 |
| zdroj |
Po Robertově rebelii pak ještě vznikly rodové větve Baratheonů z Králova přístaviště sídlící v Rudé baště a Baratheonů z Dračího kamene. Od Durrandonů také možná převzali svou typickou podobu, kterou se vyznačují dodnes – bývají vysocí, mohutní, černovlasí a modroocí, často mívají hranatou bradu a prchavou náturu. A byli lordy, králi, pobočníky, členy malé rady a hlavně vojevůdci.
Založení rodu Baratheonů
Prvním Baratheonem, ještě ne formálně šlechticem, a hlavně mužem bez jakéhokoli opravdového rodu, byl Orys Baratheon. Nejbližší, snad jediný přítel Aegona Targaryena, jeden z jeho generálů, černovlasý, černooký divoký válečník. Údajně také Aegonův bastardí bratr, protože měl být synem lorda Aeriona Targaryena a neznámé ženy. Tato skutečnost se nikdy výslovně nepotvrdila, ale věří tomu mistři i Targaryeni sami. Například Jaehaerys I., Aegonův vnuk, to považoval za otevřené tajemství.
Bez váhání proto podporoval Aegonův plán na sjednocení Západozemí. Toho se Aegon nejprve snažil dosáhnout mírově. Rozeslal západozemským králům požadavky na přísahu věrnosti. Bouřlivý král Argilak Durrandon stejně jako všichni ostatní odmítl, ale nabídl Aegonovi spojenectví, svou dceru Argellu a pozemky (z většiny ve sporném území). Aegon to odmítl, už byl ženatý, nabídl však ruku Oryse a požadoval víc území. To Argilaka rozzuřilo, bastard pro něj nepřipadal v úvahu, a poslal Aegonovi zpátky ruce poslů s tím, že jsou to jediné ruce, které od něj dostane.
Tím se zpečetila jistota, že mírovou cestou získat Bouřlivé království nepůjde. Jakmile Aegon zahájil své dobývání, nechal se korunovat v provizorním Aegonfortu králem (což v tu chvíli ještě nebyl titul uznávaný po Západozemí), jmenoval Oryse svým pobočníkem, svěřil mu velení části pozemní armády a Orys s Aegonovou sestrou a manželkou Rhaenys a její dračicí Meraxes vyrazil pár dní po korunovaci do Bouřlivého království skrz Královský les.
Argilak shromáždil vazaly a jeho lordi Fell, Buckler a Errol přepadávali postupující Orysovu armádu, dokud je Meraxes nedonutila ustoupit. Argilakovi rychle došlo, že dračí oheň nepřežijí ani jeho hradby, navíc slyšel, jak Aegon mezitím vypálil Harrenov, a tak vyjel se svou armádou. Orys to díky Rhaenys a jejím přeletům nad Argilakovými jednotkami zjistil. Opevnil se na kopcích jižně od Bronzobrány, až Argilakova dvojnásobná armáda dorazila do bitvy zvané poslední bouře.
 |
| zdroj |
Království tím ale ještě nezískal. V Bouřlivém konci se opevnila nová královna Argella. Armáda tak vytáhla na další pochod, akorát Rhaenys na Meraxes byla rychlejší. Jakmile pak posádka hradu viděla blížícího se draka, začala se obávat osudu Harrenova a obrátila se proti Argelle. Přepadli ji a dotáhli nahou v řetězech do Orysova tábora. Čehož Orys velice chytře využil – sundal jí pouta, zahalil ji svým pláštěm, údajně se k ní choval kavalírsky, a když Aegon rozhodl o připadnutí Bouřlivého království do nové říše, prostě si ji i její panství přisvojil. Aegon mu věnoval Bouřlivý konec se všemi jeho zeměmi, jmenoval ho lenním pánem Bouřlivých krajin, Orys si vzal Argellu a převzal její znak a slova. Údajně to bylo na počest Argilakova hrdinství a proto, že Orys žádné šlechtické pocty neměl. Jen namísto pokračování v rodu Durrandonů představil vlastní jméno a vznikl rod Baratheonů, jenž pokračoval nejméně dvěma syny Oryse s Argellou.
Vláda v Bouřlivých krajinách pak nebylo to jediné, co patřilo k Orysovým povinnostem. Zůstával i Aegonovým pobočníkem a vojevůdcem. Když se Aegonovi během dobývání Západozemí nepodařilo dobýt Dorne, připojil se k němu do první dornské války zahájené po Aegonově formální korunovaci po spojení zbytku říše. Vedl tisícovku rytířů po Kostěné cestě skrz Rudé hory, což byl ještě mnohem složitější pochod než skrz Královský les.
Koně jen velmi těžko postupovaly po úzké, kamenité, zakroucené cestě na dně průsmyku, zatímco na jejich jezdce shora Dornové házeli kameny, před nimiž nebylo úniku. Na přechodu řeky Wyl Dornové rozpoutali noční nájezd, zasypali Orysovy muže šípy, kameny a oštěpy, a nedovolili jim překročit most. To mělo devastující účinky. Na Orysově straně bylo tolik padlých, že jejich těla zablokovala Kostěnou cestu z obou stran, a když Orys nařídil ústup, protože dopředu už vůbec nemělo smysl se prodírat, Dornové spustili sesuv kamení. Pak už jim stačilo jen dostat se dolů a všechny kromě Oryse a tuctu lordů, z nichž koukalo dobré výkupné, zmasakrovat.
Alespoň Orys tak mohl marnou invazi přežít relativně bez úhony. Kdyby se zajatci nedostali do „péče“ lorda Wyla z Wylu, divocha z hor přezdívaného Milovník vdov, a kdyby tam nezůstali celé tři roky. Nakonec totiž Aegon sice souhlasil s požadavky Dornů a vyplatil výkupné, tedy váhu každého zajatce ve zlatě, jenže než Wyl muže propustil, každému nechal useknout ruku, kterou vládli mečem, aby ho už nikdy nemohli pozvednout proti Dorne. Aegon to samozřejmě nehodlal nechat být. Snesl se na horskou pevnost Wylů na svém drakovi a spálil ji, ale Wylové se stihli ukrýt v jeskyních a tunelech pod horou a nakonec hrad obnovili.
Orys, přezdívaný už Jednoruký, tak značně zahořkl. Odstoupil z pozice pobočníka a vrátil se do Bouřlivých krajin, posedlý nenávistí vůči Dorne a touhou po pomstě zejména vůči Wylům. Jen ji dlouho nedokázal realizovat. Třeba když během stále probíhající dornské války zemřela královna Rhaenys i se svou dračicí při jednom z útoků a Aegon Dorne dva roky zuřivě vypaloval, aniž by se i tak vzdalo, přišla do Králova přístaviště dcera prince Dorne s nabídkou míru. Orys tehdy navrhoval, aby ji poslali otci zpátky bez ruky, což Aegon odmítl, a po přečtení dopisu dodnes neznámého obsahu její nabídku přijal.
Šance se Orysovi naskytla až během druhé dornské války za vlády Aegonova syna Aenyse I. Tehdy Targaryeni dobývání Dorne na docela dlouho vzdali, ovšem dornský psanec král Sup s docela velkou armádou plenil země severně od Rudých hor, tedy útočil na jižní Bouřlivé krajiny. Byly z toho kruté regionální potyčky, dostatečně otravné a dostatečně ohrožující bezpečnost na hranicích dvou říší, aby Orys zorganizoval velkou trestnou výpravu zvanou hon na Supy. V době, kdy dosud neporazitelný král Sup udělal osudovou chybu – rozdělil svou armádu a polovinu poslal oblehnout hrad Kamenopřilba.
Právě na tuto půlku se zaměřil Orys. Nejen, že obléhali hrad v Bouřlivých krajinách, také ji vedl lord Walter Wyl, Wylův syn. Orys jeho Dorny pod hradbami rozdrtil. Waltera mu pak přivedli raněného a Orys se konečně dočkal pomsty. Usekl mu ruku, v níž držel meč, potom druhou a obě nohy, prý jako úroky. Sice byl sám raněný a nedožil se návratu domů. Podle jeho syna Davose, který se honu účastnil s ním, ale zemřel spokojený a usmíval se nad Walterovýma hnijícíma rukama a nohama pověšenýma v jeho stanu.
Není známo, jestli se po něm stal dalším lordem Bouřlivého konce zrovna Davos, o něm historie tvrdí jen to, že ho Aenys I. odměnil zlatem, úřady a poctami, nebo zda měl ještě další bratry. Určitě to ale nebyl jeho jediný známý bratr Raymont. Ten totiž sloužil v Královské gardě Aenyse I., k Aenysově štěstí v době, kdy se proti němu začala stavět církev a její ozbrojený řád Bojovníci víry. Těm se od začátku nelíbily incestní praktiky Targaryenů, a když Aenys oženil svého nejstaršího syna se svou nejstarší dcerou, otevřeně proti němu brojili. A dokonce se ho pokusili zabít.
Tři dny předtím, než se Aenys měl se svou rodinou přesunout z Králova přístaviště na Dračí kámen, protože Rudá bašta byla teprve rozestavěná, oni tam žili v málo bezpečném panství na Visenyině kopci a hlasy proti Targaryenům začaly agresivně stoupat, se dva Nuzní druhové Bojovníku víry vloupali do královské komnaty a chtěli s králem skoncovat. Včasný Raymontův zásah mu naštěstí zachránil život.
Baratheoni po boku krále
Dalším s jistotou známým a velice proslaveným lordem Bouřlivého konce byl Rogar Baratheon, v některých starších dílech zvaný Robar, vnuk Oryse a Argelly, nejstarší z pěti bratrů. V dospělosti svalnatý, vousatý, modrooký, černovlasý, pyšný, odvážný, silný, štědrý, vůbec ne krutý nebo bláhový navzdory některým svým skutkům. K tomu rád sokolničil, lovil, hrál, pil a hodoval, ale neměl rád kejklíře. Podle něj jsou ještě méně užiteční než opice, protože ty taky jen poskakují a dělají hluk, ale opice jde aspoň sníst.
Především byl ale skrz naskrz voják. S válečnickou povahou, neuvyklý porážkám, s dvojitou sekerou, kterou preferoval před mečem a kterou popisoval jako dost velkou a těžkou, aby prosekla dračí lebku, a s polopřilbou s parožím. Také se nikdy nevzdával, podle jeho slov v bitvě nepustí sekeru, dokud žije. Jen byl možná příliš prudký, a ač si ho Jaehaerys I. cenil jako rádce a přítele, měl za to, že je chytřejší a má rozhodně lepší úsudek a povahu než Rogar. I tak byl, hlavně z počátku, jeho nejdůležitější stoupenec.
Po smrti nástupce Aegona Dobyvatele, Aenyse I., namísto toho, aby trůn připadl jeho nejstaršímu synovi Aegonovi, uzurpoval si ho Aenysův bratr Maegor. Aegon ho prohlásil tyranem a uchvatitelem a Rogar poté potají komunikoval jako jeden z velkých lordů s Aenysovou královnou vdovou Alyssou Velaryon, když se snažila hájit práva svých dětí. Ovšem nehodlal udělat nic, ani pro Aegona ani pro Maegora, dokud Aegon neprokáže svou sílu. Což Aegon nikdy neprokázal, vytáhl s menšími lordy západu a Říčních krajin a padl v bitvě u Božího oka.
Na druhou stranu Rogar poskytl útočiště Alysse s nejmladšími dětmi Jaehaerysem a Alysanne, když utekli z Králova přístaviště. Pokud se tehdy bál Maegorovy zuřivosti, dobře to skrýval. Nebo se vůbec nebál, podle jeho bratra Boryse byl jeho sen utkat se s Maegorem a přeseknout ho svou sekerou. Už tak nebylo překvapení, že jakmile Maegor zabil Jaehaerysova posledního bratra a jakmile mu kriticky klesla podpora, byl Rogar prvním z velkých lordů, kdo se otevřeně postavil za Jaehaeryse. V Bouřlivém konci před stovkou svých vazalů a rytířů prohlásil Jaehaeryse právoplatným králem Andalů, Rhoynů a Prvních lidí a Jaehaerys ho na oplátku jmenoval pobočníkem a Ochráncem říše. A Rogar začal shromažďovat armádu.
Maegorova odpověď byla hodně pomalá. Každý den ho opouštěli další a další přívrženci a Baratheoni nebyli jediní, kdo mu dělal těžkou hlavu. Pro Jaehaeryse se po Rogarovi vyslovil i lord Daemon Velaryon, následovaly další velké rody, Maegorovi začali utíkat i nejbližší rádci a stráže z Rudé bašty a nakonec kdosi nebo Maegor sám Rogarovi upřel i sen o jeho zabití – Maegor záhadně zemřel nabodnutý na hroty Železného trůnu.
Třiadvacet dní po Maegorově smrti pak Rogar a královna vdova Alyssa dorazili v čele velké armády do Králova přístaviště, kde se měli setkat s Jaehaerysem a jeho sestrami, kteří tam odletěli na dracích. Přičemž ho čekala další výzva – jednak zatýkání stovek podporovatelů Maegora, jednak zajištění krále. Sám, stejně jako mnozí další, prohlásil právoplatným králem Jaehaeryse. Začaly se ale ozývat hlasy, že by měli korunovat jeho starší sestru Rhaenu, případně její dceru Aereu, dědičku jak Rhaenina manžela, padlého prince Aegona, tak Maegora, neboť ten Rhaenu donutil ke sňatku a vlastní děti neměl. Rogar s tím vůbec nesouhlasil, trůn by prý měl přejít na mužského dědice.
Nakonec tak většinu říše přesvědčili, že Jaehaerys je tou pravou volbou, a Rogarovi zůstaly tituly, které mu udělil ještě v Bouřlivém konci. A protože byl Jaehaerys zatím nezletilý, dokonce mu s Alyssou dělal regenta a vládl místo něj. Někteří tvrdili, že říši držel v rukou Rogar, ovšem Jaehaerys se hodlal podílet na všech rozhodnutích činěných v jeho jméně, účastnil se téměř každého setkání malé rady a nebál se ozvat, ačkoli Rogar a Alyssa měli poslední slovo. Tudíž Rogar musel s králem často jednat.
 |
| zdroj |
Složitosti přišly hlavně rok po králově korunovaci. Takové, s nimiž si Rogar neporadil tak, jak si představoval – svatební. Princezna Rhaena odletěla na Krásný ostrov, kde si bez svolení trůnu vzala Androwa Farmana. Rogar kvůli tomu zuřil, možná i proto, že jeho nejmladší bratr a dva synovci byli svobodní a vhodného věku i postavení. K tomu byl svobodný i Rogar, jeho první žena zemřela na horečku méně než rok po jejich dávné svatbě a neměli děti. Což vyřešil tak, že se dvořil Jaehaerysově matce Alysse a nakonec se uspořádala jejich ohromná zlatá svatba. Nicméně taky nebyla úplně bez problémů. Ani Rogar totiž nepožádal o královské svolení a Jaehaerys navíc s tímto spojením nesouhlasil. Prý nepotřeboval žádného druhého otce. Když ale neodsoudil svatbu své sestry, nemohl ani tuto.
Svatby v Králově přístavišti se zúčastnili lordi a rytíři z celé říše, vyslanci z Dorne i Svobodných měst. Mnozí využili svatbu jako možnost potkat nového krále nebo jednat s pobočníkem, jehož viděli jako skutečného držitele moci. Rogar hosty bavil pitím, hostinami, hazardem, sokolničením, lovy, princezna Alysanne hostila šlechtičny. Podle příběhů, jaké se roznesly mezi poddanými, k tomu Rogar a jeho příbuzní přizvali ještě sedm panen a čtyřicet dalších žen z lysénských domů rozkoše, aby si vynahradil, že Alyssa je vdovou a své panenství dala prvnímu manželovi. Což už ale bylo požitkářské chování, které se Jaehaerysovi moc nelíbilo.
Sedmého dne sedmého měsíce roku 49 se pak uskutečnil obřad, na nějž se shromáždilo aspoň čtyřicet tisíc poddaných v částečně vybudovaném Dračím doupěti. Rogar při něm měl svou zlatou polopřilbu s parožím, Alyssa drahokamy pokrytý svrchník a svatební plášť s mořským koněm Velaryonů a drakem Targaryenů, Jaehaerys a Alysanne přiletěli na svých dracích. A po obřadu se všichni přemístili do Rudé bašty, kde nejváženější hosté oslavovali v trůním sále, méně urození na nádvořích a v menších sálech, a následovalo sedm dní hostin, turnajů včetně slavného turnaje o uvolněná místa v královské gardě, a v zálivu inscenovali mořskou bitvu. Ze svatby se zkrátka stala událost pro celou říši. Rogar se zapsal jako štědrý pobočník, zisk měli obchodníci i měšťané.
A po Rhaenině a své svatbě začali Rogar s Alyssou plánovat tu vůbec nejdůležitější. Rogar přednesl návrh, aby se Jaehaerys oženil s dcerou tyrošského archona, obdařeným děvčetem s modrozelenými vlasy, a princezna Alysanne, poslední Alyssino dítě, s Rogarovým nejmladším bratrem Orrynem. Což Alysanne brzy odhalila (podle Rogara jí to prozradil její strýc Daemon Velaryon). K tomu měli ona i Jaehaerys dávno jiné plány a jiné city, tudíž se jednou za tmy vyplížili k drakům a utekli na Dračí kámen, kde se potají, byť nezletilí a bez svolení, vzali.
Informace o jejich sňatku samozřejmě rychle doputovala až ke dvoru. Rogar a Alyssa se ihned vydali za nimi. Zjistili, že manželství nebylo završeno, tudíž Rogar požadoval anulování. Jaehaerys mu ale začal vyhrožovat královskou gardou a Alyssa ho nakonec přesvědčila, aby se vrátili do města, než se stane něco nepředloženého. Rozhodli se prozatím pro utajení, nechali Jaehaeryse a Alysanne po zbytek Jaehaerysovy nezletilosti na Dračím kameni a Rogar zakázal všem, kteří o ní věděli, o svatbě mluvit pod hrozbou vyříznutí jazyka. Cítil se nicméně velmi ponížený tím, jak ho Jaehaerys donutil se stáhnout, a zvažoval útok na pevnost. Alyssa mu vymluvila i to, protože její děti tam měli své draky. Načež Rogar Alysse zakázal, aby je navštěvovala.
Situace však, i přes neshody, jak by ji měli řešit, nevyhovovala ani jednomu. Neustále plánovali, jak sňatek zrušit. Poslali například na Dračí kámen vlastní výběr sloužících a společníků, kteří pro ně měli pár špehovat a hledat příčinu k anulování. Zejména Rogar zacházel až k zoufalým pokusům. Hlavně k jednomu popsanému v některých verzích Varování mladým dívkám, jež měla napsat lady Corryane Wylde (což se nikdy nepotvrdilo). Podle nich se s ní Rogar setkal, když přijela do Králova přístaviště, aby se stala součástí nové domácnosti Alysanne (v některých verzích to místo Rogara byl jeho mladší bratr Borys). Když ji k němu přivedli, údajně ji nechal svléknout, aby si prohlédl a osahal její tělo, a poté jí odhalil pravý důvod, proč ji přijali do služby – aby svedla krále a rozbila jeho vztah s Alysanne. Poté s ní podle některých verzí ještě sám ulehl. Což se podle arcimistra Creye nikdy nestalo a příběh rozšířil Borys, aby Rogara očernil, podle mistra Rybena to zase byla oplzlá pohádka poddaných. Ovšem Rogar a Alyssa na Dračí kámen některé dámy poslali, i když prý primárně proto, aby působily hlavně na Alysanne. Marně.
Alyssa nakonec své snahy vzdala, žádala Rogara, aby i on svatbu formálně schválil. To neměl v úmyslu. Křičel na svou ženu dokonce před malou radou, podněcoval je, aby krále odstavili a místo něj korunovali princeznu Aereu. Bylo jí teprve osm, Rogar nepochybně preferoval další roky regentství a spatřoval ji snáze manipulovatelnou. To už rozzuřilo i Alyssu. Žádala Rogarovu rezignaci, i ostatní členové rady to viděli jako zradu, hlavně lordi Daemon Velaryon a Qarl Corbray. Qarl proto zásadně odmítl propůjčit Rogarovi městskou hlídku, v jejímž čele stál. Rogar však zuřil také. Podle něj ho nemohla propustit žádná žena. Což byla chyba. Qarl vytáhl svůj valyrijský meč Lady Beznaděj, položil ho na stůl špičkou proti Rogarovi a po jednoduchém „Ale ano“ ho přinutil akceptovat. Rogarovi tak nezbylo než opustit město, a to jen s polovinou mužů, než s kolika původně dorazil. Jeho místo pak získal Daemon.
Jen se nevzdal. V tu noc se jeho mladší bratr ser Ronnal a tucet jeho mužů vlámali do Aereřiných komnat. Naštěstí byla Aerea už pryč, Alyssa nakázala Qarlovi, aby ji v převleku za poddanou s obarvenými vlasy přesunul do bezpečí, a tak i Ronnal musel odtáhnout s nepořízenou.
Rogar přišel s novým plánem. Poslal Orryna do Domu matky ve Starém městě, kde působilo Aereřino dvojče Rhaella jako novicka u církve. Tam mu ji odmítli vydat, tudíž Orryn a jeho muži vytáhli zbraně. Načež je zajalo třicet ozbrojených septonů v čele s majordomem Nejvyššího septona. Orryna pak na výslechu přiznal, že měl přivést Rhaellu do Bouřlivého konce, kde ji chtěl Rogar donutit prohlásit, že si se sestrou vyměnily místa, je doopravdy Aerea, však je od sebe nikdo nerozezná, a korunovat ji. Lord Donnel Hightower ze Starého města za to Orryna k Rogarově dalšímu vzteku uvěznil.
Rogar nemohl zrovna povolat vazaly a vyjet proti Starému městu. Upadl v zoufalství, poručil svému mistrovi připravit mu poslední vůli a přiznání, v němž své bratry, Boryse, Ronnala, Garona a Orryna, zbavoval veškeré viny a prosil o milost pro Orryna. Boryse, nejprchlivějšího a nejvýbojnějšího, jmenoval dědicem, protože neměl děti. To bylo velice těžké zejména pro Alyssu, která v hlavním městě činy svého manžela velice trpěla. Daemon a malá rada proto rozhodli, že dokud král nedospěje, naštěstí už později toho roku, budou vládnout a v této aféře zatím nerozhodnou.
Když se potom konečně stalo a zletilý král se vrátil z Dračího kamene do Králova přístaviště, předvolal Rogara, aby celou záležitost uzavřeli. Garon a Ronnal mu radili, aby předvolání nevyslyšel. Borys mu zase radil odejít na Zeď, přidat se k Noční hlídce, vždyť ho Jaehaerys určitě popraví. Rogar však věděl, že pokud bude odporovat, Bouřlivý konec čekají draci. Vyrazil proto se šesti svými nejstaršími a nejvěrnějšími rytíři s úmyslem vysvětlit králi své činy a odejít k Noční hlídce.
Setkal se v trůnním sále pouze s Jaehaerysem a dvěma jeho gardisty. Poklekl před trůnem, prosil krále, aby ušetřil jeho rod. Bál se tvrdých trestů. Jaehaerys se ale rozhodl být milostivý. Odpustil mu pod podmínkou, že proti němu a jeho královně už nikdy neřekne křivého slova, stane se jeho šampionem a čestným manželem jeho matky Alyssy. Rogar rychle souhlasil, a když se ptal, jestli král vyžaduje rukojmí, Jaehaerys ho vzal před svého draka Vermitohra, aby mu připomněl moc draků. Jak s ním žádná rukojmí nepotřebuje. Na to se Rogar usmířil i s Alyssou a o čtyři dny později odjeli do Bouřlivých krajin doprovázení stovkou ozbrojenců.
Jediný, komu král odpustit nemohl kvůli potyčce ve Starém městě, byl Orryn. Vysloužil si milost ohledně svého života, jenže musel na deset let do exilu. Což se nakonec ukázalo jako stejně katastrofální řešení, jako kdyby jeho život neušetřili. Orryn se svým tuctem mužů vyrazili do Tyroše do služeb tamějšího archona. Do roka se Orryn oženil s jeho dcerou, kterou Rogar původně navrhoval pro Jaehaeryse, měl s ní vlastní dceru, ale existovaly pochyby o otcovství, protože jeho žena byla známá svou „otevřeností“. A když uplynulo archonovo volební období, Orryn odešel do Myru, kde se přidal k Obráncům panny a padl ve Svárlivých zemích v bitvě proti Udatným. Co se pak stalo s jeho ženou a možná jeho dcerou, už není známo.
Rogarovy rodinné rozpory
Rogar mohl v podstatě dál vést svůj život na nejvyšších příčkách společnosti. Účastnil se oslavy formální veřejné svatby Jeahaeryse a Alysanne, která se uspořádala po Jaehaerysově zletilosti, kde se opil a při obřadu uvedení na lože byl v čele mužů svlékajících Alysanne a nesoucích ji do postele. K tomu se konečně dočkal sám, další rok s ním otěhotněla Alyssa. Bylo jí 44, všichni si mysleli, že už dávno není v plodných letech, její těhotenství považovali za zázrak, podle Nejvyššího septona to bylo požehnání od bohů. A Rogar byl velice šťastný. Ovšem také existovaly vážné obavy o Alyssino zdraví. Přestože porodila zdravého, velkého, rudolícího chlapce s černým chmýřím, jehož Rogar pojmenoval Boremund, nikdy se úplně nezotavila. Navíc Boremundovo narození rozzlobilo i Boryse, Rogarova dosavadního dědice. S Rogarem se krátce na to hořce pohádal a nakonec odešel do Myru a potom do Volantisu.
O tři roky později otěhotněla Alyssa znovu. Rogara rozradostnila možnost dalšího syna, neočekával žádné těžkosti, na rozdíl od mistrů. Varovali Alyssu, že těhotenství bude velmi problematické kvůli jejímu zdraví a věku, v čemž měli pravdu. Alyssa začala rodit o měsíc dřív, byla vážně nemocná, porod nikdo nedokázal provést do zdařilého konce. Rogar okamžitě poslal zprávy o rapidně se zhoršujícím stavu jejich matky Jaehaerysovi a Alysanne, kteří tou dobou byli na královské cestě u Dondarrionů, a zhroutil se.
Krátce na to dorazili, našli Rogara opilého, příliš vystrašeného, než aby se vůbec podíval na svou umírající ženu. Mistr Kyrie králi a Rogarovi oznámil, že Alyssu už nejde zachránit. Ale pokud ji rozříznou, mohou zachránit dítě. Rogar nakázal mistrovi zachránit jeho dítě a odešel. Během procedury se Alyssa podle některých zdrojů už ani neprobrala, i tak s ní byla Alysanne, až dokud z jejího těla nevyňali živé děvče, jež Rogar pojmenoval Jocelyn. O několik dní později do Bouřlivého konce dorazila i starší sestra královského páru Rhaena, zuřivostí bez sebe, že Rogar zabil jejich matku, a vyhrožovala mu, že pokud by se kdy znovu oženil nebo se špatně choval k jejich dětem, spálí jeho hrad na škvarek. Před svými bratry Rogar Rhaeniny výhružky odbyl, ale už se nikdy neoženil a o Jocelyn se staraly hlavně Rogarovy švagrové (které však upřednostňovaly své děti).
I tak se snažil urovnat vztahy s Targaryeny. Nejprve se snažil krále a královnu přesvědčit k prodloužení pobytu na hradě kvůli hostině na počest Jocelyn, a rok na to pořádal Jaehaerys turnaj k dokončení Dračího doupěte, kterého se účastnili jak do Sedmi království navrátivší se Borys, tak Garon. A po třech letech na dalším turnaji, k desátému výročí Jaehaerysovy korunovace, už přijel sám Rogar a představil své děti dvoru.
 |
| zdroj |
Rok na to však čelil dalším rodinným katastrofám. Říši přepadla krutá epidemie třesavky. Rogara se nedotkla a jeho děti se uzdravily po krátké nemoci, jenže zemřel Ronnal s manželkou i synové a manželka Garona. Navíc Borys, jehož neopustila zloba, se úplně zřekl rodiny a připojil se k novému králi Supovi v Rudých horách Dorne, kde pomáhal s nájezdy na svou starou domovinu.
Když epidemie konečně pominula, vrátil se proto Rogar, už velmi vyzáblý a nemocný, ke královskému dvoru s Jocelyn i Ronnalovými osiřelými dcerami, poklekl před Jaehaerysem a prosil ho, aby si je vzal jako svěřenkyně a vychoval je u dvora, a aby dohlédl i na Boremundovu bezpečnost v Bouřlivém konci. Protože plánoval jít do války – myslel si, že umírá, a tak hodlal vyrazit do Rudých hor proti králi Supovi a Borysovi. Obával se Jaehaerysova nesouhlasu, nicméně ten rád převzal dohled nad dětmi a nejen, že válečné tažení dovolil, dokonce se připojil.
Rogar tedy vytáhl s pěti sty muži a Jaehaerys s drakem Vermithorem, zatímco regentem malého Boremunda se stal Garon. Ten považoval bratrův plán za bláznovství. Historici ho zvou třetí dornskou válkou a poddaní mu tehdy říkali válka lorda Rogara. A bláznovstvím rozhodně nebyla.
Když se Rogar dostal do hor, jeho muži museli sesednout z koní a pokračovat v řadě pěšky, zatímco je pronásledovali dornští nájezdníci. Ale vytrvali, probíjeli se směrem na východ, lord Simon Dondarrion rovněž vzal nějaké rytíře z dornských mokřad na západ, a Jaehaerys vše sledoval ze vzduchu a naváděl armádu k ležení krále Supa, které obklíčili.
Jako první se dostali k Borysovi. Rogarovi muži se rychle vypořádali s jeho psanci a potom přišel na řadu on. Jenže zabití příbuzného je v Západozemí těžký hřích, a tak, aby tomu zabránil, vyzval Boryse na souboj Jaehaerys. Borys přijal, vyřítil se proti Jaehaerysovi s posměšky, načež ho Jaehaerys smrtelně ranil. Za další měsíc pak zajali i krále Supa a dotáhli ho k Rogarovi. Ten mu nechal sundat řetězy a tentokrát ho on vyzval na souboj, v němž ho svou sekerou snadno zabil. Válka lorda Rogara tak dohromady i s rozmetáním psanců trvala méně než rok, a jakmile byl král Sup po smrti, výrazně poklesla četnost dornských nájezdů. Jen Rogar nebyl spokojený, protože nepadl. Zemřel až o půl roku později v Bouřlivém konci obklopen svým mistrem, septonem, bratrem Garonem a synem Boremundem.
Klid a bouře
Boremund zdědil titul lorda Bouřlivého konce a lenního pána Bouřlivých krajin. Jelikož mu bylo jen deset, jeho strýc Garon se stal jeho regentem a poručníkem. On i Rogar ho vychovali patrně dobře. Boremund byl prý jako kámen, tvrdý, silný, klidný a neoblomný, bojovný a impozantní, později v osmadvaceti jako by z oka vypadl otci, svalnatý s hlasitým smíchem a černým plnovousem. Však i jeho sestra Jocelyn byla pravý Baratheon. Měla velké tmavé oči a černé vlasy, v šestnácti k pasu, vážné děvče, vyrostla do jedné z největších krásek v říši, jako dítě byla křehká, ale už v šesti vysoká a statná, v šestnácti měřila metr osmdesát. A stejně jako její bratr se dostala velmi vysoko.
Během hostiny ke jmenování Jaehaerysova prince Aemona princem Dračího kamene, krátce po otcově smrti, ji usadili vedle něj. Ti dva si okamžitě padli do oka, celý večer ignorovali všechny ostatní a už se od sebe nikdy neotrhli. O sedm let později pak Jocelyn s Aemonem zasnoubili, o další dva roky později oddali při obřadu, jenž se údajně rovnal zlaté svatbě, a o čtyři roky později měli své jediné dítě, dceru Rhaenys. A tak se Jocelyn jednou měla stát královnou.
I Boremund měl ke královské dvojici blízko. Například v roce před narozením Rhaenys se provalilo, jak ser Lucamore Strong porušil sliby Královské gardy, oženil se se třemi ženami a povil s nimi děti. Jeho třetí ženu a její malé děti přitom poslali jako svěřence Boremundovi a Garonovi. Deset let na to zase Jaehaerys a Boremund zjistili, že princ Dorne plánuje odvetu za třetí dornskou válku, míní přistát na Mysu hněvu a vtrhnout do Bouřlivých krajin. Trvalo mu hrozně dlouho sehnat loďstvo, a když o půl roku později vyplul, Boremund už na něj čekal s armádou. Akorát než se stačily síly střetnout, Jaehaerys a jeho synové nepřátele spálili ještě na lodích, čímž ukončili celou válku během jediného dne bez jediné ztráty muže.
A hodlali ho ještě blíže semknout se svou rodinou. Když hledali nápadníka pro princeznu Daellu, Boremund, díky dobrému vztahu se sestrou i díky svým vlastním kvalitám, byl Alyssanin favorit. Nicméně bližší svazek nenastal a i Jocelyn o svůj přišla. Daella si zvolila lorda Rodrika Arryna, Boremund se tedy oženil s jinou nejmenovanou ženou, s níž měl jediného syna Borrose, a Jocelyn se stala vdovou. Její manžel Aemon se na Tarthu snažil potlačit invazi myrských pirátů. Doplout tam měl i Boremund, ale Aemon byl se svým drakem rychlejší, a sotva tam přistál, zastřelili ho myrští zvědi. Po jeho smrti pak Boremund a lord Tarth Myřany vyhnali spolu s princem Baelonem a jeho dračicí Vhagar.
Když Jocelyn o jeho smrti slyšela, hořce plakala. A posléze i zuřila, protože Jaehaerys nepřenesl Aemonovy nároky coby korunního prince na Rhaenys, ale na Aemonova mladšího bratra Baelona. Drobnou útěchou jí mohlo alespoň být, že se ve stejném roce stala babičkou, když Rhaenys porodila dceru Laenu, a poté syna Laenora. Rozčílilo to i Boremunda, který byl dlouho otevřený a opravdový podporovatel Rhaenysiných nároků. Není tak divu, že když nečekaně zemřel i Baelon a Jaehaerys svolal Velký koncil, kde se měl volit jeho nástupce, Boremund tam podporoval kandidaturu Rhaenys a Laenora. Nakonec však zvítězil Baelonův syn Viserys.
 |
| zdroj |
Někdy během Viserysovy vlády pak Jocelyn i Boremund zemřeli a lordem Bouřlivého konce se stal Borros, zkušený válečník (mnohokrát se prý utkal s Dorny), mnohem vrtošivější než jeho vyrovnanější otec, útočný, negramotný, zprávy mu museli číst mistři, ženatý s lady Elendou Caron, s níž měl čtyři dcery a nakonec syna (narodil se jako pohrobek), Cassandru, Maris, Ellyn, Floris a Royce (v prvních vydáních knihy Oheň a krev chybně jmenován jako Olyver, ve skutečnosti byl pojmenovaný po svém dědečkovi Roycovi Caronovi).
Ten Bouřlivému konci vládl do konce Viserysova života a dočkal se zničující války tanec draků, kterou mezi sebou po Viserysově smrti rozpoutaly jeho děti, jím jmenovaná dědička Rhaenyra a dědic protlačovaný svou matkou Aegon II. Na začátku, když válka ještě vlastně nebyla válkou, měli všichni Borrose za podporovatele Rhaenyry, protože Boremund vždy podporoval svou neteř Rhaenys a její děti, včetně Rhaenyřina zesnulého manžela Laenora Velaryona. Proto zelená rada Aegona II. poslala do Bouřlivého konce prince Aemonda, aby získal ruku jedné z Borrosových dcer a tím i Bouřlivé krajiny. Černá rada Rhaenyry zase poslala prince Luceryse, aby vyzval Borrose k přísaze věrnosti, a očekávali vřelé přivítání. Bohužel pro Luceryse, Aemond dorazil na dračici Vhagar první a právě jemu se kupodivu dostalo vřelého přivítání s hostinami, lovy a kláním. Borros byl víc než ochotný zabývat se jeho návrhy a nabízel mu, ať si vybere kteroukoli z jeho dcer.
Rozzuřil ho Rhaenyřin předpoklad, že ji automaticky podpoří. Rhaenys podle něj byla jeho příbuzná jen proto, že nějaká teta, kterou nikdy neviděl (Jocelyn), byla vdaná za Rhaenysina otce, oba jsou mrtví, a Rhaenyra ani není Rhaenys. A ač prý nemá nic proti ženám a miluje své dcery, měl by před nimi syn mít přednost. Také se domníval, že celá Rhaenyřina věc je předem prohraná, jakmile zjistí, že přišla o Bouřlivý konec, a bude muset s Aegonem uzavřít mír, jako on vždy donutil své dcery se smířit, když se hádaly. Což se asi stávalo často, přezdívalo se jim Čtyři bouře. K tomu zatím sám žádného syna neměl, takže víc než uvítal, aby si jeho dceru vzal princ Targaryen.
Neví se akorát, kterou z nich si Aemond vybral. Jestli Ellyn, Cassandru, která měla jako první rozkvést v ženu, či nejkrásnější, sladkou a trochu lehkomyslnou Floris. Nebyla to Maris, nejchytřejší ze sester, jenže ne tak pohledá, a naštvalo ji, že se Aemondovi nezamlouvala. Ani se vlastně neví, jestli se někdy nakonec svatba odehrála. Nicméně další ráno, když přiletěl na svém mladém drakovi Arraxovi i Lucerys, už se Borros a Aemond dohadovali o datech a věnu. Podle některých svědků se Borros styděl, jak je při tom Lucerys přepadl. Podle ostatních si užíval, jak náhle obě strany soupeří o jeho pomoc. Podle královského šaška Hříbečka, který ale na místě nebyl, se Borros opil. Podle septona Eustáce, který taky ne, byl plný strachu. Vzhledem k dalším událostem to každopádně pro Borrose nebyla zrovna jednoduchá situace.
Princové se nesnášeli. Aemond se ihned postavil proti Lucerysovi, snažil se mu vytrhnout Rhaenyřinu zprávu z ruky. Borros musel nařídit svým rytířům, aby prince oddělili a dopis mu přinesli. Potom mu ho jeho mistr přečetl a Borros se zeptal Luceryse, pokud se přidá na stranu jeho matky, kterou z jeho dcer si vezme on. Jenže Lucerys už byl zasnoubený. Borros ho na to poslal domů vyřídit matce, ať Baratheony nepovažuje za jisté spojence.
Lucerys zamířil ven, Aemond ho následoval a dál na něj útočil. Požadoval kompenzaci za oko, které mu před lety v šarvátce Lucerys vypíchl. Lucerys odmítl bojovat, přišel jako vyslanec. Borros navíc princům zakázal rvát se pod jeho střechou a jeho rytíři prince vyprovodili na nádvoří. Jen v Maris se zase probudila bouře. Popichovala Aemonda, ptala se ho, jestli mu Lucerys skutečně vzal oko nebo kouli. Prohlašovala, jak je ráda, že si ji nevybral, protože preferuje manžela s oběma. Alespoň v knižní verzi, v seriálu Rod draka ho neprovokovala.
Aemond byl údajně tak vytočený, až se znovu pokusil na Luceryse zaútočit. Žádal Borrosovo svolení, ten mu odvětil, že mu nemůže poroučet, co dělat mimo jeho dům. Aemond tak nasedl na Vhagar, rozletěl se za Lucerysem a po krátkém souboji ve vzduchu Vhagar Arraxe i Luceryse roztrhala. Podle Hříbečka pak Aemond z Lucerysova těla vyřízl oči, které daroval Maris na podkladu z chaluh, ale podle arcimistra Gyldayna je to přehnaná povídačka. Dodnes není jasné, jestli se tělo vůbec našlo.
 |
| zdroj |
Po Lucerysově smrti už byla válka pochopitelně nevyhnutelná a Bouřlivý konec jako právoplatného krále prohlásil Aegona II. Borros pro něj shromáždil šest tisíc mužů, na druhou stranu se mu nechtělo zrovna čelit drakům. Raději využil vpád nového krále Supa z Rudých hor jako záminku pro tažení do Dornských mokřad. Docela rychle proti němu vyhrál, což ho však dostatečně drželo, aby se nestihl zapojit do velkých rozhodujících bitev tance draků. Pouze když zhruba uprostřed války padlo Královo přístaviště před Rhaenyrou, propašovali zelení včas jak Aegona II. tak jeho děti z města a rozdělili je. Jeho dceru Jaehaeru poslali do Bouřlivého konce, kam v bezpečí dorazila (na rozdíl od svého mladšího bratra, jehož po cestě odhalil a zabil rozzuřený dav).
Teprve až po půl roce Rhaenyřiny vlády v Králově přístavišti vypukly obří nepokoje, davy zmasakrovaly draky, Rhaenyra utekla a na Dračím kameni došla své zkázy, Borros vyrazil z Bouřlivého konce k městu a doma nechal své dcery a těhotnou manželku. Jeho největším úspěchem ve válce proto bylo obsazení města a konec chaosu, v němž se tři měšťané prohlašovali právoplatní vládci po Aegonovi II. Aegon se krátce na to také vrátil a Borros měl za své služby získat odměnu.
Aegonova manželka spáchala sebevraždu, tedy Aegonova matka sjednala s Borrosem (Aegon potom souhlasil) výměnou za podporu Bouřlivých krajin, že Aegon přijme jako novou královnu Casandru. Vedle toho se měla Floris provdat za lorda Laryse Stronga, zásadní postavu zelené rady. (Z toho nelze usuzovat, kterou z Borrosových dcer si vybral Aemond, ten byl tou dobou už po smrti.) Aegon na to poslal Borrose podmanit si zbytek Korunních zemí a to se mu podařilo v Růženíně, Stokoříně a Šerodolu, ačkoli královy požadavky velkých výkupných tamější lordy rozčilovaly.
I přes smrt Rhaenyry ovšem stále zůstávala velká opozice Severu a Říčních krajin a po Královské cestě se blížila k městu říční armáda téměř šesti tisíc mužů zocelených krutými boji pod velením lorda Elma Tullyho, Benjicota Blackwooda, jeho tety Černé Aly a lady Sabithy Frey. Elmo při pochodu zemřel, jenže velení po něm převzal jeho mladý, ještě odhodlanější syn Kermit. Borros tedy vytáhl proti nim a ke svým mužům přidal muže z Korunních zemí, které předtím přinutil podřídit se Aegonovi, a dva tisíce špatně vybavených bojovníků z Blešího zadku.
Tato Borrosova armáda byla velká, netestovaná, nezkušená, když Borros své muže držel mimo bitevní pole po celou válku, zatímco říční armáda u sebe měla přeživší z každé bitvy v Říčních krajinách, kde zuřily boje od začátku. Armády se střetly asi dva dny cesty od Králova přístaviště mezi lesem a kopcem na zemi rozblácené dlouhými dešti, proto přeživší tuto bitvu nazvali blátivý binec. Borros se nebál, podle něj vedli nepřítele chlapci a ženy, a ti proti němu nemohli obstát, a za soumraku zavelel do útoku. Velice se přepočítal.
 |
| zdroj |
Čtyři a jedna bouře
Říční armáda triumfálně vjela do města v podpoře malého prince Aegona, posledního syna Rhaenyry Targaryen, ze severu postupovala ještě jedna armáda, Cregana Starka, který od začátku rovněž podporoval Rhaenyru. Jen Aegon II. se stále nechtěl vzdát. Až když ho odnášeli do jeho komnat, náhle se ve svých nosítkách zhroutil a zemřel s krví na rtech, patrně po otravě. Když se o tomto dozvěděla Cassandra, prý plakala, že se nestane královnou, a ani její sestra se nedočkala svého sjednaného sňatku, protože Laryse Stronga jako jednoho z podezřelých z otravy krále popravili.
Sedm dní po smrti Borrose navíc Elenda porodila syna Royce, nového lorda Bouřlivého konce. Borros jí ještě před smrtí uložil, aby ho pojmenovala Aegon po Aegonovi II., ale Elenda ho pojmenovala po svém otci. Vládla pak jako Roycův regent, a když viděla své muže zlomené válkou, souhlasila s nabídkou míru. Bála se o bezpečí Royce, posledního mužského Baratheona, nechtěla ve válce pokračovat. A protože tak učinily i vdovy dalších velkých lordů za zelené, válka už doopravdy skončila.
Elenda potom poslala Cassandru, Ellyn a Florys reprezentovat rod Baratheonů na korunovaci nového krále Aegona III., a jeho svatbu s princeznou Jaehaerou, poslední známou targaryenkou, (Cassandra se k tomu stala její novou dvorní dámou) protože byla po porodu ještě oslabená. Věděla, že tím dává trůnu rukojmí, ale na znamení míru a proto, že se Jaehaera do té doby ukrývala v Bouřlivém konci, se museli Baratheoni znovu ukázat u dvora v jejím doprovodu. Jen Marisina budoucnost byla zcela vyřešena, připojila se k tichým sestrám. Podle Hříbečka proto, že jí matka nechala vyříznout jazyk. Podle mistra Gyldayna je to jen další pomluva, nepodporují ji ani zvyky sester. Že tiché sestry nemají jazyky, je jen mýtus, pouze skládají slib mlčení. Nicméně Marisin důvod není znám.
Velmi krátce na to se pak Elenda provdala za sera Steffona Conningtona, druhého syna lorda Gryffího hřadu, o dvacet let mladšího muže. Prý Bouřlivé krajiny potřebovaly silnou mužskou ruku, aby je chránila před před znovu sílícími nájezdy Dornů, a aby hájila Roycova práva. Jenom už rok na to ho v bitvě na dornských mokřadách zabili.
Stejný rok, kdy Elenda přišla o druhého manžela, navíc zemřela i malá královna Jaehaera. Našli ji nabodnutou na kopích v suchém příkopu pod Maegorovou pevností. Podle mnohých a podle oficiální verze sebevražda, podle jiných ji někdo strčil. Někteří vinili Cassandru – podle jejích odpůrců byla zklamaná, že se nestane královnou, kvůli tomu zahořkla a jen s odporem se starala o uplakané dítě, kterým byla Jaehaera. Prý ji vinila ze všech svých nepříjemností. Elenda těmto drbům zrovna moc nepomohla, když potom královskému dvoru poslala nabídku Cassandry a Ellyn jako potenciálních nových králových nevěst.
Král, také ještě prakticky dítě, se ovšem jen tak hned znovu neoženil. Nakonec si novou nevěstu měl vybrat na plese ke dni Panny, a ten trvalo dlouho zorganizovat. Cassandra a Ellyn se pochopitelně účastnily, tudíž stará pověst o Cassandřině zavinění Jaehaerysině smrti se znovu vynořila, protože spousta účastnic došla náhlých nehod, nebo se o nich začaly vynořovat pomluvy, které měly odradit krále. I tak se snažily. Ellyn se třeba krále při formálním představování ptala, jestli se mu líbí její šaty (podle její sestry se tím snažila upozornit na svůj výstřih). Marně. Aegon si jako novou manželku zvolil malou Daenaeru Velaryon.
I tehdy nastaly pro Cassandru velké problémy. Zůstala jako královnina dvorní dáma a o tři roky později ji obvinili, že se pokusila Daenaeru otrávit. Což někdo skutečně učinil. Cassandra při výslechu přiznala, že často sdílela lože s gardistou serem Merwynem Květinou (jedním z neoficiálních podezřelých z Jaehaeřiny smrti) a někdy na jeho pokyn s velitelem stráží Tessariem Tygrem, úzkými spolupracovníky bývalého pobočníka Unwina Peaka, který se dříve pokoušel všemi prostředky dostat do popředí svou dceru a mohl být zdrojem mnoha nehod a pomluv. A když naznačili, zda byla odměnou, kterou Tessariovi slíbili za zabití Jaehaery, Cassandra propukla v pláč. Nikdo se stále doopravdy k ničemu nepřiznal, ale její chování bylo více než podezřelé.
Elenda na to poslala tři lordy z Bouřlivých krajin, aby zastupovaly Bouřlivý konec a vypořádali se s Cassandřiným skandálem, protože byla nemocná a nemohla přijet sama, a ti nakonec na její pokyn zajistili, aby se Cassandra provdala za ovdovělého sera Waltera Brownhilla. Byl o třicet let starší než Cassandra a jak se Elenda správně domnívala, péče o jeho třináct žijících dětí zabránila Cassandře pokoušet se zasahovat do dvorských záležitostí. Na druhou stranu se tím Cassandra vyhnula horšímu trestu, který čekal jiné obviněné.
A kromě ní je znám osud už jen lady Florys. Tu, čtrnáctiletou, hned po konci tance draků zasnoubili s lordem Thaddeusem Rowanem, aby uchlácholili jeho ego poté, co ho odmítla lady Baela Targaryen, a zemřela za dva roky při porodu, což zanechalo jejího manžela ve velmi temném rozpoložení.
Žádné komentáře:
Okomentovat