Lhazar

Lhazar je polopoušť mezi Dothrackým mořem a Zálivem otrokářů v Essosu. Jeho hlavní území leží mezi dvěma rameny horního toku řeky Skahazadhan, ale dosahuje od okrajů Dothrackého moře až po Rudou pustinu.

zdroj

Je to mírumilovná, ale bohužel hraniční země. Záliv otrokářů totiž od Dothrackého moře oddělují pobřežní pískovcové hory na severovýchodě a právě tam, kde se hory mění v kopce, leží Lhazar spojený se Zálivem otrokářů Khyzaiským průsmykem vyhloubeným Skahazadhanem. To je důležitá essoská řeka a jediná pojmenovaná v Lhazaru. Pramení v jihovýchodním Dothrackém moři a teče na jihozápad skrz Meereen do Zálivu otrokářů. Je pomalá a v Lhazaru možná ještě čistá, ale čím blíže ústí, tím má hnědší vody. Meereeňané ji totiž používají jako stoku a pitnou vodu berou raději z hlubokých studen.

Horní tok zásobuje Lhazar právě tak, aby tam šlo provozovat základní zemědělství a bylo možné udržovat pastviny pro ovce, i když okolní země a národy buď takový styl života odmítají (Dothrakové), nebo ho provozovat nemohou (Rudá pustina, ještě sušší podnebí v Zálivu otrokářů).

Fakt, že Lhazar je místo pro malé pastevecké vesnice spíš než pro města, pak dokládají i pouhá tři města. Mezi ty patří Hesh (nebo Heš), z něhož vede skrz hory obchodní cesta do Meereenu, Lhazosh (nebo Lhazoš), z něhož vede obchodní cesta skrz Rudou pustinu do trosek měst Vaes Orvik a Vaes Shirosi, a Kosrak na menším přítoku Skahazadhanu, z něhož vede obchodní cesta skrz Rudou pustinu do trosek měst Vaes Tolorro a na sever do trosek Adakhakileki.

Všechna tato místa obývají Lhazaréni, mírumilovní ovčáci a farmáři s měděnou kůží, mandlovýma očima, plochými obličeji, černými nakrátko střiženými vlasy a se zpěvavým jazykem, jimž Dothrakové říkají haesh rakhi, ovčí lid. Také je pomlouvají, že léhají s ovcemi, ale to proto, že podle nich nejsou ctihodným válečným národem. Na jihu Lhazaru pak žijí i Ghiskarci.

Uctívají Velkého pastýře nebo beránčího boha a jejich náboženství učí, že všichni lidé jsou jeho stádem. Staví mu i chrámy a v nich možná fungují nějací kněží, určitě léčitelé – jako Mirri Maz Duur, která tvrdila, že je léčitelkou poslanou Velkým pastýřem.

Co se týče ekonomiky, Lhazar není bohatou zemí. Zejména kvůli neustálému plundrování Dothraky a menší úrodě. Výnosný je jiným, mnohem krutějším způsobem. Lhazaréni jsou oblíbeným cílem dothrackých nájezdníků, když shání nové otroky. Sice často dají dohromady odpor, ale nemohou se značné přesile ubránit. Jsou pak proslavení jako poslušní otroci, které si Dotrhakové často nechávají pro sebe a jen část vyměňují v otrokářských městech za jiné zboží.

Právě to měl například v úmyslu khal Drogo, který chtěl na začátku příběhu prostřednictvím otroků z Lhazaru sehnat zlato na invazi do Západozemí, k níž ho přesvědčily Daenerys Targaryen a pokus o její vraždu zosnovaný údajně západozemským králem. Jenže když Daenerys na vlastní oči viděla, co takové shánění otroků obnáší, plenění, vraždění a znásilňování, přivlastnila si všechny nově zajaté Lhazarénky, aby je zachránila. To vedlo ke sporu Droga a jeho válečníka Maga, jemuž se nelíbil takový vliv ženy na jejich khala. Vyzval Droga na souboj a Drogo utržil malou ránu (v knize utržil i další rány během plenění), načež Daenerys přijala nabídku zajaté maegi Mirri Maz Duur, že ho ošetří.

Jenže Drogo neposlouchal její pokyny k léčbě, k tomu možná Mirri ve skutečnosti ani nechtěla pomoci, spíš naopak, rána se zanítila a Drogo upadl do horeček. Daenerys přesvědčila Mirri, aby Droga zachránila krvavým rituálem, ovšem jak se ukázalo, bylo to za cenu jeho nenarozeného syna a „záchrana“ spočívala v Drogově kómatu. Podle Mirri šlo o pomstu za vyplenění jejího chrámu, její znásilnění a také prý zabránila, aby Drogův syn v budoucnu dělal totéž. Proto ji Daenerys upálila a přátelství Lhazarénských se nedočkala.

Znovu se Lhazaréni ukázali v seriálu v šesté řadě, když se Daenerys dostala do Vaes Dothrak a zjistila, že mezi dosh khaleen, vdovami po khalech, je i dívka z Lhazaru, kterou si jeden khal přivlastnil, když vyplenil její vesnici. V knize zase, když Daenerys začala vládnout Meereenu, nejprve Lhazar uzavřel obchodní cesty, avšak poté se s Lhazarény spojila. Ale je otázka, nakolik jsou jí pastýři platní proti ohromnému množství nepřátel, které proti Meereenu vyjíždí. Snad s výjimkou Rudého beránka, bývalého otroka z Lhazaru. Ten vstoupil do řad panošů Barristana Selmyho a nakonec byl pasován na rytíře.