Hyrkoonové

zdroj

Hyrkoonové (Hyrkoon) jsou lidé, kteří kdysi žili v Patrimoniu Hyrkoonů, říši rozkládající se na východ od pohoří Kosti oddělujícího známý západ Essosu a Dálný východ, a po jeho zániku se soustředí do tří přežívajících opevněných měst, respektive městských států Kayakayanaya, Samyriana a Bajasa-bhád.

Je to národ s velice rigidní společností s jasně rozdělenými rolemi a životními úlohami prakticky od samého narození, pouze poněkud opačně, než jak je zvyklá většina známého světa. Jejich předkem měl být údajně Hyrkoon Hrdina. Podle jejich starých příběhů měl přinést úsvit po kataklyzmatické události, která před tisíci lety zasáhla celý svět a zahalila ho do temnoty, někde známé jako Dlouhá noc. Protože právě po něm se jmenovalo Patrimonium a po něm se pojmenovali jeho lidé.

Hyrkoon měl být tedy předek patriarchů Hyrkoonu, jejichž místo nyní po pádu Patrimonia zastává vládnoucí třída zvoucí se Velcí otcové (i oni se považují za jeho potomstvo), což jsou doslova otcové celého národa. Protože jen oni smí plodit děti (patrně proto se také říši říkalo Patrimonium), dost možná jen se ženami z Hyrkoonů. A každé takové dítě má hned od malička přesně předurčenou budoucnost. 

Dívky vychovávají v líté válečnice. Dosud mezi Hyrkoony přetrvává víra, že jen ten, kdo může dát život, ho smí i vzít, a tedy armády tvoří výhradně ženy. Velmi tvrdě cvičené. Učí se jezdit a lézt dřív než chodit, perfektně ovládají luk, nůž, prak a oštěp a podle dobrodruha Lomase Dlouhokrokého neexistují zuřivější bojovníci v celém známém světě. Navíc jsou nepřehlédnutelné, protože často nosí železné kroužky v bradavkách, do tváří si zasazují rubíny, a bojují s nahou hrudí. Což je údajně i důvod, proč o Hyrkoonech v Západozemí vyšlo jen velice málo informací. O kultuře Hyrkoonů totiž se vší vážností spekuluje akorát mistr Naylin ve spisu Rubíny a železo, zatímco ostatní mistři, kteří se jí kdy zabývali, podle mravokárnějších vysvětlení zřídka dokážou ve svých pojednáních rozebírat něco jiného než tento fakt. 

Udržovat dobře připravené válečnice je přitom pro Hyrkoony důležité. Už po milénia mají dlouhé a krvavé spory se sousedními Jogos Nhai, které válečnice divoce nenávidí (zajatce z jejich řad údajně obětovávají hladovým a krutým bohům), několikrát se museli utkat s Dothraky z druhé strany Kostí, a navíc si v současné době, kdy po Patrimoniu zbyla jen tři opevněná města, udržují živobytí poskytováním ochrany obchodním karavanám skrz Kosti. 

Chlapci se naopak učí zastávat všechny ostatní neválečnické úlohy a při dosažení dospělosti se s konečnou platností rozhodne, do jaké zamíří. Většinu kastrují, aby jako eunuchové působili coby učenci, kněží, písaři, služebnictvo, řemeslníci a farmáři. Nejsilnější, nejzdravější a nejatraktivnější, zhruba jednoho ze sta, nechají zplodit potomky a zařadit se mezi Velké otce.