Tento článek obsahuje zjednodušenou historii království a regionu Údolí v Západozemí od počátku záznamů do začátku ságy. Podrobnosti jsem se rozhodla nechat do článků o jednotlivých rodech a místech, o kterých se zde zmiňuji, a toto je tedy jen základní přehled.
Úsvit Údolí
Jako všude jinde v Západozemí se po dlouhé době vlády obrů a dětí lesa dostali na konci úsvitu věků do Údolí První lidé a po válce s dětmi, po uzavření míru, po němž nastal věk hrdinů, a zdolání Dlouhé noci, během níž došlo k invazi Jiných (bílých chodců), začali budovat svá vlastní horská království. Jenže kvůli obtížnému terénu bylo i tak Údolí řídce obydlené a velice rozdrobené.
Existovali tehdy králové Prstů, bronzoví králové Royceové údajně pocházející z doby úplně prvních osadníků, králové Věrných mužů Shettové a i další drobní vladaři a rozhodně mezi sebou neměli dobré vztahy. Také měl existovat Gryffí král, král Hor z Obrova kopí, legendární postava Údolí. Není sice známo, proč měl ve znaku toto bájné zvíře, ale je součástí mnoha příběhů, stejně jako jeho nepřítel, Okřídlený rytíř. I když o něm jsou informace velmi rozporuplné.
Tento rytíř a vůdce Prvních lidí měl létat na obřím sokolovi, přátelit se s obry a mořskými lidmi, mít za ženu dítě lesa a na povel armádu orlů, s jejichž pomocí měl získat Údolí zabitím Gryffího krále. Podobný příběh však existuje o Sokolím rytíři Artysi Arrynovi, který měl zabít krále Hor, a podle mistra Yandela zpěváci obě postavy smotali dohromady. Před příchodem Andalů totiž rytíři v Západozemí neexistovali a sokolové jsou víc spojováni s Arryny, jejichž legendy možná navázaly na sjednocení obou postav, když tvrdí, že Okřídlený rytíř vyhnal První lidi z Údolí. Těžko tedy mohl být jak jejich vůdce tak protivník.
A podle arcimistra Perestana je to rovnou příběh odvozený od dračích jezdců a Okřídlený rytíř je stejně legendární postava jako Bran Stavitel, Noční král nebo Lann Chytrý. Lidé, jež mohli existovat, ale jež časem úplně změnily stovky pověstí, které se na ně nabalily.
Ať už ale Okřídlený rytíř existoval nebo ne, určitě existoval Artys Arryn, jenž se do historie nesmazatelně zapsal během invaze Andalů. Údolí bylo totiž vzhledem k blízkosti Andalosu na druhé straně Úzkého moře, odkud Andalové vyrazili, první území, jaké dobyli, a to nepotřebovali ani organizovaný útok.
Bronzem proti železu
Už zmínění králové Prstů, Dywen Shell a Jon Brightstone, toužili porazit svého rivala, a tak si najali andalské válečníky, fanatické muže bojující železem místo bronzem. Jenže to byla chyba. Najatí muži se proti nim obrátili, do roka umučili a sťali Jona a upálili Dywena v jeho vlastní síni, andalský rytíř Corwyn Corbray si vzal Jonovu dceru za manželku a Dywenovu ženu za milenku, zabral jejich země a prohlásil se lordem Pěti prstů.
Jenže sám během bitvy padl, údajně rukou Gerolda. Ten si pak přivlastnil jeho korunu, Osgoodova dědice zavřel v ložnici, dokud nepřivedl svou manželku do jiného stavu, a nechal ho zmizet z historie. Město racků proti němu pak sice povstalo, ale Gerold protesty brutálně potlačil, popravoval muže, ženy i děti a jejich těla házel do zálivu krabům, a potom, už během nerušené vlády, zajistil prosperitu města, takže Andalové postoupili zase o krok výš.
 |
| zdroj |
Několik Andalů pak skutečně porazili. Třeba Qyla Corbraye, samozvaného krále Prstů, nebo krále východního Údolí, Kladivo z hor. Ale když došlo k poslednímu střetu, bitvě Sedmi hvězd, neměli šanci. Artys Arryn sestavil velkou armádu, ke které se přidali i Corbrayové, Ruthermontové nebo Děsivý Torgold Tollett, obří muž se sedmicípou hvězdou vyrytou do hrudi, jenž údajně neznal bolest nebo strach a do bitvy vyjížděl se smíchem a do pasu nahý. Načež se rozpoutal masakr.
Robar se pokusil opevnit na úpatí Obrova kopí, ale přesto čelil velkým ztrátám, často hlavně kvůli Torgoldovi. Ten třeba i přes vážná zranění usekl ruku lordu Redfortovi, a když se ho pokusila proklít Ursula, přeskočil na jejího hřebce, vzal ji za obličej a utrhl jí hlavu. Teprve poté ho Robar zabil. Také docela snadno zabil válečníka v zářivé přilbici Sokolího rytíře a překvapeně si myslel, že má nakonec vyhráno. Ale až pozdě si uvědomil, že to nebyl ten pravý.
Skutečný ser Artys, rodák od Obrova kopí, provedl pět set rytířů přes horu a už tak oslabené První lidi napadl zezadu. Mnoho jich pobil, padl i Robar, ač se neví, zda ho zabil on, lord Ruthermont, Luceon Tampleton nebo Jaime Corbray, protože ti všichni si onu zásluhu připisovali. Vláda Prvních lidí skončila a poražení se buď vzdali nebo utekli do hor. Artys Arryn tak získal úrodné údolí, od těch dob Údolí Arryn, a založil nový královský rod Hor a Údolí, který vládl dalších údajných 6 000 let a dodnes je jednou z nejstarších linií andalské šlechty v Západozemí.
Arrynové se pak hodně zaměřili na obchod. Někteří z nich se dokonce začali ženit s obchodníky z Města racků, což dalo vzniknout vedlejší, ale bohatší větvi rodu. K tomu Artysův vnuk Roland I. položil základy zámku Orlího hnízda. V dětství byl totiž v pěstounské péči s jiným andalským králem v centrálním Západozemí, hodně cestoval, a když viděl architektonické skvosty Starého města a Lannisportu, cítil, že jeho vlastní sídlo, Měsíční brána, je ubohá a ošklivá.
Chtěl ji proto strhnout, ale když se „nové“ horské klany, tedy nepoddajné rody Prvních lidí vyhnané z králoství, vydaly v zimě hledat do Údolí jídlo, uvědomil si, že už tak je až příliš zranitelný. Jeho manželka Theora Hunter mu k tomu připomněla, jak jeho dědeček porazil Robara útokem z výšky a Roland dostal nápad. Vybral nejvyšší dostupný bod Obrova kopí a nechal na něm stavět zámek tak, aby každý, kdo kdy zaútočí na Arryny, dostal stejnou odpověď jako Robar.
Jenže dokončený ho nespatřil. Jednou ho přepadl klan Barevných psů, strhli ho z koně a rozbili mu lebku. Teprve jeho pravnuk Roland II. ve stavbě mírně pokročil. Jen mírně. Víc miloval válku a ženy a brzy mu na obojí došly peníze. Vpadl proto do království Řek a Kopců, kde doufal získat snadnou kořist, ale ukázalo se to těžší, než se zdálo. Porazil totiž několik menších říčních králů, avšak Tristifer IV. Mudd, Kladivo spravedlnosti, rozdrtil jeho. A když Roland utekl k jednomu ze svých spojenců, byl zrazen, dotažen k Tristiferovi a zkrácen o hlavu.
Nicméně ho moc lidí neoplakávalo. Sokolí korunu zdědil jeho bratr Robin a ten na stavbě impozantního sídla pracoval s větší péčí. A stejné péče se v dalších generacích dočkala i bezpečnostní opatření, protože král Osric V. Arryn upravil slavnou Krvavou bránu střežící vstup do původního Údolí Arryn do nynější neporazitelné podoby.
A králové Hor a Údolí nelenili ani co se týkalo rozšiřování území. Velmi rychle se z původního Údolí Arryn dostali přes celý region od pobřeží k úpatí Měsíčních hor. Hugh Arryn přezdívaný Tlustý pak dobyl ostrov Oblázek, jeho vnuk Hugo Nadějný původně samostatné ostrovní království Cecky a Alester II. Arryn se oženil s Arwen Upcliff, čímž získal Čarodějný ostrov.
Složitější situace byla s dosud samostatnými ostrovy Tři sestry. Když totiž došlo před 2 000 lety k jejich „znásilnění“, tedy brutální invazi Starků, zdejší pirátští králové si s útočícími Seveřany nedokázali poradit. Slíbili proto věrnost a odevzdání svých titulů do rukou Arrynů za pomoc. Mathos II. Arryn tehdy jejich žádost vyslyšel, protože zvěrstva páchaná králi Severu měla být nepředstavitelná, a rozpoutal válku přes vodu, jež se protáhla na údajných tisíc let.
Mathosova žena byla přesvědčená, že je to zbytečné, jenže on jí odvětil, že raději bude mít za souseda piráta než vlka, a odplul do Sestrova se stovkou válečných lodí. A protože se už nevrátil, v bojích pokračovaly generace jeho potomků. Někteří slavili úspěchy – Starý sokol Osgood Arryn obléhal severské Vlčí doupě a jeho syn Oswin Spár ho vypálil. Ale i přes veliké ztráty si až za dlouho obě strany uvědomily marnost bojů, Starkové válku vzdali, když se „Vlk probral jako ze sna a uvědomil si, že je to jen kamínek mezi zuby, odkud ho vyplivl a odkráčel pryč“ a Arrynové z ní vyšli bohatší o ostrovy.
Museli se sice ještě bránit proti otrokářům z Volantisu, Železným a pirátům z Kamenoschodů a Baziliščích ostrovů, a když se centrální Západozemí stalo součástí království Ostrovů a Řek, čelili třikráte králi Halleckovi Hoaremu. Avšak ten se pokaždé rozbil o Krvavou bránu a jejich vláda nikdy nezakolísala. Dokud se v Černovodném zálivu jižně od Údolí nevylodil Aegon Targaryen.
Draci v Údolí
Tehdy Údolí vládla Sharra Arryn, Květina Údolí, údajně nejkrásnější žena Západozemí, jako regentka svého syna Ronnela. Okamžitě si uvědomila hrozbu dračích lordů, když prohlásili svůj úmysl sjednotit celý kontinent pod svou vládu, a i když byla starší než Aegon, nabídla mu manželství, pokud udělá jejího syna svým dědicem. Už dvakrát ženatý Aegon ale odmítl, nevyhověl jí ani ohledně požadavků na země kolem Zeleného bodce, jež si žádala za pomoc, kterou by Aegonovi poskytla proti království Ostrovů a Řek, a brzy se tak ocitla ve válce. Až příliš brzy.
Údolí bylo totiž z velkých samostatných království opět zasaženo jako první, a to při bitvě ve vodách Města racků. Tu i přes ztrátu flotily vyhráli Arrynové za pomoci flotily z essoského města Braavos. Jenže poté musela Sharra na chvíli na nebezpečí z jihu zapomenout, protože se rozpoutala rebelie na Třech sestrách, jež se pokusily vybojovat nezávislost, a nakonec se Údolí přidalo do nové říše úplně nečekaně.
 |
| zdroj |
Visenya Targaryen věděla, že armáda Arryny nezdolá. Vyletěla proto na Vhagar do Orlího hnízda, kde byl jen chlapecký král Ronnel, když jeho matka organizovala obranu v Krvavé bráně. Malý, naivní král byl nadšený z dračice, chtěl se proletět, ochotně Visenye předal moc, a když dorazila Sharra, nezbývalo už nic jiného, než pokleknout. A tehdy se Údolí stalo součástí Sedmi království a Arrynové obránci Údolí a strážci Východu.
Ronnel se v následujících letech během politického stmelování nových pořádků oženil s dcerou Torrhena Starka, krále, který poklekl, a vypadalo to, že může začít nová éra i pro Údolí. Jenže místo toho začala rebelie Ronnelova bratra Jonose Bratrovraha. Většina Údolí o nové problémy nestála, takže se ho lord Royce pokusil zastavit. Jonos reagoval prohozením Ronnela měsíčními dveřmi, jimiž v Orlím hnízdě popravují odsouzené. Situaci musel na svém drakovi přiletět uklidnit až Maegor Targaryen, který vzbouřence nemilosrdně popravil, a vlády se po svém vzdáleném bratranci ujal Hubert Arryn, jenž se stejně jako jeho potomci snažil vztahy s Targaryeny napravit. Někdy k dobru říše, někdy ne tak docela.
Další z lordů, Rodrik, se například oženil s princeznou Daellou, dcerou krále Jaehaeryse I. Spolu měli lady Aemmu Arryn, a ta si vzala krále Viseryse I., svého bratrance. Jenže bohužel, z jejich svazku vzešlo jediné dítě, které se dožilo dospělosti – princezna Rhaenyra, a Aemma sama zemřela při porodu. Viserys se tak znovu oženil, aby měl další děti. A právě tato situace vedla ke zničující občanské válce Tanci draků, který rozpoutali Rhaenyra a její poloviční bratr Aegon.
Údolí reprezentované lady Jeyne Arryn samozřejmě podporovalo Rhaenyru. Vyslalo do bojů své muže, ač na jeho hornaté území žádná nepřátelská armáda nedorazila, a Jeyne část války rovněž hostila a chránila Rhaenyřina syna a jeho nevlastní sestru a zároveň snoubenku. A i když se Údolí vítězství tak docela nedočkalo, protože během války zemřeli jak ona, tak Aegon II., určité zadostiučinění přišlo. Na trůn nakonec usedl Rhaenyřin poslední syn, nezletilý Aegon III., a Jeyne a Corwyn Corbray se stali jedněmi z jeho regentů.
Později zase, když Daemon Blackfyre, bastardí bratr krále Daerona II., rozpoutal První Blackfyrovu rebelii, aby uchvátil trůn, zůstalo Údolí loajální králi. Připojili se proto k němu do osudové bitvy na Rudém poli, kde byl vážně raněn lord Donnel Arryn a kde lord Gwayne Cobray (jenž si možná právě tehdy najal žoldáka Baeliše z Braavosu) svedl hodinový souboj s Daemonem. Což ho natolik zdrželo, že stihly dorazit posily a mohly Daemonovu armádu rozdrtit. Lordi Údolí tak nečelili represím a dokonce se vyhnuli i následující epidemii Velké jarní nemoci, když včas zablokovali vstup do svého regionu.
Lady Alys Arryn proto mohla být už třetí z Arrynů, kdo uzavřel sňatek s královským rodem, když si vzala prince Rhaegela Targaryena a měla s ním tři děti. Jenže její manžel byl bláznivý, jejich syn velmi brzy zemřel, Železného trůnu se nedočkali. Místo jejich rodové větve se ho ujal Rhaegelův bratr Maekar, z jehož prapotomků nakonec vzešel šílený Aerys II. A za jeho vlády se Údolí a Targaryeni střetli naposledy a osudově.
Rebelové z Údolí
Poté, co Aerysův syn, korunní princ Rhaegar, zmizel s lady Lyannou Stark a její nejstarší bratr a otec doplatili životem na snahu přivést ji zpátky domů, nařídil král popravu i Lyannina dalšího bratra Eddarda a jejího snoubence Roberta Baratheona, kteří byli oba v pěstounské péči Jona Arryna. Ten odmítl uposlechnout, oba mladé muže měl rád a královo jednání mu přišlo v rozporu s povinnostmi lenního pána, vztyčil zástavy k revoltě a svolal vazaly.
 |
| zdroj |
Ne všichni ho vyslyšeli. Marq Grafton z Města racků odmítl odepřít poslušnost králi a v Údolí se tak odehrála první bitva celé rebelie, jež nese Robertovo jméno, když Jon a Robert vpadli za hradby města a Marqa porazili. A stejně tak proti nim nejprve bojoval i Lyn Corbray, který se ke svému lordovi přidal až později a zabil prince Lewyna Martella z Královské gardy v bitvě u Trojzubce, kde Robert zabil i Rhaegara a rozhodl tak o vítězství rebelů.
Ovšem jednoznačně příznivý výsledek pro Údolí rebelie neměla. Zdejší rytíři stáli na vítězné straně a jejich lord Jon se stal pobočníkem nového krále. Jenže o život přišli všichni jeho dědicové. Už docela starý Jon neměl děti, jeho synovec Elbert byl jedním ze společníků Brandona Starka a zemřel s ním v Králově přístavišti (dalším takovým byl Kyle Royce z Údolí), a jeho vzdálený bratranec Denys padl v bitvě zvonů proti royalistům. A přestože se Jon už během války dočkal i nevěsty, lady Lysy Tully, díky níž upevnil vztahy Údolí a Říčních krajin, nezískal od ní víc než jednoho nemocného syna. A celé Údolí marně hledající nového Sokolího rytíře by tak snadno mohlo přijít s další rebelií. Ostatně, dosud tam vždycky revoluční meče řinčely jako první.
Žádné komentáře:
Okomentovat