 |
| zdroj |
Jeho znakem je zlatý lev na karmínovém poli (v knize na všech čtyřech, v seriálu na zadních) a motto „Slyš mě řvát“, ačkoli je známé i rčení „Lannister vždycky platí své dluhy“. Jsou totiž velice bohatí, a především v posledních generacích i pyšní, povýšení a hrdí. Sami se považují za lvy mezi šlechtou a jakmile se naskytne jakákoli možnost postoupit výš, chopí se jí. A podobně jako zlatí lvi i vypadají, jsou pro ně typické blonďaté až zlaté vlasy, pohledný obličej, zelené oči a vysoká, dobře stavěná postava.
Jsou také oblíbenou a dobrou partií, a tak i značně širokým rodem. Kromě Lannisterů z Casterlyovy skály existují ještě rody Lannisterů z Lannisportu, nově Lannisterů z Darry a příbuznými jsou patrně i rody Lannettů, Lannyů a Lantellů.
Nejdůležitějšími ale zůstávají Lannisteři z Casterlyovy skály, kteří drží a za svou historii drželi i spoustu titulů. Řadí se k nim král Skály, lord Casterlyovy skály, Štít Lannisportu, strážce Západu, lenní pán Západních krajin, pobočník krále, královna, královna regentka, královna matka, lord velitel Královské gardy, správce pokladny, další množství pozic v malé radě a též krátce i strážce Východu.
Lannisterové ve věku hrdinů
Lannisterové se najednou objevili v dávné historii jako rod vládnoucí panství Casterlyovy skály, když rod Casterlyů zmizel ze záznamů. Sami říkají, že jsou potomci Lanna Chytrého, legendárního podvodníka, který měl vystrnadit Casterlye z jejich domova. Jak se mu to podařilo, není známo historicky, ale existuje o tom hned několik pověstí.
Údajně měl zamořit celou pevnost krysami nebo lvy, kteří sežrali lorda Casterlyho a jeho syny. Nebo přiměl členy rodu postavit se proti sobě, když kradl od jednoho bratra a bohatství schovával k jiným, a vzájemně se vybít. Nebo se prý pomazal máslem, vnikl úzkými průchody do Skály, kde našeptával spícím Casterlyům, vyl jako démon, nastražoval pasti a přesvědčil je, že je v jejich domově straší. Či také mohl léhat s pannami Casterlyů a přimět je mít všechny potomky s ním. Ale verze, k níž se mistři kloní nejvíc, je, že Lann byl člen vojenské posádky, měl poměr s lordovou dcerou nebo dcerami, přesvědčil jejího otce, aby mu ji dal za ženu a s pomocí svého důvtipu si našel cestu na vrchol. Alespoň to si myslí arcimistr Perestan. Mistr Yandel má za to, že ona dcera byla jediným dítětem lorda Casterlye a po jeho smrti připadla pevnost Lannovi.
Ostatně to snad byl bastard prohnané Florys Lišky nebo Rowany Zlatostromé, legendárních dcer Gartha Zelenorukého z Roviny. Jen v Západních krajinách se tvrdí, že Gartha podvedl, když se vydával za jednoho z jeho mnoha synů, a získal tak část jeho dědictví. A podle jiných verzí to byl andalský dobrodruh zpoza Úzkého moře, ačkoli měl žít tisíce let před příchodem Andalů. Prý také ukradl zlato ze slunce, aby si jím rozzářil vlasy, žil tři sta dvanáct let, měl stovku odvážných synů a stovku krásných dcer, všechny se zlatými vlasy, a už po pár generacích měl zajistit, že bylo ve Skále tak těsno, že jeho potomci opustili pevnost a svůj domov vybudovali v blízké vesnici, která se rozrostla do města Lannisport.
 |
| zdroj |
Někteří dál říkají, že se měl prohlásit králem Skály, ale nejspíš to není pravda (stejně jako je pochybné, že jeho duch stále ve Skále straší). Několik následujících generací Lannisterové teprve upevňovali svou moc a královský titul mu přidělují až novější příběhy. Prvním doloženým králem je až Loreon I. Lannister, známý jako Loreon Lev, který si vzal za ženu dceru rodu Reyneů z Kastameru a tak z nich udělal své vazaly. Vedl také dvacetiletou válku proti Morgonu Banefortovi, Zahalenému královi, údajně mocnému nekromantovi, a jeho nevolníkům. Porazil ho a podrobil si Baneforty země, ale Morgon těsně před svou smrtí své nepřátele proklel a přísahal, že se vrátí ze záhrobí. Načež Loreon nechal Morgonovo tělo rozsekat na kousky a nakrmil jím lvy. O dva roky později pak tito lvi utekli z klecí ve Skále a zabili tři Loreonovy syny.
Lannisterové a invaze Andalů
Na rozdíl od některých jiných starých rodů, které se rozhodly nepokoušet osud a s Andaly se spojily, Lannisterové se pod vedením krále Tybolta přezdívaného Hrom nejprve rozhodli bojovat s každým vojevůdcem a dobrodruhem, jenž doputoval až na západ, a první nájezdníky krvavě porazili.
Jenže to znamenalo i zbytečné ztráty. Andalové byli rozhodnuti pokořit celý kontinent, a tak král Tyrion III. Lannister změnil politiku války na sňatkovou. Začal sjednávat svatby mezi Andaly a dcerami místních rodů Prvních lidí. Zároveň děti Andalů přijímal jako chráněnce, panoše, šenky a hlavně rukojmí ve Skále, aby se vyhnul různým zradám, a ukázalo se, že takový postup byl nakonec vítězstvím i pro Andaly.
V této tradici pokračovali i Tyrionovi následníci jako Gerold II. a Gerold III., jež mistr Yandel považuje za moudré krále. A když Gerold III. zemřel bez mužského dědice, rada korunovala andalského manžela Geroldovy jediné dcery, sera Joffreyho Lyddena, který přijal jméno Lannister. Čímž se z Lannisterů stal andalský rod, jenž nyní odvozuje původ mezi Prvními lidmi pouze přes ženskou linii.
Zároveň také brzy zjistili, že zlato není ukryto jen pod Casterlyovou skálou, ale mimo jiné i v Kastameru a Zlatém zubu, který získal král Cerion, když porazil tři menší krále, kteří se proti němu spojili. Pod Stříbrným pahorkem rovněž objevili zásoby stříbra, což znamenalo další rozšíření území a možnost ovlivňovat celé Západozemí.
Například král Tommen I. postavil velkou flotilu a připojil s její pomocí ke svému království Krásný ostrov. Také si vzal dceru posledního tamějšího krále Farmana za manželku. Znamenalo to sice, že teď musí Lannisterové čelit Železným pokaždé, když vyrazí proti Krásnému ostrovu, což se dělo často, ale Gerold Lannister přezdívaný Velký vyplul na Železné ostrovy, přivezl stovku rukojmích a držel je v Casterlyově skále, aby mohl jedno pověsit vždy, když Železní vyrazili proti jeho pobřeží.
Král Lancel I., přezdívaný Lev, zase rozpoutal válku proti Gardenerům z Roviny a dobyl pořádný kus zemí až ke Starému dubu. Nicméně jeho syn Loreon III. všechna tato území ztratil a od té doby byl přezdíván Loreon Kulhal. Loreon II. ještě před ním pořádal první turnaj na západě Západozemí a porazil v něm každého rytíře, který proti němu vyjel. Lancel IV. zase válčil opět se Železnými. Údajně srazil hlavu králi Harraldu Poloutopenému i jeho dědici jediným úderem Jasného řevu, valyrijského meče Lannisterů, během bitvy o Lannův mys. Pak se pokusil znovu získat část Roviny v době, kdy tamější král Gyles III. Gardener válčil s bouřlivým králem.
To už však dopadlo hůř. Této bitvy se účastnil i jistý Wilbert Osgrey, který Lancela bodnul skrz mezeru v brnění, ačkoli už sám byl na pokraji smrti, a zabil ho. Načež se Lancelova armáda vrátila domů se značnou nechutí pokračovat v bojích. Což by mohla být pravda, podle mistra Yandela zemřel Lancel během invaze do Roviny někde u Rudého jezera a Gyles své válečné tažení do Bouřlivého království měl pozastavit, aby se vypořádal se Skálou, a nepřítele zahnal.
Navíc žádný rod nemůže oplývat jen úspěšnými vládci. I Lannisteři měli ve svých řadách mnoho špatných příkladů. Tywell II. by podle některých pověstí mohl být králem, který učinil příkoří kuchaři v Noční pevnosti na Zdi, jenž se rozhodl pomstít tak, že zabil jeho syna, zapekl ho do koláče a ten pak králi naservíroval, aniž by král něco tušil. Proto, že kuchař porušil zákony pohostinnosti a zabil hosta pod svou střechou, se ale měli rozzuřit bohové, takže ho proměnili v obrovskou bílou krysu, co je na věky odsouzená požírat své mladé. Jen podle dalších příběhů to byl král Oswell Arryn.
Král Norwin se zase nejvíc ze všeho proslavil přezdívkou Držgrešle pro svou malichernost. Loreon IV. Nedůvtipný byl krutý, slabý a nanicovatý. Jeho vnuka Loreona V. rovnou přezdívali královna Lorea, protože se rád oblékal do šatů své ženy a procházel se po Lannisportu, kde se vydával za prostitutku. Tyrion II. byl zase silný a svou bitevní sekerou vládl víc, než schopně, ale přezdívali mu Trýznitel, byl velice krutý a říkalo se, že nemá touhu po ženě, dokud ji nejprve nepřinutí krvácet. A nejlepší, co se dá říct o Lancelovi V., je, že se ničím neproslavil.
Proslavila se až princezna Lelia Lannister, a to velice nešťastně. Harmund Hoare ze Železných ostrovů totiž strávil své mládí jako svěřenec Lannisterů, a když se stal králem Harmundem II., vzal si Leliu, dceru krále Skály a prý nejkrásnější květinu západu, za ženu. Nebyl to asi tak zlý život, jak by si mezi Železnými lecjaká lady představovala. Hoareové preferovali zvyklosti kontinentu, nestavěli se moc pozitivně ke starým způsobům, Harmund patřil mezi vzdělanější krále, podporoval obchod a dokonce své děti vychovával ve víře v Sedm, jen trochu obohacené o osmou postavu Potopeného boha.
Jenže po jeho smrti se králem stal Leliin nejstarší Harmund III. Mnoho Železných mu odporovalo, kněží Potopeného boha mu vyčítali odmítání plenění, solných žen a nevolníků a Harmund neměl dost pevnou pozici na to, aby tlak vydržel. Kněz Ťuhýk tedy rozpoutal rychlou rebelii, korunoval králem Harmundova mladšího bratra Hagona, jenž na oplátku obnovil staré tradice. Harmunda IIII. a královnu vdovu Leliu pak znetvořili za to, že se obrátili proti Potopenému bohu. Lelie uřízli rty, uši, oční víčka a jazyk a poslali ji do Casterlyovy skály. Tehdejší král Skály, Leliin synovec, byl samozřejmě zuřivostí bez sebe a vyhlásil Železným ostrovům válku, v níž Hagona po sedmi letech bojů porazil ser Aubrey Crakehall a před jeho smrtí ho nechal ochutnat stejný osud, jaký připravil Lelie.
A o značnou ztrátu se postaral i Tommen II. přezdívaný Lví král. Ten vyplul se svou ohromnou flotilou do Valyrie. Chtěl tam vybrakovat bohatství a magii, které zůstávaly v troskách po její zkáze, ale nikdy se nevrátil a s ním zmizel i velký meč z valyrijské oceli, Jasný řev. Poslední zprávy o něm pochází z volatnské kroniky Sláva Volantisu. Ve Volantisu prý zlatá flotila se Lvím králem nakládala zásoby a tamější triarchové je zasypávali dary. Tommen podle kroniky přísahal, že polovinu toho, co najde, věnuje triarchům za jejich štědrost a za slib vyslání lodí, kdykoli by je potřeboval. Poté odplul a až další rok triarcha Marqelo Tagaros vyslal švadronu, aby po Tommenovi našli stopy. Nenašli ovšem nic.
A přestože po Jasném řevu Lannisterové nepřestali pátrat nebo se snažit alespoň sehnat náhradu, neuspěli ani oni. Valyrie pro ně byla ztracená, mnoho menších rodů jim rádo nabízelo své dcery, ale ani ten nejchudší nebyl ochoten prodat zbraň z valyrijské oceli za jakoukoli cenu.
Lannisterové v éře Targaryenů
Podobně jako v případě Andalů, i ve chvíli, kdy začal Aegon Dobyvatel sjednocovat Západozemí do jediné říše, zaujali Lannisterové nejprve obranný postoj. Loren I. zvaný Poslední se spojil s králem Roviny, Mernem IX. Gardenerem. Dohromady jim přezdívali Dva králové a poté, co Aegon zahájil úspěšné tažení, sjednotili Loren s Mernem své armády. Tak vznikla největší armáda v dosavadní historii kontinentu. Čítala dohromady 55 000 mužů, z toho 5 000 jízdních rytířů, zatímco Targaryeni vyrazili pouze s 10 000 muži nejisté loajality. A tyto dvě masy se setkaly jižně od Černovody na vyprahlém poli.
 |
| zdroj |
Mern velel středu, Loren a jeho rytíři pravému křídlu. Společně se jim povedlo rozbít formaci Aegonových kopiníků, ale kvůli nebezpečí další porážky už tak oslabených sil Aegon a jeho sestry nasedli na draky a všichni tři najednou, jedinkrát za celé dobývání, vyrazili do bitvy. Vypustili na nepřátele salvy ohně. Téměř čtyři tisíce mužů ten den zemřelo, včetně Merna a jeho synů, a bitvě se později začalo říkat bitva na Ohnivém poli. Jen Loren utekl, když si uvědomil prohru.
Podařilo se ho chytit až další den, kdy se zachoval nanejvýš pragmaticky. Podřídil se Targaryenům a Aegon z něj udělal lorda Casterlyovy skály a strážce Západu. Přičemž podle legendy byla Visenya ráda, že Loren vyjel do otevřeného boje a pak se vzdal, protože kdyby zůstal ve Skále, měla za to, že ta by vydržela i dračí oheň. Na to se přidal k Aegonovu pochodu na sever proti Torrhenu Starkovi, na důkaz naprosté nové loajality, a někteří navrhovali, aby Lannisterům připadly i Železné ostrovy. Což se nestalo, trvalo další roky, než tam Aegon situaci urovnal.
Že Loren nebyl hloupý a nezkoušel se svým novým pánům postavit, dokládá i to, že nečelil žádným ztrátám na majetku, mnohokrát hostil Aegona I. během jeho vlády a podřídil se i královskému návrhu k sňatku. Královny Visenya a hlavně Rhaenys totiž sjednávaly sňatky mezi šlechtici z různých koutů Západozemí, aby pevněji spojily říši, a jedna z takových svateb byla mezi Lorenovým dědicem a lady Redwyne. Nicméně se Loren s Targaryeny vyloženě nepřátelil. Byl příliš pyšný, než aby usiloval o vyšší pozice pod někým jiným, než aby někomu podlézal. A proto Lannisterové neměli větší vliv na tvorbu nové říše.
Podobně na tom nejspíš byl i jeho dědic. Až jeho dědic (pokud lze vycházet z posloupnosti sepsané mistrem Yandelem), Lyman Lannister, se rozhodl získat větší vliv a posunout Lannistery i před tehdy velmi prominentní Velaryony a Baratheony a velice bohaté Hightowery. Byl prostě mazaný a ambiciózní, chtěl se vyrovnat i Targaryenům. Moc k tomu přitom nepotřeboval, údajně byl nejbohatším lordem v říši.
Původně Lymanovo jednání působilo nevinně. Po smrti Aenyse I. Targaryena, teprve druhého z targaryenských králů, přímo uprostřed nepokojů rozpoutaných střety královské rodiny s církví, nabídl ochranu Aenysovu dědici Aegonovi a jeho sestře a manželce Rhaeně. Museli upustit od svého cestování po říši ve strachu nejen z církve, ale i ze svého strýce Maegora, který se rozhodl, že po Aenysovi místo Aegona převezme trůn sám. Zatímco přebývali v Casterlyově skále, Lymanova manželka Jocasta jako první zjistila, že je Rhaena s Aegonem těhotná, a Lyman tak královské dvojici ještě prodloužil pobyt a odmítl Maegorovy požadavky na jejich vydání.
Na druhou stranu nepřislíbil Aegonovi své vojáky, ani se k němu nepřidal, když Aegon sehnal menší armádu a rozhodl se Maegorovi postavit v boji. Pouze pod zástavou Lymanova bastarda, sera Tylera Kopce, se shromáždilo pět set mužů. Tudíž Lyman mohl alespoň tvrdit, že přece prince podpořil, pokud by náhodou vyhrál, a zároveň mít čisté ruce, pokud ne. Což se mu náramně hodilo ve chvíli, kdy Maegor v bitvě u Božího oka Aegona zabil.
V této bitvě navíc kromě Aegona zemřela hromada mužů, mezi nimi i Lymanův vazal Alan Tarbeck. Jeho žena Jeyne Westerling, čerstvá matka, se tak stala i čerstvou vdovou, a Lymanův mladší syn si začal pomýšlet na vdavky s ní. Ovšem v té době měl Maegor, samozvaný král, už tři manželky a s žádnou nebyl schopný zplodit dítě, takže se rozhodl sáhnout po prověřeně plodných ženách, mezi nimi i po Rhaeně a Jeyne. Jejího syna poslal Lymanovi do výchovy a Jeyne víceméně donutil odříkat manželské sliby.
To rozhodně nepřimělo Lymana k větší akci ani pro jednu stranu. Naopak, když církev proti Maegorovi zasahovala čím dál krvavěji, jen pasivně přihlížel jednání církevních ozbrojených řádů ve svých zemích. A když svůj nárok na Železný trůn uplatnil Aegonův mladší bratr Jaehaerys, poslední z Aenysových synů, teprve tehdy svolal vazaly k jeho podpoře. Nutno ovšem podotknout, že už za ním tou dobou stál mocný Bouřlivý konec a Maegorova podpora slábla každým dnem.
Lannisterové tak zůstali věrni Targaryenům i po přechodu od Maegora Krutého k Jaehaerysovi Smírci. Akorát Lyman nikdy nebyl součástí Jaehaerysovy malé rady, ačkoli ho několikrát navrhovali. Jaehaerys ho třeba dvakrát odmítl jako správce pokladny, protože byl sice nejbohatší v říši, ovšem příliš pyšný, a jako pobočníka, protože mu nevěřil. A navíc se dostal do sporů s královou sestrou Rhaenou, podle níž se z ní snažil vylákat dračí vejce.
Vdova Rhaena se po ukončení Maegorovy šílenosti provdala za Androwa Farmana, nejmladšího syna lorda Marqa Farmana z Krásného ostrova podřízeného Lannisterům. Docela skandální sňatek, Androw byl hluboce pro Rhaeninou společenskou úrovní. Lyman a Jocasta tak byli jediní vysoce postavení šlechtici, kteří se na svatbě ukázali. A nejen to. Když po smrti Marqa nový lord Farman, Androwův starší bratr, Rhaenu z Krásného ostrova vyhostil i s manželem, protože měl odpor k vlivu, jaký kolem sebe vytvořila, Lyman ji a její doprovod víc než měsíc hostil v Casterlyově skále.
Prý totiž doufal buďto ve sňatek Rhaeny a jeho bastarda, sera Tylera Kopce, jenž se prý snažil Rhaenu okouzlit, nebo jeho legitimního syna, což by mu do rukou přivedlo draka. Jocasta dokonce Rhaeně navrhla, že by jedno z jejích dračích vajec byl krásný dar pro její hostitele. Ale jakmile Rhaeně došlo, že se takto Lannisterové pouze snaží dostat na úroveň Targaryenů, Casterlyovu skálu opustila. S tím, že královský rod nebyl Lannisterům zrovna moc nakloněn.
Lyman pak zemřel o několik let později během epidemie třesavky a dalším, kdo se po něm zapsal do historie, byl lord Tymond Lannister. Ten býval v mládí jedním z nejpohlednějších mužů v říši, měl dlouhé zlaté kníry, ovšem údajně až příliš se mu líbily ženy a ještě víc víno. Jaehaerysova královna Alysanne i přesto uvažovala nad svatbou s jejich dcerou Daellou, když byl nejbohatší z nápadníků a nejblíž Daellině věku, nicméně princezně se jeho divokost nelíbila, provdala se raději za lorda Rodrika Arryna.
Tymond se navíc lordem stal až v roce Velkého koncilu v Harrenově, tedy na sklonku Jaehaerysovy vlády, když už byly Alysanne i Daella dávno po smrti. Koncilu, kde se měl zvolit Jaehaerysův nástupce, protože nezůstal nikdo z jeho synů, kdo by mohl korunu převzít, se samozřejmě účastnil a jeho doprovod co do velikosti předčil jen lord Matthos Tyrell. A během volby podporoval prince Viseryse, což si Viserys pamatoval, když se stal králem.
Je také možné, ač v tom jsou záznamy poněkud nejasné, že byl otcem Jasona a Tylanda Lannisterů, dvojčat, která sehrála důležitou roli během občanské války tanec draků, jaká se rozpoutala, když Viserysova vláda dospěla konce.
Lvi v dračím ohni
Jason i Tyland Lannisterové nejprve stáli pevně za Viserysem I. a jeho zvolenou dědičkou, princeznou Rhaenyrou, dlouho jeho jediným dítětem. Oba se (neúspěšně) ucházeli o její ruku a zahrnovali ji dary, když navštívila Západní krajiny. Ser Tyland dokonce sloužil v malé radě jejího otce jako mistr lodí. Jenže pak Viserys zemřel.
Jako člen malé rady byl Tyland povolán v noc královy smrti do komnat Viserysovy druhé královny Alicent, kde až do svítání probírali otázku nástupnictví. Tyland, stejně jako všichni ostatní s výjimkou lorda Beesburyho, tvrdil, že mnoho lordů, kteří kdysi přísahali zabezpečit nástup Rhaenyry na Železný trůn, je mrtvých, že je to 24 let, a i když sám tak přísahal, byl tehdy jen dítě a nyní má jiný názor. Rozhodl se podpořit Rhaenyřina polovičního bratra a Alicentina syna Aegona. Proto ho Alicent jmenovala správcem pokladny a Tyland se okamžitě vrhnul do práce.
 |
| zdroj |
Když bylo jasné, že Rhaenyra se svých nároků nevzdá a stane proti Aegonovi II. silou, zabavil královský poklad, rozdělil ho na čtyři části, jednu poslal do úschovy Železné banky Braavosu, jednu do Casterlyovy skály, jednu do Starého města a zbytek použil na úplatky a gáže žoldáků. A oporu měl i ve svém starším dvojčeti. Lord Jason totiž s ohledem na bratrovu pozici u dvora také podporoval Aegonovu stranu zvanou zelení. Shromáždil tisíc rytířů a sedm tisíc lučištníků a ozbrojenců a na příkaz prince Aemonda, Aegonova mladšího bratra, který se po Aegonově zranění v jedné z prvních bitev stal jeho regentem a ochráncem říše, vytáhl proti Říčním krajinám.
Jenže Říční krajiny měly rovněž početnou armádu. Třikrát se pokusil překročit Červený bodec Trojzubce, vždy ho zatlačili zpátky. A při třetím pokusu ho zranil nepřátelský panoš. Vedení západní armády se ujal ser Adrian Tarbeck a říční armádu se mu povedlo na čas rozehnat, nicméně Jason krátce na to podlehl svým zraněním a Západní krajiny se ocitly v chaosu. Titul po něm totiž zdědil jeho čtyřletý syn Loreon, jenž už měl jen pět sester a jehož regentkou se stala Jasonova žena lady Johanna, a na ní spočinula obrana pobřeží proti útokům Daltona Greyjoye ze Železných ostrovů. Přičemž většina bojeschopných mužů byla v Říčních krajinách, odkud si nikdy nevysekali cestu ven, takže Dalton vyplnil Lannisport, odkud unesl stovky žen včetně Jasonovy oblíbené milenky a jejich nemanželských dcer.
K tomu se štěstí obrátilo i proti Tylandovi. Zhruba v polovině války Rhaenyra dobyla Královo přístaviště těsně poté, co z něj Aegon II. a jeho děti utekli. Ne tak Tyland. Zůstal v Rudé baště a dostal se do spárů Rhaenyřiných inkvizitorů. Snažili se z něj vymámit, kde je alespoň část královského pokladu. Oslepili ho, vykleštili, zmrzačili… Tyland nepromluvil. Zůstal ale vězněm až do doby, kdy Rhaenyra musela po svém půlročním panování z města zmítaného vzpourami obyvatel utéct.
Netrvalo pak dlouho, aby se zeleným podařilo chaos zvládnout a znovu město ovládnout, jakmile se jim podařil největší úlovek – dostihnout a zabít Rhaenyru, a jakmile tamější draky vyvraždil dav v neslavném vpádu do Dračího doupěte. A když se zpátky vrátil i Aegon II., z Tylanda byl zase správce pokladny a jeho věrný rádce. Navrhl třeba, že odpluje do Lysu nebo Tyroše a najme žoldáky, když se ani přes smrt Rhaenyry nepřátelské armády nehodlaly vzdát a k městu se blížili ještě muži Severu a Říčních krajin. Také byl pro velice tvrdý zásah proti poslednímu dostupnému potomkovi Rhaenyry, malému Aegonovi Mladšímu. Ostatní navrhovali Zeď nebo vykleštění, čímž by zajistili konec Rhaenyřiny linie, ale Tyland byl pro popravu, aby zcela vyloučil budoucí opozici.
To ovšem bylo příliš radikální i na ostatní zelené, a tak ho nakonec skutečně poslali do Svobodných měst najmout žoldáky. Jen se nestihl vrátit dřív, než došlo k otravě Aegona II. a korunovaci Aegona Mladšího jako Aegona III., tedy konci války. Protože se ovšem nová vláda snažila opět smířit obě strany, nezavrhli ho. Stal se prvním pobočníkem Aegona III., sloužil mu věrně a sám po nějaké době začal tvrdit, že už nerozlišuje, kdo stál za jakou stranou.
Snažil se místo toho ze všech sil obnovit chod říše. Zrušil zdrcující daně nastolené Rhaenyrou, půjčoval šlechticům na opravy jejich pevností, nařídil výstavbu tří obrovských opevněných sýpek a nechal je naplnit obilím, nařídil opravu zničeného Dračího doupěte, posílil městské brány Králova přístaviště a chtěl nechat postavit padesát nových válečných galér, nakonec jich mohl objednat jen deset. Akorát nosil hedvábnou kapuci přes hlavu, pod níž se snažil schovávat svůj znetvořený obličej, což mu u prostého lidu vysloužilo pověst zlého čaroděje a maskovaného pobočníka. Nebyl to ale žádný čaroděj, byl jen docela mazaný.
Podílel se třeba na rozhodování, co udělat s potomky válčících stran. Konkrétně oznámil lady Baele Targaryen, dceři prince Daemona Targaryena z druhého manželství, že pro ni našli ženicha. Baele se to nelíbilo, prohlásila, že spala se dvěma syny onoho muže, a Tyland ji uvěznil v jejích komnatách, odkud utekla za svým bratrancem, lordem Alynem Velaryonem, a rychle si ho vzala. Někteří členové malé rady naléhali na Tylanda, aby s Nejvyšším septonem vyjednal anulování svatby, ale Tyland místo toho rozhlásil, jak svatbu dojednala koruna, aby zabránil historkám o Baelině neposlušnosti. A při hledání ženicha pro Baelinu sestru Rhaenu už ji přizval k jednání.
Což nebylo jediné ohnutí reality v jeho prospěch. Když například dopadli bývalého velmistra Orwyla, který zmizel během války, malá rada ho odsoudila k smrti jako zrádce. Orwyle přitom byl Tylandův starý přítel a septon Eustác i šašek Hříbeček podle svých memoárů věří, že proto Tyland docela nenápadně začal tahat za nitky. Tvrdil, že když ještě nebyla obsazena pozice královského popravčího, musí se s popravou počkat. Další, kdo by ji mohl podle pravidel vykonat, je totiž on, a fyzicky nemůže. Poté Orwyla vsadil do velké, pohodlné věžní cely, dodal mu prostředky pro sepsání přiznání i obhajoby a rozhodně s obsazením kata nepospíchal.
Také odmítl zaplést se s tak čerstvými ranami do války na Kamenoschodech, která se rozpoutala v závěsu rozpadu Triarchie, spojenectví Svobodných měst Tyroše, Myru a Lysu. Odmítl proto nabídky poslů z Pentosu, Braavosu a Lorathu, aby jim přišel do bojů na pomoc, a raději se soustředil na domácí politiku. A snažil se bojovat i s další zásadní pohromou. Z nemoci, jež začala postihovat a zabíjet čím dál víc lidí po celé říši, se vyklubala nezastavitelná epidemie zimní horečky. Tyland nařídil uzavřít městské brány a Rudou baštu, aby zamezil jejímu šíření, opatření, jaká jsou při epidemiích životně důležitá. Nicméně ke konci epidemie sám onemocněl a zemřel po dvou dnech.
 |
| zdroj |
Západní krajiny a Casterlyova skála mezitím od smrti lorda Jasona Lannistera zůstávaly v rukách jeho manželky Johanny, regentky jejího malého syna. Ještě během války, po útoku Daltona Greyjoye na pobřeží, zatarasila brány Casterlyovy skály a musela víceméně obětovat Lannisport, protože neměla muže na jeho obranu. Podle některých dokonce sama oblékla brnění. Také se snažila získat zpátky Krásný ostrov dobytý Železnými, ačkoli měla k dispozici jen ubohou flotilu rybářských lodí. Nad nimi nechala velet sera Erwina Lannistera a lordy Tarbecka a Prestera, ale někdo je zradil, přepadly je lodě Železných a do Casterlyovy skály místo dobrých zpráv dorazila jen Erwinova hlava.
Krvavé období na západě jí tak nelze vyčítat. Ani že ho nedokázala ukončit sama, dokud víceméně neskončilo vraždou Daltona rukou jeho solné ženy. Poté ale Johanna využila nastalého chaosu mezi Železnými. Spojila se s lordem admirálem Roviny serem Costaynem a naplánovala s ním invazi na Železné ostrovy. Ta byla docela úspěšná. Rozhodně způsobili Železným dost problémů, aby neměli čas ani prostředky útočit dál na pobřeží, a zajali i Daltonova solného syna, Rodrika Greyjoye. Johanna ho pak nechala vykleštit a udělala z něj šaška pro vlastního syna.
A po válce se velmi snažila zachránit upadající slávu Lannisterů. Dokonce půjčila zlato Královu přístavišti, kde bylo třeba opravit značné škody (nepochybně ve spolupráci s Tylandem) a snažila se i své dcery Cerelle a Tysharu protlačit na pořádně vysoké místo.
Ještě během tažení proti Daltonovi se pokusila nabídnout své dcery jako možné nevěsty pro Aegona III. Ten se nejprve oženil s Jaehaerou, posledním potomkem Aegona II., ale nešťastná dívka brzy zemřela, podle některých byla zavražděna. Nedlouho poté proto uspořádali ples, kde si měl král vybrat novou ženu a kam se sjely davy dívek z celé říše. Akorát Cerelle ani Tyshara neuspěly. Tyshara, protože ji našli v posteli s čeledínem. Podle Tyshary vlezl dovnitř oknem a přepadl ji, nicméně velmistr Munkun usoudil, že tak jako tak už není pannou a nemůže se ucházet o krále. Existuje přitom vážné podezření, že čeledína poslal tehdejší pobočník Unwin Peake, jenž se podobnými kousky snažil vyřadit mnoho dívek, aby si Aegon zvolil jeho dceru.
Do historie zaznamenané svatby s nejvyššími lordy se tedy odehrály až v dalších generacích. Zhruba 120 let před začátkem příběhu si vzal člen rodu Lannisterů lady Baratheon a měli spolu tři černovlasé dcery a jednoho syna a zhruba 90 let před začátkem příběhu se lady Tya Lannister provdala do rodu Baratheonů a porodila jediné černovlasé dítě. Bohužel zemřelo jako novorozeně. Což byl poslední svazek mezi těmito rody až do doby Cersei Lannister a Roberta Baratheona. Cersei, jež se pokoušela tvrdit, že jako jediná na to porodila tři Baratheony se zářivě blonďatými vlasy.
Žádné komentáře:
Okomentovat