 |
| zdroj |
Mootonové před Targaryeny
Mootonové byli králové svého malého panství už v době Prvních lidí a kvůli výhodné obchodní pozici to neměli nejsnazší, když si chtěli své království udržet. Jednou například krále Mootona porazil bouřlivý král Monfryd I. Durrandon přezdívaný Mocný. Ovšem patrně jen dočasně, protože Mootonové obnovili svou moc a svou pozici v nespecifikované době.
Jisté jen je, že se několikrát neúspěšně snažili jako mnoho jiných dobýt sousední poloostrov Prasklepeto a že v době invaze Andalů do Západozemí už byli zase králové. Tehdy byl králem Panenského jezírka Florian V. Mooton přezdívaný Statečný. Byl to jen chlapec, ovšem Andalům se statečně postavil – a padl spolu s Panenským jezírkem. Vypadá to však, že i tehdy se rodu podařilo udržet si pozici a uzavřít s Andaly nějakou dohodu, protože v Panenském jezírku stále existovala jejich královská linie až do chvíle, kdy na něj dostali zálusk říční králové.
Panenské jezírko dobyl například Benedict I. Justman a udělal tak z Mootonů pouhé lordy. Po něm i Torrence Teague a Mootonové se už k moci nikdy nevrátili. Protože potom, po krvavé rebelii proti Teagům, si Trojzubec přivlastnil bouřlivý král Arlan III. Durrandon a od Durrandonů ho dobyl rod Hoareů – a po něm Targaryenů. Jimž všem už byli Mootonové poddaní.
Mootonové v éře Targaryenů
Mootonové se nikomu z dobyvatelů nechtěli dát lacino. Proti Durrandonům probíhala spousta rebelií, proti Hoareům ještě víc, a když se na pobřeží Západozemí vylodil Aegon Targaryen, lord Mooton se spojil s lordem Darklynem, aby mu čelili. Jen neměli proti drakům (a vedle nich i Orysovi Baratheonovi) zrovna šanci. Oba lordi rychle padli.
Bratr mrtvého, Jon Mooton, potom pochopil, že je marné bojovat dál. Vzdal se a přísahal věrnost Targaryenům jako jeden z prvních Aegonových soupeřů, kteří k němu přestoupili. A Aegon mu svěřil velení armády v jedné z nejdůležitějších následných bitev dobývání, na Ohnivém poli proti Rovině a království Skály. Tam měl Jon zabíjet nepřátele, kteří se snažili utéct požárům rozpoutávaným draky. Aegon akorát Jona nejmenoval lenním pánem Trojzubce, ačkoli byl mnohem bohatší než zvolený rod Tullyů, a tak se Mootonové opět ocitli v roli říčních vazalů, jelikož jejich sídlo spadalo do nově vytyčených Říčních krajin.
Ani tehdy ale nebyli Mootonové nestranní nebo bezproblémoví. Když se například po převzetí moci rozhodl Aegonův syn Aenys oženit svého dědice Aegona s jeho sestrou Rhaenou, způsobil v církvi značné pobouření. Nicméně lord Mooton toto rozhodnutí nejspíš podporoval, protože Aegona s Rhaenou hostil. Jenže když následující rok Aenys zemřel a místo Aegona se koruny chopil Aenysův mladší bratr Maegor, lord Mooton patrně otočil.
Maegorovy činy vyvolaly brutální odpor, opět zejména v církvi, která proti Targaryenům nepřestávala kázat od svatby Rhaeny a Aegona. A Maegor, na rozdíl od Aenyse, jí neváhal nenávist opětovat a vyrážet proti jejím Bojovníkům víry do krvavých bojů. Jedním takovým byla třeba bitva u Velkého bodce Černovodného proudu, kde se na jedné straně ukázalo třináct tisíc Nuzných druhů, dvě stě Válečníkových synů a téměř sedm tisíc rytířů a rebelských šlechticů z Říčních a Západních krajin pod velením lorda Ruperta Falwella. Na druhé straně měl Maegor podobné počty a draka. A za Maegorem stál právě i lord Mooton. Který v bitvě Ruperta zabil a dopomohl Maegorovi k vítězství.
A nebyl poslední Mooton činící problémy po boku Targaryenů nebo proti nim. Po Maegorově krvavé krutovládě nastoupil na Železný trůn Jaehaerys I. a jeho i s jeho královnou Alysanne navštívil a poté hostil další lord Mooton. Po něm vládla Jirelle Mooton, lady Panenského jezírka, která zemřela během zimní epidemie třesavky, jež zasáhla velkou část království. A potom, více než dvacet let po smrti Jirelle, se nepěkně předvedl dědic Panenského jezírka, Jonah Mooton.
Jonah, Roy Connington a Braxton Beesbury byli oblíbenci tehdy druhé nejmladší Jaehaerysovy dcery, princezny Saery, a jejích společnic Perianne Moore a Alys Turnberry. Účastnili se spolu každé slavnosti, lovili spolu, vyráželi na výpravy, byla to nerozdělitelná skupinka. Až jednoho dne našli Jonaha, Roye a Braxtona opilé v nevěstinci Modrá perla v Králově přístavišti, jak se smějí zděšenému královu šaškovi Tomu Tuřínovi obklíčenému prostitutkami. Roy přiznal městské hlídce, že se jim zdálo vtipné Toma do takové situace navléct, a Jonah, že to byl nápad princezny Saery.
Když padlo jméno problémové princezny, přišly také otázky i pro Perianne a Alys a docela rychle se ukázalo, že to nebyla jediná nemístná příhoda. Alys byla těhotná a neprovdaná a Saera je prý obě měla nutit do sexu s všemi třemi chlapci. Jonaha, Roye a Braxtona tak na noc uvěznili, zatímco Saera rodičům prozradila, že Jonah jí vyznal lásku, že se vyspala se všemi třemi, každý z nich si myslel, že byl její první, a navrhla hromadnou svatbu, jako si Maegor vzal šest žen. Což Jaehaeryse rozčílilo.
Situace navíc vyžadovala urychlené řešení, a to nejlepší padlo právě na Jonaha. Dohodla se jeho rychlá svatba s Perianne, když mu král nabídl, že jako se účastnil jejího zostuzení, může se účastnit jejího vykoupení, zatímco Saera po dalších eskapádách utekla do Essosu, Alys porodila bastarda, Braxton zemřel v rozsouzení soubojem a Roy skončil v exilu. Perianne a Jonah pak měli docela úspěšné manželství, společně nakonec vládli Panenskému jezírku a souhlasili i po Saeřiném útěku, že ji zadrží, pokud by se někdy objevila. A k tomu měli několik dětí. Ze záznamů to není jednoznačné, ale dost možná i Walyse a Manfryda.
Walys byl totiž lordem Panenského jezírka během vlády Jaehaerysova nástupce Viyseryse I. a v době jeho smrti, kdy jeho děti, Rhaenyra Targaryen a Aegon II., rozpoutali válku tanec draků o Železný trůn. V níž podporoval Rhaenyru (v seriálu Rod draka také jednou vyjel do Bouřlivého konce, aby se tam jako mnoho dalších ucházel o její ruku). Stejně jako nedaleký rod Stauntonů, jehož sídlo Havranův hřad po začátku války dobyli zelení Aegona II. při zničující bitvě. Walys po ní ale vedl další útok se stovkou rytířů z Panenského jezírka a s okolními lordy a podařilo se mu Havranův hřad dobýt zpátky.
Což mu nestačilo. S několika nejodvážnějšími vojáky vyrazil i zabít Aegonova raněného draka Sluncežára a s tím měl mnohem menší úspěch. V boji sice Sluncežár skoro přišel o křídlo, tudíž nemohl moc létat, ovšem i tak neměl problém spálit šedesát vojáků včetně Walyse, než ostatní uznali, že je nejvyšší čas na útěk a že bude lepší nechat draka, aby se potloukal po pobřeží.
Lordem se tak stal Walysův bratr Manfryd, rovněž Rhaenyřin podporovatel. Ale v poněkud horší situaci. Říční krajiny se totiž brzy obrátily v popel. Odehrálo se tam patrně nejvíc bitev, a protože tam bylo nejvíc zastánců Rhaenyry, také tam nejvíc za zelené řádil princ Aemond. Manfryd tak v obavách o své země poslal žádost o pomoc Rhaenyře a na to dorazil její manžel Daemon a dračí jezdkyně a Daemonova údajná milenka Kopřiva, kteří nějakou dobu používali Panenské jezírko jako základnu při hledání Aemonda.
Jenže potom Rhaenyru v Rovině zradili dva další neurození dračí jezdci a její rádci ji přesvědčili, aby odsoudila i ostatní – mezi nimi Kopřivu. Na Kopřivu navíc žárlila. Poslala tudíž mistrovi Norrenovi z Panenského jezírka tajný rozkaz pro Manfryda, aby zabil Kopřivu, ale neublížil Daemonovi. Manfryda to pořádně rozrušilo. Nechtěl porušit právo hosta, Kopřiva i Daemon byli hosté pod jeho střechou, nechtěl ani přitáhnout zradu a krev do svého domu a oprávněně se bál, že se k němu blíží i nepřátelé. V tajnosti se radil s mistrem, kapitánem stráží, svým posledním bratrem a jejich šampionem a nakonec se rozhodl rozkaz ignorovat a předstírat, že nedorazil.
Norren pak Daemona a Kopřivu informoval a vyzval je k odchodu. DaemonManfrydovi děkoval za pohostinnost, nechal u něj vzkaz pro Aemonda, že na něj bude čekat na Harrenově, kdyby se objevil, a odletěl i s Kopřivou. A Manfryd byl rád. Odmítl Norrenův návrh, aby ho vydal jako zrádce Rhaenyře, v noci po odletu Daemona a Kopřivy stáhnul Rhaenyřinu zástavu z bran Panenského jezírka a nahradil ji zlatým drakem Aegona II., aby uchránil svůj krk, pokud by se Aemond doopravdy objevil.
Rhaenyra sice nařídila, aby Mootony zbavili práv a majetku, ale brzy na to přišla o moc a válku nepřežila, stejně jako ve výsledku Aegon II. Manfryd tak válku přečkal v bezpečí a po korunovaci nezletilého Aegona III. Targaryena se stal členem jeho rady sedmi regentů. Hned na to ho zachvátila zimní horečka jako spoustu lidí v říši. Naštěstí přežil, na rozdíl od pobočníka Tylanda Lannistera. Manfryd tak navrhoval, aby regenti svolali shromáždění k vyřešení tohoto problém. Ale čím dál ambicioznější lord Unwin Peake místo toho jmenoval pobočníkem sám sebe. A ne jednou potom Manfryda postavil do nezáviděníhodné situace.
Když třeba začala poválečná říše řešit i konflikt na Kamenoschodech, kde tou dobou dělali problém tyrošský velitel, v podstatě král Kamenoschodů, Pentos a Braavos, tedy Západozemí přicházelo o už tak omezený a velmi potřebný obchod, lord Alyn Velaryon nečekaně a bez rozkazů zaútočil na braavoskou flotilu. Nadělal jí značné škody, jenže nijak nezměnil situaci. Kromě rozpoutání nebezpečného nepřátelství s Braavosem. Manfryda tak Unwin vyslal na diplomatickou cestu do Braavosu, aby jednal s Mořským lordem Braavosu o vyřešení konfliktu.
Manfryda v Braavosu ohromila socha Titána Braavosu a Arzenál, loděnice schopná za jediný den postavit válečnou loď. Moc mu nepomohlo chlubení mořského lorda, že ztracené lodě už dávno nahradili a můžou kdykoli zaútočit (proto mu tak záleželo hlavně na navrácení slona, jehož mu Alyn ukradl). Nakonec se ovšem Manfryd vzpamatoval a vyjednal mír. Výměnou za velké odškodnění mořský lord odpustil Alynův útok, zrušil spojenectví s Tyroší a přenechal Kamenoschody Železnému trůnu, ačkoli tou dobou souostroví samotné fakticky ovládnout nedokázal.
A do další nepěkné situace Unwin dostal Manfryda po smrti Aegonovy královny Jaehaery. Snažil se jakýmkoli způsobem protlačit na její místo svou dceru Myrielle, což rozzuřilo nejen Manfryda. A ještě víc ho rozzuřilo, co údajně udělal s jeho příbuznou, lady Jeyne. Nakonec se totiž říše rozhodla uspořádat ke dni Panny ples, kde si Aegon III. měl vybrat novou královnu. Mezi účastnicemi byly i „tři Jeyne“, Jeyne Merryweather, Smallwood a Mooton a všechny tři se staly jedněmi z mnoha obětí „kletby při dni Panny“. Tedy nečekaného zranění nebo skandálu.
O Jeyne konkrétně se začalo šířit, že se ráda obléká do oblečení panoše a chodí tak do nevěstinců na Hedvábné uličce v Králově přístavišti, kde líbá a osahává ženy, jako by to byli chlapci. Pravděpodobně přitom za touto pomluvou stál Unwin, který je podezřelý z mnoha pomluv a úrazů Myrielliných sokyň.
Na druhou stranu, v druhé polovině vlády Targaryenů nad Západozemím stáli Mootonové pevně za nimi, a to až do hořkého konce. Nejprve byli například mezi říčními lordy, kteří vyrazili do Bělostěn zadupat pokus o rozpoutání druhé Blackfyrovy rebelie, kdy se potomci Daemona Blackfyra snažili převzít Železný trůn od Targaryenů. A když svou rebelii rozpoutal i Robert Baratheon, stáli stále za Aerysem II. Targaryenem, a to i proti svému lennímu pánovi Hosterovi Tullymu.
Mootonové v éře Baratheonů
Lordem byl v době Robertovy rebelie William Mooton a do války pro něj vyjel jeho bratr, slavný rytíř ser Myles Mooton, o němž se říká, že byl statečný jako drzý. Býval to panoš prince Rhaegara Targaryena, jenž ho pasoval na rytíře, a i poté Myles zůstal mezi jeho společníky u dvora. Připojil se konkrétně do bitvy zvonů v městečku Kamenné septum, kde se střetla královská armáda s Robertovou a poté s armádou Severu, Údolí a Říčních krajin. A byl bohužel jedním ze šesti mužů, jež ten den Robert osobně zabil.
To William je na rozdíl od něj zbabělý a plachý. Jen se mu i přes podporu Targaryenů v rebelii podařilo udržet panství a bohatství, a tak byl lordem i v průběhu příběhu. Nejprve spolu se svými lenními pány na straně Starků, tedy se po smrti Roberta Baratheona postavil proti jeho údajnému synovi Joffreymu a jako lord z Říčních krajin v podstatě chtě nechtě připadl poté, co rebelové korunovali Robba Starka, do jeho království Severu a Trojzubce.
Což se mu moc nevyplatilo. Neměl žádné válečné úspěchy. Dokonce se mu nepodařilo ani ulovit ohromnou vlčici, která má vést nebezpečnou smečku v Říčních krajinách a napadat tam lidi (ve skutečnosti jde o smečku zlovlčice Nymerie). Sice se svými syny našel její doupě, ale musel před ní utéct, přišel o všechny psy a tak tak se mu povedlo vyváznout. Později navíc nejspíš přišel i o syny, protože jeho dědičkou se nakonec stala jeho nejstarší dcera, třináctiletá Eleanor. A nakonec se ocitlo Panenské jezírko pod útokem, William se schoval na hradě a nechal město vypálit a vyplenit.
A nakonec, když došlo k rudé svatbě a Robb Stark byl zabit, dorazil do Panenského jezírka lord Randyll Tarly, který zabral město pro Joffreyho nástupce, krále Tommena Baratheona, zamkl Williama ve věžní cele a nepustil ho, dokud Tommen nepodepsal pro Williama královský pardon poté, co mu přísahal věrnost. Víceméně hlavně proto, že se Randylla neskutečně bál. Proto také souhlasil, že provdá svou dědičku Eleanor za Randyllova dědice Dickona, a to přesto, že byli oba ještě nezletilé děti. Jen v seriálu k tomu nikdy nedošlo. Randyll tam necestoval po říši, neměl pověření dávat ji po válce dohromady a mnohem starší Dickon se tam nikdy neoženil.
Členové rodu Mootonů na začátku ságy:
- lord William Mooton, lord Panenského jezírka
- alespoň dva synové Williama
- lady Eleanor Mooton, později dědička Williama, manželka Dickona Tarlyho
- alespoň ještě jedna dcera Williama
Žádné komentáře:
Okomentovat