Historie Sothoryosu

Kde se vzali Pruhovaní lidé a jestli a kde se vzaly v Sothoryosu, jedním ze čtyř známých kontinentů světa Písně ledu a ohně, civilizace před nimi, je zcela nemožné zjistit. Stejně tak je nemožné zjistit původ prastarého tamější města Yeen z mastného černého kamene, jenž je pro učence dodnes velkou záhadou. Snad je Yeen dokonce starší než prastará Ašaj a třeba ho postavila stejná civilizace, jako po sobě zanechala Trůn z mořského kamene na Železných ostrovech, Žabí kámen na Ostrově žab či stavby právě v Ašaji.

Ani o nich nikdo neví, kde se vzaly. O trůnu Železných se spekuluje, že ho na ostrovech zanechali návštěvníci zpoza Moře zapadajícího slunce, předci Železných zpod moře, potomci jakýchsi Hlubokých, či ho dovezli První lidé, kteří však nebyli nejzručnější námořníci. Někteří mistři navíc tvrdí, že je podobný základně Vysoké věže ve Starém městě z taveného černého kamene a bludištím od rasy Tvůrců bludišť z Lorathu. Ani ty se nedají jednoznačně připsat žádnému známému architektonickému stylu, dokonce ani Valyrii. Žabí kámen zase představuje podivnou modlu a spolu s tím, jak mají obyvatelé Ostrova žab rybí rysy a blány mezi prsty, se teorie dostávají opět k podmořským bytostem. A stavby v Ašaji zase mají pohlcovat světlo a vyvolávat velmi nepříjemný pocit.

Zjevně ale kdysi na severním pobřeží Sothoryosu během úsvitu věků existovala prosperující civilizace, která Yeen postavila, a další civilizace z údajných dalších zaniklých měst. Snad ani sever kontinentu nezabírala vždy džungle. Jen všechny z neznámých důvodů zmizely, možná ještě předtím, než v Essosu povstala nejstarší impéria, a džungle je nahradila.

zdroj

Během nebo po tomto úpadku se prý mnoho jiných národů pokusilo o kolonizaci Sothoryosu. Někteří byli dost stateční, aby se vydali hluboko do džungle a našli v ní bohatství – protože Sothoryos má značné zdroje jako zlato, drahé kameny, koření, vzácná dřeva, exotická zvířata. Pro otrokáře samozřejmě i místní lidi. Ale jakýkoli pokus založit dlouhodobou výspu skončil neslavně. Podle výzkumů arcimistra Ebrose devět z deseti cizinců, kteří se vydali do džunglí, onemocněli a polovina zemřela.

Tehdejší největší světové mocnosti se pokusily Sothoryos osídlit i po Dlouhé noci, kdy se celý svět zotavoval z kataklyzmatické události známé z mnoha příběhů, jako jsou ty o Posledním hrdinovi nebo Azoru Ahai. Qarthéňané založili enklávu na Ještěřím mysu a lidé z Letních ostrovů tvrdí, že jejich průzkumníci se dostali dokonce daleko na západní pobřeží pod Baziliščím mysem. Problém je pouze v tom, že Qarth i Letní ostrovy si velice střeží objevy a kulturu, a tak nemají v úmyslu podělit se o svou historii s ostatními.

Spolehlivější a známější spisy o působení na severu Sothoryosu zanechalo Staré impérium Ghisu. To postavilo několik základen, velké přístavní město Zamettar, trestaneckou kolonii Gorosh na Ještěřím mysu a přístavní město Gorgai na Baziliščích ostrovech. Tam, kde probíhal obchod, se pak městům dařilo. Jenže i do Ghisu se vkradl úpadek. Tehdy, kdy se přibližně před 5 000 lety do všech stran natáhla Valyrie a Ghisu vyhlásila válku.

Jako všechny národy s námořní silou, i Valyrijci se brzy dostali na Sothoryos a pokusili se založit několik městeček. Konkrétně na Ještěřím mysu – ale žádné nevydrželo více než generaci. První zničili Pruhovaní lidé, druhé mor. Během třetí ghiskarské války se navíc boje mezi Ghisem a Valyrií dostaly i do kolonií Ghiskarců. Valyrijci dobyli Gorgai, během čtvrté ghiskarské války Zamettar. Tehdy též úplně opustili obnovené první městečko na Ještěřím mysu. V páté válce potom Starý Ghis zničili a přisvojili si veškeré jeho kolonie.

Dál na jih se ale nedostali ani oni. Pouze Valyrijka Jaenara Belaerys vyrazila na svém drakovi Terraxovi, našla nové a nové džungle, pouště a hory, a po třech letech se vrátila do Držav, aby ohlásila, že kontinent je ze severu na jih dlouhý minimálně stejně jako Essos ze západu na východ a že jeho jižního konce nedosáhla – stejně jako nikdo neví, kde má východní konec Essos.

Jak dlouho potom vláda Valyrijců nad koloniemi trvala, se nedá zpětně zjistit. Zjevně několik staletí nezávisle na existenci Valyrie. Většina nejspíš zanikla ještě před její zkázou, některé Valyrijci opustili a chopili se jich piráti. Jen se kvůlizZkáze nedochovaly záznamy o důvodech.

Konkrétně o vládu nad Zamettarem Valyrie přišla ještě v době svého vrcholu. To je známo díky skutečnosti, že kromě Ghiskarců válčila i s Rhoyny. Jednomu jejich městu přitom vládla princezna Nymeria. Ta po řadě porážek okolních vládců nechtěla, aby její lidé upadli do krutého otroctví. Vyplula proto s legendárními deseti tisíci loděmi hledat nový bezpečný domov a dostala se až k Sothoryosu. Tam po neúspěchu na Baziliščích ostrovech, kde odmítla platit pirátským králům „daně“ v podobě třiceti panen a pohledných chlapců ročně, dorazila přibližně 600 let před zkázou Valyrie do Zamettaru, který už byl údajně tisíc let opuštěný. A tak ho zabrala založila městečka na Baziliščím mysu a nechala některé ze svých lidí dojít až do Yeenu. Jenže počasí, nemoci, paraziti a dravci je tak sužovali, že nemohli zůstat nastálo.

Dvě městečka na Baziliščím mysu byla vypleněna a jejich obyvatelé, pokud přežili, odvedeni do otroctví, zatímco v Yeenu čelili útokům domorodců. Přežít se tam pokoušeli více než rok, než Nymeria poslala člun ze Zamettaru do Yeenu, jen aby zjistila, že všichni jeho obyvatelé přes noc zmizeli. Poté opustila Sothoryos úplně a po dalších strastiplných cestách skončila až v Dorne.

Když pak přišla zkáza Valyrie, znamenala konec nadvlády Valyrie nad veškerým osídlením nejen Sothoryosu, kde už stejně skutečný vliv neměla kromě Gogossosu. Ten se po zkáze osamostatnil, začal bohatnout hlavně na obchodu s otroky. Zdejší tržiště byla stejně slavná jako ta v Zálivu otrokářů a někteří ho dokonce zvali Desátým svobodným městem. Ovšem sedmasedmdesát let po zkáze rudá smrt, velice nakažlivý mor, který vybil 90 % populace Baziliščích ostrovů, vyhladila i ten a města jako taková v Sothoryosu přestala existovat. Zhruba století po epidemii se Gogossosu chopili korzáři a žádné jiné město nikdy nikdo neobnovil. Pouze psanci na útěku před zákony a za zlatem vyrážejí na pobřeží a zakládají svá – ale žádná plánovaná města a žádná dlouho nevydrží. Většinou jsou to obchodní výspy zbudované dobrodruhy, piráty a korzáry.

Proto ani mnoho Západozemců Sothoryos nenavštěvuje, místo toho učenci a mistři čerpají informace ze záznamů jiných národů. Z těch, kdo se na Sothoryos sami podívali, lze jmenovat například leda sera Eustace Hightowera, když se přidal k námořní výpravě lady Elissy Farman za hledáním zemí na západě a jihu. Po objevení vzdálených ostrůvků pojmenovaných Aegon, Rhaenys a Visenya se rozhodl nenásledovat Elissu dál a vrátit se domů. Jenže jeho loď vážně poškodili leviatani a místo Letních ostrovů, kam měl v úmyslu dorazit, stěží doplul na Sothoryos. Tam i jeho posádku postihly nemoci a nevysvětlitelná zmizení, ale naštěstí se mu podařilo natrefit na námořníky z Letních ostrovů, kteří mu pomohli.

V knihách ještě před deseti lety na Sothoryosu pobýval Yezzan zo Qaggaz, jenž koupil Tyriona Lannistera a jeho knižní společnici Grešli po jejich pádu do otroctví. Ani on si ale nepřivezl sladké vzpomínky, pouze nemoc - sladkou hnilobu.