Qarth

zdroj

Qarth je přístavní městský stát nebo, podle Qartéňanů, vysokých, bledých a pyšných lidí zvaných Dothraky Mléční lidé, též „největší město, které kdy bylo nebo bude“ ležící daleko na východě v Essosu v oáze za Rudou pustinou na hranici Letního a Nefritového moře. Je ale velmi dobře známé, protože lodě mířící ze Západozemí, Svobodných měst, Letních ostrovů a Zálivu otrokářů do zemí Yi Ti nebo Ašaje zde často zastavují kvůli obchodu a doplňování zásob.

Na rozdíl od jiných měst Essosu, které sice také jsou důležitými obchodními uzly, ale potýkají se se spoustou problémů, nemá Qarth žádné obavy z Dothraků, kteří k němu přes vyprahlou Rudou pustinu necestují (ač takový khal Drogo snil, že bude schopen vydrancovat všechna velká města včetně Qarthu), nikdy nebylo dobyto Svobodnými Valyrijskými državami a nebojí se ani jiných protivníků.

Má totiž kromě pouště okolo i neuvěřitelně silné trojité kamenné zdi vysoké 9, 12 a 15 metrů zdobené výjevy zvířat, války a sexu, z jejichž nezdolatelnosti vychází pověsti o tom, že když město cestovateli zamítne přístup, je to pro něj rozsudek smrti. Proto se také oblasti kolem města přezdívá Zahrada kostí.

Jestli jí někdo projde nebo ne rozhodují vládci města, Čistokrevní, skupina aristokratických potomků původních králů Qarthu zasedajících v Sále tisíce trůnů, kteří se musí vypořádávat se třemi nejmocnějšími frakcemi majícími na jejich vládu vliv. Jsou to Prastarý cech kořenářů, Turmalínové bratrstvo a Třináct, jejichž členem byl například Xaro Xhoan Daxos. V seriálu městu rovnou vládla rada šlechticů a obchodníků Třináct, která byla založena na shodě, ale bylo možné, aby jeden člen prosadil vlastní rozhodnutí dovoláním se starého pravidla krvavé přísahy „sumai“, kdy se zaváže svou krví a životem za následek svého rozhodnutí (v knize tato přísaha nebyla zmíněna).

Dalšími institucemi ve městě jsou městská stráž a silné námořnictvo jakožto ochrana města, společenstvo asasínů známé jako Lítostiví muži, kteří těsně předtím, než svou oběť zabijí, zašeptají „Je mi to líto“, a nejvyšší čarodějové přezdívaní Neumírající. V seriálu byl jejich členem i Pyat Pree, v knize je jen jedním z "obyčejných" čarodějů nepatřících k nejvyšší kastě Neumírajících. Ti přebývají v Domě Neumírajících, jinak známém jako Palác prachu (v seriálu kulatá věž bez vchodu, v knize dlouhá a nízká zřícenina bez věží a oken kroutící se jako had v háji stromů s černou kůrou a modrými listy, z nichž se vyrábí Stín večera, zvláštní víno, po němž modrají rty). Čarodějové, jimiž jsou Neumírající představení, jsou obávaní a respektovaní po celém východě, přestože jejich moc, podobně jako moc cechu alchymistů v Sedmi královstvích, během let značně zeslábla. Ačkoli například zrovna neúspěšná léčba stydlivosti Samwella Tarlyho, pro kterou si dva takové čaroděje kdysi najal jeho otec, možná nebyla vina jejich oslabené moci.

Nejen pro tyto zvláštní skupiny, pro všechny obyvatele Qarthu je tedy důležité také okázale předvádět svůj status. Velmi jim záleží na vystupování, kdy kromě správné mluvy a způsobů kladou důraz na přehrávaný a úmyslný pláč ve chvílích, kdy mají prožívat silné emoce, protože věří, že veřejně ukazovat emoce, aniž by na ně bylo nahlíženo jako na slabé, je známka civilizace. K tomu muži nosí vesty pokryté extravagantními zlatými výšivkami a šperky, ženy tradiční oděv, jenž odhaluje levé ňadro (v seriálu zaměněno za šaty s širokým kovovým ozdobným pásem a nárameníky), zlaté brože v různých neobvyklých tvarech, třeba hmyzu, a barví si vlasy, aby vypadaly více exoticky.

zdroj

Toto bohatství se netýká jen šlechticů nebo obchodníků. Například i městská stráž nosí bronzovou šupinovou zbroj a helmu s kly a černou hedvábnou chocholkou, někteří z nich jezdí na velbloudech v sedlech zdobených rubíny a granáty, přičemž velbloudi na sobě mívají pokrývky sta různých pestrých barev. Ostatní bohatí Qarthéňané se pak pohybují buď v nosítkách nebo na hřbetech dalších zvířat, a to tak, aby dávali co nejvíc na odiv své bohatství.

Důraz na zachování bohatství se přitom promítá například i do svateb, kdy si manžel a manželka i po svatbě nechávají svůj majetek, ale ženich si ve svatební den může říct o cokoli, co nevěsta vlastní, a naopak, přičemž žádost nesmí být odmítnuta. Nebo do vlády, kdy ten, který svůj post nezdědil, může být velmi rychle nahrazen, pokud se v očích ostatních nebude dál jevit dostatečně bohatě a mocně.

Zajímavá a opulentní je též architektura Qarthu. Budovy ve městě jsou natřené v odstínech růžové, fialové a okrové a mají nejrůznější dekorace z různých materiálů s detaily s drahými kameny. Ulice jsou lemované bronzovými sochami a tamější fontány bývají vytesané do tvarů fantastických zvířat jako jsou griffové, draci a mantichory. V jedné z pasáží města stojí sochy místních hrdinů v nadživotní velikosti na vršku sloupů z bílého a zeleného mramoru. Existuje v něm budova, jejíž stropní mřížoví tvoří domov tisíci vesele barevným ptákům a terasovité zdi nad stánky na tržišti jsou vždy pokryté květinami. Kromě nich mnozí navštěvují i Pamětní chrám, kde musí každý, kdo si přeje mluvit s Čistokrevnými, učinit tradiční oběť, nebo příjemnou Gahenskou zahradu. 

K architektonickým zajímavostem určitě patří i přístav, jeden z největších na světě, který je krytý a plný barev. Má přístavní mola rozdělená pro lodě různých skupin obchodníků a na konci mola vyhrazené pro zaoceánské lodě, přičemž i lodě obchodníků s kořením z Qarthu mohou být velké jako paláce. A samozřejmě jako správný přístav nabízí i vinárny, nevěstince, herní doupata, skladiště a chrámy různých bohů, neboť se v něm scházejí lidé všech vyznání i pozic, od hrdlořezů a šarlatánů po směnárníky, jejichž zboží (často kradené) lze pořídit za zlomek ceny, kterou by stálo na tržišti. Mezi legální nekradené zboží pak v Qarthu patří šafrán, snové víno, silně kořeněné likéry, hedvábí, koření a sloni, a tamější obchodníci také často vyráží do světa pro zlato, drahé kameny, slonovinu.

zdroj

Důležitým obchodním artiklem Qarthu jsou rovněž otroci. Qarth praktikuje otrokářství a vnímá ho jako jeden ze zásadních atributů civilizace. Xaro řekl, že podle qarthénské filozofie, kdyby se všichni muži museli vrtat v hlíně pro jídlo, nikdo z nich by nezvedl pohled ke hvězdám, kdyby se každý musel rozlámat pro postavení chatrče, nikdo by nevztyčil chrámy k uctění bohů a že pro to, aby někteří lidé mohli být slavní a velcí, jiní musí být zotročeni.

Nebylo to tak ale vždy. Qarth je totiž poslední přežívající město civilizace Qaathů, která ovládala jihovýchodní oblast centrálního Essosu předtím, než se z ní stalo Dothracké moře. Často se dostávali do konfliktu s královstvím Sarnoru a většinou nedokázali vyhrát, takže byli vytlačováni stále víc a víc na jih, kde stavěli nová města. Ta ale podléhala rozmáhající se poušti a v době zkázy Valyrie už byla na pokraji kolapsu. Následně se nedokázala ubránit stoletému chaosu a Dothrakové tak zničili i poslední qaathská města až na Qarth.

Ten byl ale nucen zapomenout na kontinent a soustředit se na moře, což nakonec byla jeho záchrana. Se zničenou valyrijskou flotilou a valyrijskými koloniemi, z nichž se stala Svobodná města, bojujícími mezi sebou, vybudovalo vlastní silnou flotilu a začalo kontrolovat Nefritové moře. Brzy mu už nikdo, kdo se jeho územím pokusil proplout, nedokázal vzdorovat, a tak ovládl většinu nejdůležitějších obchodních tras mezi východem a západem, spravoval několik dalších kolonií, začal bohatnout a dostal se až do současné, opulentní podoby.