Princ Vaegon Targaryen se narodil v roce 63 jako sedmé dítě a čtvrtý syn krále Jaehaeryse I. a královny Alysanne, ačkoli jeho dva nejstarší sourozenci byli už po smrti, tedy měl jen bratry Aemona a Baelona a sestry Alyssu a Maegelle. A protože nikdy neosedlal draka, přezdívalo se mu i Drakaprostý.
Vaegon princem
Měl stříbrozlaté vlasy a fialové oči, jinak ho nikdy nepopisovali jako typicky targaryensky pohledného. Nikdy nebyl robustní, měl dlouhý obličej, už jako malý kulatá ramena, výraz morouse. Byl také tichý, ostražitý, od malička neoblíbený. Když musel promluvit, býval neomalený, ačkoli nikdy úmyslně krutý. Poslušně plnil formální zdvořilosti, ale neobtěžoval se s ničím víc. Lidé ho proto měli za nerudného a on sám měl jedinou vášeň, knihy. Spoustu času trávil v knihovně, vůbec ho nebavilo hrát si s pážaty a panoši, zůstal mizerným bojovníkem, nikdy nic nepochytil ani při výcviku. A neměl moc dobré vztahy ani s rodinou – byl vůči nim odtažitý.
Jeho rodiče předpokládali, že si jednou vezme svou o rok mladší sestru Daellu. Když mu bylo pět, uložil mu proto Jaehaerys, aby byl k Daelle milý, protože se jednou stane „jeho Alysanne“. Ale moc to nezabralo, brzy bylo znát, že ti dva se nemají rádi. Vaegon strpěl přítomnost Daelly, ale nesnažil se s ní nijak sblížit, považoval ji za hloupou. Daellu zase Vaegon děsil a považovala ho za protivného. Jaehaerys věřil, že z toho vyrostou a přirostou si k srdci, ve skutečnosti ale rostla spíš jejich vzájemná nelibost.
 |
| zdroj |
Jaehaerysovi a Alysanne tak nezbylo, než najít pro své děti jiné nápadníky. Pro Vaegona krátce zvažovali jeho další sestry, o čtyři roky mladší Saeru a o osm let mladší Viserru, jenže ani s nimi neměl žádný vztah, proto ten nápad zavrhli. Jaehaerys rovněž rozhodl, aby Vaegon trávil méně času v knihovně a více mezi lidmi, a požádal Baelona, aby ho začal cvičit ve zbrani. Ani to nedopadlo.
Vydrželi rok a oba byli nešťastní. Vaegon se nelepšil, neměl talent ani zájem. Jednou Baelon dokonce přitáhl Alyssu oblečenou ve zbroji, aby se Vaegonovi postavila. Doufal, že ho to rozčílí a začne se snažit. Alyssa se mu vysmívala, připomínala mu incident s vínem, ponížila ho na nádvoří před zraky Daelly. Jenže když už to Vaegon nesnesl, místo aby se jí konečně postavil, odhodil meč a navždy s výcvikem skoncoval.
Jak potom Vaegon rostl, začala mu nadbíhat děvčata u dvora. A ani na to vůbec nereagoval, zjevně ho nezajímalo nejen ženění, ale ani děvčata obecně. Jednou mu proto velmistr Elysar dal svazek erotických kreseb v naději, že nahé panny obcující s muži a zvířaty a mezi sebou v něm probudí zájem o ženy. Vaegon si knihu nechal, ovšem vůbec se nezměnil.
Vaegon mistrem
V roce 78, v den Vaegonova patnáctého dne jména, se tedy Jaehaerys a Alysanne rozhodli konečně Vaegonovu budoucnost jednou provždy rozlousknout, byť netradičním směrem. Elysar rázně zavrhnul, že by Vaegon mohl být mistrem, neměl pro hradního mistra vhodné vlastnosti, nedokázal by učit panské děti, starat se o havrany a lordy. Nicméně by mohl mít vlohy pro arcimistra. Ti spravují Citadelu a svůj život zasvěcují studiu. O tři dny později tak Jaehaerys Vaegona povolal a sdělil mu, že ho pošlou do Starého města do Citadely. Vaegon odpověděl stroze jako vždycky, ale později Jaheaerys přiznal Alysanne, že se podle něj Vaegon konečně jednou téměř usmál.
V Citadele potom Vaegon rychle postupoval. Se studiem neměl vůbec žádné problémy, věnoval se alchymii, astronomii, matematice a tajemným vyšším uměním, tedy magii. Skutečně se stal arcimistrem s prstenem, žezlem a maskou ze žlutého zlata, což představuje zběhlost v matematice nebo ekonomii. A všichni byli s takovým řešením zjevně tak spokojení, až na sklonku Jaehaerysovy vlády většina říše na Vaegonovu existenci veskrze zapomněla. Stejně jako Vaegon na svou rodinu.
Příležitostně psal rodičům formální dopisy bez jakékoli náklonnosti, vůbec se nezajímal ani o období jejich nesvárů, které dvakrát obletělo říši. Neměl žádné vztahy se svými sourozenci, ať už se narodili před jeho odchodem do Citadely nebo až po. Není ani známo, zda a jak reagoval na smrt Gaemona, Valeriona, Gael, Alyssy, Daelly, Viserry, Maegelle, byť stejně jako on žila ve Starém městě, Aemona, na exil Saery. Či smrt vlastní matky, nakonec později i otce. Protože ty všechny přežil. Nejspíš sotva zaregistroval narození svých neteří a synovců.
Pouze po smrti korunního prince a posledního z Vaegonových bratrů Baelona v roce 101 povolal Jaehaerys Vaegona zpět do Králova přístaviště. Podle některých, aby mu nabídl trůn, což Vaegon odmítl, podle jiných, aby se s ním poradil ohledně nástupnictví. Vaegon měl nakonec navrhnout svolání Velkého koncilu, kde by Jaehaerysova nástupce zvolila šlechta. Sám tam přitom jako kandidát nevystupoval. Neměl o trůn žádný zájem, jeho mistrovské sliby mu takové ambice i zapovídaly. Navzdory tomu byl krátce jeho nárok na koncilu zvažován, protože se diskutovalo o všech případných nárocích, ale také rychle zamítnut.
Více o Vaegonovi, bývalém princovi a poté arcimistrovi, nejsou dostupné žádné zmínky. Patrně se vrátil ke svým studiím v Citadele, kde přežil i otce a zemřel v zatím neznámé době – zatím ani nebylo řečeno, jestli byl ještě naživu v době občanské války tanec draků mezi Jaehaerysovými pravnuky, což není nemožné. V době Velkého koncilu mu bylo 38, na začátku války by mu bylo jen 66. Na druhou stranu už měl být ve čtyřiceti křehký a pobledlý. Nicméně v každém případě už do chodu říše ani do chodu své rodiny alespoň oficiálně nijak nezasahoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat