 |
| zdroj |
Také mají pro získání bohatství ideální podmínky. Sídlí v pevnosti – majáku Vysoké věži ve Starém městě, přístavu a nejstarším městě v Západozemí (může se jim proto říkat z Vysoké věže i ze Starého města). Ta je i na jejich znaku – bílá věž korunovaná plameny na kouřově šedém poli, a i v jejich mottu: „Osvětlujeme cestu.“ Během historie tak drželi titul mocných králů z Vysoké věže a i nyní zůstávají lordy Vysoké věže, lordy Přístavu, Hlasem Starého města, Obránci Citadely a Majákem jihu. Také mezi sebou měli několik pobočníků krále. A kromě toho mají pestrou minulost plnou významných legendárních i skutečných hrdinů a dosud vládnou dědičným valyrijským mečem Bdělost.
Maják úsvitu a král Prvních lidí
Rod Hightowerů má existovat už od úsvitu věků, kdy začal budovat svou říši. Většina učenců věří, že to byli První lidé. Ale mistr Yandel nabízí možnost, že jsou potomky zámořských cestovatelů a obchodníků, kteří se usadili u Šeptajícího zálivu ještě předtím, než se První lidé v Západozemí objevili, a založili původní Staré město. A ať je pravda jakákoli, Hightowerové už dlouho sídlí v prastaré pevnosti se základnou z černého kamene na Ostrově bojů v ústí Medovíny a sídlili tam ještě předtím, než vztyčili samotnou Vysokou věž, od doby krále Uthora.
To je legendární postava z věku hrdinů, která měla postupně postavit na vrcholku staré pevnosti čtyři dřevěné majáky a oženit se s Maris Panenskou, dcerou Gartha Zelenorukého. Těsně předtím, než si ji mohl nárokovat Argoth Kamenná kůže, jenž její ruku vyhrál v prvním turnaji v Západozemí (ač tehdy Západozemí turnaje znát nemělo). Také si měl u Brana Stavitele nebo jeho syna Brandona Starka vyžádat stavbu páté věže, pouze z kamene, a tak se z dřevěného majáku stala jednašedesát metrů vysoká kamenná pevnost nad Šeptajícím zálivem.
Stejně legendární a důležité pak byly i Uthorovy děti. Jeho nástupcem se stal Urrigon, zatímco jeho pokřivený bratr, princ Peremore, ukájel svůj hlad po znalostech tím, že se obklopoval učenci, léčiteli, knězi a kouzelníky. Sice kvůli svým deformacím brzy zemřel, ovšem Urrigon věnoval část zemí u Medovíny jeho „mazlíčkům“, aby mohli pokračovat ve studiu, a tak vznikla Citadela a zrodil se řád mistrů.
Zároveň ale Vysoká věž a Staré město kromě ohromného rozvoje od samého začátku čelily i mnohým nepřátelům z řad Železných, Dornů a armád vznikajícího království Roviny, takže králové Hightowerové také pilně pracovali na obraně. Třeba král Otho II. Hightower nahradil dřevěnou palisádu a příkop kolem města masivními kamennými hradbami, tlustšími a vyššími než jaké tehdy byly jinde k vidění. Měl k tomu důvod. Během onoho století bylo město třikrát vypleněno. A i když ho tím na tři generace ožebračil, vyplatilo se.
Navíc, ne příliš dlouho poté, získalo Staré město ještě lepší ochranu, ač ne bez zásadní ceny. Za vlády krále Lymonda Hightowera zvaného Mořský lev nejdřív opět došlo k posílení hradeb. Lymond bojoval proti Theonu III. Greyjoyovi, protože odmítl platit poplatky Nejvyššímu králi Železných ostrovů, a zvítězil. Hned potom obnovil tradici Prvních lidí v nevolnictví, kterou Železní používají dosud, a zajaté Železné poslal do těžké práce na opravu poničených zdí. To ale ještě nebyla ta zásadní revoluce. Vedle něj totiž stále víc narůstala říše Roviny, silná, dobře zásobená, plná připravených vojáků, pohlcující jedno malé království za druhým. Místo, aby se postavil i jí, Lymond se oženil s dcerou krále Garlanda II. Gardenera, zatímco Garland zapudil vlastní manželky a vzal si Lymondovu dceru, a tím se Staré město připojilo k Rovině.
Už lord Jeremy Hightower pak prohlásil, že když jim nyní Vysoká zahrada kryje záda, mají možnost napínat zraky do dáli, na moře a země za ním, začal stavět víc a víc lodí a vrhl se na obchod, čímž zdvojnásobil bohatství města. A jeho syn lord Jason ho zdvojnásobil ještě jednou a zvedl Vysokou věž o dalších třicet metrů. Generaci za generací pak prosperovali, až se stali jedním z nejbohatších a nejmocnějších šlechtických rodů.
Staří proti Novým
Stejně elegantně si pak Hightowerové poradili i s invazí Andalů. Zatímco Údolí a centrální Západozemí se jim postavilo a krvácelo, Hightowerové a Gardenerové se s nimi spojili. Lord Dorian Hightower zapudil svou manželku kvůli andalské princezně a především stabilitě obchodu. Jeho vnuk Damon Zbožný pak konvertoval k víře v Sedm, postavil první septum ve Starém městě a šest dalších po Rovině. A když zemřel na onemocnění břicha, jeho syna Tristona vychovával septon Robeson, jenž se na dvacet let stal vládcem ve všem kromě jména, a také prvním Nejvyšším septonem. Triston pak po Robesonově smrti na jeho počest vztyčil Hvězdné septum, jež se stalo centrem víry v Sedm v Západozemí, jeho syn Barris přišel s první křišťálovou korunou pro Nejvyššího septona, a tím, že se Hightowerové kromě mecenášů vědy stali i ochránci církve, si zase o něco víc upevnili mocnou pozici.
I když ne všichni byli tak čestní nebo alespoň prozřetelní. Takový Runcel Hightower, lord velitel Noční hlídky, měl v úmyslu předat vládu nad Černým hradem a Noční hlídku svému bastardovi a učinit z ní službu pro dědičného vládce. Tímto pokusem popřít celou její podstatu ji téměř rozložil.
Zkouška víry
Mírový a oportunistický postup Hightowerů pak byl uplatňován i nadále, a to včetně doby, kdy se v Západozemí vylodil Aegon Dobyvatel a začal se svými sestrami-manželkami dobývat rozdrobený kontinent. Tehdy vládl Starému městu lord Manfred Hightower, velice opatrný a zbožný muž. Když k němu dorazily novinky o Aegonově postupu, obrátil se na Nejvyššího septona, ten podstoupil půst a sedm dní a nocí se modlil v Hvězdném septu, načež oznámil, že církev nepovstane proti Targaryenům, protože mu Stařena ukázala, že by to znamenalo zkázu města dračím ohněm. Lord Manfred se zařídil podle církve, ponechal své vojáky ve městě, a když k němu po porážce krále Roviny na Ohnivém poli dopochodoval Aegon, otevřel brány a podřídil se jeho autoritě. Údajně mu i nabídl nejmladší dceru za manželku, ale Aegon, aby neurazil své královny, odmítl.
 |
| zdroj |
Jenže spolu neměli žádné děti a Maegor se ještě dlouho před její smrtí (buď na náhlou nemoc nebo na Maegorův příkaz) oženil znovu. S církví se tak dostal do vážného konfliktu, a když Aenys zemřel a on uzurpoval trůn jeho synovi, přerostl konflikt v otevřenou válku. S ním v čele jedné strany a s Nejvyšším septonem a serem Morganem Hightowerem, Martynovým dalším bratrem coby velitelem Válečníkových synů, na druhé.
Ukončit se ji pokoušely obě strany různě, dokonce došlo i k záhadné smrti Nejvyššího septona, a to údajně rukou jeho vlastní rodiny. Maegor totiž spálil Památeční septum v Králově přístavišti a vyhrožoval, že spálí i Hvězdné septum, načež byl Nejvyšší septon otráven a na jeho místo nastoupil jiný, více přístupný Maegorovým požadavkům. Říká se přitom, že vrahem by mohl být Morgan, protože byl jediný z Maegorem nenáviděných Válečníkových synů, kterému kdy udělil milost, nebo lady Patrice, teta Martyna, Morgana a Nejvyššího septona, protože jed je obvykle ženskou zbraní. Na každý pád, válka se nakonec vyřešila Maegorovým stejně tak podivným skonem a Hightowerové se po nástupu Jaehaeryse I. na trůn opět začali tlačit do přízně králů. Možná ke své smůle.
Dirigenti Tance draků
Mladší bratr lorda Hightowera, ser Otto, se pro své velké vědomosti stal po smrti pobočníka, prince Baelona, pobočníkem krále Jaehaeryse I. A jakmile král po smrti nejstaršího syna a milované manželky onemocněl, vládl Otto poslední dva roky jeho života celé říši v podstatě sám, zatímco jeho dcera Alicent se o nemohoucího krále starala. Když následně po Jaehaeryseově smrti lordi za nejasné nástupnické situace zvolili na Velkém koncilu novým králem Viseryse I., ser Otto byl i jeho pobočníkem a pomáhal mu s prosazováním vůle, aby se jeho dědičkou stala princezna Rhaenyra, Viserysovo jediné dítě.
Jenže také dosáhl toho, aby se Viserys po skonu první manželky oženil právě s Alicent, a jakmile mu ta dala syny, začal ho přesvědčovat, aby učinil nástupníkem nejstaršího z nich, Aegona. To Viserys nechtěl slyšet, propustil ho, a když už Otto neměl místo u dvora, vrátil se do Starého města. kde nezahálel. On i další skupina mocných lordů nadále podporovali nároky synů královny Alicent, celé této frakci se po památném turnaji, kde se Alicent objevila v zelených šatech a Rhaenyra v targaryenských barvách, začalo říkat zelení, a když zemřel lord Lyonel Strong, jeho náhradník ve funkci, protlačil se zpět do úřadu.
Není však příliš divu, že Alicent zůstávalo tolik příznivců, i když byl Aegon daleko od ideálního monarchy. Ke dvoru totiž přišla už ve svých patnácti letech, dlouho před narozením Rhaenyry, pečlivě se starala o starého krále, nosila mu jídlo, pomáhala mu se všemi činnostmi a král ji měl rád. Podle povídaček šaška Hříbečka měl její pobyt u dvora sice také znamenat, že ji princ Daemon připravil o panenství (jako jednu z řady šlechtičen, podle Hříbečka). Ale ať je to pravda nebo ne, zaujala i jeho staršího bratra Viseryse, který si ji po ovdovění vzal i přes protesty svých rádců. Dokonce s ním podle některých udržovala poměr ještě za života jeho první královny. A i s Rhaenyrou měla původně docela dobrý vztah.
Až když porodila Aegona, po něm dceru Helaenu a dalšího syna Aemonda (později ještě Daerona), začala s ní soutěžit o post první dámy říše. Navíc bojovala i s Daemonem, který její děti nesnášel, protože ho posunuly ještě níž v žebříčku následníků, a nakonec i s vlastním manželem. Když totiž bylo Rhaenyře šestnáct let, Alicent navrhovala malého Aegona jako jejího ženicha. Viserys však prohlásil, že ti dva spolu nevychází, a provdal ji za Laenora Velaryona. A odmítal slyšet cokoli i o možnosti, že se jeho nástupcem stane někdo jiný než Rhaenyra. Jednou navíc přišel Alicentin syn Aemond o oko při incidentu s Rhaenyřiným synem Lucerysem. Alicent požadovala, aby Lucerys zaplatil stejným způsobem, takže Viserys rozhodl, aby ona a její děti zůstaly u dvora a Rhaenyra s rodinou odešla na Dračí kámen. A jejich nenávist pak byla korunovaná, když si Rhaenyra po smrti Laenora vzala Daemona, porodila mu další syny a Daemon se rozhodl, že teď už mu v cestě za korunou moc nestojí.
Pravý tanec pro korunu pak začal ve chvíli, kdy zemřel i sám Viserys. Otto totiž spolu s lordem velitelem Královské gardy Cristonem Colem utajili jeho smrti a korunovali Ottova nejstaršího vnuka jako Aegona II. A jakmile se o tom všem dozvěděla Rhaenyra, rozpoutala se válka.
 |
| zdroj |
Hightowerové v ní přirozeně stáli za zelenými, Aegona II. podporovala jeho matka, jeho dědeček Otto, dále strýc ser Gwayne Hightower, zástupce velitele Městské hlídky Králova přístaviště, Ottův bratr lord Ormund, velitel zelené armády Roviny, a serové Bryndon a Hobart Hightowerové. Ovšem i černí měli ve svých řadách důležité osoby. Jednak se na jejich stranu přidali i někteří vazalové Hightowerů, konkrétně Costayneové, Mullendorové a Beesburyové, jednak je neochvějně podporovali mocní námořníci Velaryonové, a hlavně je vedl zkušený princ Daemon, který byl s Ottou na kordy už delší dobu.
Daemon se přitom neštítil ničeho. Když po Aegonově korunovaci odletěl princ Aemond vyjednat spojenectví do Bouřlivého konce a setkal se tam s Lucerysem, jehož Rhaenyra náhodou vyslala ve stejný čas, došlo mezi nimi k potyčce a Lucerys v ní padl. Daemon pak vyslal nájemné vrahy Krve a Sýra, aby se straně zelených pomstili. Ti využili toho, že se královna vdova Alicent přestěhovala do Pobočníkovy věže, kde ji každý večer navštěvovala Aegonova sestra a královna Helaena s jejich dětmi, zabili Alicentinu komornou, Alicent samotnou svázali, zabili před jejíma očima malého prince Jaehaeryse a Helaenu nechali přijít o rozum.
Otto se proto rozhodl vyhledat co nejvíc Daemonových nepřátel. Podařilo se mu spojit s Královstvím Tří dcer, aliancí Myru, Tyroše a Lysu, proti níž Daemon kdysi válčil na Kamenoschodech. To vyslalo své lodě a prolomilo blokádu Černovodného zálivu. Ovšem ani tehdy nebyl zcela úspěšný. Než totiž Království Tří dcer konečně vyrazilo do útoku, zabralo vyjednávání delší čas a Aegonovi II. se zdála Ottova diplomacie příliš pomalá. Zvlášť, když Daemon stihl během té doby zabrat Harrenov a získat na svou stranu mnoho urozených. Vyměnil ho proto za Cristona Colea, a když byl nucen utéct z hlavního města, protože ho dobyla jeho protivnice, byl Otto rovnou prvním, kdo jako zrádce přišel o hlavu.
Rhaenyra tehdy ušetřila jen Alicent, prý kvůli památce svého otce, který ji kdysi miloval. Což pro Alicent nejspíš nemělo pozitiva. Musela sledovat smrt svých dětí – Daerona a Aemonda ve válce, Aegonovu otravou a Helaeninu sebevraždu, a i svých vnoučat, a když nakonec přežila i Rhaenyru, stejně zemřela v zajetí na epidemii zimní horečky. A ani ostatní Hightowerové nedopadli lépe. Lord Ormund, Ottův synovec, vedl armádu Roviny, ovšem během bitvy na Medovíně se ocitl v kleštích mezi armádou lorda Thaddeuse Rowana a bastarda Toma Květiny na jedné straně a sera Alana Beesburyho, lorda Alana Tarlyho a lorda Owena Costaynea na druhé straně a nebýt jeho panoše, prince Daerona s jeho dračicí, drtivě by prohrál.
Daerona pak za jeho hrdinství pasoval na rytíře a pokračoval s armádou ke Královu přístavišti, až se dostali k městečku Tumbleton, odkud proti nim vyjel lord Roderick Dustin se svými Zimními vlky. Byli sice v desetinásobné přesile, ale divocí Seveřané se tím nedali zastrašit a protivníky rozdrtili. Například sám lord Roderick, i když v zápalu bitvy přišel o ruku, zabil Ormunda i jeho bratrance sera Bryndona.
Armáda zelených se pak bez vedení zasekla v Tumbletonu. Do čela se dostal šedesátiletý ser Hobert Hightower, jenže ten do té doby velel jen koloně se zásobami a podle toho také jeho vedení vypadalo. Jediné, co zvládl, bylo zbavení se jednoho z neurozených dračích jezdců, kteří začali vznášet nesmyslně vysoké požadavky na svou odměnu, konkrétně Ulfa Bílého. Ale alespoň o jeho odhodlání se nedá pochybovat. Protože když Ulf vyjádřil podezření o otráveném víně, jež mu Hobert přinesl, Hobert se ochotně napil jako první, aby ho přiměl udělat totéž, a oba po chvíli zemřeli.
Proto se stal lordem teprve patnáctiletý Lyonel, kterému připadla péče o Staré město, Vysokou věž a jeho mladší sourozence Martyna, Garmunda a Bethany. Také se už stihl oženit, ovšem jeho manželka zemřela při porodu a ku pomoci mu zůstala jen mladá Samantha Tarly známá jako lady Sam, druhá manželka Lyonelova otce. A to se ukázalo jako klíčové. Když totiž Rovina po událostech v Tumbletonu prakticky ztratila možnost do války zasáhnout, oba válčící sourozenci zemřeli a lord Corlys Velaryon rozeslal po říši návrhy míru, Lyonel zprávu roztrhal a přísahal, že odpoví krví. Ale Sam to viděla jinak. Podle šaška Hříbečka dovolila Lyonelovi, jenž po ní pokukoval, aby ji svedl, a přiměla ho tak souhlasit s mírem a slíbit jí sňatek. Ostatně, sama byla z rodu, který podporoval Rhaneyru. Jen velmistr Munkun má za to, že Lyonelovi nic jiného nezbylo, protože Tyrellové skončili s dosavadní neutralitou a Garmund byl tou dobou ve Vysoké zahradě.
Ale něco na Hříbečkových postřezích možná bude. Lyonel po válce totiž oznámil svůj úmysl se s ovdovělou Sam oženit. Což ale tehdejší Nejvyšší septon označil za formu incestu a odmítl. Lyonel tak zůstal se Sam jako se svou milenkou, žili spolu třináct let, měli šest dětí a Lyonel nejspíš bral Sam jako rovnou právoplatné manželce. Nepřipadal pro něj v úvahu sňatek s lady Baelou Targaryen, ač ho královský dvůr zvažoval (naopak se později blízce spřátelil s jejím manželem), klidně Sam vzal na korunovaci Aegona III., na jeho první svatbu, bez ohledu na to, jak skandální takový kousek byl nebo na to, že s nimi odmítl Nejvyšší septon sdílet cestu, a na volbu Aegonových regentů.
Nejvyššího septona tím pochopitelně rozčílil. Takže nařídil Sam opustit Lyonelovu postel a přidat se k tichým sestrám. Což odmítla, takže ji označil za nestoudnou cizoložnici a zakázal ji vkročit do Hvězdného septa, dokud neučiní pokání. Načež Sam slavně do septa vjela na koni, řka, že o kopytech nemluvil, a požadovala, aby bylo zavřené pro všechny, když je i pro ni, tudíž ho donutila zákaz zrušit. A později, když byl zvolen nový Nejvyšší septon, zrušil edikt svého předchůdce a umožnil tak Lyonelovoi, aby si Sam konečně vzal a legitimizoval jejich děti.
Hightowerové v pozadí
Možná pro takové těžké ztráty během Tance draků a Lyonelovy starosti s vlastním domácím životem se Hightowerové od té doby drželi zpátky a hleděli si spíš vlastních záležitostí. Akorát Garmund Hightower se ještě oženil s Rhaenou Targaryen (Baelinou sestrou), dcerou prince Daemona z druhého manželství s Leanou Velaryon, a měl s ní šest dcer.
Když ale po několika generacích pozvedl prapory Daemon Blackfyre, legitimizovaný bastard Aegona IV., a pokusil se získat trůn svého polovičního bratra Daerona II., nepostavili se při žádné z pěti rebelií za žádnou ze stran a vazby si drželi na obě. Ostatně, tehdy neměli bližší vztahy k nikomu z Targaryenů. Pouze během posledních let vlády Aegona IV. byl pobočníkem lord Jon Hightower, který ke dvoru přivedl poslední královu milenku Serenei z Lysu, jež králi porodila Shieru Hvězdu moře.
To jim však dovolilo znovu začít pracovat na shromažďování bohatství a vědomostí, s malou překážkou v podobě epidemie šedého moru. Kvůli němu tehdejší lord Quenton Hightower nařídil uzavřít brány Starého města, pálil všechny lodě a nechával zabít každého, kdo se pokusil utéct, aby zajistil, že se mor nerozšíří. Akorát, že to se zrovna moc nelíbilo lidem, a když jeho opatření povolila, stáhli ho i s jeho synem z koně a oba je zabili.
Nová doba
Teprve během Robertovy rebelie měli Hightowerové důvod zvolit si zase jednou válečnou stranu, ač se na jejím vzniku alespoň oficiálně nijak nepodíleli. Neoficiálně možná. Zimohradským mistrem byl totiž v té době Walys, bastard lady Hightower a některého z arcimistrů, a lady Barbrey Dusin věří, že to on přivedl lorda Rickarda Starka k jižanským ambicím, naplánoval s ním spojení jeho dětí s jižanskými rody a odstartoval tak celý konflikt.
Ovšem i kdyby byl mistr Walys obviňován neprávem, další želízko v ohni Hightowerové měli i bez něj. Lordem velitelem Královské gardy Aeryse II. byl ser Gerold Hightower, Bílý býk, strýc nynějšího lorda Leytona, a jeho rodina zůstala během bojů loajální králi jako většina Roviny. Gerold už byl tehdy poměrně starý. Lordem velitelem se stal po smrti sera Duncana Vysokého při tragédii v Létohradu, tedy po korunovaci Aerysova otce, už během války Devítigrošových králů velel královské armádě a po ní přijal mezi své bratry Barristana Selmyho. Navíc delší dobu trpěl po zranění utrpěném při incidentu v Královském lese. Tehdy doprovázel princeznu Eliu Martell, když je přepadlo Bratrstvo z Královského lesa a psanec Ulmer se pokoušel ukrást princezně polibek a klenoty.
Při turnaji v Harrenově také mezi své bratry přijal Jaimeho Lannistera, sledoval brutální smrt lorda Rickarda Starka a jeho syna Brandona, což zahájilo celou rebelii, a po bitvě zvonů mezi armádou Roberta Baratheona a královskou armádou byl poslán najít prince Rhaegara, který se tou dobou skrýval s Lyannou Stark.
To se mu podařilo, i když nikdy nikdo nezjistil, jak ho našel, a zatímco se Rhaegar vrátil do hlavního města a vyjel do své osudové bitvy, Gerold zůstal v Rudých horách u Věže radosti s bílými bratry Arthurem Daynem a Oswellem Whentem. Kde strážili Lyannu Stark a kde všichni tři zemřeli při souboji s Nedem Starkem a jeho šesti společníky.
 |
| zdroj |
A protože tehdy už skončilo i obléhání Bouřlivého konce, kde se soustředila většina sil Roviny, a válku vyhráli rebelové, museli i Hightowerové pokleknout před novým králem Robertem I. Baratheonem. To je také ušetřilo dalších těžkostí, takže i v současnosti nadále štědře podporují Citadelu i církev, jsou stejně bohatí jako Lannisterové a mohou shromáždit třikrát tolik mužů jako jiní vazalové Tyrellů, protože mají vlastní vazaly, stejně jako posádku Starého města. K tomu mají i vlastní flotilu s vlajkovou lodí čtyřpalubní válečnou galérou Čest Starého města.
Nekončí tím však jejich dopad na příběh. Hned po Greyjoyově rebelii se lord Leyton vydal na oslavný turnaj v Lannisportu a vzal s sebou i zlatovlasou dceru Lynesse. Ta se nechala okouzlit vítězem turnaje Jorahem Mormontem, jenž ji korunoval královnou lásky a krásy, a hned po turnaji se za něj provdala a odcestovala s ním na Medvědí ostrov. Jenže chudoba ostrova a Lynessina touha udržet si standard lady z bohaté rodiny nakonec dohnala Joraha k dluhům a k tomu, že se pokusil otrokářům prodat pochytané pytláky. Oba pak museli utéct do Svobodných měst, když se o tomto skutku dozvěděl Jorahův lenní pán Ned Stark a odsoudil ho k smrti, neboť otrokářství je v Západozemí zapovězené.
Tam se Jorah dál zadlužoval, Lynesse se seznámila s obchodním princem Tregarem Ormollenem z Lysu a nakonec manžela postavila před hořkou volbu. Buďto padne do otroctví pro dluhy, nebo zmizí a nechá Lynesse Tregarovi jako konkubínu. Jorah pochopitelně zvolil druhou možnost a Lynesse je nyní nejmocnější z Tregarových konkubín a bojí se jí i jeho vlastní manželka.
Podobnou smůlu měl i Leytonův nejstarší syn Baelor, který se ještě před pádem Targaryenů zalíbil princezně Elie Martell. Během cesty do Casterlyovy skály totiž princ Oberyn a jeho sestra navštívili Staré město a Elia se zakoukala do Baelora, ovšem od chvíle, kdy se v její přítomnosti ubzdil a Oberyn si z něj začal dělat legraci, už ho nedokázala brát jako vážného nápadníka.
To Leytonova jiná dcera, stříbrovlasá Alerie, měla v životě více štěstí. Provdala se za Maceho Tyrella a stala se matkou současné (v knize) královny Sedmi království. I když na začátku války pěti králů rozpoutané mezi Seveřany, Joffreym Baratheonem a jeho strýci Stannisem a Renlym, to vypadalo ještě jinak. Hightowerové se totiž spolu s Tyrelly přidali na stranu Renlyho, který se prohlásil králem, a teprve po jeho pádu se přihlásili k Joffreymu a Lannisterům. Čímž si dopomohli k pozemkům některých poražených.
Avšak to už současný lord Leyton dávno platil za podivína. Deset let nevyšel z Vysoké věže, kde má spolu se svou nejstarší dcerou Malorou studovat tajemství a kouzla (k tomu jim je možná užitečný i Leytonův syn Gunthor, který nějakou dobu studoval v Citadele a naučil se Letní jazyk). Nevyhnal ho z ní přitom ani Euron Greyjoy, který v knihách zabral Štítové ostrovy v ústí Klikatice a zaútočil na Rovinu. Pouze své syny pověřil stavbou lodí, opevňováním přístavu, výcvikem mužů a kontaktováním Lynesse, přes kterou doufá najmout žoldáky ze Svobodných měst. Jestli se mu to však povede nebo zda najde nějakou nečekanou zmínku v knihách, mezi mistry v Citadele či septony v Hvězdném septu stále zůstává ve hvězdách.
Členové rodu Hightowerů na začátku ságy:
- lord Leyton Hightower, zvaný Stařec ze Starého města, Hlas Starého města, lord Přístavu, lord Vysoké věže, Obránce Citadely, Maják jihu
- lady Rhea Florent, čtvrtá manželka Leytona
- ser Baelor Hightower, zvaný Jasný úsměv, Oberynem Větropuch, nejstarší syn a dědic Leytona
- lady Rhonda Rowan, manželka Baelora
- lady Malora Hightower, zvaná Šílená panna, nejstarší dcera Leytona
- lady Alerie Hightower, dcera Leytona, manželka lorda Mace Tyrella, matka Willase, Garlana, Lorase a Margaery
- ser Garth Hightower, zvaný Šedoocel, syn Leytona
- lady Denyse Hightower, dcera Leytona, manželka sera Desmonda Redwynea, matka Denyse
- lady Leyla Hightower, dcera Leytona, manželka sera Jona Cuppse
- lady Alysanne Hightower, dcera Leytona, manželka lorda Arthura Ambrose
- lady Lynesse Hightower, dcera Leytona, manželka sera Joraha Mormonta, konkubína Tregara Ormollena
- ser Gunthor Hightower, syn Leytona
- lady Jeyne Fossoway, manželka Gunthora
- ser Humfrey Hightower, syn Leytona
Žádné komentáře:
Okomentovat