 |
| zdroj |
Třeba jeho jméno – nezní jen Martell, celé je Nymeros Martell, což označuje potomky princezny Nymerie. Dále nemá jen jedno sídlo, kromě pevnosti Sluneční oštěp v Dorne vlastní také nedaleké Vodní zahrady. A má i "nový" znak, jenž byl původně pouze oštěpem na oranžovém poli, ale po spojení s Nymerií se změnil na rudé rhoynské slunce probodené zlatým oštěpem. Jeho motto pak zní „Neskloněni, nepokořeni, nezlomeni“, což taktéž úzce souvisí s jeho historií.
Neobvyklé jsou i tituly Martellů. Nepatří k nim strážce jihu, přestože vládnou nejjižnějšímu území, neboť v době jeho udělení Tyrellům bylo Dorne stále nezávislým královstvím. Ale zahrnují původního lorda Písečné lodi, staré pevnosti Martellů přestavěné na Sluneční oštěp, lorda Slunečního oštěpu a prince či princeznu Dorne.
A stejně tak i jejich vzhled je pro zbytek říše docela exotický. Podle rozdělení dornské populace Daeronem I. Targaryenem spadají pod slané Dorny z jihovýchodního pobřeží, což znamená, že mají tmavé oči, tmavé vlnité vlasy, olivovou kůži, dornský přízvuk a dost specifickou povahu. Jsou horkokrevní, často milují boj, neopovrhují bastardy a je pro ně běžné, aby si vydržovali milence nebo milenku bez ohledu na pohlaví.
Martellové po invazi Andalů
Ačkoli se v Dorne andalská kultura projevuje o poznání méně než u jejich sousedů, původ rodu Martellů sahá právě k Andalům. Morgan Martell, andalský dobrodruh, se usadil mezi ústím řeky Zelenokrvavice a Rozbitou paží, roztříštěným pevninským pásem, jenž původně spojoval Dorne s Essosem. Vedl boje proti místním Prvním lidem, zejména rodům Wadeů a Shellů, které porazil, a zabral si pro sebe padesát líg dlouhý a deset líg široký kus půdy u pobřeží, na němž upevňoval svou moc a vystavěl pevnost Písečnou loď. Jen se neprohlásil králem, takže Martellové nikdy tento titul nedrželi. Naopak Morgan a jeho potomci působili postupně jako vazalové několika jiných králů, například z rodu Jordaynů, Allyrionů a Yronwoodů.
Rod Nymeros Martell
I po několika dalších stech letech, kdy v Dorne vedli boje králové se svými malými královstvími v rozdrobené zemi, byli Martellové pouze méně významný rod. Ve stejné době ale v Essosu probíhala lítá dobyvačná válka Valyrijců, kteří po porážce Ghiskarského impéria obrátili pozornost na západ a začali drtit a utlačovat obyvatele městských států kolem řeky Rhoyne. Rhoynové se několikrát pokusili útoky odrazit a zaznamenali pár úspěchů, ovšem po brutální odvetě Valyrijců se třemi sty draky se princezna Nymeria z města Ny Sar rozhodla vzít svůj zbývající lid a najít mu bezpečné útočiště daleko od zabíjení a zotročování.
Po několika letech neúspěšného obeplouvání světa, přibližně 700 let před dobytím Západozemí Targaryeny, se svými legendárními 10 000 loděmi zakotvila v Dorne. Martellové a jejich země byli tehdy podrobeni rodu Yronwoodů a v uprchlících zahlédli svou šanci. Většina Dornů nechtěla mít s cizinci co dočinění. Nicméně lord Mors Martell si vzal Nymeriu za manželku, své poddané podněcoval ke sňatkům s jejími lidmi a rovněž takto významně rozšířil svou armádu, kde ochotně bojovaly i mnohé Rhoynky. Nymeria si navíc byla vědoma, že stejně jako v úplném bezpečí nebyl v rozdrobeném Dorne Mors, nebudou tam nikdy v bezpečí ani Rhoynové, tudíž se rozhodli Dorne sjednotit.
Nymeria všechny své lodě zapálila na znamení nalezení nového domova, od té doby nemá Dorne žádnou významnou flotilu, a vrhla se na plánování pozemní Nymeriiny války. Morse jmenovala po rhoynském způsobu princem Dorne a zahájili letité tažení. Podařilo se jim získat podporu Fowlerů, Tolandů, Dayneů a Ullerů a porazili mnoho lordů. Jen s králem Yorickem V. Yronwoodem Mors bojoval devět let, než ho Yorick zabil ve třetí bitvě o Kostěnou cestu. Nymeria pak ve válce pokračovala a po dalších dvou letech donutila k pokleknutí i Yronwoody. Dorne se tak sjednotilo pod vedením nejen rodu Martell, ale Nymeros Martell, protože ač se Nymeria znovu provdala, v čele království, respektive knížectví, se ocitla její a Morsova nejstarší dcera.
Právě toto spojení totiž způsobilo odklonění od původních andalských tradic v Dorne a přijetí nových, přivezených Rhoyny. Proto například je po rodičích dědicem nejstarší potomek, ne pouze nejstarší syn, nejvyšší dornský titul je princ, a proto byla Písečná loď přestavěna podle rhoynské architektury na větší komplex Sluneční oštěp.
Tak rod Martellů pokračoval, a ač nikdy vzhledem k podmínkám Dorne nemohl konkurovat ostatním nejbohatším západozemským rodům, po utlačovaných dobrodruzích z pobřeží už nebylo ani památky. Naopak se snažili svou moc upevnit všemi prostředky - jak skrze sílu, tak skrze kulturu. Když například po Nymeriině vnukovi Morsi II. Martellovi nastoupili postupně tři Rudí princové, došlo k jednomu ze slavných kulturních střetů.
Byli to po sobě vládnoucí princ a dvě princezny a během let, které strávili na trůně, se Dorne ocitlo v zajetí občanských válek. Rozhodli se totiž zintenzivnit pokusy o integraci Rhoynů, a to včetně "sirotků od Zelenokrvavice", jak si říkali ti, kteří zůstali žít na řece Zelenokrvavici způsobem, jakým kdysi žili na essoské Rhoyne, tesknili po ztraceném domově a udržovali naživu své staré zvyky. Rudí princové se pokusili zakázat jim rhoynský jazyk a omezit i říční nomádský život tak, že vystavěli Prkenné město ze svázaných člunů a vorů. Příliš velký úspěch ale neslavili, jen Prkenné město se za vlády jejich nástupců ještě rozrostlo, vyrostla tam tvrz na jeho ochranu a zůstalo i přes určitou chudobu a fakt, že je město jen jménem, důležitým dornským obchodním uzlem.
Martellové proti Targaryenům poprvé
Na rozdíl od ostatních původních království Západozemí, Dorne si velmi dlouho udržovalo svou nezávislost i po dobyvačné válce Aegona Targaryena. Ne, že by se nikdy nepokusil Dorne získat, jen všechny jeho válečné konflikty i konflikty jeho potomků s Martelly a jejich lidmi nakonec skončily neúspěchem.
 |
| zdroj |
Až čtyři roky po své korunovaci se Aegon rozhodl pokus zopakovat a rozpoutal několikaletou první dornskou válku. Tehdy už i Meria utekla s ostatními lordy a Dornové jednoduše přenechali prázdné hrady Targaryenům. Netrvalo tak dlouho, než se Targaryeni prohlásili vítězi, pověřili lorda Harlana Tyrella pronásledováním zbývajících rebelů a lorda Rosbyho jmenovali správcem písků. Nicméně to neznamenalo úspěch. Ve chvíli, kdy byli draci pryč, Dornové znovu obsadili Sluneční oštěp, svázali lorda Rosbyho a Meria ho vyhodila z okna na vrcholku věže Oštěp. Harlan to samozřejmě nehodlal nechat jen tak být, ale zmizel v poušti, když se snažil ke Slunečnímu oštěpu probojovat.
Válka pokračovala ještě dlouhé roky, ještě 8 let po Harlanově zmizení a Rosbyho smrti, až zemřela i stará Meria. Na její místo nastoupil její syn, princ Nymor, už sám postarší a z jiného těsta. Vyslal delegaci v čele se svou dcerou Deriou do Králova přístaviště, aby s Aegonem I. jako rovnocenným vládcem uzavřela mírovou dohodu, že Sedm království a Dorne mohou nadále existovat vedle sebe. O to nejistější návrh ve chvíli, kdy byla v Peklolese během jednoho z útoků sestřelena Meraxes i se svou jezdkyní Rhaenys.
Deria proto přijela do Králova přístaviště s lebkou Meraxes a dopisem od svého otce. Aegonova druhá sestra-manželka Visenya a jeho pobočník a údajný bastardí bratr Orys Baratheon zarputile smíření odmítali. Dokonce prý i padl návrh lorda Oakhearta, aby Dorne potrestali tím, že Deriu uvrhnou do otroctví v nevěstinci. I Aegon prý hodlal odmítnout, podle jeho rádců by působil slabě a navíc by se něco takového ani za mák nelíbilo Rovině a Bouřlivým krajinám. Jenže potom si přečetl Nymorův dopis, spálil ho, odlétl na Dračí kámen a další ráno se vrátil, aby mír stvrdil.
Neví se, co v dopise ho tak rozzuřilo, potažmo přesvědčilo, jen mistři mají několik návrhů. Prý mohl přiznat, že Rhaenys nezemřela s Meraxes, ale trpí v Peklolese a její utrpení skončí, pokud Aegon odsouhlasí mír. Nebo vyhrožovat asasíny Muži bez tváře pro Aegonova dědice Aenyse. Či snad potvrdit, že Meria zakoupila v Lysu jed, který by spolehlivě vyřídil i ostatní draky. A ať v něm bylo cokoli, zabralo to. Mír mezi říšemi vydržel do konce vlády Nymora a částečně i během vlády Deriy.
Dorne proti Targaryenům podruhé
Na počátku Deriiny vlády situace stále vypadala, jako že Dorne a Sedm království můžou zůstat sousedy. Po deseti letech od osudové návštěvy Králova přístaviště dokonce Deria uspořádala ve Slunečním oštěpu hostinu na oslavu přátelství, které se zúčastnili Aegon I. a Aenys s jejich draky. Jenomže Aenys neměl charisma a schopnosti svého otce, a když nastoupil na jeho místo, ani Dorne už nebylo tak žhavé k dodržování dohod.
Mezi mnoha jinými rebely všude po Sedmi královstvích se v Rudých horách objevil král Sup. Shromáždil celou armádu Dornů, poněvadž ti rozhodně nezapomněli, co Targaryeni provedli v jejich zemi během první dornské války, a ač princezna Deria jeho činy veřejně odsoudila, možná ho tajně podporovala a neudělala nic proti rozpoutání druhé dornské války přezdívané hon na supy.
Tehdy se proti rostoucímu problému na jižních hranicích mladé říše museli spojit lordi mokřad z Bouřlivých krajin a z Roviny a vyrazit do nebezpečného Princova průsmyku, kde měl Sup své hnízdo. Jenže ani ten nečinně nečekal. Vypálil Černoazyl, usekl nos tamějšímu lordu Harmonu Dondarrionovi a rozdělil svou armádu na dvě. Což mu nakonec bylo osudné. Svého otevřeného podporovatele lorda Waltera Wyla poslal do Kamenopřilby, jenže tam ho porazil Orys Baratheon. S druhou částí chtěl zaútočit na Noční píseň a Parožnatý vrch, ale tam v krvavé bitvě proti lordu Dondarrionovi, lady Caron a lordu Samwellu Tarlymu neobstál. Lord Sam ho popravil, a to vskutku děsivě - nahého ho přivázal mezi dva sloupy, aby zemřel hlady a čímkoli, co dostane na jeho bezbranné tělo zálusk. Zpěváci proto začali říkat, že krále Supa roztrhali supi, ovšem ve skutečnosti zemřel po několika dnech žízní.
Martellové potřetí a počtvrté
Po těchto krvavých událostech se zdálo, že by mezi Martelly a Targaryeny znovu mohl nastat mír. Na Železný trůn nastoupil po Aenysovi a krutém Maegorovi mladý Jaehaerys I. a jeho ovdovělá matka si vzala rovněž ovdovělého lorda Rogara Baratheona při veliké slavnosti, přičemž hosté dorazili i z Dorne. Nový princ Dorne dokonce poslal jako vyslankyni svou sestru, aby nového krále zhodnotila. A když se v Rudých horách objevil další král Sup, držel Dorne z dalšího konfliktu důrazněji než Deria. Nebránil ani lordu Rogarovi, aby s říšskou armádou vybojoval třetí dornskou válku bez účasti většiny Dorne. Pravděpodobně to byl otec prince Moriona Martella, který ho po více než dekádě vystřídal, a bohužel pokus o klidné soužití znovu zhatil.
Morion byl bláhový, zbrklý mladík. Nelíbilo se mu, že jeho předchůdce "zbaběle" ustoupil při druhém honu na supy, místo aby rebely podpořil. Naopak chtěl zásah bouřlivých lordů v Dorne oplatit invazí do Bouřlivých krajin. Sehnal proto pro svou armádu lodě od pirátů z Kamenoschodů, najal námořníky z Myru a korzáry z dalekého východu a chtěl přistát na Mysu hrůzy. Třeba by se mu tak povedlo Bouřlivé krajiny i Jaehaeryse překvapit.
Jenže dostat všechny jednotky na moře mu trvalo skoro rok, takže špehové měli dost času Jaehaeryse informovat. Lord Boremund Baratheon se na mysu na příjezd nepřátel dobře připravil a Jaehaerys a jeho synové vyrazili s draky nad moře. Žádný Dorn se tak nedostal na pobřeží živý, Sedm království nepřišlo o jediného muže a čtvrtá dornská válka skončila Morionovou vinou katastrofálně.
Jeho nástupkyně Mara Martell proto byla v přístupu k mocnému sousedovi mnohem obezřetnější a Dorne se do žádných bláhových válek znovu nepouštělo. Naopak zpovzdálí sledovali dění, a když byl po Jaehaerysově smrti v Harrenově svolán velký koncil k volbě nového krále, poslal další dornský princ svou dceru na výzvědy. Samozřejmě se nemohla účastnit volby, jako nikdo z Dorne, byla jen přijata jako pozorovatel. A když v čele Dorne stanul princ Qoren, jako v čele Sedmi království král Viserys I., Martellové znovu ukázal nezájem zaplétat se s draky.
Qoren se raději zapojil do války o Kamenoschody, kde se bila Triarchie, království stvořené spojením Svobodných měst Myru, Tyroše a Lysu, s princem Daemonem Targaryenem a lordem Corlysem Velaryonem. Kamenoschody jsou totiž ostrůvky mezi Dorne a Essosem a Qorenovi se nelíbilo, že by v případě prohry Triarchie měl draky zase o něco blíž. Navíc to Sedm království ani nepovažovalo jako projev nepřátelství, Viserys I., rád, že jeho nezvedený bratr si našel zábavu dost daleko ode dvora, tento konflikt víceméně ignoroval. Naopak uvažoval nad zásnubami své dcery Rhaenyry s Qorenem a tak spojením celého kontinentu, případně později nad zásnubami Qorenova syna s Daemonovou dcerou Baelou.
 |
| zdroj |
Neučinil nakonec ani jedno. Rhaenyru oženil za Corlysova syna, zatímco si pořídil vlastní syny s druhou manželkou. A neučinil ještě spoustu věcí, kvůli nimž se po jeho smrti říše nemohla shodnout, zda Rhaenyra nebo jeho nejstarší syn má usednout na Železném trůně, tudíž se mezi nimi rozpoutala brutální občanská válka tanec draků. Nicméně ani Qoren nic neučinil. Přestože obě válčící strany zkoušely získat jeho podporu, důrazně odmítl do války v Sedmi královstvích vstoupit.
Až jeho dcera a následnice Aliandra neměla proti zahraničním politickým pletkám výhrady. K vládě se dostala těsně po tanci draků v 17 letech a zvala se novou Nymerií. Své lordy a rytíře pobízela k nájezdům na Dornské mokřady v Bouřlivých krajinách a Rovině. O rok později se setkala s Alynem Dubovou pěstí Velaryonem, když se vydával na první ze svých velkých plaveb. Alyn se tehdy cestou zastavil ve Slunečním oštěpu a dle spisku Rozený bastard musel poskytnout Aliandře důvěrnou službičku, než mu dovolila nalodit zásoby. Spis Tvrdý jako dub to sice popírá, ovšem že Aliandra se k Alynovi chovala více než pozorně, dokládá i nelibost jejích mladších sourozenců Qylea a Coryanne vůči jejich setkání a velká nelibost Alynovy ženy jen k jejímu jménu. Těžko také říct, zda na určitý poměr může poukazovat i zastávka Alyna ve Slunečním oštěpu na zpáteční cestě.
To už na Aliandriném dvoře ale potkal i Drazenka Rogare, vyslance velice bohaté lysénské rodiny bankéřů, jenž se tehdy Aliandře dvořil. Drazenko a jeho bratr Lysandro se totiž velice zasazovali o uzavření spojenectví mezi Dorne a Triarchií před i po tanci draků a je možné, že Drazenko už pobýval ve Slunečním oštěpu za Qorenovy vlády, takže snadno zatáhl Aliandru i do následující války Tří dcer, když se Triarchie začala rozpadat. Drazenko tehdy informoval Alyna, že malý princ Viserys, jenž zmizel v jednom z útoků během tance draků, není mrtvý, jen v držení Lysandra, a Alyn tak mohl zajistit návrat ztraceného domů.
Potom se Drazenko oženil s Aliandrou, získal od ní titul lord Kamenoschodů, a zatímco Sedm království, stejně jako Lys z následující východní války Tří dcer nevyšly radostně, Dorne tím rozhodně získalo, protože se díky tomuto spojení ocitli bez velkého úsilí na vítězné straně.
Jenže po válce se Drazenko podezřele udusil na slanině a jen den po něm zemřel Lysandro. Mnozí tato úmrtí připisují Mužům bez tváře a v každém případě bez schopné hlavy rodiny vliv Rogareů rychle upadal. Přehršel nepřátel v Lysu i v Králově přístavišti se chopilo příležitosti vykořenit Rogarey a zabrat jejich majetek a Dorne ani Sedm království se k jejich záchraně nikterak nehrnulo. Není ani známo, zda nástupci Aliandry byly z jejího manželství s Drazenkem, nebo zda u Martellů nepřetrval kromě lysénského vlivu ani zbytek lysénské krve.
Martellové popáté, konečně mír
Když na Železný trůn nastoupil po tanci draků a výsledném Aegonovi III. jeho starší syn Daeron I., rozhodl se, že nezávislost Dorne je nedokončenou prací Targaryenů, již nyní dokončí. Princ Dorne tehdy zopakoval strategii staré princezny Merii a raději než riskovat ztráty, Daeronovi zemi přenechal, když před ním se čtyřiceti nejsilnějšími lordy poklekl. Jenže to stejně jako Meria nemyslel vůbec upřímně. Jakmile většina vojáků pod zástavou draka odpochodovala domů, rozpoutal řadu rebelií, jež vyústily v Daeronovu vraždu.
Daeronův nástupce a bratr Baelor I., nejzbožnější král Západozemí, pak pěšky došel z Králova přístaviště do Slunečního oštěpu, vrátil rukojmí, která Daeron z Dorne odvedl, a zahájil s princem Martellem jednání o míru. Součástí ujednání byly i zásnuby princovy dcery a dědičky Myriah se synem Baelorova bratrance, Daeronem. Poté mu princ Martell nabídl loď zpátky domů, ale Baelor trval na chůzi, a tak mu princ alespoň zajistil bezpečný průchod zemí. Rovněž poručil lordu Wyllovi, aby propustil jeho dalšího bratrance, zajatého prince Aemona Targaryena z Královské gardy, ale to se kvůli tomu, že si lord Wyll rozkazy vyložil po svém, neobešlo bez vážných komplikací, jako uštknutí Baelora mnoha zmijemi.
Nicméně dohoda byla nakonec naplněna. Myriah se provdala za prince Daerona Targaryena a měla s ním čtyři syny - Baelora, Aeryse, Rhaegela a Maekara. Musela se vzdát vlády nad Dorne, které se tak chopil její mladší bratr Maron, ale deset let poté, co převzal její dědičné právo, se sama stala královnou Sedmi království, když po bezdětném Baelorovi I, jeho nemocném strýci Viserysovi II. kdysi drženém v Lysu, a jeho zhýralém synovi Aegonovi IV. nastoupil na trůn její manžel Daeron II. Čímž propojení Dorne a Sedmi království teprve začínalo.
Martellové v Sedmi královstvích
Díky sňatku Myriah s Daeronem zavládl mezi Dorne a Sedmi královstvími mír. Zároveň takové spojení otevřelo dveře pro dornský vliv na královském dvoře a pro Marona i k vlastní nabídce sňatku s Daeronovou sestrou, princeznou Daenerys. Ta se odehrála v Králově přístavišti, po ní Maron i Daeron II. poklekli před sochou Baelora I. u Velkého septa, které nechal postavit, a Maron rovněž poklekl před Železným trůnem, kde prohlásil, že se Dorne stává součástí velké západozemské říše. A připomínku těchto událostí vybudoval i v Dorne - pro svou manželku Daenerys, s níž měl několik dětí, nechal postavit palác Vodní zahrady.
 |
| zdroj |
A to nebyl poslední případ, kdy se Martellové a Targaryeni po dlouhých letech válčení spojili. V královské gardě Aeryse II. například sloužil (a údajně i ve městě měl svou dlouhodobou milenku) princ Lewyn Martell, bratr princezny Dorne. Ta bývala jednou z dam Aerysovy manželky Rhaelly Targaryen, spřátelila se s lady Joannou Lannister a devět let po nejstarším synovi Doranovi a po Morsovi a Olyvarovi, kteří zemřeli krátce po porodu, porodila ještě dceru Eliu a rok poté syna Oberyna. Pro něž díky svým konexím u dvora plánovala nemalou budoucnost.
Například s Oberynem a Eliou podnikla cestu po několika významných sídlech kvůli případným nápadníkům. Zastavili se ve Starém městě, kde mladý Baelor Hightower Eliu vážně zaujal. Jen dokud se před ní neubzdil a Oberyn na to nedal zapomenou. A hlavním cílem stejně byla od začátku Casterlyova skála, kde princezna doufala v dvojité zásnuby s Cersei a Jaimem Lannistery. Alespoň to si myslí Oberyn, protože na jejich lodi bylo připravené místo pro dalšího šlechtice. Bohužel, tou dobou také zemřela lady Joanna při porodu a lord Tywin Lannister jakékoli zásnuby zásadně odmítl. Nabídl pouze novorozeného zdeformovaného Tyriona, což princezna vnímala jako urážku. Místo toho se jí nakonec podařilo Tywina porazit jinak - s Aerysem II. vyjednala zásnuby jeho dědice Rhaegara s Eliou. A jen proto, že se jejich sňatku nedožila, nezjistila, že nakonec přispěl k rozkladu království.
Martellové v klidu před bouří
Princ Doran Martell byl dlouho jediným dítětem a jediným následníkem své matky. Proto trávil spoustu času studiem, dělal panoše dornskému lordu Gargalenovi a dokonce podnikl cestu po Svobodných městech, aby se dobře připravil na všechny aspekty budoucí vlády. Právě tam, v Norvosu, potkal jistou lady Mellario, do níž se zamiloval, odvezl si ji do Dorne a brzy na to se vzali. To je v urozených kruzích Západozemí neobvyklé, sňatky se domlouvají zásadně s ohledem na politiku, ale nějakou dobu bylo jejich manželství šťastné a nakonec měli tři děti, Arianne, Quentyna a Trystana (v seriálu pouze Trystana, přestože na počátku padla zmínka o tom, že by měl mít Doran více synů).
S rodinou měl přesto nemalé potíže. Když bylo například jeho bratrovi Oberynovi 16, našli ho v posteli s milenkou lorda Edgara Yronwooda, jenž ho zuřivě vyzval k souboji. Oba byli vysoce postavení, proto měl trvat jen do první krve a první lehké rány. Zasazené Oberynem. Ovšem brzy se zanítila a Edgara zabila. To Oberynovi vysloužilo přezdívku Rudá zmije - většina měla za to, že svou zbraň natřel jedem. Bylo proto potřeba se s ním vypořádat. Nejprve ho poslali do Starého města a poté do Lysu do dočasného neformálního exilu a Doran musel svěřit svého syna Quentyna Yornwoodům do výchovy. Což je mezi západozemskou šlechtou obvyklé, přesto to vrazilo klín mezi něj a Mellario, která na svěřování dětí cizím zvyklá nebyla a hluboce tím trpěla.
Zato Oberyn bral vše jako příležitost. Procestoval Svobodná města, kde se naučil mnoho z umění boje, jedů a možná i temnějších. Studoval v Citadele, kde dokonce ukul šest článků mistrovského řetězu, než ho studium znudilo a zanechal ho. Upsal se žoldácké společnosti Druzí synové a poté založil vlastní. Rád si užíval se ženami i muži a přišel k osmi nemanželským dcerám (v seriálu navzdory zmínce ve čtvrté řadě nejspíš jen ke třem).
A Elia měla nakročeno ještě o něco výš. Když se narodila o měsíc dřív, mnozí nečekali, že přežije dlouho, a po zbytek života zůstala křehká. Nicméně po jejích královských zásnubách následovala její královská svatba s Rhaegarem, princem Dračího kamene a dědicem Železného trůnu. Jejich manželství se zpočátku zdálo šťastné, Rhaegar byl pravým opakem svého šíleného otce. Akorát Elia po porodu princezny Rhaenys zhruba rok po svatbě zůstala upoutána na lůžko půl roku a další porod prince Aegona ji téměř zabil. A nakonec zradili i Targaryeni. Krátce po svatbě se přesunuli na Dračí kámen, protože rozpory mezi jejím manželem a Aerysem II. už byly neúnosné, když u dvora představili novorozenou Rhaenys, Aerys se ji odmítl dotknout a stěžoval si, že smrdí Dornsky, a když se během druhého těhotenství zúčastnila Elia turnaje v Harrenově, Rhaegar po svém vítězství korunoval společensky zcela nepřijatelně královnou lásky a krásy místo ní severskou zasnoubenou lady Lyannu Stark.
Martellové v Robertově rebelii
Rhaegar se vůbec Eliinou existencí nenechal držet zpátky. Ani ne za rok, když Elia porodila prince Aegona a mistři jim sdělili, že další děti mít nemůže, začal opět propadat své posedlosti starými proroctvími o třech dračích hlavách a princi, který byl přislíben. Na to zanechal Eliu i Aegona na Dračím kameni, vydal se s několika společníky na cestu a nakonec zmizel s Lyannou v Říčních krajinách.
To se samozřejmě v nejmenším nelíbilo Lyanninu bratrovi Brandonovi, jenž vyrazil s vlastními společníky do Králova přístaviště žádat sestru zpátky a potrestat prince. Jenže Aerys toto jednání viděl jako útok proti koruně, Brandona i ostatní zatkl, ke dvoru povolal jejich otce a téměř všechny brutálně popravil. K tomu žádal hlavy dalšího Starka, nového lorda Neda, a Lyannina snoubence Roberta Baratheona. A ti, když jim nezbylo nic jiného než před šíleným monarchou bránit svůj holý život, své rody i Lyannu, rozpoutali spolu s jejich poručníkem Jonem Arrynem rebelii známou jako válka Uchvatitele.
Ani Martellové teď už nemohli zůstat stranou. Doran zuřil kvůli tomu, jak se královský dvůr k jeho sestře zachoval, takže se nehrnul do boje za Targaryeny, jen velmi pomalu shromažďoval své muže. Žádné neposlal do slavných bitev v Bouřlivých krajinách, Rovině nebo Říčních krajinách. Jenže Aerys II. si jeho podporu vynutil jinak - princi Lewynovi připomněl, že Elia a její děti jsou v jeho moci, a tak Lewyna donutil, aby pobral deset tisíc Dornů a přivedl je královské straně na pomoc. Tehdy se také konečně po dlouhém mlčení objevil Rhaegar a on, Lewyn, zbytky armády z Královských zemí a Dornové vytáhli k Trojzubci, kde se setkali se stejnou, ale bitvami zocelnější silou rebelů. A jak Rhaegar tak Lewyn v boji padli v momentě, jenž válku prakticky rozhodl.
 |
| zdroj |
To samozřejmě Martelly rozzuřilo. Zvláště, když jim byla upírána spravedlnost, neboť nový král Robert Baratheon tento čin neodsoudil a formální záznamy mlčí o tom, kdo vraždy spáchal. Dokonce se objevily povídačky, že to přikázal Aerys II., když zjistil, že Tywin se postavil proti němu, nebo sama Elia ze strachu, co se jejím dětem stane, až se dostanou do rukou nepřátel. Neformálně nicméně každý ví, kdo je viníkem. Oberyn měl dokonce za to, že to byla Tywinova pomsta za svatbu Rhaegara s Eliou místo jeho Cersei. Proto chtěl také pokračovat ve válce a bojovat pro přeživšího prince Viseryse. Nicméně nový pobočník Jon Arryn přivezl do Slunečního oštěpu tělo prince Lewyna a s Doranem dojednal konec všemu válčení.
Martellové dnes
Mír vyjednaný Jonem Arrynem a prakticky vynucený pádem Targaryenů formálně vydržel více než dekádu, akorát rod Martellů nedošel žádného klidu. Horkokrevný Oberyn jen výjimečně opouštěl svůj domov, na rozdíl od předchozích let plných střídání zemí i postelí si také našel milenku Ellarii Písek, s níž zůstal až do konce života, a i tak dokázal obnovit spory s rodem Tyrellů a Rovinou. Na turnaji totiž srazil z koně svého protivníka, mladého Willase Tyrella, jenže Willasova noha se náhodou zachytila za třmen a svalil se na ni jeho kůň. Oberyn nic takového nezamýšlel, poslal vlastního mistra, aby se o něj postaral, a dlouho poté s ním vedl korespondenci, zejména si rozuměli v zálibě v koních. Ovšem zbytek Willasovy rodiny mu to nemůže zapomenout a nenávist vůči Dorne se v nich projevila značnou silou.
K tomu Oberyn i Doran nepřestali pracovat na svržení Baratheonů, kteří nikdy neuznali zločiny spáchané na Elie a jejích dětech. Oberyn dokonce nedlouho po válce odcestoval do Braavosu, kde tehdy ještě Viserys a Daenerys Targaryeni po jejich útěku z Dračího kamene v samém závěru rebelie žili se serem Willemem Darrym. Oberyn tam před zrakem Mořského lorda Braavosu podepsal tajnou manželskou smlouvu, podle níž si měl Viserys vzít princeznu Arianne Martell a Dorne mu mělo pomoci získat Železný trůn, patrně až chlapec dospěje. Proto také měla Arianne odcestovat na dvůr tyrošského archona jako jeho šenk, aby se s Viserysem seznámila. Jenže lady Mellario zásadně odmítla odloučení dalšího dítěte, takže k naplnění těchto ambicí nedošlo - po letech kvůli smrti Viseryse nedošlo ani k sňatku - a brzy se její vztah s Doranem i přes narození posledního dítěte, prince Trystana, tak zhoršil, že se vrátila do Norvosu.
Přitom to nebyla jen jeho žena, s kým kvůli těmto tajným plánům zpřetrhal vazby. Samotné Arianne nechtěl nic prozradit, dokud jí nebude alespoň 16, jenže Arianne jednou náhodou přečetla dopis určený Quentynovi, v němž se zmiňoval, že Quentyn převezme vládu nad Dorne. A protože nevěděla o své plánované úloze královny Sedmi království, vyložila si dopis a Doranův odstup tak, že ji chce vydědit. V tom ji podporoval i Doranův přístup k jejím případným vdavkám. Odmítal veškeré nápadníky vhodné jejímu věku i postavení jako Edmura Tullyho nebo Willase Tyrella, přestože si je mnohdy sama vybrala, a navrhoval jí samé nevhodné jako prastaré Waldera Freye, Bena Beesburyho, Gylese Rosbyho nebo lorda Estermonta. Ve skutečnosti totiž nechtěl působit podezřele, když by pro dceru manžela nehledal, a zároveň nechtěl přijít s takovým, jehož by bylo podezřelé odmítnout, aby cesta k Viserysovi zůstala volná. A jelikož pravdu přiznal až dlouho po smrti Viseryse, Arianne vůči němu zahořkla.
Doran alespoň nepřestal spoléhat na Oberyna. Když začal trpět dnou a jeho stav se neustále horšil, přestěhoval se do Vodních zahrad, aby jeho nepřátelé nevěděli, jak zle je na tom. Dohled nad Slunečním oštěpem svěřil právě Oberynovi, jenž se mu měl hlásit dvakrát během čtrnácti dnů, a částečně dospívající Arianne. Tu však povolával jen dvakrát ročně. Zatímco jeho prostřední dítě, princ Quentyn, prospíval v péči Yronwoodů natolik, že k nim měl mnohem blíže než k vlastní rodině a dokonce si zvolil, aby ho na rytíře pasoval místo Oberyna lord Anders Yronwood.
Byl to proto také Oberyn, koho Doran poslal ujmout se místa v malé radě krále Sedmi království a dojednat spravedlnost za Eliinu smrt ku příležitosti svatby Joffreyho Baratheona. Tywin dokonce začal přemýšlet o tom, o čem před ním Oberynova matka, totiž o případném sňatku ovdovělé Cersei s Oberynem. Ostatně jedno spojení Martellů a nového režimu už mělo proběhnout, když na začátku války pěti králů Tyrion Lannister zasnoubil Joffreyho mladší sestru Myrcellu s Trystanem spolu s nabídkou pozic a hradů v Dornských mokřadách výměnou za podporu Martellů "Baratheonskému" režimu. Což Doran přijal a zároveň povolal své vazaly na hranice, aniž by se musel připojit do probíhajících bojů, a tak mohly jeho plány pokračovat dál.
Jenže i tehdy se události zvrhly, když Joffreyho zavraždili přímo na svatební hostině. Z této smrti byl obviněn Tyrion Lannister a Oberyn přijal místo jako jeden ze soudců. Věděl, že je to jeho jedinečná příležitost domoci se vlastní pomsty. Bylo totiž jasné, že obžaloba si v případě rozsouzení soubojem jako šampiona zvolí Gregora Cleganea, tudíž se nabídl jako šampion za Tyriona. Nicméně jak to v soubojích chodí, krátká nepozornost stála Oberyna život a Dorana v jeho plánech zanechala samotného s mnoha novými starostmi.
Musel zatknout Oberynovy nemanželské dcery, neboť chtěly rozpoutat brutální odvetu, s výjimkou Sarelly. Ta se v posledních knihách nenachází v Dorne, možná se v přestrojení za muže vzdělává ve staroměstské Citadele. A také se konečně musel vypořádat s Arianne. Ta se totiž rozhodla udeřit a korunovat princeznu Myrcellu, čímž by rozpoutala spory s jejím bratrem na Železném trůně a zároveň by prosadila práva žen na dědictví, když si stále myslela, že ji otec chce o to její připravit. Tento pokus jí nevyšel a jen ošklivé zranění a uvěznění donutilo Dorana vše přiznat.
Nyní, když je Viserys Targaryen po smrti, ale musel podniknout drobnou změnu. Místo Arianne poslat za Daenerys Targaryen na východě Quentyna, což se mu podle zatím posledních vydaných knih stalo osudným, a přistoupil k akci. Písečné hady, jak se přezdívá nejstarším Oberynovým dcerám, poslal špehovat a rozpoutávat chaos kolem královské dynastie, zatímco Arianne zjišťuje, zda chlapec, jenž se vylodil v Bouřlivých krajinách a prohlašuje se Doranovým synovcem Aegonem, je skutečně tím, za koho se mohou postavit.
I když v seriálu Doran zřejmě neměl žádný plán na pomstu, byl zavražděn Elarií Písek a ona i ostatní Píseční hadi padli v následné válce, aby se posledním vládcem z rodu Martellů stal nejmenovaný princ Martell zhruba Oberynova věku, jenž v knize nevystupuje.
 |
| Oberyn Nymeros Martell zdroj |
Členové rodu Martellů na začátku ságy:
- princ Doran Nymeros Martell, princ Dorne, lord Slunečního oštěpu
- paní Mellario z Norvosu, manželka Dorana, žijící odloučeně od manžela v Norvosu
- princezna Arianne Nymeros Martell, v knize nejstarší dcera a dědička Dorana a Mellario
- princ Quentyn Nymeros Martell, v knize nejstarší syn Dorana a Mellario
- princ Trystane Nymeros Martell, syn Dorana a Mellario, v seriálu jediné dítě a dědic
- princ Oberyn Nymeros Martell, přezdívaný Rudá zmije, bratr Dorana
- Ellaria Písek, milenka Oberyna
- Obara Písek, nejstarší dcera Oberyna a prostitutky ze Starého města
- Nymeria Písek, přezdívaná lady Nym, dcera Oberyna a šlechtičny z Volantisu
- Tyene Písek, dcera Oberyna a septy, v seriálu dcera Ellarie Písek
- Sarella Písek, dcera Oberyna a námořní kapitánky z Letních ostrovů
- Elia Písek, dcera Oberyna a Ellarie
- Obella Písek, dcera Oberyna a Ellarie
- Dorea Písek, dcera Oberyna a Ellarie
- Loreza Písek, dcera Oberyna a Ellarie
- ser Manfrey Nymeros Martell, vzdálený Doranův bratranec, kastelán Slunečního oštěpu,
- princ Martell, v seriálu nepojmenovaný následník Dorana
Žádné komentáře:
Okomentovat