Sothoryos

Sothoryos, zvaný též Sothoros, je jeden ze čtyř známých kontinentů. Leží jihovýchodně od Západozemí a jižně od Essosu a je druhým nejméně prozkoumaným, hned po téměř neznámém Ulthosu.

zdroj

Krajina

Sothoryos je ohromný kontinent pokrytý z většiny neprostupnými džunglemi. Ghiskarci věří, že je velký asi jako Západozemí, mapy z Qarthu ho vyobrazují asi dvakrát tak velký jako ostrov Velký Moraq, ale nikdo se nikdy nedostal k jeho jižnímu okraji, žádná loď ani žádný dračí jezdec. Takže jde jen o nepodložené dohady.

Zmapovat se oficiálně podařilo pouze velmi malou část severního pobřeží mezi Baziliščím a Ještěřím mysem. Baziliščí mys je poloostrov na severozápadním okraji Sothoryosu omývaný Letním mořem. Ze západu sousedí s ostrovem Naath a ze severu a východu, kde ohraničuje nepojmenovaný záliv, s Baziliščími ostrovy. Jméno, stejně jako ostrovy, získal po velkém množství tamějších bazilišků. Kromě nich a dalších zvířat je obydlený i domorodci a v minulosti se tam pokusili Valyrie a Rhoynové založit kolonie, ale nikdo dlouho nevydržel.

Východně od Baziliščího mysu se nachází další zalesněný poloostrov, na němž v široké deltě ústí řeka Zamyos, a ještě dál na východ podél Letního moře poloostrov Ještěří mys. Ten je pojmenovaný po ještěrech (nebo též wyvernech) lovících v tamější džungli a bažinách. Na východ od něj pak leží ostrovy Velký a Malý Moraq, které spolu s ním tvoří hranici Letního a Nefritového moře, a několik dalších ostrůvků. Žádný z nich se už geograficky ani politicky neřadí k Sothoryosu. A jak daleko na jih a možná na východ v Nefritovém moři Sothoryos pokračuje, nikdo neví.

Kromě tohoto pobřeží existují další zmínky jen o oblasti zvané Zelené peklo, lesích táhnoucích se do nezmapovaných dálek na jih kontinentu. Peklo jsou zvány třeba pro bílé netopýry – vampýry schopné vysát všechnu krev z dospělého člověka během několika minut, skvrnité ještěrky, rychlé běžce, kteří svou kořist rvou na kusy dlouhými, zahnutými drápy na zadních nohách, 15 metrů dlouhé hady, skvrnité pavouky, chlupaté lidoopy a ještě dál na jihu prý lidoopy, vedle nichž by obři vypadali jako trpaslíci. Řeky jsou tam domovem krokodýlů a masožravých ryb schopných oholit maso z kostí během chvilky, celý kontinent je zamořený bodavými muškami, jedovatými hady, vosami a červy, kteří kladou vajíčka pod kůži koňů, prasat i lidí, Baziliščí mys je plný bazilišků, Ještěří mys wyvernů.

K tomu všude číhají smrtelné nemoci včetně nemoci, při níž se vaří krev v žilách, zelené horečky, sladce zapáchající hniloby (nechá člověka „hnít zevnitř“ i po dlouhé roky), bronzového temene, rudé smrti (jakýsi mor, při němž postižený krvácí z každého tělesného otvoru a jeho kůže se trhá jako mokrý pergamen), šedého lupu, hnědé nohy, červí kosti, námořníkovy zhouby, zahnisaného oka či žloutenky.

Ostrovy

U severního pobřeží Sothoryosu leží Baziliščí ostrovy – Ostrov slz, Ostrov žab, Ostrov much, Vyjící hora, Dráp, Ostrov lebek, Ostrov sekery a množství menších nepojmenovaných, kde je horko, vlhko, plno bodavých mušek, písečných blech, krvavočervů, kde žijí jen otroci, otrokáři, gauneři, prostitutky, lovci a Sothoryové, a Naath, kopcovitý, lesnatý ostrov plný motýlů a jiného hmyzu s Mírumilovným lidem. K Sothoryosu politicky nepatří, protože kontinent nemá jediného vládce a vůbec žádného vládce, jenž by si na ně činil nárok. Jen geograficky je k němu lze řadit s ohledem na blízkost a Baziliščí ostrovy i na zamořenost piráty a džunglí.

Vodstvo

Západ a sever Sothoryosu omývá hluboké a teplé Letní moře, dosahující od jihu Západozemí po celou délku Essosu a Sothoryosu až k Velkému a Malému Moraqu a Qarthu. Není známo, kam pokračuje na jih, ale pokud se v něm nenachází další neznámá země, nejspíš podél celého západního pobřeží Sothoryosu. Pravdu o tom údajně znají průzkumníci z Letních ostrovů. Ti prý jižní moře zmapovali, jenže se o své objevy nedělí.

Daleko na východě pak Velký a Malý Moraq značí hranici Nefritového moře, které omývá východní pobřeží Ještěřího mysu a pokračuje kamsi dál na východ a jih. Podle některých představuje hranici mezi západem a Dálným východem.

Kromě nich je v Sothoryosu pojmenovaná už jen jediná vodní plocha, obrovská řeka Zamyos pramenící kdesi na jihu, protékající Zeleným peklem a ústící do Letního moře v široké deltě. Její vody jsou zelené, její tok doprovází tekutý písek a hnijící, polopotopené stromy. Je také plná krokodýlů, masožravých ryb a červů. Znamená však zdroj obživy jak pro místní, tak pro nejrůznější dobyvatele. Například právě na ostrově v její deltě stálo město Zamettar a o kus dál proti proudu stojí prastaré ruiny města Yeen.

Sídliště

Zda místní obyvatelé staví města, vesničky nebo žijí jiným způsobem, se nikomu nepodařilo hodnověrně vypátrat, a tak sídliště ve známé části Sothoryosu většinou patřila některým z kolonizátorů. V současné době je na severním pobřeží několik malých, bezejmenných, blátivých obchodních uzlů plných záhad, dobrodruhů, tuláků a prostitutek ze Svobodných měst a Sedmi království. Také na ně často útočí korzáři, nejčastěji z Baziliščích ostrovů, a unáší tamější obyvatele do otroctví.

zdroj

Skutečné město bývalo až Zamettar, nyní jen trosky v deltě Zamyous u pobřeží Letního moře. Býval to velký přístav vystavěný Ghiskarci v době Starého impéria Ghisu. Protože ho od nebezpečí z džungle izolovaly okolní vody a hradby, nějakou dobu docela prosperovalo, dokud ho během čtvrté ghiskarské války nedobyla Valyrie. Po ní se v něm usadila princezna Nymeria s Rhoyny, našli tam spoustu zvláštností a cenností, avšak příliš mnoho z nich podlehlo nemocem, parazitům, dravcům a počasí a zase ho rychle opustili. Nyní zůstává prázdné a pomalu se ho zmocňuje džungle.

Dál na jih proti proudu Zamyosu leží další opuštěné město, Yeen. Všude kolem roste hustá džungle, ale z nějakého důvodu se neodváží vtrhnout i dovnitř. Nikdo ani neví, kdo a kdy ho založil a kdy zpustlo. Vznik Yeenu je vůbec jednou z největších záhad starých civilizací. Je celé z kvádrů mastného černého kamene, velkých tak, že by bylo třeba tuctu slonů, aby s nimi pohnuli. Nikdo ani nepamatuje původní obyvatele, jen několik pokusů o jeho obnovu cizinci, z nichž všechny skončily děsivě. Včetně toho, který podnikli někteří Nymeriini Rhoynové. Ty údajně neustále obtěžovaly útoky „pruhovaných démonů“, čili domorodců z džungle, a když se Nymeria nakonec rozhodla opustit Sothoryos, zjistila, že všichni její lidé odtamtud zmizeli. Ani tam už se nikdo neodvážil znovu usadit.

Na Ještěřím mysu pak leží rozpadlé město Gorosh založené jako trestanecká kolonie Starým impériem Ghisu. To sice nepotkaly žádné záhadné útoky ani mizení, ale životní podmínky a jeho původní účel, spolu s pádem Ghisu, nakonec znamenaly postupný úpadek a zánik. Stejně dopadly i všechny ostatní neúspěšné a bezejmenné kolonie podél pobřeží.

A protože geograficky se k Sothoryosu řadí i Baziliščí ostrovy, lze k městům přidat i Gogossos na Ostrově slz. To jako Gorgai založilo rovněž Staré impérium Ghisu a udrželo si ho něco mezi dvěma a čtyřmi staletími, až ho během třetí ghiskarské války dobyla Valyrie a přebudovala ho na trestaneckou kolonii Gogossos. Posílali tam nejhorší zločince – používali nové metody mučení a krvavou magii, údajně tam nutili otrokyně souložit se zvířaty a rodit pololidské potomky. Po pádu Valyrie se ho chopily právě tamější nekalé živly, pokračovaly v otrokářství a magii a město se rozrostlo natolik, že ho někteří zvali desátým Svobodným městem. Upadlo, když se tam po sedmasedmdesáti letech rozšířila rudá smrt a vyhubila 90 % obyvatel. Teprve po dalším století se vrátili korzáři a dnes město patří k jejich útočištím.

Kromě něj se na Baziliščích ostrovech nachází i množství pirátských doupat, která zanikají a znovu vznikají s tím, jak na ně některá Svobodná města podnikají nájezdy a jak se daří obchod.

Obyvatelstvo

O rodilých Sothoryích, jejichž předci nepřipluli zpoza moře, se mnoho neví. Jsou dost izolovaní a schovávají se v džunglích. Jen občas se ukáží i v jiných koutech světa. Setkala se s nimi například Daenerys Targaryen, když přišli jako bojovníci do bojových jam v Meereenu.

Tyto Sothorye popisují jako pololidi s pruhovanou kůží, tedy je zvou Pruhovanými lidmi. Jejich kůže má být silná, často s hnědými a bílými vzory, mají mít silné kosti, dlouhé ruce, kosá čela, velké hranaté zuby, masivní čelisti, široké placaté nosy údajně připomínající zvířecí čenichy, drsné černé vlasy. A obdobně jako Ibbeňané, jejich ženy prý nemohou porodit živé potomky lidem z Essosu a Západozemí, což by mohlo naznačovat odlišný lidský druh od ostatních národů. Podle Ghiskarců ani nepatří mezi nejchytřejší, ale jsou prý lítí bojovníci – což jim stačilo, aby je považovali za ne úplně ztrátové otroky.

Ani jejich jazyk není známý. Pouze s těmi, kdož žijí u severního pobřeží a participují na zámořském obchodu, lze komunikovat řečí obchodníků. To je jazyk přístavišť, doků a námořních hostinců sestávající ze směsice slov a frází z tuctu jiných jazyků, gest, znaků a spousty nadávek.

Kromě těchto Pruhovaných lidí mají v Sothoryosu žít ještě jiné národy či kmeny dál na neprozkoumaném jihu. Prý jsou mezi nimi kanibalové a uctívači temných bohů s nemravnými obřady, pokud to stále nejsou ti samí Pruhovaní lidé. A k tomu existují i neprokázaná hlášení o dalších zapomenutých rasách, které Pruhovaní lidé vyhnali, zničili nebo pohltili, jako Ještěří muži a Jeskynní lidé bez očí, po nichž údajně zůstaly základy osídlení.