Princ Maelor Targaryen se narodil v roce 127 jako třetí dítě prince Aegona Targaryena a jeho sestry a manželky Helaeny Targaryen po jejich dvojčatech Jaehaerysovi a Jaehaeře a stejně jako oni dostal dračí vejce. Jen se nestihlo vylíhnout. Jeho život byl celkově příliš krátký a drastický, než aby stihl projevit, jakým princem mohl být.
Poslední zelený princ
Zásadní zvrat nastal už třetí den třetího měsíce roku 129. Tehdy Maelor navštívil před spaním se svými sourozenci a matkou svého dědečka, krále Viseryse I., jenž jim vyprávěl smyšlený příběh, jak jeho děd Jaehaerys I. bojoval na dracích s divokými a obry, zatímco Maelorovi dal na hraní svůj prsten s perlou. Načež po jejich odchodu zemřel (v seriálu Rod draka byly okolnosti Viserysovy smrti stejně jako jeho stav výrazně změněny a Maelora seriál úplně vynechal).
 |
| zdroj |
Maelorovi byly jen dva, takže vůbec netušil, jaké turbulence se kolem něj dějí. Sotva rozuměl tomu, co se právě rozpoutalo. Přesto ho to mělo plně zasáhnout. Zatímco Viserys si přál, aby po něm na trůn nastoupila Maelorova teta Rhaenyra, Viserysova druhá královna Alicent Hightower a malá rada korunovali Maelorova otce Aegonem II. Z Jaehaeryse se tak stal korunní princ a Maelor se z pohledu zelených, jak si říkali, ocitl na druhé příčce dědické posloupnosti. Což nakonec rozpoutalo mezi polovičními sourozenci Rhaenyrou a Aegonem krutou válku.
Hned na začátku, než se rozhořely opravdové boje, Maelorův strýc Aemond zabil, ať už úmyslně nebo ne, prince Luceryse, jenž byl na druhé příčce posloupnosti podle Rhaenyřiných černých jako její mladší syn. A její tehdejší manžel, Maelorův prastrýc Daemon, přísahal pomstu, která téměř stála život přímo Maelora – totiž syna za syna.
Nějaký čas na to, stále ještě roku 129, se dva muži známí jen jako řezník a bývalý seržant městské hlídky (v seriálu stále aktivní) Krev (také Krvař) a krysař Sýr (také Syreček) vplížili do komnaty královny vdovy Alicent v Pobočníkově věži, kam se po smrti Viseryse přestěhovala. Helaena měla ve zvyku brát své děti při západu slunce za matkou, než půjdou do postele, což věděli. Zabili Alicentinu komornou, svázali Alicent, a když Helaena vešla s dětmi, Krev zatarasil dveře, zabil Helaenina strážného a Sýr popadl Maelora. Helaeně řekl, že jsou vymahači dluhů, a zeptal se, o kterého ze synů si přeje přijít.
Královna nabízela sebe. Odmítli. Musí to být syn. Když panikařila, nedokázala rozhodnout, Sýr na ni tlačil, ať se rozhodne, než se Krev začne nudit a znásilní Jaehaeru. Nebo zabijí všechny. Plačící Helaena tedy konečně zvolila dvouletého Maelora. Snad ve svém věku ještě nerozuměl tomu, co se děje, snad mělo být snazší rozloučit se s mladším chlapcem. Navíc Maelor nebyl přímým následníkem trůnu. Sýr mu ovšem jen řekl, že maminka chce, aby umřel, poté se ušklíbl na Krve. Ten usekl hlavu Jaehaerysovi, popadli ji, aby dostali od Daemona zbytek slíbené odměny za Aegonova syna, a utekli, aniž by ublížili ještě někomu jinému (v seriálu proběhla Jaehaerysova vražda za odlišných okolností bez Alicent, bez existence Maelora a Krev a Sýr nejprve zkoušeli najít jako svůj cíl prince Aemonda).
Helaena pak propadla do hluboké deprese, pomalu šílela. Odmítala jíst, koupat se, opouštět své komnaty (v seriálu byla naopak relativně stále schopná fungovat). Hlavně se nedokázala ani podívat na Maelora, protože ho vybrala k smrti. Tudíž Aegon, jenž zase propadl pití, odebral Maelora z Helaeniny péče a předal ho Alicent, aby ho vychovala jako vlastního. Maelor se k tomu tímto stal na rozdíl od seriálu přímým dědicem trůnu.
Po vraždách dětí už se navíc ani jedna strana nehodlala slitovat (jen v seriálu se ještě někteří pokoušeli vyjednávat) a rozpoutala se nejkrvavější část války. Jež následující rok 130 zpečetila i Maelorův osud.
Válka drtí nevinné
Většina armády zelených z Korunních zemí a všichni jejich draci s bojeschopnými letci bojovali po říši, čehož využila Rhaenyra a snesla se na Královo přístaviště. Jakmile se poprvé objevili její draci, Aegonův mistr našeptavačů Larys Strong začal jednat. Tajnými tunely dostal Aegona, těžce zraněného v bitvě u Havranova hřadu, Jaehaeru i Maelora z města – každého poslal na jiné místo, aby zvýšil šance na jejich přežití.
Rhaenyra to samozřejmě zjistila. Vypsala obrovské odměny za informace vedoucí k jejich dopadení, vyslala i své královské vyšetřovatele, aby je našli a potrestali každého, kdo by jim pomáhal, ovšem marně. Jaehaera se bezpečně dostala do Bouřlivého konce a Maelor svěřený seru Rickardovi Thorneovi z Aegonovy královské gardy mířil na jihozápad. Měli se dostat do Starého města k Hightowerům, nebo alespoň k jejich armádě postupující ze Starého města proti nim.
Cestovali v utajení, Rickard vydával Maelora za svého syna. Dostali se tak do Drsného mostu drženého černými. Tam se Rickard snažil ubytovat v nevalném hostinci Vepřová hlava, kde neměli volné pokoje kvůli návalu lidí i uprchlíků z nedalekého Dlouhostolu. Rickardovi tak nezbylo, než pokusit se přesvědčit hostinského Bena Pokroutku stříbrným jelenem, a Ben mu nadšeně dovolil ustlat si ve stáji, pokud ji nejdřív uklidí. Pak Rickardovi nabídl pití, aby ho zdržel a jeho pacholek Fiškus mohl prohledat Rickardovy věci kvůli dalším penězům – nenašel mince, nýbrž Maelorovo dračí vejce zabalené do Rickardova bílého pláště gardisty. Což hned rozhlásil v šenku.
 |
| zdroj |
Není jasné, co přesně se stalo, protože nikdo z těch, kdo události zaznamenali do kronik, na místě nebyl a spolehlivých svědectví se rovněž nedostávalo. Podle královského šaška Hříbečka Jíva, údajně skoro dvousetkilová prostoduchá žena přezdívaná po tom, jak silně tloukla u řeky při praní prádlo, Maelorovi nešťastně zlomila páteř a umačkala ho. Podle septona Eustáce ho řezník rozsekal na šest kusů, aby si každý mohl kousek vzít. Podle velmistra Munkuna ho dav roztrhal. S jistotou se jen ví, že když konečně dorazili rytíři lady Caswell, aby zjistili, co se děje za vzpouru, byl pouze tříletý Maelor po smrti.
Zděšená lady Caswell na to nechala Fiškuse, Jívu a tak trochu neprávem i majitele ukradeného koně (měla ho za Rickardova spojence) pověsit, Rickardovo tělo zabalené do jeho bílého pláště a Maelorovu hlavu poslala Rhaenyře a jeho dračí vejce do Dlouhostolu v naději, že tím umenší zuřivost zelených. Ti brzy dosáhli i Drsného mostu, a ač se lady Caswell snažila vzdát výměnou za bezpečí pro sebe a svou rodinu, Maelorův poslední strýc Daeron zuřil. Prohlásil, že se jí dostane stejného zacházení, jaké poskytla jeho synovci. Načež přihlížel, jak Drsný most vyplenili, jak jeho dračice zakládá ohně (Vepřová hlava hořela jako první), jak přeživší lid popravují nebo vlečou k řece, aby se utopili. Lady Caswell alespoň uprosila lorda Ormunda Hightowera, aby ušetřil její děti, než s oprátkou kolem krku skočila ze strážnice.
Drastické dopady měla Maelorova smrt i na dění v Králově přístavišti. Dědičkou trůnu se z pohledu zelených stala traumatizovaná Jaehaera a po městě se i navzdory mlčení o Maelorově smrti rychle rozšířily pomluvy, jak záštiplně prý se Rhaenyra, jejíž obliba velice rychle klesala, měla k věci postavit. Podle Hříbečka plakala, když jí přinesli jeho hlavu, podle Eustáce se usmála a nařídila její zpopelnění podle zvyku Targaryenů, podle fám ji doručila Maelorově matce v nočníku.
A ne moc dlouho na to Haleana právě kvůli tomu spáchala sebevraždu. Historici spekulovali, co ji k tomu po všech válečných tragédiích dohnalo, ovšem i autor potvrdil, že poslední kapkou byl její žal a vina, když jí Rhaenyřina mistryně našeptavačů Mysaria podrobně popsala, jak Maelor děsivě zemřel.
Žádné komentáře:
Okomentovat