 |
| zdroj |
Každopádně ale měli na začátku Oakheartové titul králů Starého dubu, a to až do doby, kdy za vlády Gartha III. Gardenera, krále stále se rozpínající Roviny, uzavřeli dohodu o přátelství a vzájemné pomoci. Tím se stali jeho vazaly a dost jim to i pomohlo. Třeba když král Skály Lancel I. Lannister vyrazil do Roviny a dobyl ji až ke Starému dubu, Gardenerové dokázali získat území zpátky porážkou jeho syna Loreona III.
Na druhou stranu, přestože je jejich sídlo tak daleko od Dorne, stáli kvůli své náležitosti ke království Roviny velmi často proti Dornům, kteří proti svým sousedům rádi vyjížděli. A čím více se účastnili bitev proti nim, tím více se mezi Oakhearty a Dorny tvořilo kruté nepřátelství. Proto například tapisérie ve Starém dubu zobrazuje lorda Edgerrana Oakhearta zvaného Otevřená ruka, jak sedí s hlavami stovky Dornů navršených u nohou, nebo Alestera Oakhearta v Princové průsmyku v Dorne, jak troubí na válečný roh těsně předtím, než tam padl. A není tak vůbec překvapivé, že se s vervou pustili do první dornské války po sjednocení Západozemí, či že právě jejich rod zasáhla jedna z nejděsivějších událostí tohoto období.
Nejprve se tedy stavěli i proti Targaryenům, stejně jako jejich králové Gardenerové. Spolu s Mernem IX. Gardenerem vyjeli do bitvy proti drakům, lord Oakheart dokonce velel levému křídlu ohromné armády. Jenže když v nyní slavné bitvě na Ohnivém poli Gardenerové uhořeli a novými pány Roviny se stali Tyrellové (přestože Oakheartové a mnozí jiní tvrdili, že mají starší a vznešenější původ než Tyrellové, Andalové svázaní s Gardenery, potomky Gartha, pouze přes sňatek), podřídili se Targaryenům. A pak mnohokrát hostili Aegona I. Targaryena, když cestoval po říši.
Právě díky tomu tak dostali šanci znovu vyjet proti svým dornským nepřátelům, když proti Dorne Aegon vedl dlouholetou neúspěšnou válku za jeho dobytím. Jenže se jim to šeredně vymstilo. V roce 12, když už se schylovalo ke konci války, což tehdy samozřejmě ještě nikdo nevěděl, se pořádala svatba lady Alys Oakheart se serem Jonem Cafferenem. Tu přepadl nechvalně proslulý Dorn Wyl z Wylu, jehož zrádný sluha vpustil vedlejší brankou. Zabil lorda Oakhearta a většinu hostů, Alys nutil dívat se, jak kastruje jejího nového manžela, ji a její služebné znásilnili Wylovi muži a nakonec je prodali myrskému otrokáři.
Proto, když princ Dorne rok na to poslal svou dceru za Aegonem I. jednat o míru, protože Aegon se navzdory těžkým ztrátám na obou stranách k dobytí Dorne vlastně vůbec nepřiblížil, nový lord Oakheart navrhoval, aby ji také zajali a poslali do nejhoršího z nevěstinců v Králově přístavišti. Nicméně, dopis od jejího otce, jehož obsah nikdo dodnes nezná, Aegona přesvědčil, aby s mírem souhlasil.
Tato věrnost pak vydržela Oakheartům ještě do Aegonovy smrti a během vlády jeho nástupce Aenyse I. Když se ale moci chopil Aenysův bratr Maegor I. a rozpoutával stále krvavější a krvavější tažení proti církvi, která začala už za slabého a nerozhodného Aenyse protestovat proti mnohým praktikám Targaryenů a posléze především proti krutosti Maegora, lord Torgen Oakheart s lordem Rickardem Rowanem s ní souhlasili. A rozhodli se podporovat septona Moona, jednoho z velmi výrazných a hlasitých vůdců Bojovníků víry, kteří proti Maegorovi postupovali i přes jejich postavení mimo zákon.
A nepřestali s tím ani ve chvíli, kdy Maegor zemřel. Nebylo to totiž rukou žádného Bojovníka víry, nestalo se tak v Rovině, kde se jejich síly soustředily, naopak Moon neměl Maegora jako svůj jediný cíl. Aktuálního Nejvyššího septona totiž dosadili do funkce právě proto, aby kázal v Maegorův prospěch, když Maegor hrozil spálením Starého města a centra církve, a mnozí, jako Moon, se proti němu ostře vymezovali. Moon, jeho odrbaná armáda, ale i Rickard a Torgen a jejich o mnoho lepší armáda tak vyrazili proti Starému městu, kde Nejvyšší septon kázal, chránili Moona před útoky a utábořili se před hradbami.
Lord Donnel Hightower ze Starého města si tehdy nebyl moc jistý, co dělat. Proti Moonovi by možná zvládl zakročit, měl za to, že pokračovat v konfliktech je po smrti krále zbytečné, jenže se mu nechtělo střetnout s jeho šlechtickými a silnějšími obránci. A Rickard a Torgen se zase neměli k útoku na město, ačkoli Moon ho plánoval. Nakonec to ale vyřešila záhadná Moonova otrava, po níž se Torgen docela rychle vytratil.
Neváhal pak znovu se vrátit pod královský mír, tedy vyjádřit podporu novému vládci, Jaehaerysovi I. Targaryenovi, když se snažil rozervanou říši usmířit. Zúčastnil se i svatby jeho ovdovělé matky Alyssy Velaryon s lordem Rogarem Baratheonem. Tam mělo mnoho důležitých šlechticů možnost soukromé audience v králově soláru s právem mluvit otevřeně o problémech říše, a Torgen ji využil. Jen se mu tam Jaehaerys zdál nerudný.
O devět let později se navíc v Králově přístavišti ukázal i ser Arthor Oakheart, možná syn nebo bratr Torgena, aby se zúčastnil turnaje k výročí desátého roku Jaehaerysovy vlády. Ale nedostal se moc daleko, z koně ho shodil mladý ser Ryam Redwyne z Královské gardy. Další turnaj, o patnáct let později, pořádal přímo lord Oakheart, když se mu narodil syn. Tehdy nepochybně spoléhal na to, že se na kolbišti předvede jeho nejstarší, ser Denys, ale toho shodil z koně tajemný rytíř, jenž se představil jako Stříbrný blázen a z něhož se vyklubal mladší princ Baelon. A co se týče turnajů, lze zmínit i turnaj na Jasanobrodské lučině, který se odehrál o celých 136 let později – protože tam se objevil ser Gwayne Oakheart a také tam nešťastně zemřel korunní princ Baelor.
Jinak byli Oakheartové poměrně pragmatičtí ve svém přístupu k politice Sedmi království. Když byla například princezna Rhaenyra Targaryen na cestách za hledáním ženicha a její otec Viserys I. trval na tom, že se stane jeho dědičkou, dvořilo se jí mnoho mužů, i syn lorda Oakeharta. Naprosto neúspěšně. Přesto se v následujícím tanci draků, občanské válce, kterou rozpoutala po Viserysově smrti se svým polovičním bratrem Aegonem II. o Železný trůn, přidali Oakheartové na její stranu. Chtěli dodržet své přísahy bránit její práva a navíc za ní stálo mnoho mocných.
Akorát zrovna Rovina se v podpoře královských sourozenců značně rozdělila. Bohatí Hightowerové stáli za Aegonem II. (pochopitelně, jeho matkou byla Alicent Hightower) a v jedné z mnoha bitev, jimiž procházeli, když vytáhli ze Starého města k hlavnímu městu, lord Ormund Hightower a hlavně princ Daeron Targaryen se svou dračicí Oakhearty porazili. A ti, než aby se nechali vybít, se jim podřídili.
Nebo o několik generací později v první Blackfyrově rebelii, když se značná část říše postavila za králova bastardího bratra Daemona Blackfyra a chtěla ho vidět na trůně raději než krále, Oakheartové svou podporu poskytli rovnou oběma stranám. Aby měli jistotu, že bez ohledu na výsledek vyváznou.
Jen ve vztahu k Dorne měli stále velmi horkou hlavu. Když se ještě dlouho před rebelií Daeron I. Targaryen rozhodl poslední království dobýt, sloužil v jeho Královské gardě ser Olyvar Oakheart známý jako Zelený dub a s ohledem na staletou, tisíciletou nevraživost mezi jeho rodem a Dorny se ke králově plánu moc rád přidal.
Daeronovo tažení bylo zprvu úspěšné, porazil mnoho nepřátel, mnoho se mu jich vzdalo. Jenže jakmile se jeho síly stáhly zpátky k domovu, po celém „dobytém“ Dorne vypukly rebelie. Daeron nakonec souhlasil, že se setká se zástupci Dornů pod mírovými zástavami a prodiskutuje s nimi nové podmínky věrnosti, jenže to byla jen past. Jakmile obě strany stanuly tváří v tvář, Dornové Daerona napadli, zabili a s ním i Olyvara. Což mělo být nakonec také zachyceno na jedné tapiserii ve Starém dubu.
K pragmatismu se nicméně Oakheartové vrátili i v nejzásadnější události moderní historie Sedmi království, v Robertově rebelii. Pravděpodobně následovali svého lenního pána Mace Tyrella a jeho ostatní vazaly k obléhání Bouřlivého konce pro stranu Targaryenů až do hořkého konce rebelie. Ale nakonec s ním po jejich naprosté porážce poklekli před Robertem Baratheonem. Což se jim vyplatilo.
Jen o pár let později, v Greyjoyově rebelii, se smrtí jednoho z gardistů otevřelo volné místo v Robertově Královské gardě a ten do ní zvolil sera Aryse Oakhearta, nejmladšího syna ovdovělé lady Arwyn Oakheart. Prý to byl vždycky jeho sen a Arys mu tak věrně sloužil. Zádrhel nastal až na začátku ságy, po Robertově smrti, když jeho bratři prohlásili Robertovy děti včetně korunovaného Joffreyho za nelegitimní dědice a uplatnili vlastní nároky na Železný trůn.
Tehdy Arwyn opět následovala svého lenního pána Mace Tyrella v podpoře Renlyho Baratheona. Dokonce ho i přes své stáří, křehkost a drobnou postavu osobně doprovázela, když se pomalu přesouval po Růžové cestě z Roviny k hlavnímu městu. A až když byl Renly zavražděn, opět pod taktovkou Tyrellů, poslala své muže do bitvy o Černovodu pro Joffreyho. Za což jí královská malá rada věnovala další území.
Arys už ale tou dobou nebyl v hlavním městě a kruté bitvy se neúčastnil. Žil tam jen na začátku příběhu, kde se účastnil pobočníkova turnaje, vysmíval se spolu s ostatními rytíři Barristanu Selmymu, když byl propuštěn po Robertově smrti z Královské gardy, stejně jako oni, s výjimkou Sandora Cleganea, poslouchal Joffreyho příkazy bít Sansu Stark, ačkoli podle Sansy se vždy snažil, aby jeho rány nebyly tvrdé. Což není žádná omluva. Jen jednou se krátce opovážil protestovat.
 |
| zdroj |
V Dorne není výjimečné, že si dámy najdou milence a že do manželství vstupují se sexuálními zkušenostmi. Nicméně Arianne to nedělala jen pro zábavu. Přesvědčila Aryse, aby se přidal k jejímu plánu, respektive plánu, který původně vymyslel Oberyn Martell. Korunovat Myrcellu po Joffreyho smrti královnou, protože v Dorne by měla jako starší přednost před nejmladším Tommenem, a zasít tak vnitřní spor v režimu Lannisterů, kteří budou postaveni před rozhodování, zda bránit Železný trůn pro Tommena útokem na jeho vlastní sestru. A zároveň tím chtěla posílit vlastní nároky na vládu Dorne. Obávala se, že ji otec hodlá vydědit ve prospěch jejího prostředního bratra, ačkoli v Dorne většinou dědí nejstarší dítě bez ohledu na pohlaví a neznala kompletní, složitější úmysly Dorana.
Arys tedy potají propašoval Myrcellu z hradu za Arianne a jejími přáteli a společně cestovali k řece Zelenokrvavici. Chtěli se dostat do bezpečí sídla rodu Ullerů, kde by přikročili k další části plánu. Tam je ale přepadly Doranovy stráže, protože někdo je prý prozradil, Arys bláhově vyrazil do útoku, dva strážné zabil a nakonec ho svou ohromnou sekyrou zabil Areo Hotah, kapitán Doranovy stráže.
Aby pak zakryli skutečnost a vinu Arianne, protože jeden z Arianniných společníků, nespolehlivý Gerold Dayne, v této potyčce vážně poranil Myrcellu, rozhodli se, že delegaci z hlavního města mířící do Dorne řeknou, že Arys zemřel, když Myrcellu bránil před Geroldovou snahou ji unést, a přesvědčili k této lži i malou princeznu.
Jen v seriálu se Arysův příběh poněkud lišil. Po připlutí Myrcelly do Dorne se vrátil do hlavního města, protože Arianne i její nápady seriál vynechal. Sloužil Joffreymu, poté Tommenovi a po něm i Cersei Lannister v Královské a poté Královnině gardě. A jeho konec byl také odlišný. V závěrečné řadě, během dračího útoku na Královo přístaviště, doprovázel Cersei do Maegorovy pevnosti – tam ho ale srazil Sandor Clegane a poté ho rozdrtily padající trosky.
Členové rodu Oakheartů na začátku ságy:
- lady Arwyn Oakeheart, lady Starého dubu
- ser Arys Oakeheart, nejmladší syn lady Arwyn, člen Královské gardy Roberta Baratheona, poté Joffreyho Baratheona, Tommena Baratheona, v seriálu Královniny gardy Cersei Lannister
- další děti lady Arwyn, starší sourozenci Aryse
Žádné komentáře:
Okomentovat