Matka Rhoyne (Mother Rhoyne) je hlavní bohyní Rhoynů. Je spojovaná s řekou Rhoyne, jejíž vody měly zajišťovat obživu Rhoynům, národu od řeky, od úsvitu dní, a proto ji uctívají. Však se také považovali za největší z jejích dětí a byli na ní závislí. Není to monoteistické náboženství, Matka Rhoyne, někdy zvaná i Matka Řeka, má i chotě (v jiných verzích je to zase její syn a rádce), Starce řeky v podobě obří želvy. Proto je i druh obřích želv žijících v řece posvátný a věří se, že se mezi nimi nachází ten jeden skutečný Stařec. Ale ten má být jen slabším bohem, stejně jako jeho nepřítel Krabí král.
zdroj |
Ovšem Matka Rhoyne vůbec není bezmocná. Podle Rhoynů jim pomáhala proti nepřátelům a starala se o to, aby jejich národ přežíval. Dokázala jim prý šeptat tajemství jejich nepřátel, které znala díky všem svým přítokům, potůčkům a pramínkům, jaké se do ní vlévaly, a dávala moc vodním mágům. Prý ji dokázali přimět, aby pozvedla vodní stěnu a zaplavovala města. A samozřejmě živila jejich zemi a hospodářství.
Věřili také, že jim umožňuje proklít nepřátele a že stojí za další záležitostí, jež zasáhla celý svět. Když totiž Valyrijci po období dlouhých rhoynských válek porazili Rhoyny, zajali prince Garina Velikého, zavřeli ho do klece a nutili se ho dívat, jak likvidují jeho lidi a jeho město Choryane. Podle legend Valyrijce proklel a povolal Matku Rhoyne, aby jeho kletbu naplnila. Ještě tu noc se přitom trosky města zaplavily kalnými vodami, zahalila je mokrá mlha a způsobila, že jejich kůže ztvrdla a popraskala. Tak měla vzniknout velice nebezpečná nakažlivá nemoc šedý lupus.
Protože ale po rhoynských válkách a útěku zbývajících Rhoynů z Essosu jejich kultura od řeky téměř vymizela, nezbývá dodnes mnoho uctívačů Matky Rhoyne. Více se jich koncentruje v Dorne mezi sirotky od Zelenokrvavice, potomky Rhoynů, kteří s princeznou Nymerií před Valyrijci utekli právě do Dorne, nicméně se odmítli asimilovat do dornské kultury a po generace si zachovávají svou.
Žádné komentáře:
Okomentovat