První lidé

První lidé (First Men) jsou lidská rasa s tmavými vlasy a tmavýma nebo šedýma očima, která jako první začala osidlovat Západozemí v době, kdy v něm žili pouze děti lesa a obři. Jejich vliv v něm zůstává dodnes v oblasti severně od Šíje, a tak se mezi tituly vládce Sedmi království nachází i král Prvních lidí (nejde tedy o první lidi světa, patrně tvoří jen jednu z mnoha civilizací, jež už dávno existovaly v Essosu).

zdroj

Právě proto, že na některých místech se udržela jejich kultura, zvyky nebo alespoň vzpomínky na ně, je o nich známa spoustu detailů. Ví se například, že jejich jazykem byl Starý jazyk, ostrá a řinčivá řeč, kterou v současnosti mluví některé kmeny divokých za Zdí a zjednodušenou formou obři, a dodnes má vliv na jména severských rodů. Ta jsou po jeho vzoru krátká, jednoduchá a popisná. Tento jazyk měl i svou písemnou podobu, runy. První lidé je vyřezávali do kamenů, ale na rozdíl od mluvené řeči, znalost významu run se během času vytratila, takže i když jsou na mnohých památkách stále k nalezení, lze jen hádat, co asi říkají.

Hodně se také ví o jejich společnosti a zvycích. Například, stejně jako všechny další národy, jaké přišly do Západozemí po nich, dodržovali zákony pohostinnosti, kdy je hostům naservírován chléb a sůl a pokud ho snědí, jsou pod hostitelovou ochranou a nesmí jim být ublíženo. Používali také bronzové nástroje včetně zbraní a velké kožené štíty a pro přepravu a v bitvách používali koně. A dále měli vlastní přístup k trestu, kdy, pokud byl někdo odsouzen k smrti, člověk, který rozsudek vyslovil, ho měl i sám naplnit, nebylo tedy obvyklé zaměstnávat kata. Což dodnes přetrvává třeba u rodu Starků.

Stejně tak i náboženství měli vlastní a dost odlišné od současné dominantní víry v Sedm. Původně do Západozemí přišli se svými bohy. Mezi ně patřili bohyně vln, bůh oblohy, bůh moře, bohyně větru, bůh vod a mnoho dalších v souvislosti s tím, kde přesně žili a co pro ně bylo nejdůležitější – například na ostrovech Tři sestry byla uctívána paní vln a její druh pán oblohy a je pravděpodobné, že Potopený bůh Železných ostrovů se také vyvinul z těchto původních božstev. 

Po uzavření dohody s dětmi lesa a konci dlouhé a krvavé války o území Západozemí ale většina lidí přejala jejich náboženství. A to vyznávání bohů přírody známých jako staří bohové, jejichž obličeje byly vyřezávány do čarostromů, čímž se z nich staly stromy srdce a sloužily jako místo modliteb a obřadů. Tato víra pak na většině Západozemí zůstala ještě dlouhou dobu a skončila až s příchodem Andalů o několik tisíc let později. S tím proto souvisí například i podoba svateb, které se odehrávaly a na Severu stále odehrávají před stromy srdce bez kněží a přísah k bohům, nebo pohřbů. Mrtví se totiž tradičně pohřbívali do mohyl, které jsou na Severu všude – například Velká mohyla v Mohylově, kde je údajně pohřbený první král Prvních lidí, nebo pláně Území mohylových hrobů. Až později začali Starkové pohřbívat do krypt pod Zimohradem, Boltonové pod Hrůzovem a Blackwoodové pod čarostromem v Havranostromě.

Po invazi Andalů však zejména na jihu toto všechno pomalu vymizelo a duch Prvních lidí a jejich krev zůstávají zachováni především na Železných ostrovech (i když život Železných má ještě svá specifika vztahující se k moři a došlo tam k velkému smíšení s Andaly), na Severu, mezi bažináři ze Šíje, jižně od Šíje v některých rodech, kde se rozhodli na staré tradice nezapomenout, nebo v horských kmenech Měsíčních hor v Údolí. A samozřejmě v oblastech za Zdí, kam po jejím vystavění neměli Andalové přístup, zůstávají potomci Prvních lidí, na rozdíl od všech zmíněných oblastí nesmíšení s žádnou jinou „novější“ etnickou skupinou.

Odkud ale První lidé přesně přišli, tím si nikdo není jistý. Objevili se přibližně 12 000 let před sjednocením Západozemí, během úsvitu věků. Využili pevninský most spojující Západozemí a Essos nazvaný Paže Dorne, který překročili pod vedením Prvního krále (dle legend na Severu) nebo Gartha Zelenorukého (dle legend v Rovině). Tam se pravděpodobně poprvé vyskytli v úrodných Travinách v centrálním Essosu a nejspíš migrovali stále dál na západ, až v Essosu žádní známí První lidé nezůstali, ale jedná se jen o dohady některých učenců.

Přinesli si s sebou bronzové meče a kožené štíty, přivedli koně, pojmenovali „Ty, kteří zpívají píseň Země“ jako děti lesa, začali budovat pevnosti a farmy a hlavně začali pro dřevo kácet čarostromy, posvátné stromy dětí lesa, a pálit je. To zapříčinilo první velkou válku na kontinentu a snahu dětí příchod dalších lidí zastavit tím, že pomocí své silné magie (podle starých písní snad temné magie) rozbily Paži Dorne na řetězec ostrůvků známých dnes jako Kamenoschody. Nicméně spousta lidí už v Západozemí byla a byli větší, silnější a technologicky vyspělejší než děti. Takže si odpor nenechali líbit a kamkoli přišli, vysekávali stromy, protože věřili, že zelenověštci dětí je bez očí v čarostromech nemůžou vidět, což ve válce poslouží lidem.

zdroj

Po dalších 2 000 letech takových bojů pak První lidé vystavěli Kailinskou držbu. Údajně se jí ale nakonec zmocnily děti a pokusily se ji využít k dalšímu zastavení postupu lidí. Děti přebývající v jedné z věží totiž měly prosit své bohy o seslání kladiva vod k rozdělení Západozemí na dvě části právě v oblasti Šíje, kde Kailinská držba stojí. Tato snaha tak docela nevyšla a místo rozbití země došlo jen k záplavám a vytvoření bažin, už to ale stačilo jako ukázka mocné síly, kterou děti disponovaly, a pomohlo nakonec k uzavření míru mezi oběma rasami. Na Ostrově tváří ve středu Západozemí tak došlo k dohodě, že hluboké lesy budou patřit dětem, otevřená země lidem a nikdo už nebude kácet čarostromy. Následně navíc lidé začali postupně přijímat víru dětí, a tak o to dál ani neměli zájem.

Další 4 000 let tak panovalo přátelství mezi lidmi a dětmi a tato doba je známá jako věk hrdinů. Lidé se od dětí naučili používat ke komunikaci havrany (i když v současnosti už vymizela údajná schopnost porozumět přímo přetlumočené zprávě a využívají se jen k posílání dopisů), stavěli mnoho pevností a hradů obývaných dodnes, zakládali nejstarší z urozených rodů, plodili mnoho bájných hrdinů (nebo si o nich alespoň vytvářeli příběhy - jako ten o Garthu Zelenorukém, Lannu Chytrém, Branu Staviteli) a pokud vedli války, tak pouze mezi sebou při budování a ničení spousty malých království.

Přibližně v polovině věku hrdinů, asi před 8 000 lety, pak došlo k poslednímu spojení dětí a lidí. Tehdy nastala celou generaci dlouhá, krutá zima známá jako Dlouhá noc, při níž začali ze severu do Západozemí pronikat Jiní (bílí chodci) a zabíjet vše živé. Tehdy, když už lidstvo téměř ztrácelo naději, se měl objevit Poslední hrdina, jemuž se v zoufalém boji konečně podařilo najít děti lesa, utvořit s nimi koalici, společnými silami Jiné porazit a zahnat zpět na sever. A aby se podobným událostem předešlo, byla vztyčena Zeď a ustavena Noční hlídka k její obraně.

Pak, podle legend před 6 000 lety (podle mistrů a výzkumů možná 4 000 nebo dokonce 2 000), přepluli Úzké moře Andalové a začali svou vlastní invazi. Ta ukončila mírovou dohodu a přinesla další politicko náboženskou válku, tentokrát ještě krvavější a vedenou i proti Prvním lidem. Andalové byli odhodlaní pokořit celý kontinent, ovládnout ho a donutit vyznávat jejich víru v Sedm. Magie a bohové dětí a Prvních lidí pro ně byli něco zlého a nepředstavitelného, a postupně se pomocí zbraní nebo sňatků dostali do čela většiny království.

Zastaveni byli teprve králi Severu, Prvními lidmi z rodu Starků, a jejich vazaly na Šíji, kde se nedostali dál než ke Kailinské držbě, a Sever nikdy neovládli. Jen výjimečně si některý z Prvních lidí přivedl nevěstu z jižanského rodu, kde se krev Prvních lidí volně mísila s Andaly, a o nějakou dobu později se na Severu usídlil nyní významný jižanský rod Manerlyů, a tak se mezi ně pomalu dostávala také. Ovšem kromě těchto případů až do sjednocení Západozemí Aegonem Dobyvatelem si potomci Prvních lidí v netknutých oblastech žili vesměs nerušeně a starali se o své záležitosti svým starým způsobem.