Princ Aemond Targaryen se narodil v roce 110 (v seriálu Rod draka jsou letopočty posunuté a bylo to asi o něco později) jako druhý syn krále Viseryse I. a jeho druhé manželky Alicent Hightower. Když se narodil, byl drobný, dvakrát menší než jeho starší bratr Aegon, ale zato dvakrát tak lítý.
Druhorozený princ
Stejně jako u Aegona způsobilo jeho narození u královského dvora sváry. Pět let předtím jmenoval Viserys svou tehdy osmiletou (v seriálu starší) dceru Rhaenyru z předchozího manželství svou dědičkou a odmítl to změnit, i když si pořídil syny. Pročež se začaly tvořit frakce podporovatelů Rhaenyry, černí, a podporovatelů královny Alicent a jejích synů, zelení, a mezi nimi se rozdmýchávalo značné nepřátelství (v seriálu o něco menší, tam byly kdysi přítelkyně, zatímco v knize se Rhaenyra s o dekádu starší Alicent nepřátelily). K tomu byl králův mladší bratr Daemon vůči Alicentiným dětem obzvláště chladný, narození každého z nich, Aegona v roce 107, Helaeny v roce 109, poté Aemonda, ho odsouvalo hlouběji a hlouběji v nástupnické linii, zato se měl k Rhaenyře.
Nepřátelství rostoucí mezi Alicent a Rhaenyrou se tak přeneslo i na jejich děti. Aemond a jeho sourozenci, k nimž v Aemondových čtyřech letech přibyl ještě Daeron, začali být nesmiřitelní rivalové synů Rhaenyry (nejstarší se narodil stejného roku jako Daeron, v seriálu jsou data posunutá). Konkrétně Aemond je nesnášel proto, že jim „ukradli“ jejich práva na trůn, a čím víc času je nutili trávit spolu, například při hostinách, při společném cvičení nebo studiích, tím to bylo horší. Zvlášť s Aemondem. Byl smělý, divoký, svéhlavý, vznětlivý, nemilosrdný, urážlivý, vypočítavý. Ačkoli v seriálu nebylo divu, otevřeně ho tam šikanovali jak Aegon tak Rhaenyřini synové Jacaerys a Lucerys.
 |
| zdroj |
A ani rodiče ho před ponižováním nebránili. Alicent pokárala Aegona, ale nezabránila mu v dalších kouscích. Viserys odmítl trestat Rhaenyřiny děti, podle něj beztak za vším stál hlavně Aegon, a nejen kvůli svému seriálovému chatrnému zdraví se o děti v podstatě nezajímal. K tomu mu Helaena předpověděla (v knize nemá věštecké nadání), že získá draka, ale bude muset zavřít oko.
Dračí jezdec
To se nakonec stalo v roce 120, když bylo Aemondovi 10. Zemřel Rhaenyřin manžel Laenor Velaryon a celý královský dvůr vyrazil na jeho pohřeb na Náplavomarku (v seriálu vyrazil na pohřeb jeho sestry Laeny a Laenor předstíral svou smrt den po něm, kdežto v knize zemřela Laena několik týdnů před Laenorem). Viserys proto navrhl, aby se na zpáteční cestě zastavili na Dračím kameni, aby si Aemond konečně vybral dračí vejce nebo dráče, pokud je „dost statečný“.
Aemonda takový komentář dopálil, dohnal ho k troufalému, vzpurnému činu. Na Náplavomarce žila Laenina dračice Vhagar, nejstarší a největší z draků. Jak lépe by Aemond prokázal statečnost? Akorát by mu rodiče nikdy nedovolili se k Vhagar přiblížit, tudíž se k ní vyplížil potají. Jenže ho chytil jeho tříletý synovec Joffrey Velaryon. Aemond nechtěl, aby někoho upozornil na jeho přítomnost, vrazil mu facku a strčil ho do dračího hnoje. Pak vyšplhal Vhagar na záda, ta se utrhla ze řetězů, neshodila ho, přijala ho jako nového jezdce, dvakrát s ním zakroužila a zase přistála.
Na Joffreyho měla facka pochopitelně úplně opačný účinek. Začal křičet, zburcoval starší bratry Jacaeryse a Luceryse. Jakmile Aemond přistál, všichni čtyři se do sebe pustili dřevěnými cvičnými meči. Možná by si doopravdy neublížili, jenže Aemond s nově nabytým sebevědomím nazval své synovce silnými (v originále strong) – jejich pravý otec podle královských drbů neměl být Laenor ale starý Rhaenyřin milenec Harwin Strong z Harrenova. Jacaerys byl dost starý, aby narážku pochopil, a pustil se do Aemonda s větší vervou. Aemond byl už tehdy obratnější, rychle získal navrch, zuřivě Jace bil. Luke proto vytáhl dýku, sekl Aemonda přes obličej a připravil ho o pravé oko.
V seriálu zase na pohřbu Laeny nejprve Aemond předvedl nespokojenost se zásnubami svých starších sourozenců. Aegon totiž neměl Helaenu rád, považoval ji za hloupou a Aemondovi se nelíbilo, jak ji uráží. On by prý bez protestů splnil svou povinnost, kdyby matka zasnoubila raději je (v knize je zasnoubil Viserys). A ačkoli ho k hledání nového draka neprovokovaly ničí poznámky, ještě téže noci se rozhodl zkusit si osedlat Vhagar. Úspěšně.
Nicméně když s ní zase dosedl na zem, už na něj čekali Jace a Luke, které zburcovaly Laeniny dcery Baela a Rhaena (v knize jim byly teprve 4 a incidentu se neúčastnily, v seriálu jsou starší). Všimly si, jak se motá kolem Vhagar, a Rhaena, toho času bez vlastního draka, měla za to, že má právo si Vhagar přivlastnit sama. Hrdý Aemond jí jen odvětil, ať si osedlá prase, to se k ní hodí. Děvčata se s ním začala pošťuchovat, Aemond vyhrožoval, že Baelu předhodí Vhagar, pokud ho ještě jednou praští, na to se na něj sesypali Luke a Jace.
Aemondovi se podařilo vyvléknout, popadl Luka za krk, rozmáchl se kamenem. Vykřikoval, jak Luke zemře s křikem stejně jako jeho otec. Harwin uhořel dříve toho roku na Harrenově a opět to byl Jace, kdo jeho narážky pochopil a vytáhl nůž. Aemond se proti němu vrhnul, ale Luke stihl nůž sebrat sám a sekl Aemonda do levého oka. Načež je našli Viserysovi gardisté.
Napětí mezi jejich rodinami zhoustlo. Alicent, pevně na straně svého syna, požadovala Lukovo oko jako trest a pokání, což Viserys zásadně odmítl (v seriálu sama popadla dýku, pořezala Rhaenyru a tak tak ji zastavili). Rhaenyra zase požadovala Aemondův ostrý výslech, dokud neodhalí, kde slyšel pomluvy o otcovství jejích synů. Ani to Viserys nepovolil, jen donutil Aemonda přiznat, že od Aegona. A tím chtěl celou věc uzavřít. Požadoval mír, zakázal další šíření pomluv. Alicent se s tím nikdy nespokojila, nicméně Aemond, jak se prozatím zdálo, zdánlivě ano.
Získal přezdívku Jednooký, ztráta oka výměnou za Vhagar podle něj byla spravedlivý obchod, a místo oka si nechal zasadit safír. Jen hlavně u dvora přes něj nosíval pásku, prý aby neděsil dámy. Jeho postižení mu pod vedením sera Cristona Colea z královské gardy, později lorda velitele královské gardy (v seriálu se jím stal až po smrti Viseryse), ani nebránilo stát se velmi dobrým, nebezpečným šermířem. Pořídil si černou, zlatě žlábkovanou zbroj (v seriálu se ve zbroji neukázal a neměl zájem o turnaje). Ani ve studiu dalších oborů a v rostoucí touze po moci, díky čemuž se měl minimálně v seriálu za schopnějšího, než byl zpustlý Aegon.
 |
| zdroj |
Ve skutečnosti ale na incident nikdy nezapomněl. Své synovce, hlavně Lukea, nenáviděl do konce života. V jeho 17 třeba Viserys uspořádal hostinu k oslavě svého uzdravení. Tělo mu zamořila infekce z pořezání o Železný trůn a po nepříjemném stonání a amputaci dvou prstů se jí konečně zbavil (v seriálu bylo jeho zdraví výrazně horší, prošel několika amputacemi). Sezval na ni celou rodinu, byť Rhaenyra se svou domácností už žila na Dračím kameni, kam ji nechal přestěhovat, aby mezi ní a Alicent udržel příměří. Všichni se tvářili přátelsky, včetně Aemonda. Dokud Viserys neodešel. Aemond tehdy opět své synovce posměšně označoval za „silné“ chlapce.
Šest let po osedlání Vhagar tak učinil i v seriálu. Tehdy do Králova přístaviště dorazil Vaemond Velaryon s požadavkem, ať ho král jmenuje dědicem Náplavomarky, když malí Velaryonové nejsou synové Laenora. Aemonda tato aféra zjevně bavila, ale satisfakce se nedočkal. Daemon v trůnní síni Vaemonda coby zrádce popravil a Viserys potvrdil pozici Aemondových synovců. V knize se Vaemond jako synovec, nikoli bratr lorda Corlyse Velaryona, pokoušel o totéž na Náplavomarce, kde ho Rhaenyra nechala zajmout a doručit k popravě. Až jeho příbuzní si stěžovali v Králově přístavišti – nicméně Viserys dostál svému starému prohlášení, nechal jim jako zrádcům označujícím jeho vnuky za bastardy vytrhnout jazyky.
Po tomto slyšení se konala rodinná večeře, kde si opět obě strany vzájemně připíjely na zdraví a Aemond jejich předstírání tiše strpěl. Jakmile Viserys odešel a služebnictvo před něj servírovalo pečené sele, Luke si vzpomněl na jejich dávný vtípek s Růžovým děsem, rozesmál se a Aemonda to rozzuřilo. Přípitkem na své „silné“ synovce vyprovokoval rvačku. Poslední, jaké bylo ještě možno zabránit, protože po této večeři, v knize dva roky po slavnostním uzdravení, Viserys zemřel.
Nepřítel na život a na smrt
Po Viserysově smrti v Králově přístavišti odmítli vyslyšet jeho rozhodnutí o dědičce Rhaenyře. Jak mnozí z jeho rádců a lordů už dávno plánovali, připravili korunovaci Aemondova staršího bratra. Než tak ale mohli učinit, museli Aegona nejprve najít, protože byl za zábavou ve městě. V seriálu se do hledání zapojil i Aemond, aby bratra přivedl matce. Chtěla ho korunovat za svých podmínek, přimět ho k mírovému jednání s Rhaenyrou, zatímco kdyby ho do rukou dostal její otec, Viserysův starý pobočník Otto Hightower, přesvědčil by ho k drastičtějším opatřením.
Aemond proto vyrazil s Cristonem Colem, v seriálu novým lordem velitelem královské gardy, do nevěstince na Hedvábné uličce, kde Aemondovi, když mu bylo teprve 13, zaplatil Aegon jeho první ženu, madam Sylvi. Ve skutečnosti ale neměli tušení, kde nezvedeného prince hledat, nakonec ho zajistili téměř náhodou. A dostali na korunovaci v Dračím doupěti.
A zatímco v knize byli sice přihlížející měšťané zmatení, rozcházejí se záznamy, zda krále vítali nebo požadovali královnu Rhaenyru, Aegon jako Aegon II. a Helaena jako jeho královna vítězoslavně odletěli do Rudé bašty na svých dracích, v seriálu závěr ceremonie narušila Viserysova sestřenice, princezna Rhaenys. Byla v době Viserysovy smrti ve městě kvůli Vaemondovu slyšení coby manželka lorda Corlyse, vplížila se do Dračího doupěte, aby mohla uniknout i se svým drakem, protože s králem Aegonem nesouhlasila, probourala se podlahou a odletěla. Okamžik zvažovala, zda Aegona a jeho sourozence spálí, načež se Aemond ochranitelsky postavil před svou sestru, ale neučinila tak.
V hlavním městě tedy začal vládnout Aegon. Malá rada ihned sháněla pro zelené podporu, protože Rheanyra musela zprávy o „ukradení jejího trůnu“ obdržet každou chvíli. Jako první se soustředili na Bouřlivý konec. Předchozí lord Boremund Baratheon byl velmi nakloněn své neteři Rhaenys. Jeho syn Borros mohl mít podle malé rady stejný názor a postavit se za Rhaenyru stejně jako Rhaenys. Proto poslali Aemonda, aby Borrose přesvědčil.
Aemond se v Bouřlivém konci nečekaně přesvědčil o opaku. Borros si jako dědice trůnu přál muže, Rhaenyra by ho měla získat, jen pokud by žádný nebyl. Nehodlal přisvědčit Rhaenys, kterou nikdy ani nepoznal. Zvláště, když jejich spojenectví Aemond stvrdil zásnubami s jednou ze čtyř Borrosových dcer. Neví se se kterou, jen to nebyla Maris. Ovšem další ráno se objevil Lucerys Velaryon se stejným cílem, tedy přesvědčit Borrose k podpoře jeho matky, a pokud měl někdo zato, že válce ještě šlo zabránit, po tomto momentu byly všechny snahy zmařeny. Nenávist zvítězila.
Aemond s Borrosem už dojednávali podrobnosti zásnub a podpory, když k Bouřlivému konci přiletěl na mladém drakovi Arraxovi. Co se stalo, popsalo mnoho svědků. Borros Luceryse a Rhaenyru odmítl. Aemond začal Luceryse urážet. Lucerys se ho snažil ignorovat jako vyslanec, jenž se nemá pouštět do žádných potyček, jenže Aemond nepřestával. Vytáhl meč, žádal, ať si Luke vydloubne oko. Schylovalo se ke rvačce. Borros poslal stráž, aby Aemonda zarazil, zakázal mu prolévat krev pod jeho střechou a nakonec nechal Lukea eskortovat pryč. Tehdy prý vše mohlo skončit.
 |
| zdroj |
Maris se však urazila, že si ji Aemond nevybral, a rozhodla se svou nelibost vybít. Uštěpačně poznamenala, zda mu Luke kdysi vzal oko nebo koule, a jak je ráda, že si vybral její sestru, protože ona chce manžela se vším všudy. Aemond se rozzuřil. Žádal Borrose o povolení odejít, Borros mu vyhověl. Nemůže mu přece přikazovat, kde má zůstávat a co má dělat mimo jeho hrad. Aemond se rozběhl k Vhagar, zatímco venku udeřila bouře, kvůli níž nemohl mladší a rychlejší Arrax bezpečně uletět.
Aemond si na Lukeovi chtěl konečně vylít zlost, asi zamýšlel dosažený následek. Jejich draci se porvali. Šlehaly plameny, ozýval se řev. Arrax neměl šanci. Pětkrát větší a zkušenější Vhagar s ním učinila rychlý konec. Po krátkém boji se polámaný Arrax zřítil do Zálivu ztroskotání a po třech dnech se pod útesy Bouřlivého konce vyplavila jeho hlava (v seriálu křídlo). Podle královského šaška Hříbečka, jenž si často vymýšlel, i mrtvola Lukea, z níž měl Aemond vyříznout oči a věnovat je Maris na lůžku z chaluh. Podle velmistra Munkuna se Lukovo tělo nenašlo. Tak jako tak Aemond způsobil jeho smrt a vysloužil si přezdívku Roduvrah.
V seriálu se zase Aemond zasnoubil, jak se ukázalo posléze, s Floris. A když po hádce v Bouřlivém konci dohonil Luka na Vhagar, snažil se ho jen vyděsit, ponížit. Arrax ovšem zpanikařil, vychrlil na Vhagar oheň a Aemond ji nedokázal uklidnit. Překousla Arraxe a spolkla Luka, což, jak později přiznal, byla nehoda.
Zpátky v Králově přístavišti si Aemondova matka a děd zoufali. Ztratili možnost řešit konflikt diplomaticky. Pouze Aegona II. to potěšilo a uspořádal hostinu na Aemondovu počest. V seriálu ho dokonce přizval do malé rady a Aemond začal okamžitě úřadovat. Navrhoval zajistit Harrenov a tím Říční krajiny. Aegon k tomu přidal návrh odletět s ním do Řekotočí, vynutit si kapitulaci Říčních krajin a po cestě spálit lodě Velaryonů, které pro Rhaenyru blokovaly Černovodný záliv a obchod v hlavním městě. Nicméně nakonec bylo rozhodnuto, že král je příliš důležitý, aby se vydával do boje, a Vhagar je potřeba ve městě na obranu, protože Rhaenyra se určitě bude chtít pomstít. Jen ještě netušili, jak to udělá.
Harrenov hned na začátku obsadil Rhaenyřin druhý manžel Daemon jako shromaždiště říčních lordů zbrojících pro Rhaenyru. A také sehnal přes kontakty v Králově přístavišti dva vrahy, které poslal zabít syna Aegona II. V seriálu na Harrenov vyrazil později, naopak osobně na přání Rhaenyry kontaktoval dva vrahy s úkolem zabít přímo Aemonda, a nezakázal jim zabít jiného prince, pokud by úkol splnit nedokázali.
Aemond tak zatím v seriálu plánoval, jak by mohli vyrazit po Korunních zemích, podrobit vojáky místních černých a zamířit s nimi na Harrenov. Zamlouvalo se to Cristonu Coleovi, ne tak Aemondovu dědovi, ten žádal trpělivost. Aemond proto v osudový večer zamířil do nevěstince ke své oblíbené madam Sylvi, své první prostitutce, jež mu kromě sexuálních služeb nahrazovala určitou formu mateřské pozornosti. Tudíž ho Daemonovi vrazi nenašli a místo něj zabili Aegonova prince Jaehaeryse (v knize mířili rovnou za Aegonovými dětmi).
Prošli ale Aemondovými komnatami a Aemond si toho všiml. Lichotilo mu, že Daemon se ho podle něj bojí tak moc, až na něj poslal vrahy, místo aby mu čelil. Ještě víc mu lichotilo, že je nyní faktickým Aegonovým dědicem, protože seriál vynechal malého prince Maelora. A hlavně se vyplnil jeho plán. Aegon udělal z Cristona nového, akčnějšího pobočníka, a ten se rozhodl využít Aemondových nápadů. Vytáhl proti černým v Korunních zemích, byť zatím bez Aemonda.
S ním vymyslel ještě jeden plán, jímž chtěl Rhaenyřině straně rovněž zasadit ránu. Nesvěřili se jen Aegonovi. A proto se ošklivě zvrhl poté, co Aegon na Aemonda náhodou narazil u madam Sylvi, vysmíval se mu, veřejně ho urážel, hluboce zasažený zjištěním, jak Aemond rozhoduje válečné strategie bez jeho vědomí a s tichým souhlasem malé rady. Jako by hodlal vládnout místo něj. Zkrátka poté, co si i on z Aemonda nevědomky udělal nepřítele.
Zatímco z knižní předlohy nevyplývá, zda Aegon Aemonda někdy šikanoval, ani žádné jejich nepřátelství. Naopak se tajného plánu účastnili oba dva. Totiž Criston zajistil několik pevností v Korunních zemích, naplánoval útok na Havranův hřad Stauntonů a připravil past na Rhaenyřiny draky. Lord Staunton dopředu věděl o jeho postupu, tudíž se zavřel na hradě. Nemohl takto chránit své země, Criston vypaloval pole, vyvražďoval dobytek a poddané a poté Havranův hřad oblehl. A jakmile začaly docházet zásoby, poslal lord Staunton na Dračí kámen žádost o pomoc.
Po devíti dnech se ukázala Rhaenys na dračici Meleys. Criston po ní nechal střílet šípy, vydráždil ji, aby se snesla níž. Načež sklapla past. Aegon a Aemond vyletěli na Sluncežárovi a Vhagar. Bojovali s Meleys stovky metrů nad bitevním polem. Meleys by měla šanci proti jednomu z nich, ale ne proti oběma. Nakonec se zakousla Sluncežárovi do krku, Aemond se na ni snesl na Vhagar a všechny tři srazil k zemi. Zůstal díky obrovitosti Vhagar nezraněn. Zato potrhaná Meleys skončila na kusy v hradbách Havranova hřadu, Rhaenysino ohořelé tělo vedle ní, Sluncežár téměř přišel o křídlo a Aegon utrpěl vážné popáleniny a zlomeniny. Aemond s Cristonem pak vedli zbývající vojáky do hradu, zabili lorda Stauntona, popravili jeho stočlennou posádku a vítězoslavně se vrátili do Králova přístaviště s hlavou lorda a Meleys a s Aegonem v krytých nosítkách.
 |
| zdroj |
V seriálu byl součástí tohoto plánu jen Aemond a Rhaenys vyrazila z Dračího kamene preventivně proti Cristonovu tažení. Criston tehdy vypustil signál pro Aemonda schovaného s Vhagar hluboko v lese. Jenže než vyletěl, do bitvy se neplánovaně připojil Aegon, opilý a uražený, že ho vynechávají. Aemond se rozhodl raději vyčkat. Aegon napadl Rhaenys, Meleys byla silnější a větší než Sluncežár, rychle získala navrch, zranila Sluncežára.
Na to se Aemond konečně zapojil. Nejprve k Aegonově úlevě, následně napadl s Vhagar oba dva draky. Nechal Vhagar chrlit plameny, zasáhl Aegona i Sluncežára a ti padli k zemi. Potom se rozhodl vyřídit Rhaenys. V přímém souboji měla Vhagar výrazně navrch, neutržila žádná vážná zranění, rozdrtila Meleys čelistmi krk a poslala ji i s jezdkyní proti hradbám Havranova hřadu. Nezraněný Aemond poté přistál a v lese našel vážně raněného Aegona i se Sluncežárem, načež jeho a hlavu Meleys odvezli zpátky do Králova přístaviště.
Princ regent
Aegonova zranění ho upoutala na celý rok na lůžko. Bylo tak třeba, aby se někdo chopil jeho povinností. Aegonovým dědicem byl po smrti Jaehaeryse jen dvouletý Maelor, což nepřipadalo v úvahu. Aemond však ano. V seriálu Maelor neexistoval a Aemond nepřiznal, jakou roli v Aegonově pádu sehrál, tedy i tam, byť byl nebezpečně mocichtivější, neexistoval lepší kandidát. Proto Aemonda jmenovali princem regentem a ochráncem říše (v seriálu se i Alicent ucházela o roli regenta, malá rada ji odmítla jako ženu, v knize zůstávala v pozadí).
Aemond tak začal vládnout. Nosil i Aegonovu korunu, která na něm údajně vypadala mnohem lépe než kdy na Aegonovi II., a soustředil se především na válku. V seriálu ještě nechal zavřít městské brány (v knize Alicent), protože kvůli znepokojivému pohledu na hlavu Meleys a nedostatku jídla začali měšťané utíkat, nařídil Tylandovi Lannisterovi vyjednávat s Triarchií zpoza Úzkého moře o pomoci (v knize s ní začal vyjednávat ještě Otto Hightower a Triarchii nějakou dobu trvalo, než sama zaslala odpověď) a rozhodl na místo pobočníka vrátit Ottu (v knize jím zůstal Criston Cole). Jenž ale tou dobou neodpovídal na zprávy a nacházel se neznámo kde (v knize byl pravděpodobně stále u dvora).
A pak konečně naplánoval, čeho chtěl dosáhnout od začátku, útok na Harrenov. Daemon ho předběhl, Aemond ho tak hodlal porazit. Sám, chtěl si přivlastnit všechnu slávu z Daemonovy porážky, proto nechtěl ani zavolat na pomoc Daerona. V seriálu vyslal napřed Cristona, chtěl se k němu připojit až ve správný čas. Mezitím se ujistil, aby jeho chvílemi lucidní bratr neprozradil, co se stalo u Havranova hřadu, pročež se Aegon Aemonda začal doopravdy bát. V jednu chvíli dokonce plánoval zadržet ho a potrestat. Zjistil také, že Rhaenyra sehnala nové dračí jezdce, když jeden doletěl až nad město, Aemond ho pronásledoval přes záliv a u Dračího kamene mohl vidět nově osedlané draky. Opět u něj převážil vztek, odletěl na blízký Ostrý výběžek a vypálil tamější město (v knize tam stojí hrad Bar Emmonů a výběžek válka nezasáhla).
 |
| zdroj |
V knize Helaena neměla vize, byla psychicky příliš zlomená, a Aemond namísto mezidobí panování a zjišťování pohybu nepřátel nechal svou agresi převládnout ihned. Účastnil se tažení na Harrenov od začátku. Chtěl udeřit dřív, než Daemon sežene dostatek mužů na útok proti hlavnímu městu.
Vymyslel, jak říční lordy přepadnout na dvou frontách – ze západu na ně bude tlačit zelená armáda Lannisterů, z Králova přístaviště on a Criston, protože po Havranově hřadu sebral všechny, které měl po Korunních zemích k dispozici, a vyrazil s 4000 muži, hlavně pěchotou, po Královské cestě. Harrenova měli podle očekávání dosáhnout po 16 dnech. Aemond si k tomu myslel, že Daemon na ně zaútočí na pochodu, a tak se zdržoval u hlavní kolony, místo aby letěl dopředu.
Plán docela vycházel. Trochu je zpomalily rozblácené cesty, bouře, zásobovací vozy, nicméně je potkala jen jedna krátká, ostrá bitva na břehu Božího oka, s žádnými jinými protivníky se nesetkali – a neuvědomili si, že takový klid nemůže být náhodou. Že je něco špatně, někdo chtěl, aby je od cesty k Harrenovu a co nejdál od Králova přístaviště nic neodrazovalo, jim došlo, až když po 19 dnech dorazili k hradu, Aemond o den později, a našli ho opuštěný až na jeho právoplatné obyvatele Strongy. Jen stále netušili, jaké důsledky je čekají. Podle Aemonda se ho Daemon a jeho „říční špína“ zkrátka báli a raději utekli.
Daemon ve skutečnosti očekával Aemondovu ukvapenost, a jakmile ho špehové z města informovali o odchodu zelených, nechal říční armádu vyrazit proti Lannisterům, nasedl na draka Caraxe, konvoje svého synovce obletěl a připojil se k Rhaenyře, s níž udeřil na Královo přístaviště. Aemond tam zanechal pouze minimální obranu, žádné bojeschopné draky. Nepočítal ani s obrovským množstvím členů městské hlídky stále věrných Daemonovi z doby, kdy jí velel. Tudíž město téměř bez boje padlo.
Teprve tehdy si Aemond uvědomil, jaký byl blázen. Opět ho přemohla obrovská zuřivost. Tentokrát směřovaná na Strongy. Oficiálně stáli na straně zelených, jelikož jejich lord Larys byl Aegonovým mistrem našeptavačů. Ovšem Aemond jimi pohrdal kvůli Harwinovi, údajnému otci svých nenáviděných synovců. Také nikdy nevěřil Larysovi. Strongové určitě spolupracovali s černými, ostatně Larys zmizel z města, když ho černí obsadili, a jeho prastrýc ser Simon Strong, kastelán Harrenova, bez boje odevzdal Harrenov Daemonovi. To podle něj byla zrada. Simon protestoval. Neměl jinou možnost, nedokázal by hrad bránit proti drakovi, není zrádcem, je oddaný služebník koruny, stejně jako jeho prasynovec. Byl Daemonovým vězněm (ačkoli v seriálu s ním poměrně dobrovolně spolupracoval).
Aemond nechtěl nic slyšet. Simonovo přesvědčování ho utvrzovalo v jeho podezření. Simon je zrádce stejně jako určitě Larys. Však Daemon a Rhaenyra museli nějak vědět, kdy bude vhodná chvíle udeřit, musel jim to vzkázat někdo z malé rady, a Strongové jsou nečestní zrádci už od Harwina. Přikázal tedy, aby dali Simonovi meč, aby o pravdivosti jeho obhajoby rozhodli bohové v rozsouzení soubojem. Což byla zuřivá fraška. Simon byl starý, velmi dobře trénovaný Aemond ho okamžitě rozsekal. Kusy jeho těla potom nakrmil Vhagar.
Vztek si tím neutišil. Zavraždil každého mužského Stronga do posledního vnoučka, legitimního nebo bastarda, a jejich sťaté hlavy házel na hromadu, která byla nakonec metr vysoká. Rod Strongů tak skončil Aemondovou rukou na harrenovském nádvoří, s jedinou výjimkou. Alys Řeku, údajného bastarda Lyonela Stronga nebo někoho z jeho předků, jíž mělo být alespoň 40 ale vypadala mnohem mladší, si nečekaně ihned po dobytí Harrenova jako válečnou kořist odvedl do postele, zatímco ignoroval všechny ostatní, i mladší ženy. Podle mnohých to byla čarodějka, která ho takto očarovala.
Poslední bitva
Nedlouho poté říční armáda porazila velkou lannisterskou armádu u jezerního břehu nedaleko Harrenova. V podstatě ji zmasakrovala. Jakmile panoš přinesl tyto zprávy Aemondovi, vzteky by ho uškrtil, kdyby mu Alys nezabránila. S Cristonem si tak uvědomili, že v této situaci Harrenov neudrží. Žádné posily ze západu už nepřijdou, sami nemají dost mužů, aby čelili nepřátelům. Rozhodli se raději hrad opustit. Criston měl zamířit na jih a spojit se s armádou Hightowerů z Roviny (cestou čelil mnoha překážkám, nakonec i jeho zmasakrovali říční lordi), Aemond zase zahájil jednomužné tažení za pomstou na Říčních krajinách.
Harrenov zatím rychle obsadila lady Sabitha Frey, ovšem Aemond se ještě vrátil, aby zachránil Alys, a zaplavil hrad plameny. Sabitha přežila jen díky tomu, že se včas schovala v latríně. Potom Aemond vypaloval spoustu sídel a vesnic, což se stalo vážným problémem. Říční krajiny se měnily v popel nejen kvůli lítým bojům se západem a s Cristonem Colem, ale i kvůli Vhagar. Aemond zcela zanevřel na povinnosti regenta a ochránce říše, tedy vojenského velitele královských vojsk. Rozpoutal apokalypsu.
Rhaenyra proto vyslala Daemona a neurozenou dračí jezdkyni Kopřivu, aby Aemonda v Říčních krajinách našli a s ním a Vhagar se vypořádali. Nicméně Aemond byl sám, létal, jak se mu zachtělo, objevil se a rychle zase mizel, takže týdny a měsíce neměli úspěch. Nakonec navíc Rhaenyru zradili dva neurození dračí jezdci, ona začala podezírat i ostatní včetně Kopřivy, žádala její hlavu, Daemon musel Kopřivu poslat do bezpečí, nejspíš už měl všeho dost a změnil taktiku – už nechtěl Aemonda najít, rozhodl se ho vyzvat.
 |
| zdroj |
Draci vzlétli při západu slunce nad jezero. Jejich řev a vřískot slyšeli na tucet mil. Metali po sobě plameny tak jasné, až se poddaní z okolí báli, že hoří obloha a mraky. Nakonec Daemon využil Aemondova slepého úhlu, s Caraxem vrazil do Vhagar, Caraxes se jí zakousl do krku a oba draci začali zápis zaklesnutí v sobě. Oba byli zranění, vyčerpaní, Caraxes se zahryzával větší a větší silou, Vhagar mu téměř ukousla křídlo, drápy mu rozpárala břicho. Nedokázali se déle udržet ve vzduchu, začali padat k zemi.
Daemon nepřipoutaný k sedlu v tu chvíli přeskočil na Vhagar. Připoutaný Aemond se nemohl dost dobře bránit. Daemon mu tak strhnul přilbu a zabodl mu svůj meč Temnou sestru do důlku po vypíchlém oku. Hned na to oba draci dopadli do jezera, voda vystříkla tak vysoko jako stojí Věž spáleného krále Harrenova. Nikdo nemohl přežít.
Jen Caraxes se ještě vydrápal na břeh, kde pošel. Daemonovo tělo se ve velkém, hlubokém jezeře nikdy nenašlo. A až po čtyřech letech objevili mrtvolu Vhagar s Aemondovým tělem stále připoutaným k sedlu a s Temnou sestrou v lebce. Lebku Vhagar tak přivezli do Králova přístaviště, aby zdobila trůnní sál, a Aemondův osud byl potvrzen. Zemřel v pouhých dvaceti letech uprostřed bratrovažedné války, kterou pomáhal rozdmýchat a vést.
Jeho ztráta znamenala pro zelené tvrdou ránu stejně jako ztráta Daemona pro černé. Obě strany přišly o schopné velitele a mocné draky. Jen jedna otázka zůstala navždy nezodpovězená. Po válce krátce vládla bezprizornímu Harrenovu Alys. Železný trůn proto žádal její kapitulaci. Jenže ona předvedla malého chlapce, tvrdila, že je Aemondův syn a právoplatný král, protože ona je Aemondovou vdovou. Žádné záznamy však nehovoří o tom, zda se někdy vzali, a i další osud Alys i Aemondova údajného syna se nakonec ztratil v dějinách.
Žádné komentáře:
Okomentovat