 |
| zdroj |
Avšak přestože tímto vším okázale odkazují na svůj původ mezi Prvními lidmi, vlastnili Royceové i dědičný valyrijský meč Nářek, dokud o něj nepřišli během Tance draků v děsivých ohních Dračího doupěte. A protože jde o tak starý rod, pyšní se i slušnou sbírkou titulů, které za svou dlouhou historii držel. K těm se počítá bronzový král, Nejvyšší král Údolí, Prstů a Měsíčních hor, lord Runokamene, nejvyšší správce Údolí, správce Měsíční brány a nyní i lord Měsíční brány, co se nové rodové větve týče, ale o té až v druhé části článku.
Royceové ve věku hrdinů
Rod Royceů údajně vznikl ve věku hrdinů, tedy v době, kdy se První lidé konečně usmířili s dětmi lesa a kdy se zrodily všechny bájné postavy jako Brandon Stavitel nebo Garth Zelenoruký. Ale je možné, že jeho historie sahá až k úsvitu věků, v němž se po Západozemí proháněl sotva někdo další než děti lesa a obři a První lidé teprve začínali na kontinent pronikat. Znamená to, že se Royceové svého nejvyššího titulu bronzového krále chopili ještě daleko před zrodem Arrynů a jejich krev je krví Prvních lidí z Údolí, i když už je kvůli sňatkům s Andaly silně zředěná. Ale i to je v Údolí velice vzácným jevem, na což jsou patřičně hrdí.
Jako bronzoví králové z Runokamene však nevládli celému Údolí. Naopak vedli mnoho válek proti ostatním králům Prvních lidí z malých království rozesetých po horách i nížinách. A největším nepřítelem pro ně byl rod Shettů z Města racků, jenž se domýšlivě tituloval králi věrných mužů.
Royceové při invazi Andalů
Přibližně před 6 000 lety, i když mnohé prameny hovoří o čtyřech nebo jen dvou tisících letech, připlul z Essosu, z území zvaného Andalos, pobožný lid Andalů a nejprve přistál na Prstech v Údolí. V té době vládl z Runokamene bronzový král Yorwyck VI. Royce, jenž si nárokoval runovou korunu po smrti svého děda v bitvě proti Shettům z Města racků. V čele Shettů zase stál Osgood III. Ten se prohlásil Osgoodem Shettem, třetím svého jména, králem věrných mužů, a Yorwick proti němu po své korunovaci několikrát vytáhl. Dlouhé střety nakonec vyústily v to, že se Yorwickovi podařilo Shetty zatlačit zpátky za městské hradby a udržet je tam, stejně jako nebezpečí, které představovali. Jenže Osgood se nevzdával tak snadno.
Když zjistil, že tohoto krále z Royceů neporazí, obrátil se pro pomoc do Andalosu a žádal, aby mu zdejší lid, když už projevuje takový zájem o Západozemí a vyloďuje se na jeho pobřeží, pomohl získat zpátky země ztracené v bitvě. Snažil se vyhnout chybě, kterou udělali dva válčící králové Prstů, totiž že si zaplatili andalské válečníky, byli jimi zrazeni, jeden přišel o hlavu, druhého upálili ve vlastní síni a jejich manželky a dcery se staly andalskými ženami a milenkami, a rozhodl se svázat se s nimi pevněji. Krví. Provdal svou dceru za andalského rytíře Gerolda Graftona, vzal si Graftonovu starší dceru a mladší oženil se svým dědicem. Všechny tyto obřady vedli septoni podle rituálů „Sedmi ze Zámoří“, Osgood dokonce konvertoval k víře v Sedm a přísahal zbudovat velké septum v Městě racků, pokud ho Sedm požehná vítězstvím. A vyrazil s novými spojenci čelit bronzovým králům.
Sedm ho následně skutečně požehnalo, protože vyhrál a vybojoval zpátky značnou část území, ale jeho víra patrně nebyla dostatečně silná. K přeživším se totiž nepočítal. Povídalo se, že ho srazil sám ser Gerold, aby si mohl nárokovat jeho korunu, když o ni připravil Osgoodova právoplatného dědice, uvěznil ho v jeho komnatách, dokud neobtěžkal svou manželku dítětem, a poté ho nechal úplně vymazat ze světa. Zároveň to znamenalo značný rozmach Andalů v Údolí a Yorwyckovi nezbývalo nic jiného, než vést další bitvy, tentokrát proti cizímu národu. Z počátku si nevedl špatně. Několikrát proti nim zvítězil, jednou dokonce zničil sedm válečných lodí a ozdobil hradby Runokamene hlavami jejich posádky, ale tažení proti Andalům i dalším králům Prvních lidí trvala i tak generace.
Až poslednímu bronzovému králi, Yorwyckovu vnukovi Robarovi II., se podařilo sjednotit část Údolí a vládnout mu jako Nejvyšší král Údolí, Prstů a Měsíčních hor. Svou vládu přitom začal méně než čtrnáct dní před šestnáctým dnem jména, když zemřel jeho předchůdce, ale ukázal se být obávaným bojovníkem a mazaným vůdcem. Přesvědčil rody Prvních lidí stále se bránící proti Andalům, aby se k němu přidaly – sňatky spojil Redforty, Belmory, Coldwatery a menší klany, Huntery získal porážkou lorda Huntera v lukostřelbě (i když podle legend podváděl), získal i údajnou čarodějku Ursulu Upcliff, a konečně stanul v čele armády, jež se mohla andalské síle vyrovnat.
Nerozhodl se však pro útok proti všem Andalům. Místo toho chytře válčil s jedním nepřítelem za druhým, zatímco i andalské rody padaly v menších bitkách za podobné situace, která přivedla k úpadku První lidi. Ti byli během jejich invaze nejednotní a často s Andaly spolupracovali proti sobě, což jim otevřelo jedinečnou šanci, ale jakmile byla většina Údolí pod jejich kontrolou, začali i oni bojovat mezi sebou. Prvním, kdo pod vahou Robarovy armády padl, tak byl král Prstů, Qyle Corbray, jemuž nepomohl ani valyrijský meč Lady Beznaděj. Poté poslal Robar svou sestru do Města racků, aby přesvědčila zbývající Shetty k povstání proti Graftonům a otevření městských bran. A pod hradbami Železodubského hradu zase porazil andalského krále východní části Údolí, Kladivo z Hor.
 |
| zdroj |
Andalské legendy dál tvrdí, že Andalové začali útok, když na soumračné obloze spatřili sedm hvězd. A podle zpěváků odrazila Robarova armáda šest útoků, avšak proti sedmému, označenému posvátným číslem, neměla žádnou šanci. Sedmý útok vedený Torgoldem Tolletem prolomil Robarovu obranu a způsobil v jeho řadách těžké ztráty. Robar proto nařídil protiútok, v jehož čele stanul sám se svými šampiony. Zabil při něm Torgolda s ukořistěnou Lady Beznadějí, v záplavě mužů na bitevním poli vyhledal zářivé brnění Sokolího rytíře a vyrazil na něj.
Kupodivu dokázal obávaného bojovníka rychle zabít, jenže náhle ze svahu Obrova kopí sjelo 500 rytířů a přepadlo Robarovu většinou pěší armádu z týlu. Útok vedl šampion v postříbřené oceli s měsícem a sokolem na štítu a křídly na helmě, k Robarovu zděšení pravý ser Artys, jenž do bitvy nastrčil dvojníka, aby mohl jemu dobře známými cestami nepozorovaně dostat jezdce k hoře, a Robar a třicet jeho věrných lordů zemřelo v rychlé řeži.
Podle septona Mallowa tak byli První lidé Údolí poraženi, čtrnáct jejich rodů vyhlazeno a ostatní podrobeni Andalům. Rod Arrynů si zabral vládu nad Údolím a Royceové, kteří přežili, protože se nakonec vzdali, odevzdali zlato, pozemky a rukojmí, a stali se jejich poddanými. Ser Artys byl následně korunován Artysem I. Arrynem, králem Hor a Údolí, a zbytek odbojných Prvních lidí utekl do Měsíčních hor, kde přežívá dodnes jako horské klany.
Royceové za vlády Targaryenů
V době druhé invaze do Západozemí, při dobývání Aegonem Dobyvatelem, se tento scénář téměř opakoval. Royceové se přidali ke svým králům Arrynům a pokusili se drakům bránit. Vybojovali námořní bitvu o Město racků a s královnou regentkou se pokusili opevnit jak město, tak Krvavou bránu a strážní hrady Orlího hnízda. Jenže když Visenya Targaryen přistála na Orlím hnízdě s dračicí a donutila královnu regentku kapitulovat, stali se i oni vazaly ne krále, ale nyní pouhého lenního pána Údolí Arryn Ronnela Arryna v nové říši.
Toto uspořádání však brzy přijali za své, začali Targaryenům prokazovat značnou loajalitu a ještě větší právě Arrynům. Když se totiž o několik let později Ronnelův bratr Jonos pokusil začít rebelii a uvěznil svého lorda v Orlím hnízdě, shromáždil lord Allard Royce armádu, aby rebely potlačil. Bohužel jeho činy vedly naopak k Ronnelově vraždě, protože ho Jonos, od té doby přezdívaný Bratrovrah, prohodil měsíčními dveřmi, a situaci do Údolí musel přiletět uklidnit až princ Maegor. Rychle ale díky této své velké věrnosti získali ztracenou pýchu, bohatství i moc.
Jednak se po Ronnelově vraždě a Jonosově následné popravě z rukou Maegora stal novým lordem Arrynem jejich bratranec Hubert, který byl ženatý s lady Royce a měli spoluš est synů. A jednak se Allardova dcera Alayne se stala velmi dobrou přítelkyní princezny Rhaeny, dcery Aenyse I., která si ji tak vážila, že s ní někdy létala na své dračici. Alayne se proto účastnila i její svatby s Androwem Farmanem na Krásném ostrově, kde s ní zůstala a spolu se Samanthou Stokeworth a Elissou Farman se staly nerozdělitelnými. Když se potom lordem stal Androwův starší bratr a Androwa a Rhaenyu vyhnal, doprovázela ji do Casterlyovy skály a na Dračí kámen, kde ale bohužel zemřela. Ukázalo se totiž, že Androw žárlil na přátelství své ženy a jejích dam, zatímco k němu její city dávno ochladly, a otrávil ji. A v Údolí zase měli značný vliv v období Maegorova nástupce Jaehaeryse I. Byli to například čestní hosté na druhé svatbě Jaehaerysovy matky, Jaehaerysova královna Alysanne si jako společnici zvolila lady Royce. Potom se stal lordem Runokamene Yorbert Royce, jenž se stal i lordem protektorem Údolí, a zúčastnil se místo ještě nezletilé lady Jeyne Arryn Velkého koncilu, kde se volil následník krále Jaehaeryse.
Po zvolení a pozdějším korunování následníka, Viseryse I., a Yorbertově smrti, se pak lady Runokamene stala Rhea Royce, blíže neurčená Yorbertova příbuzná, kterou ještě stará královna Alysanne provdala za Viserysova bratra Daemona Targaryena, protože politicky šlo o vhodný sňatek. Zůstala však bez potomků a ne zrovna šťastná. Daemon ji neměl rád, říkal jí bronzová děvka, čímž zesměšňoval jak ji, tak její původ, neoblíbil si ani Údolí, takže v něm nepobýval, místo toho si užíval se svou milenkou v hlavním městě, dokonce marně žádal Viseryse, když se stal králem, aby mu dovolil manželství anulovat, a Rhea k němu též žádnou náklonnost necítila. Zemřela pak po letech hořkého manželství během nehody při sokolničení. Spadla z koně, rozbila si lebku a devět dní stonala. Začalo to dokonce vypadat, že se uzdraví, vstala z postele, jenže hodinu na to zkolabovala a zemřela. Přičemž Runokámen přešel místo na jejího manžela, jenž si ho přiletěl nárokovat až z dalekých Kamenoschodů, kde zrovna válčil, na synovce.
Trochu odlišně to bylo v seriálu Rod draka. Tam byla po celou dobu dědičkou Runokamene, nestihla mu vládnout, a její svatbu s Daemonem až za vlády Viseryse zajistil Viserys s královnou Aemmou Arryn. Přitom si také všichni velmi dobře všímali, že Daemon v Runokameni netráví žádný čas, místo toho svou ženu urážel i před malou radou, měl milenky, s Rheou dokonce nikdy nezavršil manželství, stejně jako v knize potom i mnohem raději válčil na Kamenoschodech. Ovšem když se z nich na jediný den vrátil do Králova přístaviště, kde způsobil skandál, a Viserys mu nařídil vrátit se na Runokámen, na rozdíl od knihy ho poslechl.
Setkal se s Rheou u Runokamene, když vyjela na lov jelena poté, co odmítla společnost jejího bratrance Gerolda Royce. Byl přitom v přestrojení a zjevně nechtěl, aby ho tam někdo viděl. Rhea se mu nejprve posmívala, jenže potom si uvědomila, že se jí hodlá zbavit, a než stihla cokoli udělat, Daemon vystrašil jejího koně, ten ji shodil ze hřbetu a Daemon ji poté ubil kamenem. Oficiálně byla tato smrt připisovaná jejímu pádu z koně a rozbití lebky, což ale mnoho jejích známých zaráželo, a na předsvatební hostině princezny Rhaenyry proto Gerold Daemona obvinil z její vraždy. Což Daemon pochopitelně popřel. Prohlásil jen, že si bude nárokovat dědictví Runokamene, ale není známo, zda tak učinil
 |
| zdroj |
Stejně brzy podlehl jiným zájmům, když si po krátkém manželství s Laenou Velaryon vzal svou neteř Rhaenyru a korunoval ji královnou. Jeho první manželství jejich straně dokonce ani nezískalo podporu Údolí v následném tanci draků, občanské válce mezi Rhaenyrou a jejím polovičním bratrem Aegonem II. o Železný trůn. O tu se zasadil až Rhaenyřin syn, když tam osobně odletěl vyjednávat. Navíc se během válečného Rhaenyřina panování v Králově přístavišti Royceové nakonec stali válečnými oběťmi.
Ser Willam Royce (v knize Svět ledu a ohně uváděn i jako Willum) byl mezi sedmi muži, které Rhaenyra vyslala najít jejího syna a tehdejšího dědice Joffreyho, když se na matčině dračici zoufale vydal zastavit poblázněný dav, který vtrhl do Dračího doupěte s cílem zbavit se draků. Muži včetně Willama se snažili probít městem plným vzpour, ale nebylo to nic platné. Protože Joffrey nakonec z dračice spadl a zemřel. Sedm rytířů se snažilo alespoň vytáhnout jeho tělo, jenže tři z nich dav ubil, Willama konkrétně, když na něj ze střechy skočil muž. Při tom mu také vytrhli jeho valyrijský meč Nářek, který už nikdy nebyl nalezen.
Ani tak Royceové na Targaryeny úplně nezanevřeli. Když si nedlouho po válce měl mladý král Aegon III. vybírat druhou manželku, uspořádal se ples ke dni Panny, kam se sjely dámy z celé říše, aby se králi předvedly, a mezi nimi i Alyssa Royce. Ta králi v krátkém čase, který měla na své představení řekla, že přijela až Runokamene, aby mohla být s ním. Ale král si ji nevybral.
Někdy nejpozději během tance draků také zemřel Rhein bratranec a lordem Runokamene se stal už starý, tvrdohlavý a nebojácný Gunthor Royce přezdívaný Bronzový obr. A ten se vypořádával s novým problémem přímo v Údolí. Zemřela lady Jeyne Arryn, bez potomků, a za svého dědice určila svého bratrance sera Joffreyho. Jenže její další příbuzný, šílený ser Arnold, se rozhodl, že by měl vládnout spíš on, a před těmi, kdo tvrdili, že je třeba jednat podle poslední vůle Jeyne, se schoval v Runokameni, kde ho Gunthor přivítal, protože tam Arnold v mládí sloužil jako panoš.
Jeden z regentů mladého krále Aegona III. se ho s královým posvěcením snažil vypudit ven. Jenže to vyjel akorát Gunthor, pohádali se, prokleli se, začali si vyhrožovat, vytáhli meče a na to z Runokamene přiletěla šipka a regenta zasáhla do prsou. Což znamenalo zradu a v Údolí se rozhořela nová válka, kde na jedné straně stáli Arnold, Royceové a jejich vazalové a na druhé Železný trůn. Nakonec se až po pár letech podařilo donutit Gunthora, aby jako svého nového lenního pána přijal Joffreyho a Gunthor dokonce posléze dorazil do Králova přístaviště, kde se měli vybírat noví královi regenti.
Ovšem přestože tím víceméně končily jejich osobní pletky s Targaryeny, pokud se nepočítá účast lorda Royce na turnaji na Jasanobrodské lučině, kde při jednom konfliktu zakončeném soudem Sedmi po nešťastné ráně zemřel korunní princ, ovšem Royceové se přímo soudu neúčastnili, dál pokračovali ve shromažďování spojenců. Například rod Starků už dlouho vnímají jako svou rodinu, protože se lady Lorra Royce provdala za lorda Berona Starka, pradědečka Neda Starka z matčiny strany, a tak v sobě Starkové mají kapku krve Royceů a Údolí. Na druhou stranu i naopak, Raymar Royce, kdysi patriarcha vedlejší rodové větve, oženil svého syna Benedicta za Jocelyn Stark, sestru dědečka Neda Starka z otcovy strany. Měli sporu tři dcery a podle Catelyn Stark se všechny provdaly do Údolí, takže se v několika lordech v Údolí dá najít i krev Starků a Severu. Dokonce to v knize stačilo na naléhání Catelyn, aby její syn Robb Stark jmenoval někoho z jejich potomků svým dědicem, dokud nebude mít vlastního, a zároveň na naléhání Yohna Royce, aby se Údolí připojilo k Robbově armádě, a jen prohloubilo jeho touhu začít revoltu po Rudé svatbě.
A Starkové přirozeně nebyli jedinými silnými protějšky. Lady Perra Royce, opět s nespecifikovanými příbuzenskými svazky s ostatními Roycei, se stala první manželkou lorda Waldera Freye z Říčních krajin a měla s ním tři syny, Stevrona, Emmona a Aenyse a dceru Perriane. Všichni čtyři už mají nyní i vlastní potomstvo a například Emmon se přiženil do rodu Lannisterů, když si vzal sestru Tywina Lannistera, Gennu. Nebo lady Jeyne Royce se rovnou stala první manželkou Jona Arryna a tak i lady Údolí, ovšem zemřela při porodu mrtvé dcery, a tak těsnější spojení Royceů a Arrynů nevydrželo. A stejně tak k výsledku nedošel pokus o přímé spojení Royceů s Lannistery, protože když Tywin nabídl sňatek Tyriona s jednou z dcer současného lorda Yohna Royce, Yohn zásadně odmítl. Místo toho svou dceru o několik let později provdal za Mychela Redforta, bez ohledu na fakt, že pro něj šlo o vynucený sňatek, protože byl zamilovaný do bastarda Roberta Baratheona, Myi Kámen.
Nakonec se do politiky významně zapletli až při Robertově rebelii, když na jejím začátku stál i jeden člen jejich rodu. Ten se přidal ke skupině Brandona Starka mířící do Králova přístaviště po zmizení jeho sestry Lyanny s princem Rhaegarem a zažehl jeden z neuhasitelných plamenů nenávisti a války. Všichni uháněli do hlavního města místo do Řekotočí, kde se měl Brandon oženit, vjeli do Rudé bašty a žádali Rhaegarovu hlavu. Aerys je proto nechal zatknout, obvinil je z pokusu o vraždu korunního prince a nařídil jejich otcům, aby se přišli zodpovídat ze zločinů svých synů. A pak je všechny kromě Ethana Glovera nechal popravit, takže následné připojení Royceů k rebelské armádě Údolí bylo nevyhnutelným vyústěním.
Royceové v éře Baratheonů
Stejně jako za vlády Targaryenů, i po nástupu Baratheonů na trůn byli Royceové věrní Arrynům, avšak novým králům důvěřovali jen kvůli Jonu Arrynovi, zvláště po jeho spojení s Lannistery. Zůstávali proto zavření v Údolí, odkud občas vyjížděli na nejrůznější turnaje se svým slavným brněním, a na dlouhou dobu nejdelší cestu podnikl Yohn se svým nejmladším synem Waymarem na Sever.
Waymar se totiž narodil jako třetí syn a neměl mnoho šancí na bohatství nebo vlastní země, takže se rozhodl přidat k Noční hlídce. Na cestě do Černého hradu ho doprovázel jeho otec a zastavili se spolu i na Zimohradu, kde se do mladého rytíře šíleně zamilovala stěží dospívající Sansa. Ovšem na Zdi už zjistil, že o tak chrabrý a písněmi vychvalovaný život nepůjde. Mezi bratry Noční hlídky totiž Waymarovi jeho chování a arogance vysloužily výsměch a jen málo přátelství a dost možná ho stály život. Těsně před začátkem seriálu mu totiž lord velitel Mormont udělil velení průzkumné výpravy do Začarovaného hvozdu, kde měl stopovat skupinu divokých nájezdníků. Byl sice nováček, působil v hlídce méně než půl roku, a Gared a Will, zbytek výpravy, byli nejlepší Mormontovi muži, ale Waymar trval na tom, že jeho rytířský stav ho činí velitelem, takže Mormont souhlasil, aby si pak nestěžoval u otce a případně nepřipravil hlídku o spojení s jihem.
Osm dní pak pronásledovali divoké bez ohledu na stále studenější počasí a devátý den začali pociťovat něco ledového a neúprosného. Konečně také zjistili, kde se divocí schovávali, jenže v jejich táboře našli všechny dočista mrtvé. Gared i Will začali okamžitě trvat na návratu ke Zdi a alespoň rozdělání ohně, protože tušili, co se tu mohlo stát. Waymar však odmítal jejich obavy jako pouhé vyděšené pohádky, chtěl zjistit, co mohlo zabít bandu zkušených nájezdníků, a až pozdě si uvědomil, že co bylo včera ještě pohádkami, je dnes pravdou.
Kolem nich se objevilo několik Jiných (bílých chodců), a přestože se jim Waymar statečně postavil, byl zabit, přeměněn na přízrak a uškrtil i Willa, zatímco zděšený Gared prchal na jih. (V seriálu chodci zabili jeho i Gareda a na jih naopak utekl Will.) Mormont pak prohlásil, že musel být blázen, když nechal velet takového zelenáče a zapříčinil cokoli, co je přinutilo zmizet a dlouholetého bratra hlídky dezertovat, a poslal Benjena Starka po Waymarově stopě, ovšem se stejným výsledkem.
A o pouhých několik měsíců později se napdlno projevila zdrženlivost Royceů ohledně Lannisterů. Po smrti Jona Arryna a tvrzení jeho ženy Lysy, že za ní stáli právě Lannisterové, začali zabezpečovat Údolí, a po smrti prvního baratheonského krále, když Ned Stark odmítl pomoc lorda Yohna s vyřešením problému nástupnictví, zmizeli zpátky domů a nikdy se nedostavili, aby přísahali věrnost komukoli. Naopak mohou mezi všemi novými králi kartami zamíchat ještě výrazněji.
Což svým způsobem udělali v seriálu, kde se nakonec spojili se Sansou Stark, pomohli jí vyčistit Sever od nepřátel Starků, bojovali pro ni a pro lidstvo při útoku Jiných a nakonec spolu s ní vyrazili do hlavního města rozhodnout, jak naložit s budoucností říše.
 |
| Yohn Royce zdroj |
Členové rodu Royceů na začátku ságy:
- lord Yohn Royce, zvaný Bronzový Yohn, lord Runokamene
- ser Andar Royce, nejstarší syn a dědic Yohna
- ser Robar Royce, později známý jako Robar Rudý, syn Yohna, člen Královské gardy Renlyho Baratheona
- ser Waymar Royce, syn Yohna, průzkumník Noční hlídky
- lady Ysilla Royce, dcera Yohna, manželka Mychela Redforta
- alespoň jedna další dcera Yohna
S neznámými příbuzenskými vztahy:
- lady Ryella Royce, manželka sera Arwooda Freye, matka Ryelly, Androwa, Alyna, Hostelly
Rod Royceů z Měsíční brány
 |
| zdroj |
Jejich sídlem se tedy v knize stala Měsíční brána v Údolí Arryn, původní zimní zámek Arrynů, a ta částečně obývá i jejich znak – je na něm černá padací mříž, přes kterou prosvítá srpek měsíce na purpurovém poli, ohraničená bronzovým lemem s runami Starého jazyka. A protože jsou rodem úplně novým, nikdy nedrželi jiný titul než lord Měsíční brány.
Nestor Royce byl totiž čtrnáct let před začátkem seriálu nejvyšším správcem Údolí. Fakticky tak vládl Údolí, zatímco Jon Arryn zůstával v hlavním městě jako pobočník krále, a po Jonově smrti se mnoho lordů a rytířů shodlo, že by měl být i regentem malého Roberta Arryna (v seriálu Robina Arryna). K jeho povinnostem správce také patřilo spravování Měsíční brány během léta, úřad, který získávali urození páni, obvykle příbuzní Arrynů, a nikdy nebýval dědičný. I když právě proto, že měl jako nejvyšší správce práce víc než dost, o pevnost se v jeho nepřítomnosti starala jeho dcera Myranda.
Tu se sice jednou pokusil provdat a poslat do světa, jenže její manžel zemřel o svatební noci přímo během aktu, a tak se vrátila domů, začala pomáhat otci, spřátelila se s Myou Kámen, která se stará o muly přepravující cestovatele do Orlího hnízda, a stala se pravým centrem drbů z celého Údolí. A nejspíš jím ještě nějakou dobu zůstane, protože znovu se ji Nestor pokusil provdat za Harrolda Hardynga, aktuálního dědice lorda Roberta (Robina), ale jeho opatrovnice, lady Waynwood, byla zásadně proti.
Ovšem i po skousnutí toho všeho, za všechny věrné roky služby Údolí Nestor cítil, že mu jeho páni hodně dluží. Pokusil se proto po Jonově smrti získat přízeň lady Lysy a ucházel se o její ruku, jenže Lysa ho odmítla. Využil proto nepokojů, které propukly po jmenování Petyra Baeliše do úřadu protektora Údolí a jeho svatbě s Lysou, přidal se na jeho stranu a uzavřel Měsíční bránu, když se jeho bratranec bronzový Yohn pokusil vystoupat na Orlí hnízdo, aby si s Baelišem vyřídil účty.
Petyr mu na oplátku věnoval zámek, udělal z něj dědičné sídlo a stvořil Royce z Měsíční brány. Ale i to se může změnit, protože jmenovací dekret nepodepsal žádný Arryn, pouze sám Petyr Malíček. A jak je o něm známo, ve spojenectví s ním není bezpečí, ani co by se vešlo za nehet. Malíčku.
Členové rodu Royceů z Měsíční brány na začátku ságy:
- lord Nestor Royce, bratranec Yohna, nejvyšší správce Údolí, správce Měsíční brány, později lord Měsíční brány
- ser Albar Royce, syn a dědic Nestora
- lady Myranda Royce, přezdívaná Randa, ovdovělá dcera Nestora
Žádné komentáře:
Okomentovat