Omber

Království Omber je docela zajímavý, mírně zvlněný travnatý region a království primárně pastýřů v severním Essosu v oblasti Travin. Zabírá pravděpodobně celý, asi 402 km široký poloostrov Omber vystupující do Chvějivého moře mezi nepojmenovaným zálivem, který ho odděluje od poloostrova s deltou řeky Sarne, a Zálivem klů.

zdroj

Celou jeho severní, západní i východní hranici tak tvoří Chvějivé moře, na té západní jen v podobě nepojmenovaného zálivu a na východní v podobě Zálivu klů. Dosahuje od východního pobřeží západozemského Severu až do nezmapovaných koutů světa na Dálném východě, a je to studené, polární moře, proto o něm existuje hromada příběhů. Jako ty o podivných světlech na obloze, kde démonská matka ledových obrů věčně tančí nocí a láká muže do záhuby. O Lidožroutském zálivu, kde lodě navždy zamrzají v ledu. O bleděmodrých mlhách pohybujících se po vodě, tak ledových, že zmrazí každou loď. Utopených duších, které v noci povstávají, aby stáhly živé do hlubin. Bledých mořských pannách s černými ocasy a zlomyslnou povahou. Či ledových dracích z živoucího ledu, očima jako modré krystaly, ohromnými průhlednými křídly a ledovým dechem.

Ve skutečnosti jsou to ale životem kypící vody, čehož dost možná obyvatelé království Omber využívají. Žijí tam stovky druhů ryb, včetně lososů, vikoušů, šmačků, rejnoků, mihulí, úhořů, síhů, sleďů, makrel, tresek a sivenů, žraloci, narvalové, velryby, leviatani, krabi a humři podél pobřeží, tuleni, mroži a lvouni na skalách a ostrůvcích všude po moři. Je to nejbohatší loviště ve známém světě.

Jižní hranici pak Omber míval s královstvím Sarnoru, které ho obklopovalo všude na pevnině. Není známo, jaké mezi nimi byly vztahy, ale Sarnorové zřejmě nikdy netoužili poloostrov dobýt a ovládnout. Protože však během století krve po zkáze Valyrie království Sarnoru zaniklo pod náporem Dothraků, kteří ho stejně jako většinu ostatních království v Travinách zadupali do země, sousedí teď Omber s Dothrackým mořem.

Je to jinak zcela neznámé království. Nejsou známá žádná jeho města, je dost možné, že v něm stojí spíš menší městečka a vesnice, jejichž vůdci si poněkud přehnaně říkají princové a buďto i králové, nebo mají i nějakého nejvyššího krále stojícího nad nimi. O kultuře tamějších lidí se neví už vůbec nic, jen že jsou primárně pastýři, zemědělci a v kopcích mají své doly.

Zůstává tedy otázkou, proč se Dothrakové rozhodli Omber ušetřit, když před nimi Sarnor padl a získali k němu volnou cestu. Králové a princové Omberu nyní platí za bezpečí roční tribut z obilí, drahokamů a otroků, ale i Sarnor jim často platil a dokonce se s nimi Sarnorové snažili spojit při porážce soupeřících králů sarnorských měst. Zdá se tak, že Dothrakům, kteří by mohli Omber velmi snadno přemoci, vyhovuje, že pro ně místní vykonávají tvrdou práci sestávající z farmaření a těžby drahých kamenů a oni k žádanému zboží tak přijdou víceméně beze snahy.