zdroj |
Nejpravděpodobněji se tedy Ifequevron ukrývali v severním Essosu mimo dosah Ibbeňanů ještě relativně nedávno, po zkáze Valyrie, kdy tam právě vtrhli Dothrakové. Ti pak zničili spoustu království v centrálním Essosu. Ale prý se stranili zemí, kde měli Ifequevron žít, ať už kvůli úctě pro lesní lid, nebo strachu z jejich moci. Teprve, když i oni uznali, že záhadná rasa úplně zmizela, začali útočit na Ibben a téměř úplně vyhnali Ibbeňany z kontinentu.
Domněnkám Dothraků dále nasvědčují spisky obchodníka a dobrodruha Bryana ze Starého města. Podle něj dnešní Ibbeňané nikdy lesní lid neviděli, přestože jim zůstala malá kolonie v lesích. Dosud ale věří, že požehnají těm domovům, kde pro ně přes noc nechají jako oběť lístky, kámen a vodu.
A vzpomínka na ně nezmizela ani mezi ostatními kulturami. Dosud širé lesy na severním pobřeží Essosu většina lidí označuje jako království Ifequevron, namísto mnoha jiných jmen, které jejich různé části získávaly podle toho, jak tyto země měnily pána. A nalézt tam jde i jedno staré sídliště Ifequevron pojmenované Dothraky Vaes Leisi, Město duchů.
Rozhodně přitom nejde o místo, které by nikoho nezajímalo. Tato podivná rasa nadchla nejednoho mistra a dokonce i některé urozené průzkumníky. Například první Západozemec, jenž království Ifequevron navštívil a popsal tamější stromy s rytinami, strašidelné jeskyně a podivné, nepřirozené ticho, byl slavný lord Corlys Velaryon.
Žádné komentáře:
Okomentovat