Sarnorové

Sarnorové (Sarnori) se jinak zvou Vysocí lidé, v jejich jazyce Tagaez Fen. Žili v království Sarnoru a ovládli všechny země v povodí řeky Sarne, kolem bývalého Stříbrného moře a ještě asi 240 km na východ za ním, v západní části budoucího Dothrackého moře v Essosu. Vyznačovali se dlouhými údy, hnědou kůží, očima a vlasy černými jako havraní peří, a měli být velmi atraktivní. Ovšem během své cesty na vrchol asimilovali národy Cymmerů, Zoqorů se světlými vlasy a Gippsů a nejspíš se jejich vzhled značně promísil, takže těžko odhadnout, co jsou znaky „původních“ Sarnorů, pokud takoví vůbec byli. 

zdroj

Byli to mágové, učenci i válečníci. Do boje jezdili v železné zbroji a v pavoučím hedvábí na uhlově černých klisnách, zatímco nejlepší z nich ve skosených dvoukolových vozech tažených spřežením krvavě rudých koní. Vozatajky jim často dělaly manželky a dcery, protože u Sarnorů bylo zvykem, že ženy odchází bojovat spolu s muži, a není vyloučeno, že celkově bylo postavení mužů a žen mezi Sarnory rovné. Přitom se zdá, že tradici vozů převzali právě od Zoqorů a železnou zbroj od Cymmerů.

Neví se nic víc o jejich každodenní kultuře, vyznání ani zvycích, jen o zvláštním politickém uspořádání. Jejich říše se zve království Sarnoru a také měli jednoho nejvyššího krále, jemuž byli podřízeni všichni ostatní regionální vládci, zejména králové každého ze sarnorských měst. Ve skutečnosti však bylo kolem Sarne asi čtyřicet králů, a ač jim zákon nařizoval poslušnost, nejvyšší král jen zřídka dokázal prosadit svou vůli, mít skutečnou moc, bránit místním králům mezi sebou válčit, a doopravdy, fakticky sjednocenou říší Sarnor téměř nebyl. Spíš velmi volnou konfederací. I tak zůstal asi dva tisíce let mezi nejvýznamnějšími světovými civilizacemi.

A stejně tak je trochu zvláštní a nejisté, kde se vůbec Sarnorové vzali. Neexistuje žádný důkaz, že přišli na území Sarne odjinud, jako migrovala většina světových civilizací, a tak se zdá, že se vyvinuli přímo tam. Sami tvrdili, že jsou nástupci Rybářských královen, jejichž legendární říše kolem Stříbrného moře měla být jednou z prvních civilizací. Poslední z královen pak měla porodit Huzhora Amaie, jenž má být předkem Vysokých lidí, zakladatel království Sarnoru a manžel dcer největších vládců Gippsů, Cymerrů a Zoqorů. Jeho existence nicméně doložena nebyla, tedy se neví, jestli existoval, nebo je to jen podobenství o tom, jak se mezi Sarnory ocitly další národy. Ale dává zajímavou možnost, a to, že Sarnorové jsou od počátku národ vzniklý ze směsky několika dalších.

V době, z níž pochází nejstarší psané záznamy, už totiž Sarnorové měli řadu městských států podél Sarne a jejích přítoků, pohltili své okolí a byli ve světě velmi dobře známí. Byli pyšní a hašteřiví, jen výjimečně se sjednotili, ovšem i tak dlouho a rádi bojovali proti svým sousedům. Obchodovali s Valyrií, jíž vyhovovali jako sousedé a nárazová zóna proti východu, takže se je nikdy nepokusila dobýt, Yi Ti, Lengem, Ašají a Ibbenem, dopluli k Tisícům ostrovů a lesnatému regionu Mossovy na okraji známého světa, jako jeden z velmi mála národů. Vedli i výpady proti bandám Dothraků potulujících se po stepi na východě, ale zatím jen zřídka, protože si za existence Valyrie Dothrakové ještě netroufli vyjet s plnou silou. A bojovali i se Starým impériem Ghisu ze Zálivu otrokářů.

Jenže pak přišla zkáza Valyrie a století krve, kdy mezi sebou o uvolněné místo po zdevastované Valyrii válčily valyrijské kolonie. Což byl úpadek i pro Sarnory. Bez Valyrie, která by je držela v šachu, Dothrakové expandovali po celém centrálním Essosu a Sarnorové, mezi prvními na ráně, tuto hrozbu ošklivě podcenili. A když se konečně sjednotili, bylo pozdě, protože dothracké khalasary pálily jedno město za druhým. 

Dnes tak z jejich říše zbývá pouze město Saath, kde stále žijí lidé zvoucí se Tagaez Fen a uctívající sarnorské bohy, ale je jich méně než dvacet tisíc z původních milionů. Někteří z nich také utekli do jiných míst po Essosu, takže Sarnorové nejsou neobvyklý pohled ani v současnosti, ale tam jejich kultura už vůbec nevydržela.