 |
| zdroj |
V poslední době jsou i proslulí ctí, kterou následují, i když ví, že není nejsnazší cestou, ale v historii dávné i bližší se mezi nimi vyskytovala „vlčí krev“, což znamenalo divokost, bojovnost. Za svou historii také Starkové drželi mnoho titulů. Patří k nim král Zimy, král Severu, lord Zimohradu, strážce Severu, pobočník krále, lord velitel Noční hlídky, krátce i král Trojzubce a ještě kratší dobu regent krále. V seriálu později i král Andalů a Prvních lidí, lord Šesti království a Ochránce říše.
Starkové ve věku hrdinů
Rod Starků datuje svůj vznik do doby Prvních lidí, konkrétně do doby Brandona Starka známého jako Bran Stavitel. Podle učenců to byl dávný král, jehož činy se zveličily až do legend, nebo několik králů, o jejichž vládě se traduje jako o jednom dlouhém období „Brandona Starka“. Jasno tak není nejen v tom, jestli vůbec existoval, ale i kdo to měl být.
Podle příběhů z Roviny potomek Brandona z Krvavé čepele, syna mytického Gartha Zelenorukého. Měl postavit Zeď, když První lidé s dětmi lesa porazili Jiné (bílé chodce) během Dlouhé noci a zahnali je zpět do Zemí věčné zimy. Také Zimohrad, podle některých s pomocí obrů. Podle balady v knize mistra Childera Zimní králové aneb Pověsti a rodokmen Starků ze Zimohradu vyhledal pomoc dětí lesa a naučil se pravý jazyk. Příběhy z Bouřlivých krajin tvrdí, že pomohl už jako chlapec Durranovi Bohožalovi postavit Bouřlivý konec. Některé zase, že král Uthor z Vysoké věže si u něj objednal návrh kamenné Vysoké věže ve Starém městě. Také měl věnovat Noční hlídce Brandonův dar, zhruba 120 km široký pruh země u Zdi, ze kterého mohli brát užitky, ač někteří mistři to připisují jinému Brandonovi.
Zkrátka se jedná o tak dávnou postavu, že nemůže být nic jisté. Dokonce ani to, jestli opravdu byl prvním Starkem, protože by to znamenalo, že Starkové jako šlechtici nebo náčelníci před ním ještě neexistovali, ačkoli První lidé už si dávno rozebírali Západozemí na svá vlastní políčka. A už vůbec to, jestli to byl první král Stark. Pokud ale ano, byl to nejspíš první král Zimy, jak se podle některých záznamů nazývali nejstarší králové z tohoto rodu. Dále měl mít syna Brandona Starka a podle některých verzí to byl spíš on, u koho si král Uthor objednal návrh Vysoké věže. Ale žádný příběh už neříká, jestli tento Brandon také byl králem Zimy.
O pár generací později byl s určitostí králem Zimy Brandon Stark Lamač. A pak možná ještě jeden Stark. Třináctý lord velitel Noční hlídky střežící Zeď. Oficiálně neznámého jména. Neohrožený válečník, který téměř přivedl novou zkázu. Nebylo to dlouho po postavení Zdi, kdy se zamiloval do ženy s bílou kůží, kterou objevil v zemích za ní. A když jí dal své sémě, dal jí prý i svou duši. Potom ji vzal do Noční pevnosti, tehdy hlavní pevnosti Noční hlídky, po jejich bezbožném svazku se prohlásil králem a ji královnou a vládl Noční pevnosti, jako by to byl jeho hrad. Po třináct let s mrtvolnou královnou po boku páchal hrůzná zvěrstva, o nichž se dodnes vypráví.
Až Brandon Lamač a Joramun, král za Zdí, učinili jeho řádění přítrž. Výjimečně spojili své síly a porazili ho. Po jeho pádu se navíc zjistilo, že přinášel oběti Jiným a praktikoval čarodějnictví, takže o něm zničili všechny záznamy a jeho jméno bylo zapovězeno nebo zapomenuto. Pamatuje se na něj jen jako na Nočního krále. Je tak možné, že toto přimělo severské pány zakázat Noční hlídce opevňovat své hrady z jihu, aby byly vždy přístupné, pokud by začali provádět něco, co nemají.
Někteří lidé věří, že to byl Bolton, Magnar, Umber, Flint, Norrey nebo Woodfoot. Podle jiných to byl Stark, bratr krále Zimy. Akorát podle mistrů se nic takového nikdy nestalo a Noční král je stejná legendární postava jako Garth Zelenoruký. Jen v seriálu šlo o zcela jinou postavu se zcela jinou minulostí, v čele Jiných. Noční král v knize nikdy nevládl Jiným, pouze lidem a Jiným se podřizoval.
Další králové pak pochází z blíže neznámého období a podle útržků starých záznamů se jim už říkalo králové Severu. Existuje teorie, že názvosloví se rozdělilo zhruba po sjednocení většiny Severu, protože do té doby měl Sever mnoho králů, které Starkové poráželi a přisvojovali si jejich území. Jako to byli král měničů z Výběžku mořského draka, Flintové z Kamenolomu, Fisherové, Gloverové, Lockeyové, Ryderové, Slateové, Umberové, Blackwoodové vyhnaní z Vlčího lesa, Amberové, Frostové, Greenwoodové, Towersové, Dustinové, nakonec i nejsilnější nepřátelé Boltonové. Ale důvod této změny, nebo jestli opravdu znamená dvě odlišná období, není znám.
Mezi tyto krále Severu tedy patří Dorren, za jehož vlády Noční hlídka bojovala proti obrům a obchodovala s dětmi lesa. Brandon IV., který zastavil nájezdníky ze Skagosu v Tulenním zálivu, zničil jim lodě a zakázal jim vyrážet na moře. Benjen Hořký a Benjen Sladký. Eyron a Edderion Ženich. Walton Měsíční král. Brandon Špatný. Jorah a Jonos. Edwyn Jarní král.
A slavný Brandon Bezdcerý. Ten prý jednou nazval jistého Baela ze Svobodného lidu za Zdí zbabělcem. Aby se mu Bael pomstil, přelezl Zeď, přišel na Zimohrad pod jménem Sygerrik ze Skagosu (sygerrik znamená ve starém jazyce klamač) a tvrdil, že je zpěvák. Ohromil Brandona svým uměním a Brandon mu slíbil odměnu. Bael si řekl o nejkrásnější květinu v zimohradských zahradách, takže mu Brandon poslal nejkrásnější modrou zimní růži ze skleníků. Jenže další ráno zmizela Brandonova dcera, jeho jediné dítě, a na její posteli ležela ona růže.
Brandon pak poslal Noční hlídku hledat jeho dceru a jejího únosce, ale ani skoro po roce nikoho nenašel. Onemocněl, jeho rod se ocitl na hranici vymření. Až se jednoho dne ozval dětský pláč a Brandon nalezl svou dceru s novorozencem v jejím pokoji. Podle příběhu Bael nikdy neopustil Zimohrad, skryl se s děvčetem v kryptách a měl s ní syna, jenž se stal novým pánem Zimohradu.
Po třiceti letech se pak i Bael vyšplhal k moci, když se stal králem za Zdí, a vedl velkou armádu na jih. Brzy se střetl s vojskem svého syna, a protože nebyl schopný zavraždit vlastní krev, nechal ho, aby ho v neznalosti zabil sám. Následně, po rozmetání zbytku divokých, mladý Stark přinesl Baelovu hlavu na Zimohrad, a když ji spatřila jeho matka, která Baela milovala, ze zoufalství skočila z věže.
Mnozí ale zpochybňují pravdivost příběhu. Podle divokých byl Bael skutečný, mají o něm spoustu písní. Ani nejstarší kroniky Zimohradu však nic nezmiňují. Hlavně není jasné, kdy by měl žít. Podle divokých se vše stalo dávno, jenže Brandon i Baelův syn jsou v příběhu zváni lordy, ne králi, tedy by to muselo být až po dobytí Západpozemí Targaryeny, odkdy je spousta kronik. Stejně tak příběh zmiňuje Královskou cestu, kterou postavil až Jaehaerys I. Targaryen. Dále, že Baelův syn byl zabit jedním z vlastních lordů, který pak nosil jeho kůži, což provozovali Boltonové, ale údajně jen před tisíci lety. Navíc se zdá, že na Severu to není známý příběh, nejen mezi zpěváky a autory, ale ani mezi všemi údajně zúčastněnými rody a institucemi, a že vznikl spíš právě na opačné straně Zdi.
Starkové po invazi Andalů
Mnohem spolehlivější záznamy o rodu Starků se začínají objevovat až v době, kdy do Západozemí pronikali Andalové. Nezpůsobovali jim sice stejné problémy a doslova revoluci jako v jižních královstvích, ovšem Starkové se při obraně svého území setkali s mnoha z nich, a tak se dostali i do mnohých kronik.
První velký zásah proti Andalům podnikl král Jon Stark. Za jeho vlády přistáli na východě Severu andalší nájezdníci, Jon je vyhnal a v ústí řeky Bílý nůž postavil hrad Vlčí doupě, aby mohl řeku a tak i zranitelnou cestu do srdce své říše chránit. Další důležitou, možná dokonce zásadní ochranu získal jeho syn, Smějící se vlk Rickard Stark. Ten si vzal za ženu dceru posledního krále bažin a připojil k Severu Šíji se slavnou Kailinskou držbou, která byla vždycky schopná zastavit jakékoli dobyvatele mířící po souši z jihu. A bažináři z oblasti, z nichž se stali Jonovi poddaní, mu v tom byli víc než nápomocní.
 |
| zdroj |
Později také porazil rebely z Pramínků. Pomohl Noční hlídce porazit divoké. Bojoval proti Železným na Kamenitém pobřeží a ve Vlčím lese, zabil Ravose Hoarea, který používal Medvědí ostrov u pobřeží Severu jako svou základnu, a vyhnal Železné z Mysu krakatic. Dobyl souostroví Tři sestry v zálivu Kousanec mezi Severem a Údolím a přistál na Prstech Údolí. Což se stalo buďto ve vzdálenější minulosti, nebo jako součást takzvané války přes vodu neboli bezcenné války, nešťastné dlouhé války mezi Starky a Arryny, králi Hor a Údolí.
Byla to válka o Tři sestry popsaná v díle arcimistra Perestana Úvaha o historii, v kronikách z Dlouhé sestry a v kronikách Severu. V každé knize trochu jinak. Válka měla začít invazí známou jako znásilnění Tří sester, kdy Seveřané vtrhli na ostrovy. Dříve si tamější lidé vládli sami, ale Seveřané ostrovy dobyli, protože ostrované byli často piráti a útočili na jejich pobřeží. Podle kronik Sester a Údolí Seveřané spáchali mnoho ukrutností, zabíjeli děti a vařili je, vyvrhli muže a pověsili jejich vnitřnosti na bodce, popravili tři tisíce válečníků v jediný den a Belthasar Bolton si měl vyrobit Růžový pavilon ze stažených kůží stovky Sestřanů. Což vůbec nezmiňují severské kroniky.
Sestřané se tak obrátili na krále Mathose II. Arryna, který jim slíbil pomoc za připojení ostrovů k Údolí, a rozpoutala se válka. Mathos vyplul do Sestrova se stovkou lodí, nikdy se nevrátil a jeho potomci pokračovali v bojích tisíc let. Král Osgood Arryn třeba obsadil Vlčí doupě, jeho syn Oswin Spár ho vypálil, Starkové na to zaútočili na Město racků a spálili stovky lodí v přístavu. Asi dvanáctkrát ostrovy změnily pána, než konečně přišlo řešení. Tedy že Starkové o válčení a o vládu nad Třemi sestrami ztratili zájem.
Dalším králem Severu, během války nebo po ní, byl Edrick Stark známý jako Sněhovous. Vládl téměř sto let a nadělal si spoustu potomků. A ti mezi sebou měli spoustu neshod. Také se vrátila hrozba Železných, divokých a ne zrovna poslušných Boltonů, když už byl příliš starý a slabý. Dokonce přišla i nová. Otrokáři z Kamenoschodů obsadili Vlčí doupě. Nechal alespoň postavit vnější hradby Zimohradu, ačkoli na ten nikdo z jeho nepřátel nezaútočil, jenže s ničím jiným se nevypořádal.
Vlčí doupě od otrokářů získal zpátky až jeho prapravnuk Brandon Ledooký. Bojoval s nimi během dlouhé, kruté zimy, a když zvítězil, nechal otrokáře svléknout a předhodil je jejich bývalým otrokům přikovaným ve sklepení.
Až takový Brandon Loďař měl úplně jiné zájmy než jeho předci. Miloval moře a pokusil se překročit Moře zapadajícího slunce na západě Západozemí. Nikdy ho od té doby neviděli, neměl se dostat do Ašaje, takže se mu nejspíš nepovedlo obeplout planetu, a jeho hrob v kryptách je prázdný. Jeho syn Brandon Spalovač pak ve svém žalu zapálil otcovy lodě a loděnice a od té doby Starkové a Sever nemají opravdovou flotilu.
Také na lodě většinou neměli ani pomyšlení, jejich země a starosti byly rozsáhlé i bez nich. Jednou proti nim třeba rebelovali poddaní, jejichž rebelii potlačil králův bratr Karlon Stark. Ten za svou statečnost dostal země, kde si vybudoval hrad Karlonovu baštu. Časem se mu začalo říkat zkráceně Karská bašta a z vedlejší rodové větve Starků v ní se stal samostatný rod Karstarkové. Nebo jindy rebelovala rovnou jedna vedlejší rodová větev. S Boltony se spojil rod Greystarků z Vlčího doupěte, příbuzných Starků, a povstali proti svým králům v rebelii. Byli poraženi, Greystarkové popraveni a Boltonové si tak tak udrželi život a status. Takže před několika staletími povstali znovu a král Harlon Stark dva roky obléhal Hrůzov, než je vyhladověl a donutil je vzdát se.
V důsledku toho se Sever rozrostl i o jeden další velký rod, a to Manderlye, vyhnané do exilu z Roviny. Starkové je přijali a věnovali jim Vlčí doupě výměnou za to, že se budou starat o ochranu Bílého nože a pobřeží. Manderlyové využili bohatství, které si z Roviny odnesli, k vystavění celého města v ústí řeky a stali se z nich velice věrní vazalové.
O nějaké století později, asi 400 let před dobytím Západozemí Targaryeny, se do historie ještě zapsal Osric Stark. Ten se z neznámých důvodů už jako dítě ocitl mezi Noční hlídkou a v pouhých deseti letech ho zvolili lordem velitelem. Ve své funkci pak zůstal šedesát let a umožnil mistru Balderovi sepsat Na kraji světa, sbírku pověstí a dodnes nejdůležitější zdroj informací o Skagosu.
A někdy ne dlouho před vládou posledního krále Starka prokázal své schopnosti i Rodrik Stark. Ten získal Medvědí ostrov obsazený opět Železnými a věnoval ho Mormontům. Kroniky Severu tvrdí, že to bylo v zápase, protože Železní se často snažili dokázat svou zdatnost a právo na korunu ukázkami síly. Mnozí to zpochybňují. Prý Rodrik ostrov spíše vyjednal. A navíc to byl jen jeden menší zisk, protože i jeho potomci ještě se Železnými bojovali o Mys krakatic a Kamenité pobřeží.
Starkové za éry Targaryenů
Oním posledním králem byl Torrhen Stark, známý jako Král, který poklekl. Vládl v době, kdy Aegon Dobyvatel a jeho sestry-manželky dobývali Západozemí, a poté, co získali Trojzubec vypálením Harrenova a vzdal se jim Bouřlivý konec, svolal Torrhen vazaly. Věděl, že kvůli ohromné velikosti Severu mu to zabere čas, jenže Aegon byl tou dobou velmi zaměstnán na jihu, vytáhla proti němu armáda Roviny a království Skály. O tom, že ji Aegon spálil, se Torrhen dozvěděl, až když překročil Šíji. A Aegon se zase dozvěděl, že se blíží nový nepřítel s třicetitisícovou armádou.
Opustil tak plány pochodovat do Starého města a zamířil rychle na drakovi Balerionovi na sever. Přidaly se k němu jeho sestry-manželky i lordi, jež před ním po Harrenově a rovinském Ohnivém poli poklekli. Takže když se Torrhen ze Šíje dostal k Trojzubci, měl proti sobě už pětačtyřicet tisíc mužů a tři draky.
Zvědi navíc Torrhenovi nahlásili, jak děsivě vypadají ruiny Harrenova, Torrhen slyšel o Ohnivém poli a bylo jasné, že jde o samotnou existenci jeho království. Někteří lordi mu stále radili zaútočit, jenže Torrhen věděl, že by ho čekal stejný osud, kdyby se pokusil dostat přes řeku násilím. Jiní mu radili vrátit se domů a opevnit v Kailinské držbě, jež nikdy před nájezdem z jihu nezklamala. Jenže z jihu také ještě nikdy nepřišli draci. Jeho bastardí bratr Brandon Sníh mu dokonce nabídl, že za tmy řeku překročí a draky zabije. Možná si na to vyrobil šípy z čarostromu, protože o mnoho let později měl malý Bran Stark vizi muže, který právě takové připravoval.
Nakonec Torrhen poslal Brandona a tři mistry za Aegonem jednat. Celou noc se posílaly tam a zpátky přes vodu zprávy, a když Torrhen překročil ráno řeku, poklekl, položil svou korunu Aegonovi k nohám a přísahal mu věrnost. Za to byl jmenován lordem Zimohradu a strážcem Severu. Není známo, co Aegon udělal s jeho korunou, v místě ale později vznikl Hostinec u klečícího muže.
 |
| zdroj |
Jen s takovým rozhodnutím nesouhlasili všichni Seveřané. Brzy vznikla Společnost růže, žoldácká společnost mužů a prý i žen, kteří odmítali Targaryeny a dobrovolně si zvolili exil a obživu prodáváním mečů za Úzkým mořem. A nesouhlasili ani Torrhenovi synové. Velmi brzy začali mluvit o svolání vazalů. Ovšem není znám postoj Torrhena k takovým názorům a nejsou ani záznamy o žádných reálných pokusech o rebelie.
Naopak se Torrhen podřídil i sňatkové politice nastolené novými královnami k užšímu propojení říše – svatbou své dcery s bývalým králem Ronnelem Arrynem. Podle dopisů uložených v Citadele s tím nicméně souhlasil jen po značných protestech a jeho synové se odmítli svatby zúčastnit. O Torrhenových synech je vlastně známo celkem velmi málo, ani se neví, jestli po jeho smrti lordský titul převzal některý z nich, nebo jejich smrt Torrhenovu předcházela. Po něm nastoupil Brandon Bouřlivý, ale nedochovalo se, zda to byl syn, vnuk nebo jiný příbuzný. Stejně neznámý příbuzenský poměr měl jeho nástupce Roderick Stark.
Nejistý je i Brandon Chvástal. Vládl Zimohradu na začátku vlády čtvrtého targaryenského krále, Jaehaeryse I. Zúčastnil se velkolepé svatby Jaehaerysovy ovdovělé matky Alyssy Velaryon s lordem Rogarem Baratheonem. Přestože byl nemocný, vzal své syny Waltona a Alarica, tucet vazalů, třicet členů Noční hlídky a předvedl se u královského dvora. A když měl možnost promluvit na soukromé audienci s mladým Jaehaerysem, chválil ho, že v něm vidí jeho děda Aegona. Jen zemřel nedlouho po návratu domů. Vypadá to, že pro něj taková cesta zkrátka byla už příliš.
Po něm nastoupil Walton. A zatímco zbytek říše si užíval po bouřlivém období mír nastolený Jaehaerysem, právě na Waltona dopadly následky bouře Jaehaerysova předchůdce Maegora Krutého. Jaehaerys po svém nástupu na trůn umožnil členům Královské gardy Maegora, tedy těm, kdo sice plnili svou gardistickou přísahu, ovšem vůči zrádnému králi, aby odešli na Zeď. To zvolili Olyver Bracken a Raymund Mallery. Kteří nakonec v Noční hlídce rozpoutali vzpouru a vytáhli tak Waltona s armádou na pomoc jejich černým bratrům.
Waltonovi se podařilo je zarazit. V Puklině sťal Olyverovi hlavu a pronásledoval ostatní vzbouřence za Zeď do Začarovaného hvozdu. Jenže tam jeho jednotku přepadli obři. Říká se, že Walton zabil dva obry, než ho roztrhali, a jeho přeživší vojáci přinesli kusy jeho těla zpátky do Černého hradu.
A protože Walton neměl děti, nastoupil po něm jako vládce Zimohradu jeho mladší bratr Alaric, naježený, tvrdý, neodpouštějící, skoro až skoupý, bez smyslu pro humor, chladný, s drsnou pověstí. Seveřané ho prý respektovali, ale kromě posádky Zimohradu ho většinou neměli rádi. A on zase neměl rád Targaryeny. Vinil Jaehaeryse z bratrovy smrti, protože kdyby gardisty popravil místo vyhnání na Zeď, žádná vzpoura by se nekonala.
Na rozdíl od bratra se mu však podařilo včas zajistit svůj rod. Oženil se s lady Mormont, velmi tvrdou dámou, jejímiž činy se rád chlubil. Říkal třeba, že když bylo jeho ženě dvanáct, vyrazila se sekerou proti smečce vlků, dva z nich zabila a ušila si z jejich kožešiny plášť. Akorát velmi brzy zemřela a nechala po sobě dva syny a dceru Alarru.
A pak, tři roky na to, přišla pro Alarica velká zkouška. Na Sever zamířil v rámci svých královských cest přímo Jaehaerys. Tedy takový úmysl vyhlásil, ale zdrželo ho dlouhé jednání se zástupci Svobodných měst. Což přestalo bavit jeho královnu Alysanne, proto na své dračici Stříbrokřídlé vyrazila napřed a přistála na Zimohradu dlouho před svým manželem. Velmi svérázně.
Alaric ji třeba žádal, aby nebrala Stříbrokřídlou za hradní zdi. Neposlechla. Pak odmítl nabídku sňatku pro své syny s dcerami velkých jižních rodů s tvrzením, že Starkové vyznávají staré bohy. Když Alysanne poukázala na to, že několik jižanských rodů také vyznává staré bohy, slíbil otráveně, že to prodiskutuje. Což neudělal. Stěžoval si na povinnost hostit velkou královskou delegaci s tvrzením, že zima se blíží, ačkoli bylo léto. A hlavně netušil, jak královnu zabavit. Vůbec se mu nezdálo, že ještě nedorazil i Jaehaerys. Až se nakonec přece jen sblížili.
Vzal Alysanne na lov losů a kanců do Vlčího lesa, ukázal jí kosti obrů, dovolil jí prohrabávat se hradní knihovnou. Podle arcimistra Gyldayna Alysanne zkrátka dokázala zdráhavého Alarica okouzlit a dostat se mu pod kůži, když pochopila jeho chmurný smysl pro humor a jeho opatrnost s penězi. Jeho dcera Alarra, podle Alarica pohledná jako jakákoli jižanská lady, se s Alysanne také hodně sblížila, stala se její dvorní dámou. Zatímco když konečně dorazil Jaehaerys a Alysanne zamířila dál na Zeď, byl Alaric zase chladný, nepřístupný a králi akorát předvedl Waltonův hrob v kryptách.
Alysanne se ale ještě vrátila a prý dokázala Alarica dokonce přesvědčit, aby věnoval Noční hlídce nový pás země zvaný Nový dar. Alaric byl také přítel Noční hlídky, jenže věděl, že lordi, jimž země patřila, nebudou potěšeni. Podle mistra Yandela tak byli Starkové spíš proti královskému požadavku. Bratr lorda Starka, nejspíš Alaricův, dokonce prý psal dopisy do Citadely a žádal mistry, aby našli precedenty ohledně nuceného záběru půdy. Jenže nic nezmohli, půda přešla hlídce.
Alaric se tak, možná i pro tento rozkol, neúčastnil ohromného turnaje k desátému výročí Jaehaerysovy vlády, poslal jen své syny. Místo toho se soustředil na přípravu v očekávání kruté zimy a nařídil svým vazalům ukládat polovinu sklizně. Jenže ne všichni poslechli a to vyústilo v hladomor na Severu. A větší štěstí neměl ani s oněmi syny, protože oba zemřeli před ním.
Dvanáct let po kruté, hladové zimě, tak jako lord Zimohradu nastoupil Alaricův vnuk Edric. A po něm vládl Ellard Stark, jenž se účastnil Velkého koncilu v roce 101, kde se volil nástupce Jaehaeryse I., když mu nezbyli žádní synové. Tam podporoval kandidaturu princezny Rhaenys, Jaehaerysovy vnučky, a když byl její nárok zamítnut proto, že byla žena, rozhodl se hlasovat pro jejího syna Laenora. Možná proto, že měl stále zlost na to, jak Jaehaerys zabral na Severu Nový dar a Jaehaerys měl údajně radši Laenorova protikandidáta Viseryse. Který ale nakonec zvítězil.
Po něm vládl Benjen Stark, s lady Lysou Locke povil syny Rickona a Bennarda, a po jeho smrti nastoupil Rickon. Rickon si rychle s Gilliane Glover pořídil syna Cregana. Jenže zemřel, když bylo Creganovi třináct, a jeho jediný další syn se nedožil ani takového věku. K tomu měl podle královského šaška Hříbečka už jen bastarda, Saru Sníh, o jejíž existenci mistři i arcimistr Gyldayn pochybují.
Starkové v tanci draků
Šedookému Creganovi, jehož oči prý připomínaly zimní bouři, lordovi od třinácti let, dělal regenta jeho strýc Bennard. Ten měl i vlastní syny Benjena, Brandona a Elrica s lady Margaret Karstark. Jenže mu jen velmi pomalu předával zodpovědnost a moc i tehdy, když mu už bylo 16, tedy dosáhl plnoletosti a měl začít vládnout sám, a vztahy mezi rodinou byly velmi napjaté. Teprve v osmnácti Cregan konečně převzal všechnu moc nad Severem poté, co Bennarda a jeho syny uvěznil.
Začalo se mu říkat Vlk Severu. Od mládí měl být vážný a impozantní, když se o mnoho let později jednou utkal se slavným Aemonem Dračím rytířem, prohlásil Aemon, že nečelil lepšímu šermíři. Oženil se s lady Arrou Norrey, svou dětskou kamarádkou. Jenže ta zemřela dva roky po svatbě při porodu syna pojmenovaného po Creganově otci Rickon. Cregan tedy měl víc než dost záležitostí ve své domovině a touto dobou žádný zájem plést se do chodu královského dvora v Králově přístavišti. Dokud si ho královský dvůr nenašel sám.
Po smrti krále Viseryse I. Targaryena korunovala jeho královna Alicent jejich nejstaršího syna Aegona novým králem. Jenže před svou smrtí Viserys stále trval na tom, aby jeho následníkem byla Rhaenyra, dcera z prvního manželství. Ta tak okamžitě začala shánět podporu pro prosazení svých práv a poslala svého nejstaršího syna Jacaeryse, tedy podle ní korunního prince, vyjednávat po říši.
Jacaerys na svém drakovi dorazil do Zimohradu a podle mistra Munkuna se Creganovi docela zalíbil. Připomínal mu prý jeho mrtvého mladšího bratra, pili spolu, lovili, trénovali a uzavřeli přísahu bratrství. Podle septona Eustáce z královského septa Rudé bašty se ovšem Jacaerys snažil konvertovat Cregana k víře v Sedm a královský šašek Hříbeček tvrdí, že Creganova poloviční sestra Sara Sníh strávila s Jacaerysem noc. Cregan se prý uklidnil až poté, co se ti dva vzali v božím háji Zimohradu. A strávili svou svatební noc přímo tam na sněhu.
Arcimistr Gyldayn však nevěří Hříbečkovým slavně oplzlým, často přibarveným příběhům. Hříbeček na Zimohradu nebyl, nezdá se pravděpodobné, že by Jacaerys zahodil své jedenáctileté zásnuby s Baelou Targaryen jen pro čest severského bastarda, a pochybuje i o samotné existenci Sary. Málo smyslu též dává, že by pro Jacaeryse v přípravách na válku uvnitř jeho vlastního rodu hrálo tak podstatnou roli náboženství.
A v každém případě Cregan s Jacaerysem našli shodu a podle Munkuna uzavřeli pakt ledu a ohně. Podle něj se měla Jacaerysova prvorozená dcera, až nějakou bude mít, vdát za Rickona, a za to Cregan propůjčí své vazaly a vojáky straně černých stojících za Jacaerysovou matkou. Což také Cregan udělal.
 |
| zdroj |
Nejprve poslal asi dva tisíce Zimních vlků, starých mužů a dobrodruhů, kteří se pod velením Rodericka Dustina rozhodli ulevit svým rodinám od nutnosti živit další krky v tuhé zimě. Ti několikrát ve spolupráci s říčními lordy porazili armády Aegona II. v Říčních krajinách, než byli rozprášeni. A i severský Bílý přístav poslal Rhaenyře nějaké vojáky, jenže kvůli komplikované logistice prakticky až na konci války. K tomu se i ukázalo, že nikdy nemůže dojít k naplnění paktu. Jacaerys ve válce padl a nakonec i Rhaenyra. Víc jí Cregan přispět nestihl. Poslal jí sice vzkaz, že shromáždí deset tisíc vojáků, ale že to může udělat až po poslední sklizni, aby Sever nepřepadl hladomor.
Na druhou stranu se pozdním shromážděním a smrtí Rhaenyry nenechal zastavit. Podle Eustáce sebral dvacet tisíc mužů, podle Munkuna osm a vytáhl na hlavní město. Jen to nestihl ani předtím, než byl otráven i Aegon II., než Aegonovi věrní v Korunních zemích poklekli před blížícími se vojáky z Údolí a než před ním do ulic hlavního města nakráčeli Mládenci, mladí lordi a vojevůdci z Říčních krajin, s nimiž propukla euforie z konce války. Jež neměla dlouhého trvání, a proto ji velmistr Munkun nazval falešný úsvit.
Cregana ve městě uvítali Mládenci, Corlys Velaryon a princ Aegon Mladší, poslední mužský potomek (alespoň co bylo tehdy všem známo) válčících stran a oznámili mu smrt Aegona II. Ani to ho nezastavilo. Hodlal válčit dál. Jeho muži byli zklamaní, nedočkali se boje, když vyrazili na jih právě pro to, zemřít hrdinskou smrtí a zbavit své rodiny přítěže! Vůči podporovatelům Aegona II., zejména Lannisterům, Hightowerům a Baratheonům dále cítil nepřátelství a nechtěl je nechat vyváznout.
Říční lordi se ho tak celkem báli. Jenže Corlys stihl jménem zatím neformálního nového krále Aegona III., tedy Aegona Mladšího, do Casterlyovy skály, Starého města a Bouřlivého konce poslat posly s nabídkami míru. Válka by mohla pokračovat, jak chtěl Cregan, jen pokud by ji odmítli. Jestli ale přijmou, Creganův útok bude považován za křivou přísahu a porušení králova míru. Naštěstí „Tři vdovy“, Johanna Lannister, Elenda Baratheon a Sam Tarly, manželka Ormudna Hightowera, mír přijaly, takže tanec draků byl doopravdy u konce.
Vyjasnit takto situaci trvalo šest dní. Během nich díky své severské armádě držel Cregan královský dvůr v šachu, vlastně vládl Královu přístavišti, a proto toto období velmistr Munkun ve své knize Pravdivé pojednání o Tanci draků pojmenoval hodina vlka nebo vlčí soud. Po hodině vlka, nejtemnější noční době. Byla pro mnohé opravdu temná a říše se stále musela obávat, jestli konečně vyjde slunce.
Creganovi se především nelíbila smrt Aegona II. Stál za černými, tedy proti němu, ale Aegona někdo otrávil, což považoval za nízkou podlost. Proto chtěl viníky postavit před spravedlnost. Nechal zatknout dvaadvacet mužů včetně Corlyse Velaryona a mistra našeptavačů Laryse Stronga a jedenáctiletý Aegon, celkem zastrašený, ho jmenoval pobočníkem, aby mohl dohlížet na procesy.
Cregan pak vládl z úpatí Železného trůnu. Propustil septona Eustáce, protože se nenašel žádný důkaz jeho podílnictví na vraždě. Naopak odsoudil velmistra Orwyla a sera Gylese Belgravea z Královské gardy. Rozsudek smrti čekal i na mnoho méně důležitých osob. Odsoudil i vojáky rodu Strongů. Aegon II. totiž ke konci války zajal lady Baelu Targaryen, dceru prince Daemona Targaryena, jako páku vůči černým, a na Larysův rozkaz ji jeho vojáci těsně před Aegonovou otravou osvobodili – aby se na ní nikdo nemohl mstít, takže celou událost vnímal jako napomáhání k otravě. Ovšem když se Baela začala ohánět mečem na jejich obranu, což ho pobavilo, ušetřil je.
Odsoudil i Corlyse, jenž tvrdil, že jednal pro dobro Sedmi království, a samozřejmě Laryse, jenž se odmítl hájit. A dal všem možnost zvolit si mezi popravou nebo cestou k Noční hlídce. Tudíž popravil nakonec jen Gylese a Laryse. Corlyse propustil úplně. Baela a její sestra Rhaena přesvědčily Aegona Mladšího, jejich polovičního bratra, aby ho ušetřil, a Cregan po vyjednávání souhlasil. Podle Hříbečka za tím stála Alysanne Blackwood, Černá Aly, vojevůdkyně, již si prý ohromený Cregan uvolil vzít výměnou za Corlysovu svobodu. A následující den po popravách Cregan odstoupil.
Následovala korunovace Aegona III. a do čtrnácti dnů po ní se Cregan rozjel zpátky k domovu. Odmítl sloužit jako jeden z regentů, chtěl se starat o svůj region. Mnoho jeho mužů ale zůstalo na jihu, raději se oženili s vdovami a dcerami v Říčních krajinách, kde byly největší ztráty, nebo si tam našli místo jako strážní a vojáci díky vdovským trhům, což nejprve navrhla Alysanne a poté organizovala trhy na několika místech po Říčních krajinách spolu s dalšími šlechtici. Někteří také odešli jako žoldáci a dokonce založili dvě žoldácké společnosti, Vlčí smečku a Lamače bouří.
 |
| zdroj |
Takový Sylas Mračoun vedl hned tři tisíce divokých skrze Královninu korunu, kde přemohl posádku Noční hlídky, a poté raboval Dar. Cregan proto musel posbírat všechny bojeschopné po válce, hladomoru a nemocích, hlavně Glovery, Flinty a Norreye, a stovku průzkumníků Noční hlídky, než Sylasovy nájezdníky ulovili.
Není tedy divu, že Cregan neměl čas ani chuť plést se do politiky Sedmi království. Jen když ještě tentýž rok zemřela malá královna Jaehaera, protestoval proti návrhu pobočníka Unwina Peaka, aby si Aegon III. vzal jeho dceru Myrielle Peake, a podpořil plány velkého plesu, kde si měl novou nevěstu vybrat Aegon sám. Aegon také Creganovi poskytl mnoho odměn za podporu, ale nikdy si žádná princezna Targaryen nevzala Starka, jak na začátku války sliboval princ Jacaerys. A ani naopak.
S manželstvím a potomky měl ostatně potíže i sám Cregan. S lady Arrou měl pouze syna Rickona. Než se rozpoutala nejkrutější část války, měl naději. Pakt ledu a ohně znamenal zaslíbení tehdy ročního Rickona Jacaerysově budoucí dceři, již měli v sedmi letech poslat na Zimohrad, aby se s ním seznámila. Jenže Jacaerys zemřel bezdětný. A Rickon se stihl oženit s lady Jeyne Manderly a mít s ní dcery Sansu a Serenu, jenže se s následníkem Aegona III., Daeronem I., vydal dobývat Dorne, kde padl v bitvě u Slunečního oštěpu.
Z druhého manželství s Alysanne měl Cregan čtyři dcery, Sarru, Alys, Rayu a Martiah, než i Alysanne zemřela. A pak se oženil potřetí se vzdálenou sestřenicí Lynarou Stark, potomkem mladšího syna dávného druhého lorda Zimohradu Brandona Bouřlivého, a až s ní měl dceru a čtyři syny – Lyannu, Jonnela, Edrica, Barthogana a Brandona. To už se mu říkalo Stařec ze Severu.
Dědická krize Starků
Na Severu se po Creganově smrti roztočila docela chaotická dědická situace. Po smrti Rickona by logicky byla dědičkou Zimohradu Rickonova nejstarší dcera Sansa. Jenže zákony Severu mohou být odlišné od nejrozšířenějších dědických zákonů v Sedmi královstvích, Zimohradu nikdy nevládla lady, a tak ani její nárok neobstál. Místo ní zdědil Zimohrad Creganův druhý syn, jednooký Jonnel Stark, nejstarší syn Lynary. Ten se oženil se Sansou, asi aby předešel případným nepokojům, zatímco její sestru Serenu si vzal lord Jon Umber.
Ani jedno manželství nebylo moc šťastné. Sansa zemřela bezdětná, načež si Jonnel vzal lady Robyn Ryswell. Rovněž zůstali bez dětí. A na druhé straně zemřel Jon Umber dřív, než stihl mít děti se Serenou, takže si ji po něm vzal její poloviční bratr a třetí syn Lynary, Edric Stark. Spolu měli čtyři děti – dvojčata Cregarda a Torrhena a dcery Arranu a Aregelle. O nich se ví jen to, že se Aranna provdala za lorda Osrica Umbera a Aregelle za lorda Robarda Cerwyna.
I Edric ale patrně zemřel ještě před Jonnelem a Edricovy děti byly z nějakého důvodu vyděděny, protože po bezdětném Jonnelovi se lordem Zimohradu stal jejich třetí bratr Barthogan zvaný Barth Černý meč. Také zemřel bezdětný, když se snažil potlačit povstání Skagosu proti Zimohradu. Tudíž po něm nastoupil jako lord nejmladší Lynařin, Brandon. Oženil se s lady Alys Karstark a konečně s ní zajistil budoucnost rodu dětmi Rodwellem, Beronou a Arsou. Ještě předtím měl dokonce poměr s Wyllou Fenn a zplodil s ní bastarda Lonnela Sněha zvaného Lonny.
Zatímco dcery Cregana a Alysanne byly jako dědičky Zimohradu zcela přehlíženy a jejich osud není znám, stejně jako osud Cregarda, Torrhena a Lyanny. Je ale možné, že alespoň někteří také založili rodiny, protože se dlouho vedly různé spory o nárocích dalších Starků, patrně právě jejich potomků.
Po Brandonovi se tak do čela Zimohradu dostal Rodwell. Oženil se s Myriame Manderly, ale spadl do stejné pasti jako mnoho jeho předchůdců – zemřel bezdětný. Zimohrad po něm zdědil jeho mladší bratr Beron, který měl s lady Lorrou Royce šest dětí – Donnora, Willama, Artose, Berena, Alysanne, Errolda a Rodrika. A to v době, kdy západní pobřeží Západozemí tyranizoval lord Dagon Greyjoy a král Aerys I. jeho hrozbu ignoroval. Beron se dokonce musel spojit s lordem Casterlyovy skály, aby Dagona vytlačili zpátky do moře. Jenže ho při tom smrtelně ranili a zatímco umíral, na rod Starků dopadla nová nástupnická krize. Jeho manželka a čtyři vdovy po lordech Starcích se snažily prosadit sporné nároky svých dětí. V této době se přitom měl na Zimohradu objevit i rytíř Dunk a jeho svěřenec princ Aegon v chystané povídce Vlčice ze Zimohradu.
Krize se nakonec vyřešila tak, že se lordem stal Beronův nejstarší syn Donnor. Ovšem neměl větší štěstí, zemřel bez potomků a jeho místa se ujal jeho mladší bratr Willam. Ten se nejprve oženil s Lyanne Glover a měl s ní syna Brandona, ale Lyanne při jeho porodu podlehla. Právě proto na Zimohrad přišla chůva, ze ságy známá jako Stará chůva, jako jeho kojná. Bez výsledku. Brandon zemřel ve třech letech na letní nachlazení. Proto se Willam oženil znovu s Melanthou Blackwood, s níž měl Edwyla a Jocelyn.
Akorát před sebou měl i válku. Raymun Rudovous, král za Zdí, sjednotil divoké, využil úpadku Noční hlídky, poslal přes zeď své nájezdníky, a poté, co zajistil její vrcholek, přesunul pomocí lan a žebříků i svou armádu. Noční hlídka si přitom ničeho nevšimla, dokud nezačal Raymun řádit na jihu.
Willam proto svolal vazaly a vyrazil s lordem Harmondem Umberem. S Raymunovou armádou se setkali na březích Dlouhého jezera a tam Willam padl. Jeho bratr Artos zvaný Neúprosný, nejhrůzostrašnější válečník své doby, ho pomstil zabitím Raymuna, zatímco Raymunův bratr utekl a začalo se mu říkat Červený havran. Akorát Noční hlídka dorazila příliš pozdě, takže se lordu veliteli Jacku Musgoodovi začalo přezdívat Ospalý Jack a Artos jim ve svém žalu a zlobě nařídil, když nebyli schopní pomoci s bojem, alespoň pohřbít mrtvé.
Po Willamovi se tak lordem stal jeho syn Edwyle, ale Artos mu byl velkou oporou, má i svou sochu v kryptách Zimohradu, přestože socha jinak náleží jen králům a lordům. A také založil s Lysarou Karstark vlastní rodinu, když měli dvojčata Brandona a Benjena, kteří také pokračovali v rozšiřování rodu. Stejně jako Edwylova sestra Jocelyn. Ta se provdala za Benedicta Royce a měla tři dcery, všechny provdané v Údolí – jedna k Waynwoodům, jedna ke Corbrayům a jedna asi k Tempeltonům. Nebo stejně jako Willamův a Artosův nejmladší bratr Rodrik, známý jako Toulavý vlk, jenž nejdřív sloužil s žoldáky Druhými syny v Essosu a poté si s Aryou Flint pořídil dcery Brandu a Lyarru.
Edwyle sám se oženil s Marnou Locke, s níž měl jediného syna Rickarda. Ten se stal lordem Zimohradu nejpozději za vlády posledního targaryenského krále Aeryse II. Toho také navštívil v Králově přístavišti a přivedl ho k nerealizovanému nápadu postavit další Zeď za tou první a přivlastnit si země mezi nimi. Trochu se znal i s rovinskou prominentní lady Olennou Redwyne. A zatímco zmíněná Branda Stark se provdala za sera Harrolda Rogerse, její sestru Lyarru si vzal přímo Rickard, měli spolu Brandona, Eddarda, Lyannu a Benjena a Rickard pro ně chystal velkou budoucnost.
Vyjednal zásnuby svého dědice Brandona s Catelyn Tully z Řekotočí. Přijal nabídku na zásnuby mezi jeho Lyannou a Robertem Baratheonem, lordem Bouřlivého konce. Tu přivezl jeho mladší syn a Robertův nejlepší přítel Eddard z Orlího hnízda, kde byli oba dlouho u lenního pána Údolí. Podle Barbrey Dustin byla všechna spojenectví nápadem Rickardova mistra Walyse, jenž ho vtáhl do grandiózního plánu propojit se s jihem a vytvořit blok s dostatečnou silou i proti Targaryenům.
Starkové u sklonku Targaryenů
Brandon přezdívaný Divoký vlk byl vysoký, šedooký, pohledný, horkokrevný. Rickard jeho náturu zval vlčí krví. Byl to také dobrý šermíř, exceloval v klání, miloval jízdu na koni, podle Barbrey byl jako kentaur. A neostýchal se brát, cokoli chtěl, včetně žen. Dle autora po sobě klidně mohl nechat nějaké bastardy, ale nikdy nikdo je nepřihlásil Starkům. V mládí žil jako svěřenec v Mohylově u lorda Dustina, kde nejraději trávil čas jízdou po Pramíncích Ryswellů. Tam se do něj právě zamilovala Barbrey rozená Ryswell a měli spolu poměr. Podle Barbrey si ani nechtěl vzít Catelyn Tully, ale jižanské ambice lorda Rickarda mu neumožnily oženit se se Seveřankou.
Eddard přezdívaný Tichý vlk a Ned byl jeho pravý opak. Měl dlouhý obličej, šedé oči, byl nesmělý a uzavřený, ale měl dobré srdce, silnou víru ve staré bohy a smysl pro čest a spravedlnost. V osmi letech se ocitl jako svěřenec v Orlím hnízdě, kde se spřátelil s Robertem Baratheonem, v šestnácti pak trávil rovným dílem čas na Zimohradu i v Orlím hnízdě a Jon Arryn se mu stal druhým otcem. A i když lord Rodrick Ryswell doufal, že za něj provdá svou dceru Barbrey, jelikož Brandon už byl zadaný, žádné zásnuby Neda dlouho nečekaly.
Jejich sestra Lyanna byla zase víc podobná Brandonovi. Pár lidí ji považovalo za krásnou, ač byla divoká, hubená, prý též s vlčí krví. Umanutá, zkušená jezdkyně. Podle lidí ze Zimohradu jezdila jako jakýkoli jiný Seveřan, podle Barbrey i ona byla jako kentaur a podle Roose Boltona byla napůl kůň. Cvičila v turnajové disciplíně s navlékáním kroužků na dřevec, potají, aby otec nevěděl, i trochu šerm, měla ráda květiny a zimní růže. Akorát vůbec neměla ráda Roberta Baratheona. Když její otec souhlasil se zásnubami, Lyanna se obávala, že jí nikdy nebude věrný. Slyšela, že už měl i v Údolí bastarda a nevěřila v jeho změnu. Naopak začala hledat cestu z této pasti ven.
A nejmladší Benjen, bodrý chlapec s ostrými rysy, modrošedýma očima, dlouhýma nohama, přezdívaný Vlčí štěně, neměl v tomto posledním období klidu zatím moc příležitostí ukázat, co v něm vězí. Jen se ve čtrnácti poprvé opil.
 |
| zdroj |
Toto „období klidu“ přitom skončilo obrovským turnajem v Harrenově, kam zamířili i Starkové. Hned na začátku, ještě před zahájením, tam Lyanna potkala Howlanda Reeda, šikanovaného třemi mladými panoši. Postavila se za něj jako za muže svého otce a útočila na ně turnajovým mečem, dokud neutekli. Potom vzala Howlanda do svého stanu, vyčistila mu rány, představila ho bratrům a přesvědčila ho, aby se s nimi zúčastnil zahajovací hostiny.
Na hostinu žádný Stark už nikdy nezapomněl. Korunní princ Rhaegar Targaryen tam zpíval smutnou krásnou píseň, jež Lyanně vehnala slzy do očí. Benjen si z ní za to dělal legraci a ona mu vylila víno na hlavu. Na druhou stranu Benjena velmi zaujal náborář z Noční hlídky. Neda zase krásná Ashara Dayne, s níž ale tancoval až potom, co ji o tanec s Nedem požádal Brandon. Lyanna také během hostiny poznala ony tři panoše. Benjen nabídl, že sežene koně a zbroj, aby se Howland pomstil, ale ten se bál prohry a zesměšnění. Nakonec se jen před spaním s Nedem modlili ke starým bohům.
Druhý den turnaje se objevil tajemný rytíř v nepadnoucím brnění se štítem s čarostromem se smějícím se obličejem, „Rytíř smějícího se stromu“, a vyzval a porazil všechny rytíře, k nimž patřili nezvedení panoši. A když ti byli nuceni vyplatit od něj zpátky prohrané koně a zbroje, onen rytíř jim dal jako podmínku, že naučí své panoše cti, což také přísně udělali. Maskovaní rytíři jsou přitom celkem obvyklou podívanou na turnajích, nakonec se většinou slavnostně odmaskují. Zde to bylo jinak.
Robert Baratheon a další se rozhodli ho odmaskovat. Král Aerys II. byl přesvědčen, že je to nepřítel. Že by to dokonce mohl být Jaime Lannister, jenž se vrátil na turnaj navzdory příkazům odjet do hlavního města. Nařídil tedy, aby ho porazili a odmaskovali. Akorát další den Rytíř smějícího se stromu zmizel, což krále rozčílilo. Byl si jistý, že šlo o někoho známého, kdo ho mínil urazit nebo ohrozit. Poslal své muže včetně Rhaegara, aby ho našli – ale ti nenašli nic kromě štítu.
Turnaj pokračoval a vyhrál ho Rhaegar, který z koně shodil i Brandona. A místo toho, aby královnou lásky a krásy, jak je u vítěze zvykem, korunoval svou ženu Eliu Martell, věnec z modrých zimních růží věnoval Lyanně. Společensky zcela nepřípustný krok, zvláště když byla Lyanna zasnoubená, nebyla členem Rhaegarovy rodiny, nebyla z rodu pořadatelů, ani z nejvýše postavených přítomných dam. Brandona to urazilo. Museli ho držet, aby se na prince nevrhnul. Podle mnohých se přes to ani Robert nepřenesl, ačkoli se prý smál. A hlavně to byl začátek nešťastného sledu událostí vedoucích k válce.
Další rok se v Řekotočí slavnostně oznámilo datum svatby Brandona a Catelyn. Svěřenec jejího otce, nevýznamný šlechtic Petyr Baeliš, byl však do Catelyn zblázněný a vyzval Brandona k souboji o její ruku. Catelyn prosila Brandona, aby ušetřil jeho život, její bratr Edmure mu naopak dělal panoše. A rozhodnutí, kam až tato nesmyslná pře zajde, navíc ani nebylo tak docela na Brandonovi. Jako lépe vybavený, mnohem lepší šermíř mu nabídl několik šancí, aby se vzdal. Jenže Petyr odmítal a nakonec Brandon Petyra vážně zranil. Způsobil mu hlubokou ránu na hrudi a břiše, z níž se vzpamatovával dlouhé měsíce, ještě i po svém vypovězení z Říčních krajin. Zatímco Brandon odjel naproti společnosti svého otce, která mířila na jeho svatbu ze Severu.
Součástí této společnosti byla i Lyanna, ačkoli dost možná měla vlastní skupinu, takže nebyla s otcem. A asi 50 km od Harrenova se podle všeho setkala s Rhaegarem Targaryenem, jenž ji odvezl do neznáma. Existují různé názory na Rhaegarův motiv. Podle Roberta, aby ji mohl znásilňovat. Podle Barristana Selmyho a několika dalších ji miloval. Podle jeho bratra Viseryse nebo Cersei Lannister byl Rhaegar nespokojený s Eliou, a tak využil příležitosti.
Každopádně novinky o zmizení Lyanny, respektive jejím údajném únosu princem Rhaegarem, zastihly Brandona ještě na cestě. Vyrazil proto se svými přáteli – panošem Ethanem Gloverem, Kylem Roycem, Elbertem Arrynem a Jefforym Mallisterem – do Králova přístaviště. Vzteky zcela bez sebe. U bran Rudé bašty vykřikoval, ať Rhaegar vyjde ven a zemře. Jenže Rhaegar ve městě nebyl, stejně jako Lyanna, a Aerys II. je nechal všechny zatknout. Obvinil je ze spiknutí k vraždě korunního prince a svolal jejich otce, aby se zpovídali ze zločinů svých synů.
 |
| zdroj |
Aerys pak navíc požadoval i hlavy nového lorda Zimohradu Neda a Roberta Baratheona. Oba byli tou dobou v Orlím hnízdě, takže požadavek poslal Jonu Arrynovi. Který rezolutně odmítl vyslyšet tak kruté, tyranské rozkazy a strpět, jak Aerys libovolně ignoruje práva i nejvyšší šlechty. Svolal své vazaly a tím začala Robertova rebelie.
Robertova a Nedova rebelie
Bylo nevyhnutelné, aby své vazaly svolali i Robert a Ned. K tomu se potřebovali dostat domů. Město racků, hlavní přístav Údolí, zůstalo věrné Targaryenům a bylo tak prvním místem, kam Jon a Robert namířili své meče. Jenže Ned nemohl na nic čekat, cesta na Sever je dlouhá a pohyb armád po velkém království pomalý. Překročil proto Měsíční hory, dostal se na Prsty, tam najal rybáře, aby ho přes záliv Kousanec dovezli do severského Bílého přístavu.
V zálivu je ale chytila bouře, rybář se utopil a jen jeho dcera dokázala s Nedem přistát na souostroví Tři sestry. I to mohl být konec jeho nadějí. Mistr tamějšího lorda Borrella radil, aby poslali Nedovu hlavu Aerysovi. Vzdálený ostrůvek vůbec neměl s rozkazy lenních pánů Arrynů ještě jasno. Ovšem lord Borrell zjistil, že v mezidobí se podařilo rebelům prolomit obranu Města racků a že rebelie se nejspíš opravdu rozpoutá. Proto nechal Neda odplout pod podmínkou, že nikde nepromluví o svém pobytu na ostrovech, pokud by prohrál.
Ned pak shromáždil severskou armádu a vyrazil na jih. Skutečně byla jeho cesta mnohem delší a těžší, protože Robert za dobu, kdy se Ned teprve dostal přes Trojzubec, sebral Bouřlivé krajiny, prorazil si cestu Rovinou a dostal se až k městečku Kamenné septum. Tam spolu s lordem Hosterem Tullym dojel i Ned, a to v momentě, kdy se tam královská armáda snažila vypátrat raněného Roberta. Samotný Robert by jim možná podlehl, ale s takovou pomocí neměli royalisté šanci, utekli a vítězové vyrazili do Řekotočí, kde definitivně připojili rod Tullyů k rebelům. Namísto Brandona se tam s Catelyn Tully oženil Ned a Jon Arryn s její mladší sestrou Lysou.
Odtamtud pokračovali do rozhodující bitvy u Trojzubce. Do té doby nebyl Rhaegar nikde k nalezení, stejně jako Lyanna, až těsně před touto bitvou se vrátil. Vytáhl tedy v čele královských vojáků, u rubínového brodu ho Robert zabil a válka byla prakticky rozhodnutá. Akorát i Rhaegar stihl Roberta zranit, tudíž musel zbytky královské armády do Králova přístaviště pronásledovat Ned.
Dorazil až po čtrnácti dnech a město už bohužel plenila armáda Tywina Lannistera. Neda to pobouřilo, nejprve zejména proto, že do té doby se Lannisterové nepřidali na žádnou stranu. Jeho opovržení se jen prohloubilo, když zjistil, že se Tywin do města dostal lstí a že jeho muži brutálně zavraždili Eliu Martell a její děti. K tomu všude po Rudé baště vlály jejich vlajky, a když Ned vjel do trůnního sálu, aby zabral korunu pro Roberta, našel Aerysovu mrtvolu na schodech k trůnu, na kterém seděl jeho vrah Jaime Lannister.
Podle Neda vyplenění města zneuctilo Robertovu věc, byť fakticky ukončilo válku, kterou vyhráli rebelové a po útěku posledních Targaryenů Daenerys a Viseryse z Dračího kamene vymazali jejich rod v Západozemí. Ještě víc ho zklamalo, že Robert nesdílel jeho zuřivost a dokonce obhajoval vraždu Rhaegarových malých dětí. Také ignoroval Nedovu radu, ať Jaimeho pošle na Zeď za porušení přísahy Královské gardy. Tyto neshody mezi nimi vytvořily vážný rozpor, ani Jon Arryn je nedokázal smířit.
Ned tedy nechal Roberta ve městě a vyrazil do Bouřlivého konce, kde ukončil obléhání hradu armádou Roviny, poslední armádou v poli. Poté cestoval do Rudých hor Dorne, aby našel Lyannu. Zjistil, že by měla být tam, ve věži přezdívané údajně Věž radosti. K ní dorazil se šesti společníky Martynem Casselem, Theem Wullem, Ethanem Gloverem, serem Markem Ryswellem, Howlandem Reedem a lordem Willamem Dustinem a našli věž stráženou třemi rytíři Královské gardy, Arthurem Daynem, Oswellem Whentem a lordem velitelem Geroldem Hightowerem. Rozpoutal se mezi nimi boj, jen Ned a Howland přežili. Ani Lyanna nepřežila. Ned ji našel v „krvavém loži“, patrně s horečkou či nějakou infekcí. Před smrtí, v pouhých šestnácti letech, stihla pouze Neda přimět, aby jí něco důležitého slíbil.
 |
| zdroj |
Ned pohřbil těla svých padlých společníků a tří gardistů v mohylách z kamenů z věže, Lyanniny kosti dovezl zpět na Zimohrad. Chtěla být pohřbená vedle otce a bratra, takže ji uložil do krypt, nechal jí i Brandonovi vyrobit i sochu a kdykoli mohl, přinášel k jejímu hrobu květiny. Až tento sdílený žal nad ztrátou Lyanny ho opět sblížil s Robertem. Robert se po její smrti dokonce už nechtěl oženit, navzdory své korunovaci prvním netargaryenským králem, ale Jon Arryn, jeho nový pobočník, ho přesvědčil. Říše potřebovala dědice a nejvhodnější byla Cersei Lannister – akorát během jejich svatební noci ji opilý Robert oslovil Lyanno, čímž začala jejich dlouhá nenávist.
Ani Ned neměl nejsnazší začátky ve svém manželství. Když se vrátil na Zimohrad, přivezl si bastarda Jona Sněha. Teprve potom se na hradě usídlila jeho žena Catelyn s jejich legitimním synem Robbem. K tomu se přidaly obavy Catelyn, jestli Nedův přístup nemůže znamenat ohrožení pro Robba a šanci pro Jona získat výhody a oblibu u vazalů, a Ned navíc odmítl sdělit, kdo byla Jonova matka. Pouze se Zimohradem rozběhla šuškanda. Catelyn slyšela například, že to byla dornská lady Ashara Dayne. Konfrontovala Neda, ale ten jí příkře odvětil, že dítě je jeho krev a to je všechno, co musí vědět.
Nicméně mnozí v říši stále věří, že to byla Ashara nebo snad dornská venkovanka. Malý lord Edric Dayne má za to, že jeho kojná Wylla, která s Jonem na čas odjela na Zimohrad. Ned tvrdil Robertovi, že jakási Wylla, ale Robert žádnou takovou ženu s Nedem nikdy neviděl. Podle lorda Borella to byla dcera rybáře, jež na začátku rebelie dostala Neda přes Kousanec a byla to prý ona, kdo dítě pojmenoval po Jonu Arrynovi. Jen seriál nakonec potvrdil, že Jonovými pravými rodiči byli Lyanna Stark a Rhaegar Targaryen.
Starkové po rebelii
Během rebelie byl onen pověstný Stark na Zimohradu, který tam prý vždy musí být, nejmladší Benjen. A těsně po ní v podstatě celý rod představoval on, Ned a novorozeně Robb. I přesto se Benjen jen po několika měsících po konci války přidal k Noční hlídce. Tam se mu skvěle dařilo, stal se z něj průzkumník, rychle až První průzkumník a mnozí ho měli za zkázu divokých zpoza Zdi.
Díky své pozici mohl i několikrát navštívit Zimohrad. Uvažovali s Nedem o obnově Daru, pásu země pod Zdí, odkud měly plynout Noční hlídce příjmy, ale který byl kvůli nájezdům divokých opuštěný. Hodlali tam usídlit nové lordy a zlepšit jeho obranu. Podle Benjena by s tím souhlasil i tehdejší lord velitel Jeor Mormont, pokud by tito lordové daně dál platili Černému hradu.
Ned si však tak nonšalantně nevedl. Byl to dobrý, oblíbený lord, jenže neočekával, že se stane lordem, a tak si často připadal nedostatečný. A neměl ani zájem o dění jižně od Šíje. Na jih od konce rebelie vyrazil akorát, aby pomohl Robertovi potlačit Greyjoyovu rebelii. Tu rozpoutal Balon Greyjoy v domnění, že Robertův vliv nad říší krátce po pádu Targaryenů je slabý a on dokáže Železné ostrovy osamostatnit. Jenže Robert svedl dohromady a okouzlil mnoho lidí, vytáhl s dostatečnou silou a po rozhodujícím obléhání Štítu se Balon vzdal. Ned potom vzal posledního Balonova přeživšího syna Theona na Zimohrad jako svěřence a rukojmí.
A určité problémy měl i na Severu. O pár let později se třeba snažil nastolit spravedlnost na Medvědím ostrově, kde lord Jorah Mormont zkoušel prodat chycené pytláky do otroctví, navzdory jeho nelegálnosti v Západozemí. Oženil se totiž s Lynesse Hightower a snahou udělat jí život na nehostinném ostrově pohodlnějším se přivedl na mizinu. Ale než Ned doplul na ostrov, Jorah a Lynesse uprchli do exilu.
Jen v osobním životě se mu dařilo. S manželkou Catelyn povil pět dětí. Nejstaršího Robba, později zvaného Mladý vlk, který se podobal Tullyům, ale jeho oddanost cti a spravedlnosti poukazovaly na velký vliv Neda. Narodil se ke konci Robertovy rebelie v Řekotočí, po usazení na Zimohradu se stal blízkým přítelem Jona Sněha, často spolu cvičili a hráli si na rytíře. A páchali nepravosti. Jednou třeba navršili kopici sněhu nad bránu, aby se sesypala na toho, kdo jí projde, a viděl je Mance Nájezdník, tehdy ještě bratr Noční hlídky na návštěvě Zimohradu. Slíbil je neprozradit – a oni nakonec sníh shodili na nejpomalejšího strážného Toma Tlustý břich. Jindy zamoučili Jonovi obličej a schovali ho v prázdném hrobě v kryptách, kde vystrašili ostatní sourozence. Po Geyjoyově rebelii se spřátelil i s Theonem. A měl i nabídku k sňatku, když bylo šest let Alys Karstark, přivedl ji její otec na Zimohrad a snažil se vyjednat jejich zásnuby. Bezúspěšně.
Další Sansu, rovněž velice podobnou své matce, pravou dámu, která milovala hudbu, poezii, zpěv, tanec, vyšívání, romantické příběhy a příběhy o kavalírství, byla vždy způsobná a poslušná, ale nezapřela v sobě Starka. Vyznávala například Sedm i staré bohy Seveřanů. Mladší Aryu, která svou podobou zapadala naopak mezi Starky, kvůli čemuž si ji její sestra a ostatní děvčata dobíraly a říkaly jí Arya koňská tvář. Navíc nejraději vyváděla venku, pletla se všem pod nohy, proto jí taky někdy říkali Podnožka, ráda prozkoumávala každý kout, zkoušela zbraně, milovala příběhy služebnictva a rádců jejího otce, byla skvělá jezdkyně, talentovaná v matematice a správě domácnosti, často si ji pletli s chlapcem. Na druhou stranu někteří ji popisovali jako pěknou dívku a podle Neda byla velice podobná Lyanně, vzhledem i temperamentem.
Předposledního Brandona zvaného Bran, který už byl zase celý po Tullyích. A také hodný, přemýšlivý, tvrdohlavý. Toužil jednou vidět daleká místa. Už v sedmi věřil, že je prakticky skoro dospělý. Hlavně ale miloval šplhání po zdech Zimohradu. Jeho matku to děsilo. Slíbil jí přestat, ovšem vydržel to sotva čtrnáct dní. Otec mu přikázal očistit se v božím háji, kde nakonec našel Brana spát v nejvyšším strážním stromu, a nezbývalo mu, než přijmout jeho zálibu. Ale donutil ho slíbit, ať to aspoň nedělá matce na očích. Proto se Catelyn obrátila na další. Na mistra Luwina, jenž vyrobil figurínu z keramiky a shodil ji z hradeb, aby Branovi ukázal, co se stane, když spadne. Starou chůvu, která mu vyprávěla příběh o chlapci, jenž šplhal příliš vysoko, trefil ho blesk a jeho oči vyzobaly vrány. Na strážné, kteří Brana honili z věže na věž, aby ho stáhli dolů. Ale nic ho nezastavilo. Však miloval i strašidelné příběhy a dovádění ve zbrani.
A Rickona, také podobného Tullyům. Hodně tvrdohlavého, temperamentního, hravého, ovšem později až agresivního a nakonec velmi těžko zvladatelného.
Jen Jon Sníh, pojmenovaný patrně po Jonu Arrynovi, mezi ně nikdy nezapadal docela. Ned ho otevřeně uznával jako svého a dovolil mu žít na Zimohradu, ale Jon se tam často cítil jako cizinec. Byl velice podobný Nedovi (protože z ostatních sourozenců se jim podobala už jen Arya, chvíli věřila, že je také bastard), ale netušil, kdo byla jeho matka. Byl mrzout, rychle se urazil, mnozí ho měli za arogantního. Později u Noční hlídky získal přezdívku lord Sníh, jak bylo poznat, že ho vychovávali na hradě a cvičil zbrojmistr, přičemž si odmítal tyto výhody přiznat, ale nakonec se změnil a naučil se být přátelským.
Nicméně vždy nenáviděl svůj status, zásadně odmítl zplodit bastarda. Snažil se působit čestně, prokázat se. Snil kdysi o slávě, dobývání. Jeho největším hrdinou byl Daeron I., který (byť dočasně) dobyl Dorne, když mu bylo teprve čtrnáct. S Robbem si často hráli s meči na hrdiny, jenže jednou Jon v zápalu hry vykřikl, že je lord Zimohradu, a Robb mu odvětil, že to není možné, je bastard. Což Jona hluboce zranilo. Také kdysi měl určitou naději, že kdyby Ned realizoval svůj plán obsadit Dar novými lordy, mohl se stát jedním z nich. Ovšem tou cestou se jeho osud nevydal.
 |
| zdroj |
Starkové zahajují válku pěti králů
S dezertérem Noční hlídky dorazily první zprávy o Jiných (bílých chodcích), jež onen muž údajně viděl. Ale protože působil bláznivě, nikdo mu nevěřil a Robb, Theon, Jon a Bran se účastnili na začátku ságy jeho popravy. Cestou domů objevili zlovlčí štěňata. Ned je chtěl nejprve zabít, aby neumírala pomalu a s utrpením, ale Jon poukázal na to, že je tam pět štěňat, znakem Starků je zlovlk, a musí být znamení od bohů, aby si je nechalo pět dětí Starků. Navíc stranou objevil i malého albína pro sebe. Ned tedy svolil a do jejich rodiny přibyli zlovlci Duch, Šedý vítr, Lady, Nymeria, Chundeláč a Branovo štěně, jemuž dlouho nemohl najít jméno.
K tomu na Zimohrad dorazila zpráva o smrti Jona Arryna a Robert s polovinou dvora, aby Neda jmenoval novým pobočníkem. Ned zdráhavě přijal, stejně jako zásnuby Robertova prince Joffreyho se Sansou. Plánoval, že s ním na jih odjede ještě Arya, aby se naučila způsobům u dvora, a Bran, jenž se toužil stát rytířem. Celá situace navíc přinesla řešení i pro Jonovu budoucnost. Jon na uvítací hostině projevil zájem odjet s Benjenem, jenž dostal svolení navštívit Zimohrad, na Zeď. I bastard se tam přece může dostat na důležitou pozici. A Ned souhlasil.
Jenomže od Catelyniny sestry a vdovy po Jonu Arrynovy Lysy přišla zpráva, že za smrtí Jona stáli Lannisterové, rodina královny. A přímo na Zimohradu malý Bran zcela nečekaně po stovkách bezproblémových výstupů na hradní zdi spadl a upadl do komatu. Ve skutečnosti ve staré věži přistihl Cersei Lannister a jejího bratra Jaimeho při sexu a Jaime ho vystrčil z okna. Tím se Branův osud naprosto proměnil. V komatu měl spoustu vizí o různých koutech světa, vídal tříokou vránu, která mu tvrdila, že ho naučí létat, ačkoli už nikdy nedokázal chodit, ukázala mu podivné, magické věci, a když se probral, pojmenoval svého zlovlka Léto.
Ned s dcerami nicméně musel odjet do Králova přístaviště. Na Zimohradu nechal jako Starka Robba, aby vládl s Catelyn po boku. A ani to nebyl konec potíží. Jednoho večera se v Branově ložnici objevil nájemný vrah, aby Brana zabil velice drahou dýkou z valyrijské oceli, kterou mu musel dát někdo důležitý. Zabránil mu jen Léto. Proto Catelyn odplula do Králova přístaviště, aby dohnala svého manžela, a zjistila, co se vlastně na Zimohradu stalo.
A i na Královské cestě došlo k aféře. Arya se spřátelila s venkovanem Mycahem, hráli si spolu na šermíře a na procházce u rubínového brodu na ně narazili Joffrey se Sansou. Joffrey Mycaha napadl, aby se předvedl, Arya ho bránila a Nymeria Joffreyho pokousala na ruce. Arya ji pak musela vyhnat, aby jí v pomstě neublížili. Robert by celou aféru nakonec nechal být, ovšem Cersei ho donutila nařídit likvidaci zlovlka, a když neměli Nymerii, tak Sansinu Lady. Zatímco Mycaha zabil Sandor Clegane.
V Králově přístavišti pak Ned zjistil od Catelyn špatné zprávy o pokusu o vraždu Brana a Petry Baeliš přezdívaný Malíček, její dětský přítel, nyní správce pokladny, jim prozradil, že dýka bývala jeho, než ji prohrál v sázce s Tyrionem Lannisterem. Osudová lež, jaká vedla Catelyn k zatčení Tyriona cestou zpět na sever a rozzuření Tyrionova otce Tywina.
Ned k tomu vyšetřoval smrt Jona Arryna. Zjistil, že strávil hodně času s Robertovým bratrem Stannisem Baratheonem a společně vyhledali několik Robertových bastardů po městě. Také studoval svazek Rodokmeny a historie významných dynastií Sedmi království, s popisy mnoha
urozených pánů a vznešených dam a jejich dětí. V tu chvíli ještě nevěděl, k čemu měly tyto informace vést, a také se téměř všech problémů zase rychle zbavil. Dorazily informace o těhotenství Daenerys Targaryen za Úzkým mořem, posledního Targaryena, který by snad mohl ohrožovat Železný trůn. Robert rozhodl o jejím zabití, Ned byl zásadně proti, protože ji vnímal ještě jako dítě a ne jako hrozbu, a když Robert trval na svém, Ned odstoupil.
Než ale stihl odjet z města, přepadli ho vojáci Jaimeho Lannistera v pomstě za to, jak Catelyn zajala jeho bratra Tyriona. Na Neda během potyčky spadl kůň, zlomil Nedovi nohu, a Robert, neochotný hledat si nového pobočníka, nemocnému Nedovi odpustil jejich hádku a znovu ho do úřadu přijal. Načež vyrazil na lov, zatímco na Neda připadl úkol vyslechnout vesničany z hranice Říčních a Západních krajin, jejichž vesnice drancovala skupina sera Gregora Cleganea. Údajně jednajícího na vlastní pěst, ve skutečnosti vyslaná Tywinem do zemí Catelynina otce v pomstě za Tyrionovo zatčení. Ned proto vyslal skupinu rytířů, aby Gregora zatkla a doručila ho spravedlnosti.
Pokračoval ale i ve vyšetřování zájmu Jona Arryna o Robertovy bastardy a konečně mu došla realita. Robertovy tři děti nejsou Baratheoni. Nejsou Roberta. Ve skutečnosti pochází z incestu mezi Cersei a Jaimem. Konfrontoval s tím Cersei, aby jí dal šanci utéct před Robertovým hněvem, ale Cersei zorchestrovala Robertovu smrt při lovu, a když Roberta přivezli umírajícího zpátky, Ned odmítl okamžitě jednat. Nechtěl se chopit královských dětí, jak mu radil Robertův nejmladší bratr Renly. Odmítl vše uznat a vládnout jako Joffreyho regent. Podle Neda má trůn připadnout Stannisovi. Malíček mu tedy slíbil podporu městské hlídky, až vše veřejně vyhlásí, a Sansa a Arya měly odplout domů.
 |
| zdroj |
Ani jedna nevěděly, že se vůbec něco děje. A Sansa, bláznivě zamilovaná do Joffreyho, nechtěla pryč, chtěla si vzít slíbeného prince. Prozradila proto Cersei otcovy plány na stěhování, aby ji přiměla donutit ho změnit názor. Tím bohužel Cersei prozradila, kdy chce Ned zakročit, a dala jí možnost zabránit mu odeslat dcery do bezpečí. Potom už jí nic nebránilo nechat Neda zatknout při konfrontaci v trůnní síni, protože Malíčkem slíbená pomoc byla také zrádná, zadržet Sansu a pokusit se zajistit i Aryu. Jen té se podařilo utéct z hradu do ulic.
V reakci na to Robb svolal vzaly. Pravda, někteří toho využili pro své plány. Maege Mormont se snažila Robba zaujmout svou vnučkou, Medger Cerwyn svou dcerou Jonelle, Halys Hornwood se snažil o navrácení území a práv. A ne všichni hodlali spolupracovat, Roose Bolton a Robett Glover se hádali o velení, Jon Umber zpochybňoval Robbovu autoritu. Ale všichni chtěli dostat Neda Starka z vězení a Robb je navzdory svému mládí dokázal sjednotit. Vyrazili tedy na jih a z Brana, který se zatím probral a sžíval se svým ochrnutím, se stal zastupující lord Zimohradu.
Nejprve potřebovali podpořit rodinu Catelyn kvůli invazi Lannisterů do Říčních krajin. Po původních menších výpadech po Robertově smrti Tywin rozpoutal jednoznačnou válku. Rob zjistil, že Jaime s částí otcovy armády dokonce obléhá Řekotočí, zatímco Tywin vedl další část z jihu. Menší část svých mužů proto poslal za Tywinem jako rozptýlení a s většinou překročil Zelený bodec, osvobodil Řekotočí a povedlo se mu i zajmou Jaimeho. Zaplatil za to „pouze“ slibem svatby s dcerou Waldera Freye, jehož pevnost hlídala přechod Zeleného bodce, slibem sňatku Aryi s malým Elmarem Freyem a slibem vychovat na Zimohradu dva další Freye.
Jejich hlavního cíle ale nedosáhli. V Králově přístavišti se odehrál proces. Ned se falešně přiznal ke zradě Joffreyho, k tomu, že mu chtěl uzurpovat trůn a proto ho prohlásil za nelegitimní dítě, aby ušetřili život Sansy a Aryi, a měl za to odejít k Noční hlídce. Jenže Joffrey se rozhodl Neda popravit. Čímž skončila jakákoli možnost míru se Starky. Ze Sansy se stala rukojmí stále zasnoubená s novým násilným králem, Arya byla ztracená v ulicích, a nový lord Zimohradu Robb nevěděl, koho podporovat, když Joffreyho za nelegitimního prohlásili i Stannis a Renly a tvrdili, že každý z nich by měl být králem. Nakonec se jeho vazalové rozhodli také se nespoléhat na ostatní. Korunovali ho králem Severu, říční lordi později králem Trojzubce.
Vykovali mu korunu podle prastaré koruny králů Zimy, bronzovou čelenku s runami Prvních lidí a s devíti železnými hroty ve tvaru ostří mečů a Robb začal panovat. Nic už nešlo podle plánu. Poslal Theona na Železné ostrovy, aby dohodnul spojenectví s Theonovým otcem Balonem Greyjoyem proti Lannisterům výměnou za uznání nezávislosti Železných ostrovů. Balon odmítl, místo toho rozpoutal velkou invazi na Sever. Poslal matku jednat s Renlym. Ani ona nedokázala uzavřít žádnou smysluplnou dohodu s ním nebo se Stannisem. Nakonec jen bezmocně sledovala Renlyho vraždu.
Robb zamířil alespoň na západ, vypořádat se s novými chystanými posilami Lannisterů. Úspěšně, vznikla o tom píseň Vlk noci, dokonce obsadil několik hradů včetně Skaliska Westerlingů. Ovšem Edmure Tully mu zhatil navazující plán. Robb chtěl svým řáděním na západě nalákat Tywina, jenž zatím seděl v Harrenově, zpátky do Západních krajin a zbavit se ho tam. Edmure o tom nevěděl. Jakmile Tywin vyrazil z Harrenova na západ, poručil obsadit Harrenov a nevpustit západní armádu přes řeku. Tak je chtěl lapit mezi Harrenovem a Řekotočím. Jenomže tyto potyčky Tywina zdržely natolik, že k němu dorazila zpráva o Stannisovi táhnoucímu proti hlavnímu městu, obrátil se, vyjel ho bránit, Stannise porazil a posílil pozici Lannisterů, pro něž dokonce získal nové spojence Tyrelly.
K tomu přišla největší rána. Theon se Železnými dobyl Zimohrad, přisvojil si titul princ Zimohradu, a zavraždil Brana a Rickona. Bran do té doby zlepšoval své objevené měničství – ve snech často vstupoval do mysli svého zlovlka (i Rickon začal do jisté míry toto nadání projevovat), Jojen Reed, který se svou sestrou přišel na Zimohrad na slavnost sklizně, mu vysvětlil, že to nejsou jen sny ale zvláštní schopnosti, a že pokud Bran půjde za Zeď, najde tam tříokou vránu, již viděl v komatu, a všechno se naučí. Jenže potom zaútočil Theon.
Tedy alespoň to si celá říše myslela. Robb ani Catelyn neměli tušení, že se Bran a Rickon schovali, takže Theon znetvořil cizí těla. Načež na Zimohrad zaútočili Boltoni vedení Roosovým bastardem Ramsaym Sněhem, protože Roosovi už začínalo být jasné, že Robbova pozice se otřásá v základech, vypálili ho a vše svedli na Železné. Bran, pacholek Hodor a Reedové pak potají utekli na sever a služebná Oša s Rickonem do neznáma směrem k Bílému přístavu.
Potom Robba opustili i Freyové. Robb se ve Skalisku dozvěděl o údajné smrti svých bratrů, nechal Jeyne Westerling, aby ho utěšila na lůžku, a ráno si ji narychlo vzal, aby zachoval její čest. Mnozí už začali mít za to, že by měl Robb pokleknout.
Robb se tak se svou novou ženou vrátil do Řekotočí akorát na smrt svého dědečka, lorda Řekotočí, ke zjištění, že jeho matka žalem nad ztrátou dětí propustil zajatého zlatého vězně Jaimeho s příslibem, že jí přivede dcery. Což rozzuřilo Rickarda Karstarka, jenž poslal své muže Jaimeho lovit a zavraždil dva další urozené zajatce. Robb ho za to popravil… a přišel o Karstarky. A část armády, kterou Roose poslal bez Robbova vědomí plenit východní pobřeží, ve skutečnosti, aby je tam nepřátelé zmasakrovali a on Robba více oslabil.
Aby získal zpět alespoň Freye, přesvědčil Edmura, nového lorda Řekotočí, aby si na místo něj vzal jednu z Walderových dcer. Všichni, kromě Robbovy královny Jeyne (v seriálu šlo o volantskou šlechtičnu Talisu a byla mu po boku až do konce), tak vyjeli na Edmurovu svatbu. Poté se chtěl Robb vrátit se na Sever, vyhnat Železné, pomstít bratry. Pojistil se i pro případné, kdyby zemřel bez potomků. Nehodlal nechat Sever spadnout do rukou Lannisterů prostřednictvím Sansy, tudíž sepsal závěť a dědicem jmenoval Jona Sněha. Není jasné, jestli to znamenalo i Jonovu legitimizaci.
Jenže Walder Frey už byl rozhodnutý zradit a vrátit se na stranu Lannisterů a Železného trůnu. V závěru slavnosti rozpoutal masakr zvaný později rudá svatba, nechal zabít Robba (respektive poslední ránu mu zasadil Roose Bolton), Catelyn, mnoho urozených Seveřanů a říčních lordů, Šedého větra a zlikvidovat Robbovu armádu u hradu. Většina říčních lordů se potom vzdala, novým správcem Severu se stal Roose Bolton a jeho syn Ramsay byl legitimizován a zasnouben s Aryou Stark. Tu ovšem už dlouho nikdo nedokázal najít, proto na její místo dosadili Jeyne Poole ze Zimohradu a za Aryu ji vydávali.
 |
| zdroj |
Arya totiž utekla z Králova přístaviště hned po popravě otce díky náboráři Noční hlídky Yorenovi v přestrojení za rekruta Arryho. Chtěl ji vzít s ostatními rekruty a cestou ji odevzdat na Zimohradu. Ovšem došli jen k jezeru Boží oko v Říčních krajinách. Tam je přepadli nájezdníci Lannisterů, Yoren padl, přeživší nakonec zajal Gregor Clegane a odvedl je do Harrenova. Tam ji, jako prostou venkovanku, poslali pracovat. Zjistila, že jsou na hradu ubytovaní Seveřané zajatí v bojích a bylo to také první místo, kde se rovněž setkala s magií.
Jaqen H’ghar, jehož s dalšími dvěma muži zachránila při útoku u jezera, jí nabídl na výměnu tři životy. Arya ho nechala zabít Chiswycka, který se účastnil hromadného znásilnění, krutého majordoma Weese, a nakonec ho donutila pomoci s plánem na osvobození severských zajatců. I s jejím přispěním tak Seveřané úspěšně získali kontrolu nad Harrenovem. Jaqen hned potom zmizel. Jen Arye ukázal záhadnou proměnu tváře a předal jí železnou minci s radou, aby komukoli z Braavosu řekla slova valar morghulis, pokud by od nich chtěla pomoc. Potom nějakou dobu sloužila jako šenk jménem Nymeria, zkráceně Nan Roosi Boltonovi, jenž ji naštěstí nepoznal, a jakmile Harrenov opustil, Arya utekla.
A Sansu v Králově přístavišti týral čím dál násilnější Joffrey. Až jednu noc našla v ložnici vzkaz, aby přišla do božího háje, pokud chce jít domů. Poslal jí ho ser Dontos, jehož zachránila před smrtí při Joffreyho výbuchu vzteku, a slíbil plán, jak ji dostat na Zimohrad. Od té doby předstírala zbožnost ke starým bohům a často se tam s Dontosem setkávala. Jenže Joffrey ji trápil dál, během povstání hladových měšťanů v Králově přístavišti na ni zaútočil dav, během útoku Stannise na Černovodě na ni připadlo uklidňovat urozené dámy a doufat, že sama tu noc nezemřel, a i když po vítězství Lannisterů skončily její zásnuby, protože Joffrey si nyní měl vzít Margaery Tyrell, zůstala ve městě jako rukojmí.
Tyrellové se toho a jejích nároků na Zimohrad pokusili využít nabídkou svatby s Willasem Tyrellem (v seriálu Lorasem). Jenže Sansa to prozradila Dontosovi a Dontos o všem informoval svého zaměstnavatele Malíčka. Ten to prozradil Lannisterům, protože měl se Sansou vlastní záměry, a Tywin, aby o Sansu a Sever nepřišli, ji provdal za Tyriona proti vůli obou dvou.
Jen Jon neměl o ničem z toho ani tušení, protože sám bojoval o život. Už po cestě na Zeď pochopil, jaké zcestné představy o Noční hlídce měl. Že je to spíš trestanecká kolonie než čestný řád. Na Černém hradu tak byl odměřený a bez přátel. Benjen ho opustil kvůli průzkumné cestě za Zeď, zatratil se tam a už ho nikdy nikdo neviděl (pouze v seriálu se stal Studenorukým poté co ho zabili Jiní, ale děti lesa dokázaly jeho tělo udržet v chodu vlastní magií, v knize jde o jinou postavu).
S dalšími rekruty se mu podařilo spřátelit až po nepříjemné době, kdy pochopil, že ho vnímají jako povýšence a jsou to často jen mladí chlapci jako on. Stal se i jejich mentorem a nakonec právoplatným členem Noční hlídky na pozici majordoma lorda velitele. Ovšem tehdy se i on setkal s děsivými úkazy.
Za Zdí objevili mrtvoly Benjenových průzkumníků. Přivezli je do Černého hradu, mrtvoly ožily a pokusily se zabít lorda velitele Mormonta. Jon ho zachránil, vážně si při tom popálil ruku a Mormont mu za to věnoval valyrijský meč Dlouhý dráp, jehož hrušku vyměnil za zlovlčí hlavu Starků.
Mormont potom naplánoval velkou výpravu za Zeď. Chtěl najít Benjena, zjistit, proč se nevídaně shromažďují divocí pod novým králem za Zdí Mancem Nájezdníkem, proč mizí tolik průzkumníků a co temného tam povstává. Jon se výpravy účastnil, dokonce si ho zvolil zkušený Qhorin Půlruký na jednu výzvědnou cestu do hor. Tam je ovšem přepadli divocí, a když Jon nedokázal zabít poslední z nich, z níž se vyklubala žena Ygritte, ale nechal ji jít, ocitli se v pasti. Ygritte upozornila další divoké, ti Jona a Qhorina rychle našli a Qhorin Jonovi uložil těžký úkol. Věděl, že sám nemůže přežít. Poručil mu proto, aby udělal, cokoli po něm budou divocí chtít, aby je přesvědčil, že k nim dezertoval, a stal se špehem. A oni nepožadovali nic menšího, než aby Qhorina zabil.
Starkové sami za sebe
Tyto poslední události tak v podstatě znamenaly, že se rod Starků rozběhl po světě a každý jeho zbývající člen musel spoléhat sám na sebe. Poté, co na královské svatbě zemřel Joffrey Baratheon, Sansa se konečně dostala z hlavního města. Jenže jen na loď Malíčka a ten ji odvezl do Údolí. Za ní zůstaly jen legendy o tom, že spolupracovala na otravě Joffreyho, zmizela v obláčku síry, se strašidelným zlovlkem s krvavými čelistmi, který teď straší v Rudé baště, nebo že zabila Joffreyho kouzly, přeměnila se do vlka s netopýřími křídly a odletěla.
V Údolí začali vydávat Sansu za Malíčkova bastarda Alayne (v seriálu neteř, ačkoli je o něm známo, že nemá sourozence) a setkala se s poslední zbývající rodinou, svou tetou Lysou. Ta navrhovala, aby si nakonec Sansa vzala jejího malého, nemocného syna Roberta, a konečně se k ní chovala mile. Jenže ani to nevydrželo. V Orlím hnízdě začala být Sansa znechucená zlozvyky rozmazleného Roberta, Malíček se ji tam jednou rozhodl políbit, protože netušila, že o ni má už dlouho zájem, viděla to Lysa, obvinila Sansu, že Malíčka, nyní jejího manžela svedla, dostala hysterický záchvat, přiznala během něj, že to ona na Malíčkovy pokyny otrávila Jona Arryna a hrozila, že Sansu prohodí měsíčními dveřmi na straně hory. Jenže místo toho Malíček vystrčil ven Lysu a oba nakonec z její vraždy obvinili jejího oblíbeného zpěváka Marilliona (v seriálu tvrdili, že to byla sebevražda).
Sansa se tím na čas stala faktickou lady Orlího hnízda, pečovala o Roberta, učila se chodit v politice, a když museli kvůli zimě přesunout dvůr z Orlího hnízda do Měsíční brány, zjistila, že Malíček plánuje její svatbu s Harroldem Hardyngem, jediným dalším dostupným dědicem Údolí, odhalení její identity lordům Údolí a s jejich pomocí znovuzískání Zimohradu. Ve zveřejněných kapitolách zatím nevydané knihy se tak Sansa jako Alayne snaží okouzlit Harrolda a připravuje turnaj, v němž se mají zvolit členové nového Bratrstva okřídlených rytířů, Robertovy osobní stráže.
Bran zatím s Hodorem a Reedovými pokračoval na sever a vyhýbal se mužům Boltonů, kteří jako jediní věděli, že on i Rickon žijí a snažili se je najít (Rickon patrně s Ošou nakonec zamířil na ostrov Skagos a nikdo o nich víc neslyšel). Dorazili i na Zeď, v Noční pevnosti prošli skrz a setkali se se Studenorukým, záhadným nemrtvým, jenž jim slíbil, že je zavede k Branově tříoké vráně (v seriálu se s ním setkali až když mířili zpátky).
 |
| zdroj |
Své měničské schopnosti začala kupodivu rozvíjet i Arya. Nevědomky se ve snech dostávala do mysli Nymerie, již musela dávno před válkou odehnat. Po útěku z Harrenova ji také zajalo Bratrstvo bez praporců, psanci snažící se chránit prostý lid. Jenže zjistila, že namísto přátel našla jen někoho, kdo ji chce prodat zpátky rodině, cítila se velmi osamělá a původní nadšení z filozofie bratrstva ji přešlo, když chytili i Sandora Cleganea, Arya ho obvinila z dávné vraždy Mycaha a nakonec Sandora nechali jít, protože vyhrál rozsouzení soubojem. Od Bratrstva proto také utekla.
Bohužel přímo do náruče Sandora. I ten ji sice chtěl vrátit Robbovi Starkovi výměnou za výhody pro sebe, ale na dosah se k němu dostali až přímo při masakru na rudé svatbě. Museli se tak obrátit pryč. Nepovedlo se jim dojít kvůli počasí ani do Údolí za Lysou (v seriálu tam doputovali po Lysině smrti a ostatním šlechticům Údolí nevěřili). A hlavně byli napadeni, Sandor byl vážně zraněn, nemohl pokračovat dál, Arya ho opustila a našla místo na lodi do Braavosu.
Tam doplula pod jménem Slánka až do Domu černé a bílé, sídla řádu asasínů Mužů bez tváře, k nimž patřil i její známý „Jaqen“. Rozhodla se k nim přidat a oni ji začali cvičit. Nejprve jako Kočku z kanálů, děcko z ulice, jež se mělo učit objevovat tajemství a informace, učili ji lhát, později, když porušila pravidla, její výcvik zahrnoval i uměle navozenou slepotu. Právě tehdy si začala uvědomovat, že její sny nejsou jen sny, ale že v nich doopravdy vidí, co se děje v Západozemí, a někdy vidí i skrze kočky kolem sebe. A když zvládla i další zkoušky, naučila se, jak Muži bez tváře mění své podoby, stala se akolytou a pro další část výcviku byla umístěna do herecké skupiny. Ovšem podle zveřejněných kapitol dosud nevydané knihy si v divadle všimla vyslanců Železného trůnu, mezi nimi jednoho, jehož Arya od začátku nenáviděla, svedla ho a zabila. Navzdory tomu, že jako Muž bez tváře už neměla být Aryou Stark a měla zapomenout i na staré křivdy.
A Jon se zatím probíjel nesnadným úkolem špehovat divoké i zjištěním, před čím se vlastně sjednocují a utíkají – před Jinými a jejich nemrtvou armádou nenávidějící vše živé. Divocí přijali Jona mezi sebe, ale úplně mu nikdy nevěřili. Proto ho jejich král za Zdí Mance Nájezdník poslal s jednou skupinou překonat Zeď a zaútočit na Černý hrad nečekaně z jihu, kde není chráněný. Při tom se Jon zamiloval do Ygritte, ale to jen podněcovalo jeho rozpolcenost. Nechtěl zradit Ygritte ani hlídku a dlouho trvalo, než se rozhodl a konečně vyrazil se shromážděnými informacemi varovat své černé bratry.
Na Černém hradu potom pomáhal s přípravou obrany proti nájezdníkům z jihu a úspěšně je všechny pobili. I s obranou Zdi před útoky zbytku Mancovy armády ze severu. To mu na Zdi zajistilo velkou oblibu. A když jim po marném volání o pomoc ke všem lordům Sedmi královstvím konečně přivezl posily Stannis Baratheon, takže byla hrozba divokých zažehnána, čekalo ho ještě větší překvapení.
Stannis Jonovi nabídl, že pokud ho uzná jako právoplatného krále Sedmi království, legitimizuje ho jako Starka a lorda Zimohradu. Vedle toho se ale Jonovo jméno objevilo mezi kandidáty na nového lorda velitele (lord velitel Mormont byl zabit během návratu z velké výpravy) a Jonův přítel Sam Tarly zmanipuloval několik důstojníků, aby ho podpořili. Jon sám od sebe Stannisovu nabídku odmítl, měl za to, že není Stark a na Zimohrad nepatří, načež s velkým náskokem (v seriálu těsně) volby vyhrál.
Začal mít ale s velením obrovské problémy. Věnoval Stannisovi Noční pevnost, ovšem odmítl, aby jeho muži obsadili Dar. Najednou musel živit nejen Noční hlídku, ale Stannisovu armádu a i všechny divoké, kteří se rozhodli přijmout nabídku zachránit se před Jinými a projít skrz Zeď. Také se začal bát plánů rudé kněžky Melisandry, jež po Stannisově boku prováděla rituály ohnivého boha R’hllora a tvrdila, že v nich důležitou roli hraje královská krev. Obával se, že by se mohla pokusit v ohni obětovat mistra Aemona z královského rodu Targaryenů, nebo novorozence zajatého Mance Nájezdníka, krále za Zdí. Poslal proto Aemona kvůli jeho chátrajícímu zdraví se Samem Tarlym na plavbu do Citadely, prý aby se tam Sam učil na nového mistra, a s nimi i novorozence. A připravil se o nejvlivnější přátele.
 |
| zdroj |
Potom si nadělal ještě větší nepřátele ze skupiny kolem Janose Slynta. Ti Jona nenáviděli už proto, že měl být bastardem Neda Starka a Janos se na Zdi ocitl poté, co sehrál roli v Nedově zradě a popravě. Jon Janose poslal obsadit opuštěnou Šedou stráž jako součást svého programu obsazování do té doby opuštěných hradů Noční hlídky. Janos to odmítl, pohádali se a Jon ho poručil oběsit za neposlušnost, než ho nakonec osobně sťal.
Na to dorazily novinky, že si Ramsay Bolton má brát Aryu Stark a stát se pánem Zimohradu. Což Jona poděsilo, netušil, že se nejedná o skutečnou Aryu. Ale zjistil tak, že Stannis s Melisandrou jen předstírali, že upálili uvězněného Mance, ve skutečnosti mu magicky změnili podobu a nyní ho posílají Aryu zachránit.
Starosti mu neubralo ani to, že Stannis konečně vyjel dobýt Sever a na radu Jona se pokusil najít podporu u severských horských klanů. Z Východní hlídky u moře a hlavně Tvrdodomova, kam se uchýlila velká část divokých, kteří odmítli projít skrz Zeď za Stannisových podmínek, přicházelo čím dál víc zneklidňujících zpráv o nemrtvých. Jon plánoval poslat tam pomoc. Jenže také obdržel dopis od od Ramsayho, ve kterém mu tvrdí, že porazil Stannise a zajal Mance. Jon ihned vyhlásil svůj úmysl vyjet proti Boltonům. To Noční hlídku zděsilo, nemají se přece zabývat událostmi na jihu, jsou neutrální, a Jon už tak udělal spoustu nepopulárních rozhodnutí a nechal projít jejich odvěké nepřátele divoké. Tudíž se sebrala skupina vzbouřenců, kteří měli jeho velení dost, a pobodali ho.
Jak se osudy Starků vyvinou, se ukáže. Závěr jim zatím dal pouze seriál. Ten pochopitelně příběh Starků výrazně proměnil a zejména po třetí řadě zcela změnil směr a vývoj. Protože většina z jejich následných akcí a scén ale nedávala žádný smysl a výsledná situace, kdy byl Bran Stark náhodně jmenován králem Sedmi království, jichž už nebylo ani sedm, Sansa královnou Severu, Jon Sníh, jehož biologické rodičovství nemělo vůbec žádný dopad na nic, zmizel za Zdí, a Arya, jejíž hlavní touha vždy byla vrátit se domů, odjela pokusit se zjistit, jestli ztroskotá v nezmapovaném Moři zapadajícího slunce, aniž by její dobrodružství v Západozemí a Essosu hrálo sebemenší roli, stála výslovně proti knihou budovaným charakterům, nebude tu tato verze rozebraná.
 |
| Robb Stark zdroj |
Členové rodu Starků na začátku ságy:
- lord Eddard Stark, přezdívaný Ned a Tichý vlk, druhý syn Rickarda Starka a Lyarry Stark, lord Zimohradu a strážce Severu, později pobočník krále
- lady Catelyn Tully, manželka Neda
- Robb Stark, přezdívaný Mladý vlk, nejstarší syn a dědic Neda a Catelyn, krátce lord Zimohradu a strážce Severu, král Severu a Trojzubce
- královna Jeyne Westerling, manželka Robba
- v seriálu Talisa Maegyr, šlechtična z Volantisu, manželka Robba
- lady Sansa Stark, později zvaná Alayne Kámen, dcera Neda a Catelyn, manželka Tyriona Lannistera, v seriálu později Ramsayho Boltona, v seriálu později lady Zimohradu a královna Severu
- lady Arya Stark, přezdívaná Arya Podnožka, Arya Koňská tvář, Arry, Lasička, Nymeria, Nan, Slánka, Kočka z kanálů, Slepá Beth, Ošklivé děvčátko, Milost, dcera Neda a Catelyn
- Brandon Stark, přezdívaný Bran, v seriálu později Bran Zlomený, syn Neda a Catelyn, v seriálu později král Andalů a Prvních lidí, lord Šesti království a Ochránce říše
- Rickon Stark, syn Neda a Catelyn
- Jon Sníh, přezdívaný lord Sníh, údajný nemanželský syna Neda, majordomus Noční hlídky, později lord velitel Noční hlídky, v seriálu přezdívaný Bílý vlk, syn Lyanny Stark a Rhaegara Targaryena, později krátce král Severu
- Benjen Stark, přezdívaný Ben a Vlčí štěně, nejmladší syn Rickarda Starka a Lyarry Stark, První průzkumník Noční hlídky
Žádné komentáře:
Okomentovat