Historie Kamenoschodů, které nikomu nikdy doopravdy nepatřily, je tak i docela nejasná. Podle legend jsou pozůstatek Paže Dorne, pevninského mostu, který spojoval Západozemí a Essos. Před více než deseti tisíci lety ho měli použít První lidé, aby přešli do nynějšího Dorne a dál do Západozemí. Tam začali konflikty s dětmi lesa, začali s nimi i válčit, likvidovat jejich čarostromy. Děti lesa nebyly schopné První lidi zastavit, protože byli větší, silnější, měli lepší zbraně, bylo jich více. Vyvolaly proto staré bohy, podle některých příběhů i obětovali zajatce čarostromům, podle jiných obětovali vlastní děti, a seslaly kladivo vod, aby rozbilo zemi – Paže Dorne se pak zřítila do moře. Jenže První lidé už v Západozemí byli, a tak je to nezastavilo.
Učenci ale nevěří, že to byli zelenověštci dětí lesa. Odhadují přirozený propad pevniny, a podle arcimistra Cassandera a jeho Písni o moři: Jak se země oddělily ani nemuselo jít o zlom, ale zatopení způsobené táním ledovců. Zkrátka o příčině není jasno a ani není jasno, jestli to měla být jediná katastrofa nebo dlouhodobé pomalé změny.
Nekalé živly
 |
| zdroj |
Valyrie proto obsadila nejvýchodnější ostrov a vystavěla na něm Tyroš jako vojenskou základnu, která měla dohlížet na obchod probíhající kolem Kamenoschodů, aby předcházela vlastním ztrátám. Akorát, protože se tam objevil vzácný druh šneků, z jejichž výměšků lze vyrábět různé barvy na látky i vlasy, nastěhovala se tam spousta řemeslníků a obchodníků a z Tyroše se stalo velké město.
Jakoukoli brzdu, jakou na Kamenoschodech znamenala, však ukončila zkáza Valyrie a následující chaotické století krve, během něhož se po celém západním a centrálním Essosu rozlily boje o moc. Piráti na Kamenoschodech za takové situace vzkvétali a v době, kdy se Aegon Targaryen rozhodl dobýt Západozemí, zhruba století po zkáze, už jich tam žilo ohromné množství. Navíc i využili Aegonovu dobyvačnou válku, protože když se pustil do Bouřlivého království a tamější král Argilak Durrandon věnoval Targaryenům svou plnou pozornost, piráti z Kamenoschodů skoro nerušeně útočili na Argilakův Mys hněvu.
Jen o osm let později během první dornské války tam pak vyrazili znovu, tentokrát i s Dorne, které válčilo proti Targaryenům, zapálili půlku Deštného lesa na mysu a vyplenili půl tucet městeček a vesnic. Od té doby se Sedm království i Svobodná města mnohokrát snažila navždy některé nebo všechny ostrovy zabrat, ale vždycky se jim to povedlo jen dočasně.
Například Aegonův mladší syn princ Maegor Targaryen za pomoci lorda Aethana Velaryona a sera Osmunda Stronga vedl trestnou výpravu na korzáry Sargose Saana na Kamenoschody. O padesát let později už ale byly ostrovy zase plné pirátů a ti se zase spojili s Dorne, aby vytáhli do čtvrté dornské války. Tu však Targaryeni zastavili během jediného dne, když jejich draci spálili celou připravenou flotilu. Poté se situace na Kamenoschodech na chvíli trochu uklidnila. Konkrétně na dekádu.
V Myru se totiž odehrála občanská válka zvaná myrská krvavá lázeň mezi dvěma rivalskými skupinami. Prohrávající skupina utekla z města a pokusila se usadit na Kamenoschodech. Odtamtud je však vyhnal archon z Tyroše, který se spojil s místním pirátským králem, a tak pokračovali na nedaleký Tarth, kde se jim povedlo dobýt východní pobřeží. Což sice neznamenalo nic přímo pro Kamenoschody, ale to, že Myřany z Kamenoschodů vyhnali na Tarth, nakonec znamenalo smrt korunního prince Aemona Targaryena. A potom přišel největší problém.
Království Tří dcer
V Essosu vznikla Triarchie, spojenectví měst Lys, Myr a Tyroš, a vyrazila na Kamenoschody potlačit psance a piráty. Armádu Triarchie úspěšně vedl myrský princ admirál Craghas Drahar. Dokonce si vysloužil přezdívku Craghas Krmič krabů, protože přikázal přibít stovky pirátů na plážích, aby se utopili v přílivu. To i Sedm království nejprve kvitovalo s povděkem. Ale rychle začalo litovat, když Triarchie uvalila vysoká cla na obchod na Úzkém moři. Nejvíc tyto poplatky trápily nejslavnějšího mořeplavce a obchodníka, který musel Kamenoschody míjet vždy, když se vracel domů do Náplavomarky v Černovodném zálivu, lorda Corlyse Velaryona. V seriálu Rod draka navíc Triarchie pod vedením Craghase začala západozemské lodě přepadat.
Přestože Sedm království se situací nechtělo nic dělat, protože by to znamenalo otevřenou válku se silnými Svobodnými městy, měl štěstí. Princ Daemon Targaryen se rozhodl založit své vlastní království, jakmile ho jeho starší bratr král Viserys I. odmítl jmenovat svým dědicem a raději jím jmenoval svou dceru Rhaenyru. Spojili proto své síly, Corlys svou obrovskou flotilu, Daemon žoldáky a všechny, kteří se k němu chtěli připojit, a svého draka Caraxe, a rozhodli se vybojovat Kamenoschody od Triarchie. A tak začala válka o Kamenoschody.
Daemon zahájil invazi na svém drakovi, a i když měl méně vojáků, uštědřili Triarchii řadu porážek. Do dvou let zabil Craghase a díky štědré zlaté podpoře od bratra další rok ovládal už všechny kromě dvou ostrovů. Zároveň si začal říkat král Kamenoschodů a Úzkého moře, od Corlyse přijal korunu a Krvavokámen si zvolil jako své sídlo. Jeho království tak bylo nezávislé, ale přidružené k Železnému trůnu, a hlavně nikdy doopravdy nefungovalo. Zabíralo prakticky jakékoli území, jaké jeho žoldácká armáda zrovna okupovala, Daemon si spíš hrál na válku, opakovaně Kamenoschody opouštěl a vracel se a nesnažil se tam nic vybudovat.
Už o rok později navíc Triarchie vyslala protiútok vedený tyrošským kapitángenerálem Racalliem Ryndoonem a spojila se s tehdy stále nezávislým Dorne. Boje tak pokračovaly další rok, než Daemon odletěl ke královskému dvoru do Králova přístaviště. Tam se usmířil s bratrem, vzdal se své pochybné koruny, zůstal půl roku a natolik se zapletl do politických machinací Králova přístaviště, že o Kamenoschody začal ztrácet zájem. Po oněch šesti měsících ve městě už měl zkrátka potíže Kamenoschody bránit proti Triarchii a Dorne.
Čtyři roky po Daemonově odletu ke dvoru navíc zjistil, že zemřela jeho odloučená manželka, a tak opustil Krvavokámen, aby se pokusil nárokovat její hrad v Údolí. To se mu nepodařilo, ale zato se oženil s Corlysovou dcerou Laenou a na Kamenoschody úplně zapomněl. Stejně jako Corlys, o jehož zapojení do jakýchkoli dalších bojů na Kamenoschodech nejsou žádné záznamy. Po něm se pokusilo chopit titulu krále Kamenoschodů ještě pět mužů, včetně Racallia, ale i to skončilo v dalším krvavém konfliktu, válce Tří dcer po rozpadu Triarchie.
 |
| zdroj |
V seriálu Rod draka měl však Daemon velké těžkosti s válčením, dlouho prohrával, Viserys ho nesponzoroval a Kamenoschody až těsně před občanskou válkou tanec draků dobyl samotný Corlys, který se tamější války nehodlal vzdát po dlouhé roky ani ve chvíli, kdy Daemon odevzdal svou korunu a zaměřil se na úplně jiné zájmy. Je pravděpodobné, že protiútok ale přijde i v budoucích řadách a kontrolu nad nimi zase ztratí jako v knize.
Na Kamenoschodech tedy opět zavládlo bezvládí, ačkoli Triarchie ještě pár let fungovala, a přežila zápaozemský tanec draků, válku o Želený trůn mezi polovičními sourozenci Rhaenyrou a Aegonem II. Dokonce se účastnila bitvy o Jícen v první části války. Daemon tehdy po smrti Laeny pojal Rhaenyru za třetí manželku, a protože ji podporoval i Corlys, zajistil pro ni blokádu Jícnu a Černovodného zálivu, což odstřihlo hlavní město, kde zůstával Aegon II., od obchodu. Jeho pobočník a děd Otto Hightower proto kontaktoval Triarchii se žádostí, aby vyrazila proti svým starým nepřátelům, Daemonovi a Corlysovi, a blokádu prolomila.
Jednání nějakou dobu trvala, ale nakonec Nejvyšší koncil Triarchie žádosti vyhověl a vyslal lysénského admirála Sharako Lohara s flotilou devadesáti myrských, lysénských a tyrošských válečných lodí pod zástavou Triarchie neboli Tří dcer z Kamenoschodů. V seriálu namísto Otty kontaktoval až o něco později na příkaz Aemonda Targaryena Triarchii Tyland Lannister a vyjednal s nimi totéž, když přislíbil Triarchii Kamenoschody (kde patrně v seriálu Západozemí stále mělo nějaký vliv) a získal si i přízeň Sharako, zde admirálky (s osobností částečně převzatou od Racallia Ryndoona). A k tomu se jim podařil nečekaný úlovek. Vypluli ve stejné době, kdy Rhaenyra poslala své nejmladší syny, Aegona a Viseryse, do bezpečí Pentosu, narazili na jejich loď, napadli ji, a zatímco Aegonovi se podařilo odletět na jeho mladém drakovi, Viseryse zajali.
Když tyto zprávy velmi rychle dosáhly Dračího kamene, další syn Rhaenyry, Jacaerys, a čtyři dračí jezdci vyrazili nad moře do bitvy o Jícen. V ní Jacaerys padl i se svým drakem, což nebyly jediné Rhaenyřiny ztráty, tudíž vítězně prakticky vyšla flotila Triarchie, která se pustila dál Jícnem do Černovodného zálivu a vyplenila hrad Vysoký příliv a Město koření na Náplavomarce Velaryonů.
Akorát sami nezůstali bez fatálních ztrát. Sharako „ukradl“ jednomu tyrošskému kapitánovi zajatého prince Viseryse, jenže ani drahocenný zajatec nemohl jeho situaci pomoct. Do Essosu se vrátilo jen osmadvacet Sharakových lodí, přičemž vdovy padlých z Myru a Tyroše ho obvinily, že lysénské lodě, jichž zůstalo nejvíc, schválně držel pozadu. A tím se tanec přenesl i přes moře, kde se přelil do války Dcer a s pomocí nové aliance Pentosu, Braavosu a Lorathu i do rychlého konce Triarchie. Alespoň tak to popisuje velmistr Greydon ve svém Království Tří dcer.
Brzy po návratu domů Sharako zemřel. Oficiálně ho zabil rival při potyčce o přízeň slavné kurtizány Černé labutě, ale také si jeho vraždu prý mohl zaplatit Myr. Lys si samozřejmě nenechal takový útok líbit, následovala série vražd na oplátku a rozpoutala se vnitřní válka. Tyroš včas pochopil konec spojenectví a pokusil se toho využít – archon znovu poslal Racalia Ryndoona dobýt Kamenoschody v tu chvíli okupované dalším samozvaným králem Úzkého moře. A Racallio zradil Triarchii i Tyroš, zabil tamějšího krále a po jeho vzoru si přisvojil jeho titul jako pátý a poslední v pořadí.
Zatímco vnitrozemní Západozemí si tak konečně mohlo oddechnout, protože vůdci obou znesvářených stran padli a na Železný trůn usedl malý Aegon III., nový zámořský konflikt se rozhořel po celém essoském západním pobřeží i na moři. Nejprve Lys utrpěl několik porážek, zatímco Tyroš se nehodlal vzdát snu o Kamenoschodech. Zahájil tažení proti Racalliovi, jenže ten už fakticky ovládal pouze Krvavokámen a několik menších ostrůvků. Zbytek okupoval Pentos s Braavosem hlídajícím okolní vody. Jen Lorath se musel z války stáhnout kvůli neschopnosti financovat armádu.
Na to uzavřel Lys mír s Myrem a společně zaútočili na Tyroš, což přinutilo archona obrátit se na samozvaného krále Racallia, a dokonce i na Braavos, aby proti Lysu a Myru zasáhli společně, výměnou za rozdělení Kamenoschodů a ukončení vzájemných bojů. Plán by to byl dobrý. Pokud by se neozvalo i Západozemí připravené žádat obnovení zoufale potřebného obchodu přes Úzké moře.
Nový pobočník Aegona III., lord Unwin Peake, nebyl ztrátami přístavů v poválečné době, kdy bylo třeba budovat, vůbec nadšený. Řešení viděl v porážce Racallia a formálním zástupci Sedmi království na Krvavokameni. Svěřil proto královskou flotilu svému nezkušenému strýci seru Gedmundovi a poslal ho připojit se ke stále obrovské flotile Velaryonů. K nim se přidal ještě lord Bryndemere Tarth a společně měli zcela smést nepřátele.
Jenže na Tarthu zjistili, že se Racallio spojil s Braavosem a Tyroší, a protože Braavos má ohromnou námořní sílu, Gedmund se rozhodl vyčkat dalších pokynů ze dvora. Zatímco Alyn Velaryon vzal své lodě a povedlo se mu přepadnout Krvavokámen, když tam důstojníci seděli na hostině s Racalliem. Alyn tak se ztrátou pouhých tří lodí spálil nebo potopil polovinu nepřátelských, vrátil se s velkou slávou do Králova přístaviště, vysloužil si pasování na rytíře, později i titul mistra lodí a přezdívku Dubová pěst.
Na druhou stranu, jediný rozdíl na Kamenoschodech mezi stavem před a po útoku byl počet braavoských lodí. Racallio zůstal u moci, Západozemci nezískali žádný ostrov a Braavos začal Alyna považovat za nepřítele. Lord Unwin se proto rozhodl Alyna zbavit a poslal ho na Moře zapadajícího slunce, aby ukončil řádění Daltona Greyjoye, a jednal s mořským lordem Braavosu. Výsledkem byla dohoda o ukončení spojenectví Braavosu s Tyrošem a Racalliem a předání Kamenoschodů Železnému trůnu, samozřejmě po zaplacení vysokého odškodného pro Braavos.
Nenaplnila se pochopitelně zcela. Velkou část souostroví stále okupoval Pentos, Braavos nebyl schopný fakticky Železnému trůnu žádnou vládu předat. Menší část ještě spadala Racalliovi a největší Racalliovu šílenství. Ten kvůli šílenství a kvůli ztrátě Braavosu rychle zanevřel i na Tyroš a situace na Úzkém moři byla ještě nestabilnější než předtím. Což byla pro Sedm království řádná výzva. Zejména, když Alyn potřeboval kolem Kamenoschodů proplout, aby se dostal do Moře zapadajícího slunce.
Objevil se proto na Krvavokameni pod vlajkou hlásající úmysl vyjednávat a tam ho čekalo bláznivé zajetí. Racallio byl zvláštní muž. Opilec se znalostí tuctu nářečí Valyrie a schopností vládnout mečem v každé ruce, jenž se koupal v levandulové a růžové vodě, někdy se oblékal jako žena, předstíral, že je prostitutka, někdy nařizoval svému tuctu žen, aby ho bily, měl záchvaty štědrosti, před bitvou pomocí kostí hádal, kterému bohu má učinit obětinu, a miloval koťátka, ale ne kočky, těhotné ženy, ale ne děti. Možná kdysi býval také otrokem, protože nenáviděl otrokářství, jež jinak v Tyroši vzkvétá.
Jeden den tak Racallio na Alyna naléhal, aby se s ním spojil proti Tyroši, další den zvažoval jeho popravu. Jednou zápasili v bahně před stovkami pirátů, jindy Racallio věnoval Alynovi hlavu piráta obviněného ze špehování pro Tyroš. Nakonec Alyna obvinil z téhož. Alyn tak musel zabít tři tyrošské vězně, aby dokázal svou nevinu, načež se Racallio rozhodl odměnit ho tak, že poslal dvě své ženy do jeho ložnice, aby jim dal silné syny. Není známo, jestli Alyn tento dar přijal.
Až po čtrnácti dnech Racallio dovolil Alynovi proplout Kamenoschody výměnou za tři veslice, formálně podepsané spojenectví a slib polibku od Alynovy ženy, pokud se Racallio někdy ukáže na Náplavomarce. Navzdory očekávání pak Alyn svůj úkol zajistit mír u Železných ostrovů přežil, a když se vracel zpátky, došlo k další změně ve válečných spojenectvích. Od princezny Aliandry Martell zjistil, že se Dorne spojilo s Lysem a Tyroší a vypluli proti Racalliovi. Což už bylo víc, než mohl pirátský král zvládnout. Utekl na Baziliščí ostrovy a nad Kamenoschody převzalo dočasně kontrolu Dorne. Proto také Aliandra věnovala titul lord Kamenoschodů svému manželovi Drazenkovi Rogaremu. Tedy než se krátce na to udusil na kusu slaniny.
Království za groš
Ve výsledku se tak do několika let Kamenoschody opět staly územím bez práva, prolezlým korzáry, rozděleným mezi různě se měnící pirátské skupiny, ale nikým doopravdy nekontrolovaným. Až v době páté a poslední Blackfyrovy rebelie, takzvané války devítigrošových králů, kdy se uchazeč o trůn z rodu Blackfyrů pokusil svrhnout rod Targaryenů, se znovu dostaly do popředí.
Skupina obchodníků, žoldáků a pirátů zvaná Banda devíti se spojila proto, aby každému z nich pomohli dobýt jeho vlastní království. Členem byl i Maelys Blackfyre, velitel žoldácké Zlaté společnosti, a tak jedním z jejich cílů bylo i Západozemí, jak se Blackfyrové už čtyřikrát pokusili získat Železný trůn. O jejich spojenectví se zprávy dostaly až do Králova přístaviště za vlády Aegona V. Targaryena. Ten se tím nenechal znepokojovat, předpokládal, že je vyřídí Svobodná města, nebo se zase rychle rozpadnou, ale přesto započal s přípravami, aby zajistil, že žádní Blackfyrové se v Západozemí nevylodí.
Naštěstí, protože Banda dobyla Svárlivé země, převzala kontrolu nad Tyroší a nakonec dobyla Kamenoschody. Jen kousek od Západozemí. Jaehaerys II. Targaryen, který nastoupil na trůn po svém otci Aegonovi V., pochopil, jaké nebezpečí to představuje, a vyslal na Kamenoschody velkou armádu, aby přinesl válku tam dřív, než ji Banda může přinést na kontinent. Na souostroví tak dorazila flotila stovky válečných veslic Quellona Greyjoye, tisíc rytířů a deset tisíc vojáků Tytose Lannistera, kopiníci z Dorne a menší jednotky z většiny říše. Boje propukly na zemi i na moři a trvaly skoro rok, než se mladému Barristanovi Selmymu podařilo prosekat Zlatou společností a zabít Maelyse, čímž nejen ukončil válku, protože ostatní z Bandy o Západozemí zájem neměli, ale i zničil posledního mužského potomka Blackfyrů.
Samozřejmě, nekalé živly
Samozřejmě ani pak netrvalo dlouho, než se Kamenoschody opět vrátily ke starým nepořádkům. Už Jaehaerysův nástupce Aerys II. plánoval jejich dobývání, jen k němu, jako k mnoha dalším svým plánům, nikdy nepřistoupil. Zůstaly proto místem, kde svá mladá léta údajně jako nejznámější pirát trávil braavoský hospodský Pynto, nebo kde například Balon Greyjoy v patnácti strávil léto pleněním a loupením s Dagmerem Rozseklým, zabil zde svého prvního muže a vzal si první dvě solné ženy. Či se zde jeho dcera Aša (v seriálu Yara) utkala s lysénskými piráty.
Jejich osud se nezměnil ani v současnosti během války pěti králů. Poté, co Stannis Baratheon prohrál bitvu o Černovodu a Královo přístaviště s Lannistery a zamířil se svou armádou na Sever, Salladhor Saan, jehož flotilu si původně najal, se rozhodl, že následování Stannise ho již stálo příliš, raději se usídlil na Kamenoschodech a přepadal lodě. K tomu se tam rozhořel nový boj.
Další pirát přibyl poté, co církev zatkla Cersei Lannister. Bastard Velaryonů, Aurane Vodský, jehož jmenovala admirálem královské flotily a pověřila ho stavbou nových lodí, nové lodě ukradl a podle velmistra Pycelleho s nimi odplul, aby se stal pirátem na Kamenoschodech. Tomu odpovídají i informace lady Valeny Toland ze zveřejněných kapitol zatím nevydané knihy, podle které se v Mučitelově hlubině, přístavu na Kamenoschodech, objevil jakýsi pirátský král „lord Vod“. Přičemž Velaryoni si říkají lordi Přílivů.
A přičíst se musí i opět Zlatá společnost. Její část ve jméně údajného Aegona Targaryena, syna prince Rhaegara Targaryena, jenž měl potají přežít svržení svého rodu a vyplenění Králova přístaviště v Robertově rebelii, přistála na Kamenoschodech a podle nepotvrzených informací jich půlku dobyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat