Ostrované z Letních ostrovů

zdroj

Obyvatelé Letních ostrovů (Summer Islanders) jsou jeden z nejjižnějších známých národů, protože žijí na souostroví Letní ostrovy v Letním moři jižně od Západozemí a západně od Sothoryosu. Jsou to vysocí, pohlední, silní černoši s černýma očima i vlasy, na Ostrově žen k tomu přibyla docela velká populace Rhoynů, protože asi sedm set let před dobytím Západozemí Targaryeny tam zakotvili uprchlíci princezny Nymerie od Rhoyne a část z nich tam zůstala. Většina ostrovanů, až 90 %, ale žije na ostrovech Jhala, Omboru a Walano. 

Odívají se obvykle do barevného oblečení a rádi nosí pláště z pestrého peří místních tropických ptáků. Jen je neloví nijak široce pro konzumaci, protože jedí hlavně ovoce a ryby. Mluví letním jazykem, v němž upřednostňují uchovávání ústních tradic než písemných záznamů, ale své písmo mají také, a k tomu se dokážou docela rychle naučit jakýkoli jiný jazyk. Proto se ti, kdo ostrovy opustí, snadno stanou žoldáky, piráty, uchytí se ve Svobodných městech. Některé zajmou i otrokáři, ale nikdy si pro ostrovany nejezdí na Letní ostrovy (ostrované je umí velmi efektivně odehnat, jen v seriálu tvrdil Šedý červ, že ho právě odtamtud otrokáři odvezli – v knize jeho původ není znám) a ani ostrované sami zásadně neprodávají své druhy. Otrokářství je pro ně naprosté tabu a ani se nikdy nepokusili dobývat cizí země. 

Vůbec lze život ostrovanů charakterizovat značnou svobodou. Ta se promítá už v náboženství, kdy uctívají mnoho bohů a bůžků, ale nejoblíbenější jsou bůh a bohyně lásky, krásy a plodnosti, od čehož se odvíjí jejich naprostá otevřenost v sexu. Spojení muže a ženy považují za posvátné umění, sex je pro ně dar od bohů, který si mají užívat, radostná, pozitivní činnost. Poskytování vášně je na ostrovech respektovaná profese na úrovni umělců vhodná i pro urozené. Od většiny ostrovanů se navíc očekává, že budou nějaký čas, často rok, sloužit v chrámech lásky. A ti nejschopnější se tam pak mohou stát v podstatě kněžími a kněžkami, kteří zůstanou jako ctihodné chrámové prostitutky.

Velice pozitivní přístup a respekt mají i ke svým starším, a to i po jejich smrti, kdy místo truchlení oslavují jejich odžitý život vínem a milováním. A rodiče naopak zase svým dětem nijak nebrání v uctívání života a radostí, jak ukázala třeba Chataya, v knize majitelka luxusního nevěstince v Králově přístavišti, která v něm bez ostychu nechala pracovat i svou dceru Alayayu.

Ona svoboda se pak dá najít i v jejich unikátním politickém systému. Zdá se, že pro dědické, legální ani žádné jiné nároky nerozlišují mezi ženami a muži. Každý ostrov v souostroví tak má svého prince nebo princeznu. Tři největší i několik soupeřících monarchů, ačkoli běžní lidé se ani tak nemusí jejich přetahování o moc bát. Letní ostrovy jsou především zemí svobody a míru a v žádném případě se nepovažují za místo pro války. Ty, když už k nějaké dojde, trvají nanejvýš několik dní, kněží k nim vyberou a posvětí bitevní pole, určí čas a boj samotný připomíná spíš turnajovou pranici. Utkají se v něm vojáci znepřátelených stran, opět muži i ženy, žádní civilisté. Nesmí se při nich používat zbraně ze zlatostromu. Jen výjimečně se bojuje déle než den. A poražení nejsou trestáni, stejně jako vítězové nic neplení a nenásilní. Jen poražený monarcha musí ostrovy opustit – jak v knize musel učinit Jalabhar Xho, který se poté usadil v Rudé baště v Králově přístavišti. 

Ostrované se tak nepovažují za vojáky. Přesto ale mají svou specifickou vojenskou výbavu. Nepoužívají brnění, tradičně ovládají dlouhé i krátké oštěpy, praky, dřevěné štíty a luky. Jsou to jedni z nejlepších lučištníků známého světa, jejich zvláště konstruované luky vystřelují yard dlouhé šípy, které prorazí i ocelový plát, a jsou z místního zlatostromu, což je kromě dračí kosti nejkvalitnější materiál.

Co ale nejvíc dává ostrovanům svobodu, je jejich námořní umění. Nikdo tam nevlastní válečnou flotilu, pouze obchodní, byť s ozbrojeným doprovodem, a to flotilu nádherných labutích lodí. Velkých, rychlých (jsou rychlejší než lodě Železných), odolných, zaoceánských plavidel postavených bez jediného hřebíku s obrovskými bílými plachtami, vysokými zakroucenými příděmi a špicemi vyřezávanými do podoby ptačích hlav. Ty se začaly používat od dob jejich vynálezkyně Xandy Qo, princezny Údolí sladkého Lotusu, a od dob Malthara Xaq se vyrábí převážně na Koj. 

Tyto lodě ostrovanům umožňují plout po všech mořích známého světa a údajně je donesly i do dálek, jaké v Západozemí nejsou zmapované. Není tak divu, že v seriálu na jedné například odplul Xaro Xhoan Daxos do Qarthu, kde se stal členem Třinácti, vládnoucí rady Qarthu (v knize to byl rozený Qarthéňan a Třináct tam byl pouze jeden cech soupeřící s dalšími dvěma o moc, a městu vládli urození Čistokrevní). Nebo že tam z ostrovů pocházel proslulý pirát Salladhor Saan, jenž se přestěhoval do Lysu (v knize to byl Lyséňan ze slavné lysénské rodiny s dlouhou pirátskou tradicí a s valyrijskými předky).