor Údolí
Žádné komentáře:
Okomentovat