Říše Jhogwin

Říší Jhogwin (Realm of Jhogwin) se zve malý hornatý region v severním Essosu v nejsevernější části pohoří Kosti zvané Bílé kosti, v dothračtině Krazaaj Zasqa. Tak se tedy nazývá zhruba celá polovina rozsáhlého pohoří přetínajícího kontinent přes celou délku jako přírodní hranice mezi západním Essosem a Dálným východem, ale Říše Jhogwin zabírá jen malou oblast na samotném konci u pobřeží Chvějivého moře. 

zdroj

To dosahuje od západozemského Severu až do nezmapovaných koutů na Dálném východě a je to arktický oceán, o němž se vypráví hromada příběhů. O podivných světlech na obloze, kde démonská matka ledových obrů tančí nocí a láká muže do záhuby. O Lidožroutském zálivu, kde lodě navždy zamrzají v ledu. O bleděmodrých mlhách pohybujících se po vodě, tak ledových, že zmrazí každou loď. Utopených duších, které v noci stahují živé do hlubin. Bledých mořských pannách s černými ocasy a zlomyslnou povahou. Ledových dracích z živoucího ledu, očima jako modré krystaly, ohromnými průhlednými křídly a ledovým dechem. Zvláště kolem nehostinné oblasti Kostí by každý snadno uvěřil jejich pravdivosti. Vedle toho jsou to ovšem životem kypící vody. Žijí tam stovky druhů ryb, žraloci, narvalové, velryby, leviatani, krabi a humři, tuleni, mroži a lvouni. 

A z ostatních stran Říše Jhogwin hraničí s hustě zalesněným Královstvím Ifequevron, které nyní prakticky spadá do oblasti Dothrackého moře na západě a kromě ibbenské kolonie Nový Ibbiš je víceméně prázdné, a s Kvílivými kopci, za nimiž se na východě rozprostírají Planiny Jogos Nhai. 

Není ale známo, jestli kdy obyvatelé této říše využívali moře nebo udržovali styky se sousedními oblastmi, nebo kdo přesně vůbec byli. Není známá jejich kultura ani společnost, tedy zde pojem Říše Jhogwin označuje spíš území, jež jim mělo patřit, než politické uskupení.

Stejně jako v případě Ifequevron, lesních lidí, jim dali jméno Jhogwin Dothrakové. Znamená kamenní obři, tudíž by je mnozí mohli považovat jen za mýty. Ve skutečnosti ale mohlo jít o velký, mohutný lid ze skal a hor, alespoň na to ukazují ještě další důkazy. Zmiňují se o nich i příběhy lidu Jogos Nhai, ti měli zabít posledního Jhogwina v bitvě v Kvílivých kopcích, a také se v horách skutečně našly prastaré veliké kosti humanoidních bytostí.

Na druhou stranu z toho lze soudit, že nyní je region prázdný a Jhogwin, ať byli kýmkoli, v něm už nežijí. A s největší pravděpodobností ani nikdo jiný, protože vzhledem k hlubokým sněhům, krutému vysokohorskému prostředí, s ledovým oceánem u pobřeží a mizivými možnostmi obchodu a zásobování, rozhodně není přívětivý ani pro ostatní lid.