Princezna Elaena Targaryen se narodila v roce 150 po dobytí Západozemí Targaryeny jako páté a poslední dítě Aegona III. a královny Daenaery Velaryon. Měla o sedm a šest let starší bratry Daerona a Baelora, a o pět let a tři roky starší sestry Daenu a Rhaenu a je jediná ze svých sourozenců, o kom je známo, že vlastnil dračí vejce, ačkoli za jejího života draci už vyhynuli. Jeho kamenitá skořápka měla stejnou barvu jako její vlasy, tedy platinově bílou se zářivým zlatým pruhem, a byl to její nejopatrovávanější majetek.
Jako malá prý nebyla tak pohledná, jako její sestry. V jedenácti byla hubený, neobratný, kostnatý, chvíli plachý, chvíli okouzlující prcek. Ale jak rostla, prý i její vzhled vyzrával a dokonce byla hezčí v sedmdesáti než sedmnácti. Měla světle šeříkové oči, úzké rty, často zlobně zamračené, platinově bílé vlasy s jasným zlatým proužkem uprostřed, velice neobvyklé i na Targaryeny, vždy stažené a zapletené jako korunku. Tedy nejprve, v dospělosti nosila krátké. V dětství se ráda oblékala do černé jako Daena, která tím zase dávala najevo obdiv k otci, a také měla něco z její svéhlavosti, což se ukázalo hlavně, když vyrostla. A byla vychytralá, velice inteligentní, především si uměla poradit s penězi.
 |
| zdroj |
Daeron neměl děti, tudíž po něm trůn zdědil Baelor s Daenou jako královnou. Baelorovi ovšem už nikdo nemohl formálně bránit v jeho touze následovat církev. Krátce po svém nástupu na trůn přesvědčil Nejvyššího septona, aby zrušil jeho manželství, a rozhodl se zabránit tomu, aby Elaena a ostatní sestry pokoušely jeho nebo další muže u dvora ke „smrtelnému hříchu chtíče“, a ochránit jejich nevinnost před ničemností světa. Jejich pobyt omezil na nové komnaty v samostatné části Rudé bašty zvané Dvůr krásy, ale mnohem častěji Panenské komnaty, kam se za nimi moc lidí podívat nesmělo.
Bylo to pohodlné vězení v dlouhé budově za královským septem, princezny měly k dispozici vše, co potřebovaly, včetně dvorních dam (například Barbu Bracken, která se později stala milenkou Aegona IV.). Nicméně stále vězení bez možnosti pohybu alespoň po zbytku hradu. Na to také sestry někteří zvali Panny ve věži. A to především Daeně a Elaeně vadilo. Daena několikrát utekla, Elaena protestovala. Ustříhla si svůj dlouhý cop, o němž jí pořád říkali, že je to její vrcholná chlouba, a poslala ho Baelorovi v naději, že když se zbaví své krásy, nechá ji vyjít ven. Prosila dvůr, aby je propustili. Jenže nic nepomohlo a stejně jako ostatní sestry strávila v Panenských komnatách celou dekádu. Až do doby, kdy Daena na konci roku 170 porodila syna Daemona Vodského, aniž by prozradila otce (až po další více než dekádě se z něj vyklubal Aegon IV.).
To totiž nečekaně všechny vysvobodilo. Baelor se v zoufalých modlitbách vrhl do dalšího z půstů, jež na konci své vlády začal postupovat. Čtyřicet dní přijímal jen vodu a trochu chleba, jednačtyřicátý den ho našli zhrouceného před oltářem Matky a na začátku roku 171 zemřel.
Protože ani Baelor neměl děti a už ani bratry, okamžitým problémem se stala otázka nástupnictví. Elaenu a její sestry samozřejmě konečně pustili na svobodu a mezi některými poddanými i lordy převládal názor, že trůn by měl připadnout Daeně jako nejstaršímu žijícímu dítěti Aegona III. Podle zákonů Andalů by měla přednost před otcovými sourozenci a ostatními příbuznými s Rhaenou jako legitimním dědicem, alespoň prozatím. Na druhou stranu nad říší stále visela příliš živá vzpomínka na zničující občanskou válku tanec draků o Železný trůn mezi Aegonem II. a jeho poloviční sestrou Rhaenyrou, z níž vzešel konec draků a právě Aegon III. Mnozí nevěřili představě vládnoucí královny. Ani jedna sestra k tomu po letech v Panenských komnatách neměla žádné mocné spojence. Také ji považovali za příliš divokou, nezvladatelnou, svéhlavou.
Na přetřes opět přišly precedenty z Velkého koncilu v roce 101, kde zvítězil nárok Viseryse I. skrze linii jeho otce prince Baelona namísto nároku Laenora Velaryona skrze linii jeho matky princezny Rhaenys (v seriálu Rod draka rovnou místo nároku Rhaenys). I závěr tance draků, po němž převládlo přesvědčení, že na Želený trůn nemá usednout žena, dokud má mužské příbuzné. To už víceméně schválil i Elaenin otec a jeho dvůr. Proto nároky tří sester nevyslyšeli a trůn připadl jejich strýci Viserysovi II., jeho dědicem se stal jeho nejstarší princ Aegon se svou sestrou a manželkou Naerys jako budoucí královnou a z Dorne zachráněný Aemon jim zůstal v královské gardě.
Alespoň z Panenských komnat se staly jen další komnaty pro důležité dvořany a sestry se chopily příležitosti vybudovat si vlastní život bez Baelorových omezení. Rhaena se vydala podobně jako Baelor na cestu víry, stala se septou. Daena vychovávala Daemona, a tím dostupné zmínky o jejich životě zatím končí. Ovšem Elaena měla mnohem pestřejší budoucnost, přežila všechny své sourozence a vedla bouřlivý život.
Předně se zamilovala do jejich příbuzného lorda Alyna Velaryona, byť byl sám ženatý s Elaeninou tetou Baelou Targaryen (poloviční sestrou Aegona III.). Měla s ním nemanželský poměr a porodila mu dva bastardy, dvojčata Jona a Jeyne Vodské. Také doufala, že si ho vezme (v dostupných materiálech nejsou zmínky o závěru života Baely, tedy není známo, zda tehdy Baela ještě žila a jak realistická Elaenina touha byla), jenže se kolem roku 175 ztratil na moři. Takže se rok poté, ve svých pětadvaceti, uvolila provdat za jiného.
To už byl králem její bratranec Aegon IV. Elaena si vzala bohatého starého lorda Ossifera Plumma ze Západních krajin, jenž ovšem zemřel při svatební noci, prý když ji poprvé viděl nahou. I tak však Elaena otěhotněla a po devíti měsících porodila syna Viseryse Plumma. Samozřejmě to vyvolalo pochyby o Viserysově otcovství, nicméně se je nikdo neodvažoval vyslovovat nahlas a Viserys zůstal právoplatným Plummem s otcovými zeměmi a tituly. Nejspíš proto, že hlavním „podezřelým“ otcem byl právě Aegon IV., jenž měl podle povídaček Elaenu během svatební noci svést.
Elaena nicméně pravděpodobně nezůstala dlouho v sídle Plummů a nevládla jako Ossiferův regent, protože během vlády Aegonova nástupce Daerona II. se provdala podruhé, přičemž Daeron se na trůn dostal osm let po Elaenině svatbě, tedy si svého druhého manžela, lorda Ronnela Penrose z Pergamenů v Bouřlivých krajinách, mohla vzít nejdřív ve svých třiatřiceti a ne o mnoho později – měli ještě čtyři děti, Robina, Laenu, Jocelyn a Joy. Po Joy prohlásila, že když je sedm dostatečný počet pro bohy, je to i dost dětí pro ni. Ronnel byl přitom správce pokladny v Daeronově malé radě, a to umožnilo Elaeně získat značný vliv. Brzy totiž začalo být dobře známo, že vypočítavá Elaena je tou, kdo vykonává služby správce, zatímco Ronnel nemá na čísla zrovna nadání, a Daeron jí pevně věřil i s mnohými velice důležitými říšskými záležitostmi.
Přežila pak i Ronnela a nedlouho poté se provdala ještě potřetí, z lásky a ze své vlastní volby. S Daeronovým požehnáním si vzala Dorna, sera Michaela Manwoodyho z Králohrobu, jenž se ke královskému dvoru dostal spolu s královnou Myriah Martell poté, co se k Sedmi královstvím připojilo Dorne. Toho několikrát poslali do Braavosu a existují záznamy jeho korespondence s držiteli klíčů Železné banky Braavosu. Podepsané jeho jménem a s jeho pečetí, ale psané rukopisem podezřele podobným Elaeninu.
Ostatně byť Michael byl kultivovaný, velmi duchaplný a učený, Elaena si ho nezamilovala proto. Prý to byla jeho láska k hudbě a jak pro ni hrál na harfu. A když Michael zemřel, protože i jeho Elaena přežila, poručila vyřezat jeho podobiznu s harfou namísto s mečem a ostruhami rytíře.
Kdy zemřela sama, nebylo dosud řečeno. Patrně to bylo až po sedmdesátém roce jejího života, tedy někdy po roce 220. Ale její život vtiskl nesmazatelný otisk kromě dynastie Targaryenů rozhodně i do dalších koutů říše. Do rodu Plummů, jehož vzdálený příbuzný mezi žoldáky v Essosu dodnes tvrdí, že má kapku dračí krve a možná díky tomu se k němu docela přátelsky měl drak Viseryon. Do rodu Penroseů. Dokonce i své bastardy dokázala připravit na slušný život v Králově přístavišti – Jon se oženil, měl syna, ten si změnil jméno na Longwaters, aby ukázal, že on už není žádný bastard, jeho rodina pokračovala dál a jeden z jeho potomků je vrchním žalářníkem Rudé bašty a rád se chlubí svým původem u targaryenské princezny.
Žádné komentáře:
Okomentovat