Bohatá historie Letních ostrovů se datuje tisíce let do minulosti. Většina je zaznamenána v rytinách na Mluvících stromech, ještě více v ústním vyprávění. Ostrované totiž zaznamenávají historii ve složitých verších, jež se učí zpaměti. V Západozemí se ji pokusil přiblížit mistr Gallard, když přeložil a zaznamenal mnoho z jejich vyprávění ve své knize Děti léta.
Po většinu z této historie ovšem žili ostrované v naprosté izolaci a nevěděli o existenci jiných zemí a lidí. Tak to alespoň dokládají mapy na dávných rytinách znázorňující jen ostrovy obklopené nekončícím oceánem. Tehdy totiž používali čluny z proutí a kůže a později větší lodě s konopnými plachtami, takže se nemohli vzdálit od svých břehů.
Věk objevování
zdroj |
Ostrovany však toto setkání přivedlo na myšlenku, že existují i další země, a tehdejší princové začali budovat odolnější lodě schopné zaoceánských plaveb, aby tento dosud utajený svět poznali. Nejúspěšnější byl Malthar Xaq. Ostrované se pak postupně dostali na Naath, Baziliščí ostrovy, severní pobřeží Sothoryosu, jižní pobřeží Essosu a do Západozemí. Podle Lomase Dlouhokrokého tvrdí místní stařešinové, že dokonce založili osady na Sothoryosu, ale bohužel v nich dlouho nevydrželi, stejně jako nikdo další (ačkoli mistři to rozporují), a další příběhy mluví o zkoumání i dosud oficiálně nepoznaných zemí na západě a jihu.
Tento věk objevů tedy vzal díky zvídavé a učenlivé nátuře ostrovanů rychlý spád. Méně než půlstoletí po prvním kontaktu s cizinci už vybudovali obchodní síť s Valyrií a jejich lodě možná dosáhly Starého města v Západozemí dávno před příchodem Andalů či snad dokonce Prvních lidí. Mistr Jellicoe totiž spekuloval, že Staré město bylo vybudováno již v úsvitu věků jako obchodní uzel pro Valyrii, Starý Ghis a Letní ostrovy a že se tam námořníci setkávali se staršími rasami obrů a dětí lesa. Ačkoli taková historie neodpovídá obecně přijímaným érám, když První lidé měli přijít do Západozemí i Starého města před více než deseti tisíci lety.
Otrokářské války
Takový vývoj měl nakročen vystřelit ostrovy vysoko a zajistit jim pevné místo ve světové ekonomice. Ovšem tehdy mocná Valyrie ukázala, že vystoupení z izolace nemusí mít jen samá pozitiva. Nikdy se sice nepokusila Letní ostrovy dobýt, ale stejně se na nich objevovali valyrijští otrokáři, nebo otrokáři ze Starého Ghisu a z Baziliščích ostrovů, a dokonce i někteří místní princové se nezdráhali své poražené rivaly prodávat do otroctví.
Tyto "roky hanby" trvaly téměř dvě století, dokud se neobjevila Xanda Qo. Ta se sama ocitla mezi otroky, ale podařilo se jí získat svobodu, stala se princeznou Údolí sladkého lotusu, sjednotila ostrovy, vyzbrojila své námořníky vysokými luky ze zlatostromu, když neměla dostatek železa na meče a oštěpy, postavila nové velké lodě, údajně očarované kněžími pro větší pevnost, které umožňovaly lučištníkům střílet na nepřátele, a započala válku za ukončení této otrocké praxe.
Její dcera a nástupkyně Chatana Qo zvaná Šíp Jhaharu pak v jejích válkách pokračovala. Trvalo jí celou generaci, než se podařilo otrokáře definitivně odehnat a zakázat otroctví i na ostrovech. Akorát politicky už dosáhla výrazně menších úspěchů, nemoudře se vdala a po její smrti se ostrovy opět začaly osamostatňovat.
Moderní historie
Sjednocené pod jediným vládcem byly ostrovy vůbec asi jen šestkrát a jen velmi krátce. Ostrované zjevně vždy dávali přednost současnému systému, tedy že každý z ostrovů má vládce vlastního a řeší vlastní záležitosti. Na druhou stranu se nedá říct, že by i tak nezasahovali do dění ve světě.
Ostrov Abulu se stal domovem části Rhoynů princezny Nymerie utíkajících z Essosu před Valyrií a získal jméno Ostrov žen. V době rané vlády Aegona I. Targaryena zase velká pirátská flotila vyplenila Město vysokých stromů, a když o tom Aegon slyšel, rozhodl se předejít něčemu podobnému v nově budovaném Králově přístavišti a nechal navrhnout městské hradby.
Nebo o více než 200 let později se rod Targaryenů setkal s ostrovany, či spíše s nechvalně proslulými odpadlíky, znovu, když Banda devíti napadla Západozemí a rozpoutala poslední Blackfyrovu rebelii známou jako válka devítigrošových králů. Jedním z Bandy, která se na Západozemí vrhla pro Maelyse Obludného Blackfyra, byl totiž i Xhobar Qhoqua, princ z Letních ostrovů v exilu.
Letní ostrovy dále například stojí i za linií slavných braavoských kurtizán. Bellegere Otherys, první Černá perla Braavosu, která tento úspěšný rod založila, byla dcerou princezny z Letních ostrovů a syna tehdejšího Mořského lorda Braavosu.
A někteří ostrované jsou velmi dobře známí i v Západozemí. Jalabhar Xho, princ Údolí červených květů v exilu, získal útočiště v Králově přístavišti, když musel po prohrané válce opustit domov. Roky žádal Roberta Baratheona o vojenskou pomoc při dobývání údolí zpět a Robertovi se líbila možnost invaze na (sexuální svobodou proslulé) ostrovy, ale jeho rádci ho naštěstí přesvědčili o nesmyslnosti takové války. Jalabhar proto u dvora zůstává spíš jako exotická atrakce. Chataya je zase majitelka jednoho z nejlepších nevěstinců v Králově přístavišti, který provozuje se svou dcerou Alayayou, jež v něm dle ostrovních tradic, kde se na sex dívají jako na posvátný akt a prostitutky jsou rovny kněžím, sama pracuje.
Dále lze jmenovat matku Sarelly Písek, nemanželské dcery dornského prince Oberyna Martella, kapitánku a obchodnici z Letních ostrovů, či nechvalně známého vojáka z Letních ostrovů sloužícího ve společenstvu Chrabrých kumpánů, brutálních žoldáků najatých Tywinem Lannisterem. A třeba Sam Tarly a Fialka absolvovali plavbu do Starého města na palubě lodi Quhura Mo a jeho dcery Kojji Mo a setkali se tam i se svéráznými pohřebními obřady ostrovanů, když při této plavbě na rozdíl od seriálu zemřel mistr Aemon. Posádka tehdy typicky uctila jeho život rumem a milováním.
Na druhou stranu se s ostrovany setkala v knize i Daenerys Targaryen, neboť jeden z nich, Tal Toraq, býval otrokem v Meereenu a po svém osvobození se stal velitelem jedné z jejích jednotek, Věrných štítů.
Žádné komentáře:
Okomentovat