Muži bez tváře

Muži bez tváře (Faceless Men) jsou řád uctívající Mnohotvářného boha (boha smrti) a fungují jako nájemní vrazi s filozofickou motivací. Takže jde v podstatě o náboženský kult smrti. Jejich ústředí se nachází v Domě černé a bílé, chrámu zasvěceném bohu smrti ve Svobodném městě Braavosu, ačkoli členové pocházejí z nejrůznějších míst v Západozemí i Essosu a stejně tak jsou na své mise posíláni kamkoli, kde si je někdo najme.

zdroj

Jejich vznik navíc i s Braavosem přímo souvisí. Vlastně mu předchází. Tento řád totiž vznikl ještě v době před zkázou Valyrie. Založili ho otroci, kteří pracovali v dolech pod Čtrnácti ohni – sopečném pásmu ve Valyrii, a někteří z nich se patrně ocitli i mezi otroky, kteří utekli ze zajetí na severozápadní pobřeží Essosu a tam vystavěli Braavos, nejsvobodnější ze Svobodných měst. Navíc existuje i pověst o přesném vzniku řádu. První muž bez tváře kdysi prý vyslyšel prosby těžce pracujících otroků, jež se sice modlili k mnoha svým bohům, ale o stejnou věc. On si uvědomil, že ve skutečnosti se modlí k jedinému bohu s mnoha tvářemi, a že on je ten, kdo může jejich přání splnit a sloužit mu. A tak dal, aniž by se nechal poznat a ke svému činu se přihlásil, první „dar milosrdenství“, jak označují zabití jiného, tomu nejzoufalejšímu otrokovi.

Následně se tento kult spolu s uprchlými otroky dostal i do Braavosu a vznikl jeho chrám. Stejně jako celá jejich filozofie dost netypický. K nalezení jsou v něm sochy všech možných známých bohů zobrazujících smrt či v případě monoteistických náboženství vládnoucích nad vším, tedy i nad smrtí. Ať už jde o Cizince ze Sedmi, Černou kozu Qohoru, Lva noci z Yi Ti či R'hllora nebo tvář vyrývanou do stromů srdce pro staré bohy, protože všichni jsou bráni jako jiná tvář jednoho a toho samého, smrti. Jen to není chrám pro obvyklé modlitby nebo posvátné ceremonie. Je možné přijít do chrámu, modlit se u svého boha a dojít až k dohodě o najmutí Muže bez tváře, ale také je možné využít „dar“ pro sebe, napít se z fontány naplněné jedem a bezbolestně tam odejít ze světa.

Tento chrám navíc zároveň slouží jako výcvikové centrum, kde žijí a učí se akolyté, učni kultu, a někteří z členů. Od prosebníků se odlišují černobílými prostými róbami (v seriálu černými a šedými) a jejich úlohou je sloužit v chrámu, dokud nejsou připraveni k vlastní misi. To zahrnuje dlouhé měsíce tréninku a služby jako zametání podlah, pomáhání v kuchyni, pečování o mrtvé a učení se lhaní – ovládání mimických svalů a emocí. K tomu prochází i tréninkem, při němž je jim dočasně odebrán zrak, sluch, chuť, schopnost chodit a podobně. A to nejdůležitější, zbavují se vlastní osobnosti, dokud se dotyčný nestane nikým, pravým služebníkem boha smrti, jenž sám na sebe odkazuje jako na bezejmenného člověka a podle potřeb se dokáže vžít do jakékoli role. Nezáleží tedy, zda se k nim přidávají ženy nebo muži a na jejich věku, dokud jsou schopni dostát smyslu řádu. Na druhou stranu alespoň tvrdí, že až do momentu, kdy jsou akolyté zasvěceni do jejich tajemství, je klidně nechají odejít a zvolit si jiný život, protože ví, že jejich služba není pro každého.

Na začátku svou službu ale vždy vykonávají s vlastní tváří. Podstupují různé úkoly pod různými identitami, což je příprava na další fázi, kdy si na vlastní obličej nasadí tvář cizí. Když totiž někdo přijde do chrámu a žádá o dar, jeho obličej je mu po smrti stažen a pečlivě uchován tak, že si ho zase můžou Muži bez tváře vzít, nasadit, aby vypadal jako skutečný a vymyslet si k němu novou identitu (jako si například pro neznámou misi v Západozemí vymyslel jeden z členů identitu Jaqena H'ghara). V knize se navíc minimálně poprvé musela obětovat trocha krve pořezáním kůže kolem vlastního obličeje, takže lze odhadnout, že je to nějaký druh magického rituálu, jenž z tváře udělá víc než jen masku. 

Samozřejmě to neznamená možnost kompletní přeměny. Tedy dotyčný nemůže vyrůst nebo se zmenšit nebo se muž stát ženou či naopak, a i po nasazení tváře na dotek cítí svou původní podobu (v seriálu ale k takovým změnám dochází a patrně je i možné nasadit si několik obličejů najednou). A také to nevylučuje nemožnost takto přestrojeného člověka identifikovat jako člena řádu. Mohou se navíc nechat poznat i sami, když ukáží železnou minci svého řádu a pronesou slova valar morghulis (každý musí zemřít). Kdo je s nimi obeznámen, by poté měl odvětit valar dohaeris (každý musí sloužit).

Znamená to ale velmi vysoké náklady pro toho, kdo si tento řád najme. Muži bez tváře si obecně účtují poplatky podle toho, kdo za nimi přijde, ale vždy jsou velice drazí (například Robert Baratheon uvažoval, že poslat jednoho z nich zabít Daenerys Targaryen by bylo nejlepší řešení, ale Petyr Baeliš mu oponoval, že by to stálo víc, než najmutí celé armády). Tedy se cena objektivně zvyšuje spolu s významem oběti, obtížností a postavením zájemce o jejich služby, a nemusí jít vždy jen o peníze. Podle situace může být platbou dračí vejce, vlastní dítě nebo třeba zájemce samotný.

Mají také možnost odmítnout zájemce, pokud by jejich úkol znamenal střet s jejich náboženským přesvědčením, a vždy se snaží vyhnout jakýmkoli dalším ztrátám, než je zamýšlený cíl. Pokud to tedy není nezbytně nutné, nejdou do přímého útoku, jejich atentáty vypadají jako nehody nebo záhadná úmrtí, a i když se cíl neustále obklopuje osobní stráží, snaží se vymyslet způsob, jak přes ně proniknout a nepřipravit je o život, pokud není jejich likvidace součástí smlouvy. To zároveň znamená, že způsob smrti je vybírán podle aktuálních okolností a nikdy nelze předem odhadnout, jak dlouho splnění úkolu potrvá.

Na druhou stranu, stojí to za to. Společnost má jednoznačné výsledky. Muži bez tváře jsou vnímáni jako nejschopnější nájemní vrazi známého světa a v jejich přesvědčení a slovech je ukryta nezpochybnitelná pravda. Valar morghulis.