Valyrijci

zdroj

Tajemná Valyrie už dnes neexistuje, ale stále je předmětem mnohých dohadů a cílem odvážlivců. A zároveň označení pro několik různých míst – jmenuje se tak hlavní město staré valyrijské říše, poloostrov u Letního moře na jižním pobřeží Essosu, na němž město leží, a celé říši se říkalo Valyrijské svobodné državy, neboť nešlo o jednotné království, ale spíš o společnou vládu asi čtyřiceti šlechtických dračích rodů, do níž mohl mluvit každý vlastník půdy.

V současnosti se ale většinou mluví už jen o městě, kde v ruinách přetrvávají poslední zbytky po dávné civilizaci Valyrijců (Valyrians). Ostatně například poloostrov už též neexistuje – když došlo ke katastrofické události označované jako zkáza Valyrie, podle odhadů pravděpodobně výbuch sopečného pásma Čtrnáct ohňů posílený o působení magie, kterou Valyrijci hojně používali, došlo k jeho roztříštění, oddělení od Zemí dlouhého léta a vzniku Kouřícího moře, z něhož dodnes stoupá dým a pára, a zničené město zůstalo opuštěné na jednom z nových ostrovů.

Před zkázou, která nastala přibližně 100 let před začátkem dobývání Západozemí Aegonem Dobyvatelem, však nejen toto město obývali lidé se specifickou a zajímavou kulturou. Původně šlo o malou, mírumilovnou civilizaci zaměřenou na chov ovcí. Přibližně před 5 000 lety však nalezli ve Čtrnácti ohních (dle jedné z verzí původu draků) draky, dokázali je ovládnout a využívat za pomoci magie, dračích rohů a bičů, začali na nich létat a rychle zvětšili svou slávu a moc. Nejmocnější valyrijští vládci si od těch dob říkali dračí lordi a z pastýřů se stali dobyvatelé.

Například dokázali porazit Impérium Ghisu, jednu z nejstarších známých východních říší, a vyhladit jeho kulturu, stejně jako rozdrtit Rhoyny a jejich zbytky přimět k útěku do Západozemí, když na jejich odpor odpověděli ohromujícím útokem 300 draků. Nebo rozšířit svůj vliv až na území dnešních Svobodných měst, kde vznikaly kolonie coby předchůdci Svobodných měst, tedy přes velkou část známého Essosu. A nebo dorazit až k Dračímu kameni, ostrovu u východního pobřeží Západozemí, když měla Daenys Targaryen, dcera jednoho z menších lordů, věštecký sen o blížící se pohromě. Západozemí samotné se však během existence Valyrie nikdy dobývat nepokusili, protože ho považovali za chudý a zaostalý kontinent. V něm se trocha valyrijské krve rozšířila až po jeho dobytí Targaryeny po zániku Valyrie, založení královského rodu Targaryenů, který se sňatky spojoval s jinými rody, a integraci rovněž valyrijských Velaryonů a Celtigarů.

zdroj

Ale nejen tyto vládnoucí rodiny, i běžní Valyrijci se vyznačovali zvláštními, pro Západozemí neobvyklými, znaky. Měli fialové oči, stříbrozlaté nebo platinově bílé vlasy, velmi vysokou odolnost vůči nemocem a horku (v knize neplatí, že by je nemohl zranit oheň) a nejvznešenější z nich byli považováni za nadpozemsky krásné.

Běžný mezi nimi byl také incest a polygamie ve snaze udržet jejich pokrevní linii čistou. Používali vlastní jazyk – vznešenou valyrijštinu, a měli vlastní náboženství. Uprchlí lordi, kteří se usadili v Černovodném zálivu, sice začali nakonec po kontaktu se Západozemím a dobýváním vyznávat andalskou víru v Sedm, ale Valyrijci měli i další bohy, mezi které patří i Syrax, Balerion, Vhagar a Meraxes, po nichž Targaryeni pojmenoval své draky, možná i další bohové použití jako dračí jména později, a mezi valyrijskými otroky vznikla skupina Mužů bez tváře vyznávající mnohotvářného boha smrti. Ostatně ve Svobodných državách Valyrijci tolerovali jakékoli náboženství, pokud jim nenarušovalo vládu, protože sami sebe považovali za jim nadřazené, a vznikla tam spousta různých sekt. Toho využili i král Jaehaerys I. Targaryen a jeho královna Alysanne po kruté válce s církví, když přišli s teorií výjimečnosti Targaryenů a Valyrijců, kvůli níž by jim církev měla tolerovat mnohá jednání v rozporu s jejím učením.

Kromě toho vlastnili i cenné artefakty, jako třeba dračí rohy, pomocí nichž má jít ovládat draky, a znali a používali mnoho umění. Stavěli ohromující a těžko zničitelné cesty napříč Essosem, po nichž se lidé mohou procházet dodnes. Budovali neobvyklá města a pevnosti, údajně nezpracovávali kámen dlátem, ale ohněm a kouzly a dokázali ho zkapalnit a vytvarovat. Proto jsou jejich stavby často zdobeny složitými sochami nebo jsou samy vyvedené v neobvyklých tvarech, kterých by běžní kameníci a stavitelé dosahovali jen těžko. Často k tomu používali například motiv zvířat. Nebo dokázali vykovat valyrijskou ocel, lehčí, ale přesto pevnější a ostřejší ocel, než je jakákoli jiná, a to bez nutnosti zvláštní péče. Tyto zbraně pak bez problémů vydrží staletí a jen v Qohoru dnes zůstává hrstka kovářů, kteří je dokáži alespoň překovat. Nikdy neprozradili jak, jen podle některých je třeba krvavá magie. 

Jak je dosud na většině východu zvykem, také byli otrokářskou společností, což byl zvyk přejatý údajně původně od Ghiskarců. K práci proto využívali za docela krutých podmínek tisíce otroků z celého kontinentu, z ostrovů v Letním moři, ze Sothoryosu. I z vlastních území. Ti dřeli především v hlubokých zlatých a stříbrných dolech pod sopkami, kde se jim škvařila kůže a chodidla a nejeden z nich se modlil o smrt, ať už svou nebo svého pána. Jakýkoli pokus o vzpouru byl však předem marný, protože Valyrijci se svou silou a magií neměli problém otroky umlčet.

Po zkáze pak všechno tohle zmizelo, většina obyvatel i draků byla zabita a přeživší potomci Valyrie mohli být k nalezení leda v osmi mocných koloniích na západě, z nichž vznikla Svobodná města (devátý Braavos původně sloužil jako útočiště uprchlíků před Valyrijci a nikdy nebyl kolonií). Jen útěk do nich nepomohl přímo dračím lordům, ač se tam někteří pokusili zkázu přežít. Pokud je totiž nezabila zkáza, postarali se o ně měšťané. Nadvlády draků už měli zjevně všichni dost. S nimi pak zaniklo i umění výroby valyrijské oceli a stavby a dnes zbývá jen několik cenných zbraní a starých architektonických skvostů roztroušených po světě. S vyhynutím většiny draků začala mizet i magie a ochabovat moc nejrůznějších kněží a jen pár dobrodruhů se odvažuje plout do nebezpečných ruin Valyrie a pokusit se v nich dokázat skutečnost mnohých bájí.