Mamut

zdroj

Mamut (Mammoth) je velké, slonům příbuzné zvíře, ale mnohem větší a silnější než sloni. Je přes 6 metrů vysoký, 6 metrů dlouhý a i do šířky má úctyhodných 4,5 metru. Má dlouhou, hustou srst, a to bílé, šedé a nejspíš i další barvy. Dále se od slonů liší dvěma obrovskými kly, které používá ke srážení stromů nebo odstraňování sněhu z vegetace.

Obývá subarktickou tundru na dalekém severu za Zdí a až do nedávna se neobjevoval ani tak „daleko“ na jihu jako je Začarovaný hvozd u Zdi. Jen v poslední době přicházely z Východní hlídky u moře zprávy o migraci mamutů na pobřeží. Kromě toho se má vyskytovat v ledových pustinách na severu ostrova Ib. V ostatních známých částech světa, zejména v Essosu, je na něj příliš teplo. Tam se zase běžně vyskytují obyčejní sloni, na rozdíl od Západozemí. Mamut je totiž jediný západozemský tlustokožec, a to jich ještě zbývá jen posledních několik set.

Život na dalekém severu však neznamená, že jsou mamuti zcela oddělení od života lidí nebo obdobných tvorů. Používají je zejména obři, a to na jízdu. Sice je nedomestikovali, ale docela se jim daří mamuty krotit. A když poměr mezi obrem a mamutem zhruba odpovídá poměru člověka a koně, snadno na nich mohou mířit i do války. Nebo jsou schopni nést i těžký náklad včetně dřevěných konstrukcí, k čemuž je využil Svobodný lid během svého posledního nájezdu na Zeď.

Používají se i jejich kosti, a to k výrobě nástrojů, jako hrubý materiál, někdy i jako výzbroj, jejich kůže, a některé děti ze Svobodného lidu měly dokonce hračky vyrobené z jejich srsti.

Poprvé se měli lidé setkat s mamuty během pradávné války Prvních lidí a dětí lesa. Tehdy údajně lesní tanečníci, lovci a poté vojáci dětí, měli svolat mamuty, aby pro ně bojovali. Ale ať se tak skutečně stalo nebo ne, neuspěli. Místo toho, když byla o něco později vystavěna Zeď a ustavena Noční hlídka, stali se mamuti čím dál vzácnějším pohledem. I když Noční hlídce se občas poštěstilo zpestřit si jimi jídelníček.

Na mamutím mase například pohostili královnu Alysanne Targaryen v polovině prvního století po dobytí Západozemí, když navštívila Černý hrad. O této návštěvě vyprávěl o sedmdesát let později král Viserys I. svým vnoučatům, kterým však řekl, že král Jaehaerys I. se svou královnou bojovali na dracích za Zdí s obry, mamuty a divokými (Svobodným lidem) – což byla jen pohádka, drak Alysanne odmítl za Zeď letět a žádná válka s divokými neprobíhala. Nebo například při poslední volbě lorda velitele Noční hlídky zkusil v knize kandidovat i kuchař Tříprstý Hobb, který sliboval, že upeče mamutí kýtu těm, kdo mu dají hlas.

Ještě před volbami se ale Noční hlídka setkala s mamuty v mnohem méně příjemném duchu. Jak se totiž ukázalo, k armádě Svobodného lidu Manceho Nájezdníka, jež se shromáždila na začátku příběhu, se přidali i obři se svými zkrocenými mamuty a zaútočili s nimi na Zeď. Naštěstí se je Noční hlídce podařilo odrazit šípy, ohněm, vařícím olejem a způsobováním chaosu mezi obrovskými, jenže na válečnou vřavu neuvyklými zvířaty.

A když nakonec dorazil na pomoc Stannis Baratheon a útokem na Manceův tábor válku o Zeď ukončil, pár mamutů pochytal a většina se rozutekla do divočiny. A i z těch několika málo pochytaných se ne všichni nakonec dostali na jih. Těm, kdo formálně přijali náboženství R'hllora, Stannis umožnil průchod Zdí. Čtyři obři však odmítli, protože jeden nechtěl opustit mamuta a ostatní tři zase svého druha, tak jim dovolil rovněž zmizet do divočiny. Větší úspěch měla jiná část armády, a to ta pod velením Tormunda Obrozhouby. Tam napočítali více než osmdesát mamutů. Když pak Tormund konečně souhlasil, že rovněž projde Zdí pryč od nebezpečí věčné zimy a smrti, před nimiž Svobodný lid původně prchal, provedl je úspěšně kolem Východní hlídky u moře. Žádný přístupný tunel totiž nebyl dost velký.

A i když seriál už skončil, v knize se s mamuty možná ještě setkáme, protože na mrtvých mamutech prý mohou jezdit Jiní (bílí chodci).