Bouřlivý konec (Storm's End) je hlavní správní sídlo Bouřlivých krajin na jihovýchodním pobřeží Západozemí na Durranově mysu u Zálivu ztroskotání a nedaleko ostrova Tarth, kde stojí na téměř šestačtyřicetimetrovém útesu bez jakéhokoli bezpečného kotviště v dohledu. Na začátku seriálu i knih byl v držení Renlyho Baratheona, tudíž byl jedním ze tří hradů v moci rodiny Baratheonů (další byly Rudá bašta krále Roberta a Dračí kámen lorda Stannise), ale stejně jako se od běžných hradů liší Dračí kámen, liší se od nich i Bouřlivý konec. Jen jiným způsobem.
Jedná se o jeden z nejsilnějších hradů v zemi, který tvoří jedna hlavní obrovská věž obklopená hladkými, kulatými masivními hradbami ze světle šedého kamene, vysokými 30,5 m a 12 m širokými, na straně k moři až 24 m širokými, postavenými tak bytelně, že ani vítr nemůže najít žádnou skulinku. Navíc údajně s kouzly vpletenými do zdí, proto skrz ně prý nemůže proniknout žádná magie. Jediná "tajná" cestička do hradu by tak mohla být skrze zatopené jeskyně pod ním, které jsou ovšem zatarasené padací mříží a jsou v nich vražedné díry pro vylévání vařícího oleje na hlavy nepřátel. Což je dosti neobvyklé řešení, když ostatní hrady bývají rozsáhlými komplexy mnoha budov. Ale vzhledem k historii bouří, které ho často ničily, docela pochopitelné.
A není ani nijak omezující. Věž, která z dálky vypadá jako obrovská ozubená pěst mířící k nebi, bez problémů pojímá sýpku, kasárna, zbrojnici, hodovní sál, hlavní Kulatou síň, ptačinec i komnaty lordů, a k ní jsou připojeny hradní kuchyně, stáje a nádvoří. U hradu a v jeho okolí se pak dají najít i mnohá obdělávaná pole, kdesi je tam nyní neoznačený hrob Renlyho Baratheona, který pro něj v knize vykopal Loras Tyrell, a i boží háj se stromem srdce, čarostromem s vyřezaným vážným obličejem.
Bouřlivý konec totiž postavili už dávno ve věku hrdinů, kdy se převažujícím náboženstvím stalo vyznávání starých bohů. I když úplný původ tohoto hradu sahá ještě k jiným božstvům. Jistý Durran, legendární postava z věku hrdinů, si měl vzít za manželku Elenei, dceru boha moře a bohyně větru. Její rodiče to mělo rozzuřit, a tak seslali velkou bouři, strhli Durranovu tvrz na útesu a zabili celou jeho rodinu a všechny svatební hosty. Ale to Durrana nezastavilo, jeho lásku k Elenei neoslabilo a on postavil větší a impozantnější pevnost.
I tu bohové strhli a celkem sedmkrát se takto vzájemně pokoušeli, až údajně při výstavbě právě sedmého, ještě většího hradu, pomohl Durranovi bájný Bran Stavitel (někteří věří, že i děti lesa) a bohové ho už nedokázali zničit. Místo tak dostalo svůj název Bouřlivý konec a od těch dob bylo sídlem vládců Bouřlivého království – Bouřlivých králů – rodu Durrandonů.
A jestliže ho nedokázali strhnout bohové, ač se o to prý dodnes snaží - mistři v Bouřlivém konci zaznamenali masivní bouře útočící na hrad téměř každý rok, nedokázali ho dobýt ani lidští vojevůdci a králové. Vydržel například obléhání Andalů, kterým se nepodařilo Bouřlivý konec dobýt ani po sedmi obléhání a útocích a podmanili si Bouřlivé království teprve sňatkem s Durrandony. Z toho ovšem mistři také dovozují, že svou finální podobu mohl získat hrad až v době Andalů, a že bájných šest předchozích pevností a i sedm údajných nepovedených útoků pouze odkazuje na andalské posvátné číslo sedm. Také se zdá, že obrovská hlavní věž Bouřlivého konce není stavba, jaké by byli schopni První lidé.
Dále ustál dvouleté obléhání králem Roviny, a i dobývání Západozemí Aegonem Dobyvatelem. Aegon sice Bouřlivé království, z něhož se nakonec staly Bouřlivé krajiny, nakonec získal, ale to proto, že poslal svého armádního velitele, údajně nevlastního bratra, Oryse Baratheona, aby hrad dobyl, a poslední bouřlivý král Argilak Arogantní proti němu vyjel do otevřené bitvy, takže se boje nedostaly až k hradu. A nakonec byl poražen a Orys zabral jeho hrad, znak, slova i dceru a považuje se za zakladatele rodu Baratheonů, který Durrandony nahradil.
Vlastně se k němu žádná bitva a násilné předávání moci nedostaly ani potom. Mnohokrát hostil krále z rodu Targaryenů, Baratheoni s nimi i často uzavírali sňatek, takže se dostávali do středu říšského dění, a na začátku občanské války Tanec draků mezi královskými sourozenci Rhaenyrou a Aegonem II. nad hradem došlo k první dračí bitvě, při níž zemřel princ Lucerys Velaryon a jeho drak Arrax, ale ani tehdy nebyl v nebezpečí přímo Bouřlivý konec. Dokud nedošlo k dalšímu obléhání, a to až v době Robertovy rebelie.
Tehdy lord Mace Tyrell zůstal loajální králi Aerysovi II. a aby oslabil sílu a podporu rebelujícího Roberta Baratheona, pochodoval s armádou Roviny proti jeho domovu. Celý rok pak kolem Bouřlivého konce stálo vojenské ležení a Stannis Baratheon, jenž na Robertův příkaz hrad držel, musel se svou posádkou a malým bratrem Renlym téměř vyhladovět, jíst psy a krysy a ke kanibalismu se neuchýlili jen proto, že tehdy pouhý pašerák Davos dokázal proplout barikádou a dostat do hradu ryby a cibule.
Poté, když válka skončila a Mace si uvědomil, že jeho strana prohrála, pod dohledem Neda Starka poklidně ukončil obléhání a přísahal věrnost novému králi. Davos si záchranou také vysloužil rytířský stav (a useknutí čtyř prstů za pašerácké aktivity) a pouze Stannis přišel zkrátka, neboť Robert rozhodl, že vojevůdce jako on by měl dostat Dračí kámen, drsnou a chladnou, avšak strategicky umístěnou pevnost (a navíc mu zazlíval, že mu unikli poslední Targaryeni přes Úzké moře), a o něco přívětivější Bouřlivý konec připadl Renlymu.
Je ale nejasné, komu patří v současnosti. V knihách nad ním bratři Baratheonové ztratili moc i možnost nárokovat si ho zpět a poslední formální Baratheon sedí na královském trůně. K tomu je nyní cílem dalších dobyvačných snah údajného Aegona Targaryena, ale nového lorda stále ještě nemá. Pouze v seriálu byl nakonec legitimizován Robertův bastard Gendry jako nový lord Baratheon, který se hradu ujal, ale protože v knize o jeho otcovství mnoho lidí neví a mnohem známějším bastardem je tam urozený Edric Bouře, který odplul do Svobodných měst, osud jednoho z nejzajímavějších a nejodolnějších hradů Západozemí tam zůstává otázkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat